29. května 2011 v 22:25 | Rikisa
|
Věnováno všem věrným čtenářům! Co si myslíte o chování jednotlivých postav? Zkuste se nad tím zamyslet.
Brumbál se po tomto výroku zbrkle otočil na Snapea.
"Severusi, máš podezření, proč Harry chce zrovna tebe?" zeptal se ředitel ostře.
Snape však místo odpovědi přešel zpátky k Harrymu a podíval se mu do očí, kývnul a otočil se zpět na ředitele. "Souhlasím s tím."
"Vy jste se oba dočista zbláznili," hlesl Brumbál. Harry vytřeštil oči, protože nikdy neviděl ředitele tak vyvedeného z míry.
"Oběma vám musí být zřejmé, proč zrovna vy dva nemůžete být rodina," namítl Brumbál, se zamračeným výrazem přešel k Harrymu, který teď seděl na posteli, s nohama spuštěnýma dolů.
"Promiňte, pane, ale nikdo nic neříkal o rodině, řekl jste přece, že potřebuji opatrovníka," zalekl se Harry a nervózně pohlédl na Snapea a zase zpět.
"Jistě, Harry. Ale musíš vzít v úvahu, že opatrovník má stejné pravomoce a veškerou zodpovědnost jako vlastní rodič," řekl Brumbál a posadil se. "Severusi, jistě chápeš důvody mého znepokojení."
Snape vypadal dočista klidný, když řediteli odpovídal. "Troufám si říci, že Řád má na úřadě dostatek členů potřebných k tomu, aby tato informace neprosákla na Ministerstvo," Severus zvednul ruku, když se ředitel snažil něco namítnout. "Pokud by byla ohrožena má smrtijedská role, pán zla má ve mně naprostou důvěru. Věří, že občasné ústupky jsou na váš příkaz, Brumbále. Jsem dvojitý špeh a to znamená, že mám pro pána zla důvody mého konání ihned při ruce."
"Rozmyslel sis to dobře Severusi? Bude to pro tebe velký tlak. Vím, že nitrobranu ovládáš bravurně, ale přece jenom nejsem s tvým řešením spokojen," řekl Brumbál. Harry se nervózně ošil, nedomyslel, jaké problémy z toho bude Snape mít. Snape jakoby vycítil Harryho napětí, posunul se blíž k němu. "Dokážu mu čelit, s tím si poradíme."
"Dobře," řekl Brumbál rezignovaně. "Upřímně řečeno, myslel jsem, že jako prvního navrhneš svého kmotra, Harry."
"Já vím, ale ten je přece..."
"Nejintenzivněji hledaným zločincem," dořekl Snape.
Harry Snapeovi věnoval jeden ze svých zvlášť ošklivých pohledů. "Takhle o něm nemluvte!" Rozčílil se.
"Je to pravda," Snape pokrčil rameny a Brumbál si povzdychl. "Jestli opatrovnictví úřad schválí, tak si za chvíli vy dva vydrápete oči. Víte jistě, že je to moudré?" Brumbál se obrátil jak na Harryho, tak na Snapea a oni unisono pokývali hlavami. "Inu dobře, nechám rozhodnutí na kompetentnějších lidech," rezignoval Brumbál.
"Chtěl jsem s tebou mluvit ještě o dalších věcech," řekl Brumbál Harrymu. "Vlastně týká se to i tebe Severusi," dodal ředitel a Snape mu věnoval naprostou pozornost.
"Jde o tvé schopnosti, potřebujeme, abys je zvládnul. Od smrti Merlina si první, který takové schopnosti má, takže těžko vybrat učitele, který by tě mohl naučit je ovládat," Brumbál Harryho zkoumal zpod svých půlměsíčkových brýlí. "Copak vy víte co je to za schopnosti?" zeptal se Harry nedočkavě.
"Domnívám se, že ano. Merlin dokázal žít v souladu s přírodou, pochopitelně byl proti všem zásahům do ní, ochraňoval jí a posiloval její rozkvět svými kouzly. Existuje pověst, která říká, že příroda chtěla Merlinovi nějakým způsobem poděkovat a tak mu darovala část své magie."
"Příroda je mocná čarodějka," řekl Harry a Brumbál si vyměnil se Snapem nechápavý pohled.
"To je mudlovské pořekadlo," vysvětlil Harry. "Myslím, že jsem o tom někde četl."
"Doporučil bych vám skutečné knihy o přírodní magii, pane Pottere," řekl Snape. Harry v jeho hlase slyšel nejspíš aroganci, ale čím si byl jistý, bylo, že tím "skutečné knihy" myslel Snape bradavické knihy neboli knihy ze světa kouzel. Mudlovské knihy tedy nebyly na Snapeově žebříčku oblíbenosti. Zřejmě, jako všechno mudlovské.
"Četl jste vůbec nějakou knihu z druhého světa?" popíchl ho Harry naštvaně. On jako malý jich musel přečíst ve škole mraky, i když potají pod peřinou nebo ve školní knihovně, dokud ho neprásknul Dudley.
"Pottere..."
"Jestli dovolíte, budu pokračovat," zasáhl Brumbál. "Tím, že příroda darovala Merlinovi část své magie, mohl jí ovládat. Postupem času se naučil ovládat i počasí, jeho nálada se mohla odrážet ve stavu přírodních živlů. Další schopnosti už nejsou tak jasně popsány, každopádně je to jen legenda."
"Mohl ovládat přírodu a počasí? Takže mohl seslat třeba povodeň nebo já nevím, krupobití na nepřítele?" zeptal se Harry.
