27. března 2011 v 15:19 | Rikisa
|
Kapitolka věnovaná komentátorům, čili pro: merr, Lady Mikaelanymf, Lisa, lady, cortenmiculka195, lop, adka, Sadruška renasima, Dobby, kikina, Erinni, Nika, Hatake Jane, Rina, Evanlyn, alexis, emmm2010, Anfulka, Nika, Olča, Donix, sima, rick, Lisa, Kat, Nemesis a další, které nepsali přímo na blog. Díky díky díky
Co si u Merlina měl myslet o Snapeovi? Že se s ním cítí v bezpečí, ještě neznamená, že ho má rád. To rozhodně ne, i když viděl proč Snape nemohl dodržet slib jeho matky, stále nechápal, proč se k němu po celé ty roky choval tak hnusně. Harry si nemyslel, že by se zrovna Snape přetvařoval. Chtěl strašně moc znát původ jeho chování, tak moc, že doufal, že se mu o tom bude zdát, aby se dozvěděl pravdu. Ale věděl, že to se těžko stane. Jestli se bude chtít dopátrat pravdy, bude se ho muset zeptat osobně.
Harry se posadil na posteli a vzal si do rukou učebnici Přeměňování, potřeboval studovat, i když byly ještě prázdniny. Neměl dodělané některé eseje. Po chvíli ale knihu odložil a zamyslel se, proč ho nepřišel navštívit Sirius. Že by se na něj ani neptal? Měl u něj strávit Vánoce a místo toho leží na pitomé ošetřovně. Navíc už od snídaně nepřišel nikdo kromě Pomfreyové, ale když se snažila zkontrolovat Harryho zranění, projevila se zase jeho fobie z cizích dotyků. Pomfreyová to tedy po pár pokusech vzdala a s tím, že se vrátí na oběd, se vzdálila do své kanceláře. Harry byl za to vděčný, nepotřeboval její soucitné pohledy.
Kdo se objevil společně s madam Pomfreyovou, když přišel čas oběda, toho Harry očekával. "Dobrý den, profesore," Harry vzhlédl od pergamenu, který měl položený na kolenou, půlku eseje měl hotovou, a protože to byl úkol z lektvarů, měl Harry tendenci ho schovat.
"Dobrý, pane Pottere. Slyšel jsem, že se madam Pomfreyové nepodařilo vás prohlédnout," řekl Snape a přišel blíž k Harrymu.
"Jestli dovolíte," Snape k němu natáhl ruce i s hůlkou a Harry kývnul na souhlas.
V průběhu vyšetření se Harry cítil dobře, nebál se dotyků Snapea jako Pomfreyové. Necukal sebou ani necítil žádný záchvěv magie.
"Dobře, myslím, že za pár dní už budete v pořádku," konstatoval Snape a pokynul madam Pomfreyové, která po chvíli odešla zpět do kanceláře.
"Takže," začal Snape jakmile si sedl na židli vedle Harryho postele, "mám dojem, že vaše otázky můžeme probrat u oběda."
"Opravdu?" nevěřil Harry. Snape mu věnoval tázavý pohled.
"No víte, my budeme jíst společně?" ujišťoval se Harry.
"O co jde, pane Pottere?" Snapeův pohled potemněl.
"Nic se neděje," mávnul rukou Harry. Byl zvědavý, kolik otázek mu Snape zodpoví. Byl pravý čas i na otázky o minulosti?
Když jim skřítkové přinesli podnosy s obědem, Harry si vzal do rukou příbor, ale když se podíval na Snapea, nervozitou mu vypadla vidlička z ruky a s cinknutím dopadla na podlahu. Harry zčervenal, ale Snape jen mávnul hůlkou a v Harryho ruce se náhle objevila nová, čistá vidlička.
"Ehm...díky profesore," zamumlal Harry. Snape jen kývnul hlavou, jako že se nic nestalo a pustil se do své porce.
"Co chcete slyšet první?" pobídl ho Snape.
