20. února 2011 v 22:58 | Rikisa
|
Zdravím vás a s novou kapitolkou (zatím jen 1.částí) oznamuji, že kapitoly se vrací do svého běžného tempa, nebo bych spíš měla říci do lepšího a rychlejšího tempa! Užijte si pokračování a díky za komentáře. Taky bych chtěla poděkovat všem, co na mě mysleli a přáli štěstí, zabralo to :)
A v neposlední řadě vám děkuji za trpělivost. Druhá část do tří dnů.
Vaše Rikisa
"Uklidni se Severusi," požádal ho Brumbál už poněkolikáté.
Snape přecházel po pokoji sem a tam a mumlal si nadávky, přičemž čas od času zvedl zamračený pohled k řediteli.
"Tohle nemůžu dovolit, nesouhlasím s tím, prostě ne." Snape se zastavil před Brumbálem a zkřížil ruce na prsou.
"Jde o jeho bezpečí, Severusi. Snad jsem ti to vysvětlil," ozval se Brumbál.
"Nejsem si jistý, jestli u nich bude v bezpečí. Vždyť jsou to mudlové! Nic nevědí o našem světě, nebudou mu rozumět!"
"To jistě ne," namítl Brumbál.
"Je to přece jeho teta, jeho krev, víš moc dobře, proč musí zůstat zrovna u nich."
"Jeho krev? Ta s ním nemá nic společného. Svou sestru nesnášela, tak proč by měla mít ráda jejího syna? Ještě k tomu kouzelníka!" rozčiloval se dál Snape.
"A navíc, Lily, to takhle nechtěla," dodal smutně.
"Určitě by souhlasila, kdyby věděla co je v sázce," řekl Brumbál.
"Lily by chtěla pro svého syna jinou budoucnost. Chtěla, abych se o Harryho postaral, kdyby se něco stalo. Slíbil jsem jí to. Harry musí zůstat se mnou. A vy to víte," ozval se znovu Severus.
"S tebou nebude chráněn krevní ochranou," namítl Brumbál.
"Proč by potřeboval takovou ochranu, když bude tady s námi v Bradavicích? Všichni na hradě by určitě nic nenamítali. Nebo ho tady snad nechcete, Brumbále?" Snape věnoval řediteli jeden ze svých speciálních naštvaných pohledů.
"Nebuď směšný Severusi, víš, že mi na tom chlapci záleží," ozval se dotčeně Brumbál.
"Zjevně ne tolik!" rozčílil se opět Snape. Přešel po pokoji a když se trochu uklidnil, posadil se konečně naproti Brumbálovi.
"Brumbále, prosím, nedávejte ho k těm mudlům. Slíbil jsem Lily, že se o Harryho postarám, nikoho nemá. Nevíme jací vůbec jsou, co když ho nebudou mít rádi? Není zvyklý na cizí lidi, vždyť je v životě neviděl. A je zvyklý na kouzla, budou mu chybět. A navíc, řediteli, jestli tam zůstane, už ho neuvidím," řekl smutně Snape.
"Nesmysl," ozval se hned Brumbál.
"Můžeš ho vidět kdykoliv budeš chtít, ale víš, že v zájmu i tvé bezpečnosti, tebe Harry uvidí až v prvním ročníku v Bradavicích."
"Tohle nemyslíte vážně!" rozčílil se opět Snape.
"Pán zla zmizel, proč bych se měl stále držet své role?"
"Nemyslím si, že zmizel nadobro. A až se Voldemort vrátí, budeme tě ve válce potřebovat. Musíme mít Smrtijeda na své straně. I když to pro tebe bude znamenat jistou oběť, musíš Harryho opustit," konstatoval Brumbál.
"To je výborné, takže mě oddělíte od Harryho jen proto, že potřebujete dvě figurky ve válce s Pánem zla! A na celých 10 let! Pak už ani nebude vědět kdo jsem!" Snape zvyšoval hlas čím dál tím víc a prudce vstal.
"Severusi, ovládej se!" oplatil mu Brumbál.
V tu chvíli však jejich hádka byla přerušená dětským pláčem, který se ozval z vedlejšího pokoje. To Severuse i Brumbála donutilo uklidnit se.
Za okamžik se otevřeli dveře a z nich vycupital malý Harry. V očích měl slzy, a hned jak spatřil Severuse, natáhl k němu ručičky. Severus ho vzal do náručí a usmál se na něj.
Jeho úsměv pohasnul, když se podíval na Brumbála.
"Mívá špatné sny. Jsou to tři týdny, co jeho rodiče zemřeli. Co když bude mít noční můru u nich? Kdo se o něj postará? Vždyť nevědí, jak s ním zacházet. Je jiný než oni!"
Když Severus zvýšil hlas, Harry popotáhl a svýma velkýma zelenýma očima zkoumal Severusovu tvář.
"Na tebe se nezlobím Harry," usmál se znovu Snape a utřel Harrymu slzy.
"Jestli nás teď omluvíte, čeká nás Harryho oblíbený příběh, bez něj znovu neusne," řekl Snape řediteli. Harry nadšeně zatleskal ručkama.
"Dobrou noc, Harry," zamával mu Brumbál, když se Severusem mířili za dveřmi ložnice.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Harry se s trhnutím probudil, prudce se posadil na posteli, a hned toho zalitoval, když mu celým tělem proběhla silná bolest. Někdo ho položil zpět a podal mu brýle.
"Profesore," těžce vyslovil Harry, měl sucho v ústech, jako kdyby měl jazyk přilepený k patru. Natáhl se po sklenici s vodou, která na něj lákavě koukala z nočního stolku. Zarazila ho ale profesorova ruka.
"Neměl byste se teď moc hýbat," řekl Snape a podržel mu sklenici přímo u úst, aby se mohl napít.
"Díky," syknul Harry.
"Nejenom za tu vodu."
Snape se zatvářil nechápavě. Vzal si židli a přistrčil si jí k Harryho posteli.........
Jupí, díky moc za krásnou kapitolu. Zprvu jsem nechápala a myslela si, že čtu jiný příběh, ale nakonec se to vyvrbilo, že?
Díky moc, to čekání se vyplatilo