"Merlin nebyl černokněžník Harry," zamračil se Brumbál. "Používal své síly pouze k dobru, ale domnívám se, že pokud by existovala v jeho době hrozba jakou je dnes Voldemort, neváhal by je použít proti němu."
"Tak jak to teď můžu udělat já," usmál se Harry.
Brumbál mu úsměv oplatil. "Zatím jsem nezjistil, jestli si potomkem Merlina, ale je to pravděpodobné, když se schopnosti objevili u tebe. Nebo si příroda vybrala dalšího svého ochránce."
"Pán zla už zpustošil nejeden les nebo vesnici," přitakal Snape.
"A kdo mě teda bude učit, když nikdo neví, jak ty síly ovládat?" přišel s otázkou Harry.
"Chtěl bych tě učit sám, ale mám spoustu dalších povinností, proto bych byl rád, kdyby se na tvé výuce podílelo více lidí," odpověděl Brumbál.
"Kdo všechno?"
"Já, profesor Snape, Remus Lupin a tvůj kmotr." Brumbál se obrátil na Snapea. "Souhlasíš Severusi?"
"Myslím, že je to dobrý nápad," připustil Snape neochotně. "Doufám, že budete lepší než v nitrobraně," řekl Snape Harrymu.
"Bezva," zavrčel Harry. "Vážně potřebuju další hodiny navíc, už takhle nestíhám úkoly a famfrpál."
"Můžete upustit od tréninků," zakřenil se Snape.
"Severusi," napomenul ho Brumbál. "Budeš to muset nějak zvládnout Harry, všichni ti pomůžeme," ředitel se povzbudivě usmál a Harry si povzdechl.
"No dobře, a jaká byla ta další věc, o kterou jste chtěl se mnou, nebo i s profesorem Snapem mluvit?" Vzpomněl si Harry.
"Jistě sis všiml, že byl včera úplněk," začal Brumbál a Snape sebou cuknul. "Nezabral snad lektvar?"
"Lektvar je v pořádku Severusi, ale Remus si ho zapomněl vzít, byl rozrušený z momentální situace," vysvětlil ředitel.
"Tím momentální, myslíte mojí situace?" Harry si začal kousat rty.
"Ty za nic nemůžeš," rozčílil se Snape. "Lupin je dospělý člověk a je to jen jeho zodpovědnost, že neochránil sebe ani ostatní, tím, že si nevypil svůj lektvar."
"Někoho zranil?" vyjekl Harry.
"Ano," hlesl Brumbál. "Bohužel."
"Zřejmě nebude schopen se pár dní účastnit tvé výuky, stejně jako Sirius." Brumbál Harrymu vyrazil dech, zkusil se přerývavě nadechnout, ale nešlo mu to. Až herda do zad ho donutila nadechnout se zhluboka.
"Nemohl jste mu to sdělit šetrněji?" rozčiloval se Snape.
"Omlouvám se, Harry. Musím ti ale říct, že Siriusova zranění nejsou nikterak vážná. Když ho Remus napadl, byl Sirius ve své zvířecí podobě. To ho zachránilo od nákazy," vysvětlil mu rychle Brumbál.
"Když nejsou tak vážná, tak proč za mnou Sirius nepřišel?" chtěl vědět Harry.
"Věř mi, že to zkoušel," odpověděl mu Brumbál. "Musel jsem mu nenápadně podstrčit do pití uspávací lektvar," Brumbál si povzdechl. "Pochop, že se nejdřív musí zotavit, než ho propašujeme do Bradavic tak, aby ho nikdo neviděl. Do Vánočních prázdnin to určitě stihne, neboj se."
"Vánoce jsem stejně proležel ve své vlastní krvi," pronesl Harry s úsměvem.
"S tím se nežertuje, Pottere!" Snape byl bledší než obvykle. "Vůbec nevíte, jak bylo těžké vás dát dohromady!"
"Promiňte, omlouvám se. Dobře?" Harry rozmáchl rukama a posunul se na posteli dozadu, aby si mohl opřít záda.
"Měl bych takový návrh Vánoce zopakovat," ozval se Brumbál konejšivým hlasem. "Prázdniny končí za týden, a do té doby pozveme všechny do Bradavic, aby s námi oslavili Vánoční svátky. Co ty na to Harry?"
"Já, no, děkuju vám, pane, to bude skvělé," vysoukal ze sebe Harry.
"Ach ano, to bude skvělé," zabručel Snape, vytáhl obě obočí a protočil oči.
"To jistě bude," přitakal Brumbál s úsměvem. "Jako žadatel o Harryho opatrovnictví si povinným hostem Severusi," Brumbál se usmál ještě víc a zvedl se k odchodu.
"Půjdu se podívat na hlavní štáb."
"Prosím pozdravujte Siriuse a Remuse!" křikl za ním ještě Harry, když Brumbál mizel za dveřmi ošetřovny.
"Vy nikam nemusíte?" popíchl Harry Snapea.
"Momentálně ne," odpověděl Snape, sedl si na vedlejší postel a narovnal si pomačkaný hábit. "Cítíte se dobře?"
Proč přišel zrovna s touhle blbou otázkou? Zeptal se sám sebe Harry. Ale rozhodl se mu odpovědět, protože by se rád dozvěděl ještě pár dalších odpovědí, a když už se tu rozhodl Snape zůstat dobrovolně...
"Cítím se..." Harry chtěl odpovědět výborně, ale náhle ho přepadla ostrá bolest hlavy. Taková, která se nedala splést s ničím jiným. "Ten zatracený hadí ksicht!" Zařval Harry, chytil se oběma rukama za hlavu a silně zuby skousl dolní ret.
nádherná kapitolka
už sa teším na ďalšiu 