Harry zaváhal, "No dobře, odpovíte mi na všechno, že ano?"
"Pottere," Snape protočil oči a unaveně si oddychnul, "prostě se ptejte."
"Tak dobře. Jak jsem se dostal z toho domu?"
"Ředitel Brumbál a já jsme vás dostali ven, stačili jsme vás vytáhnout ven, dřív než se zřítil celý dům," odpověděl Snape a pečlivě kontroloval Harryho reakce.
"Já jsem ten dům zničil?" vyděsil se Harry.
"Vy, nebo spíše vaše magie zničila pouze místnost, kterou jste chtěl, ale mudlovské domy jsou stavěné tak nešikovně, že jakmile se zřítila jedna místnost, narušilo to statiku celého domu," vysvětlil mu Snape.
"A Dursleyovi? Zachránili jste je?"
Přes Snapeův obličej přelétl temný stín, "Pro vašeho strýce bylo už pozdě. A vaše teta a bratranec, hledali jsme je, ale priorita byla, abychom vás dostali do bezpečí."
"To znamená co? Že jste je nechali umřít kvůli mně?" Harry se několikrát přerývavě nadechnul.
"Pottere, vy nemůžete za to, co se stalo!" okřiknul ho Snape. "Ne, aby vás napadlo si něco vyčítat. To oni ublížili vám, ne vy jim. Byla to nehoda," řekl už klidněji Snape.
Už je to tu zas, napadlo Harryho. V jednu chvíli se Snape chová "normálně" a pak přijde s nějakou šokující větou na Harryho obranu.
"Dobře, chci to vidět," řekl Harry.
"Chcete co?" Snape vypadal zaskočeně.
"Chci vidět, co se stalo, co jsem udělal s mou magií či cokoliv co to bylo, potřebuju to vidět," vysvětlil Harry.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad," nesouhlasil Snape.
"Myslíte si, že to neunesu?" zlobil se Harry.
"Ano," odpověděl upřímně Snape. "Domnívám se, že ukázat vám co se stalo, není nejlepší možnost jak vám pomoci s vaším strachem."
"Já ale nemám...," Harry pobouřeně praštil tácem na noční stolek a podíval se na Snapea. Ten nic neřekl, jen významně vytáhl obočí.
"No dobře, tak mám strach, jen s vámi nesouhlasím v tom, že by mi to nemělo pomoci. Jak se s tím jinak mám vypořádat, když nebudu znát fakta?" zkusil to znovu Harry. "A co chcete vidět na rozbořeném domě? Vždyť jsem vám všechno řekl," namítal dál Snape. "No tak prosím, jde o princip," žadonil Harry.
Bylo vidět, že Snape váhá. Pomalu odložil i svou porci z poloviny snědeného oběda a vytáhl hůlku. Harry se napnul. "Nebylo by lepší použít myslánku?"
"Jistě vám neušlo, že jedinou myslánku na hradě má ředitel. Jsem si více než jistý, že by nesouhlasil s tím, co vám chci ukázat." Snape obešel ošetřovnu a zajistil pro ně kouzly soukromí a bezpečí.
"Po celou dobu budete v mé mysli, takže nezapomeňte na to, že to není skutečnost. Jakmile se mi bude zdát, že je to pro vás nebezpečné, ihned ruším spojení," poučil ho Snape.
Na místo souhlasu, Harry jen pokýval hlavou a následoval Snapeových pokynů, lehnul si na postel, udělal si pohodlí, zavřel oči a připravil svou mysl na to, že bude sdílena s profesorovou.
Konec Snapeovy hůlky se dotkl jeho spánku a Harry se zhluboka nadechl, tak jak mu bylo napovídáno.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Snape s Brumbálem se přemístili na Zobí ulici číslo 4, jakmile spatřili polozbořený dům, vyměnily si rychlé pohledy a urychleně vstoupili dovnitř. "Harry!" zavolal Brumbál kouzlem zesíleným hlasem. Odpovědí jim ale byly pouze zvuky rozpadajících se místností. Strop nad nimi začal praskat a ze zdí padala omítka. "Musíme si pospíšit, jdu nahoru, ty zůstaň tady," Brumbál se vydal po schodech nahoru a Snape s napřaženou hůlkou postupoval dál do domu.
"Harry! Kde jsi?" volal Snape a rozkašlal se, když se zvedla další vlna prachu z omítky.
Snape nahlédl do rozpadající se místnosti, trámy a kusy zdiva byly všude, pokrývaly nábytek a mezi troskami byla vidět i lidská ruka, Snape zalapal po dechu, ale na druhý pohled poznal, že ta ruka Harryho být nemůže.
Otočil se a málem zakopl o velký kořen, který si klestil cestu z obýváků k přístěnku pod schody. Snape se chopil instinktu a následoval ho. Když kořen dorazil k dvířkům přístěnku, jemně je omotal menšími kořínky a vytrhnul z pantů. Pak hned zmizel v podlaze domu a Snape nakouknul do přístěnku. To, co viděl, ho šokovalo, Harry tam ležel, stočený do klubíčka a v bezvědomí, zřejmě se tu schoval před tím vším. Pomalu otočil Harryho k sobě a sykl bolestí, když viděl, jak zřízený Harry je. Z nosu mu stále vytékala krev.
"Brumbále!" zakřičel Snape a ředitel byl v mžiku u něj.
"Je na živu?" Brumbál byl bledý jak stěna.
"Jestli si nepospíšíme na hrad, nevydrží to," odpověděl Snape a přemístil se s Harrym v náručí. A protože to byly Snapeovy vzpomínky, Harry nemohl vidět, jestli se Brumbál přemístil hned za nimi.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"To stačí," přerušil spojení Snape. "Jak se cítíte?"
"Zachránil jste mi život," promluvil Harry a po chvíli otevřel oči.
"Zjevně," Snape schoval hůlku do kapsy. "Není vám nic?" opakoval svou otázku Snape.
"Trochu mě bolí hlava," odpověděl Harry, "ale to je tím napětím."
"Lektvar?" nabízel mu Snape, ale Harry zakroutil hlavou. "Jak jsem to mohl udělat?"
Snape vztekle vstal, "Ještě se divíte, proč jsem vám to nechtěl ukázat?"
"Jak se nemůžu obviňovat, když jsou všichni tři mrtví? Kdybych tam nepřišel, byli by naživu!"
"A ty by si byl zdravý," namítl Snape.
"Proč tohle děláte?" vypálil Harry.
"Co tím myslíte?" zeptal se Snape.
"Proč se v jednu chvíli chováte, jako kdyby vám na mně záleželo, tykáte mi a vůbec a......a na druhou stranu se zase obrátíte a..." Harry chytal dech, aby mohl pokračovat a Snape vypadal, že neví co říct.
"K sakru, já vím, že jste nemohl dodržet slib mé matky kvůli Brumbálovým plánům, ale proč jste se ke mně vždycky choval tak hnusně to nechápu! Co se změnilo?" Harryho zaplňovala vlna paniky a Snape vypadal, že brzo omdlí, byl bledší než obvykle.
"Víš, Harry já..."
To oslovení v Harrym vzbudilo vztek, cítil, jak mu tělem začala proudit magie, roztřásl se. Snape si toho všiml a přišel k Harrymu blíž. "Uklidni se Harry, prosím."
"Nedotýkejte se mě!" vztekal se Harry a s jeho slovy se ozvala tříštivá rána. Snape se ohlédl a viděl, že uprostřed napříč celé ošetřovny byla hluboká puklina.
"Tohle budeme muset vyřešit."
"Myslíte?" vyplivl sarkasticky Harry.
"Nejdřív ale myslím, že ti dlužím vysvětlení," řekl Snape a viděl, jak se Harry snažil zklidnit svůj dech.
No konečně, řekl si Harry a věnoval Snapeovi plnou pozornost.
krásna kapirtolka už sa teším na pokračovanie