"Jistě pane profesore, ale máme Přeměňování," odvětil Harry.
"O to je postarané, teď pojď prosím se mnou," řekl ředitel a vykročil ke schodišti nahoru. Harry pokynul přátelům a urychleně ředitele následoval.
"Jak se ti vede?" zeptal se Brumbál.
"Ehm…dobře, docela," odvětil Harry a podezíravě si ředitele prohlížel. "Pane profesore, o čem jste se mnou chtěl mluvit?" zeptal se Harry, jistý tím, že ředitel si ho nepozval jen proto, aby se ho zeptal, jak se mu daří.
"Vím, že nemáš rád chození kolem horké kaše, takže půjdu rovnou k věci. Harry, Dursleyovi chtějí, abys je o Vánocích navštívil."
"Cože chtějí?" Harry nevěřil svým uším.
"Arabela se se mnou dnes ráno spojila krbem, tvůj strýc s tetou jí navštívili a přáli si s tebou mluvit. Rádi by tě měli u sebe o Vánocích," přiznal Brumbál.
Harry se snažil na nic nemyslet, ale poznal by, kdyby mu Brumbál četl myšlenky. Nebo ne? "Chtěl jsem ale Vánoce strávit u Siriuse, vždyť to víte už od léta," namítl Harry.
"Harry, vím, že je to pro tebe těžké, ale je důležité udržovat dobré vztahy s tvými opatrovníky, zvláště s tvou tetou…"
"Ochrana mé matky, já vím," skočil mu Harry do řeči. "Ale je to nutné? Vždycky stačilo jet tam o prázdninách."
Brumbál se zatvářil soucitně, "Dobrá, domluvíme se na kompromisu. Pojedeš k Dursleyovým pouze na Štědrý večer a strávíš tam dva dny, poté můžeš jet k Siriusovi. Je to přijatelné?"
"A když nebudu souhlasit?" zkusil to Harry.
"Už jsem ti vysvětlil důvody, proč bys tam měl jet Harry, takže?"
Brumbál se naklonil k Harrymu blíž a Harry se zatvářil přímo tragicky. "Tak dobře, udělám to. Můžu už jít?"
"Ano, a děkuji ti Harry," rozloučil se s ním Brumbál.
"Nech ho žít," sykl na ní Ron a přátelsky drbnul do Harryho.
A proč mě nenapadl jako první Snape? Mohl bych mu to prostě říct a on by Brumbálovi řekl, ať mě nikam neposílá. No jistě, Snape je zrovna z těch, kteří by se přetrhli, aby chudákovi Potterovi pomohli. On mu zrovna pomůže, když nedodržel slib, který dal jeho matce. Harry si pohrdavě odfrkl.
Harry se vrátil do reality a provinile se na profesorku usmál, "Ne, paní profesorko, omlouvám se, to nebylo mířeno na vás."
"Takže nenamítáte nic proti tomu ukázat nám jako první své kouzlo?" usmála se a Harrymu se začal na tváři usazovat ruměnec, protože vůbec netušil, o čem dnešní hodina byla.
Malfoy se rozhlédl po knihovně, nikdo v blízkosti nebyl, odložil otevřenou učebnici na stůl a upřeně se na Harryho podíval, "Myslíš, že my všichni ze Zmijozelu se chceme stát Smrtijedy, je to tak?"
"Předpokládám, že ano," Malfoy jen pokrčil rameny a otočil stránku svojí učebnice.
"No, pak máš pravdu," řekl Harry.
"Hele, co tím zamýšlíš?"
"Jak bych o tomhle mohl pochybovat?" oplatil mu to Harry.
"No tak ven s tím," pobídl ho.
"Ehm…tím myslíš i sebe?" zeptal se Harry pochybovačně.
"Hele, musím jít," vymlouval se Draco, "Zapomeň na to."
"Zítra je taky den," odsekl Draco, "a abys věděl, nejenom ty, hrdina z Nebelvíru, má své jizvy," s těmito slovy odešel a nechal Harryho o samotě.
"Moment pane Pottere."
Harry protočil oči, otočil se a s povzdychem se ke dvojici vrátil.
"Ano?"
"Záhadně jsem při nočních obchůzkách hradem zjistil, že dva studenti pravidelně po večerce opouštějí brány hradu. Nevíte o tom něco?" Snape ho provrtal pohledem.
Harry se snažil nepodívat se na Ginny, od jejich posledního střetnutí na pozemkách školy, se pravidelně scházeli, aby si zalítali a popovídali. "Ne, pane. Měl bych snad?"
"Takže nepřiznáváte, že vy a tady slečna Weasleyová neporušujete pravidla školy?"
"Ne, pane," zopakoval Harry a podíval se na Ginny, která si udržovala před Snapem kamennou tvář.
"To je zvláštní, protože toto porušování pravidel jsem uznal za tak trestuhodné, že jsem se svěřil řediteli a on nastavil bránu tak, aby studenty, kteří jí překročí po večerce, identifikovala a zaznamenala to v seznamu v ředitelově kanceláři," Snape se tvářil zadosti učeně a Harry zachytil Ginnin poplašený pohled.
"Tak jo, přestaňte, je jasné, že jsme to byli my dva," zasáhl Harry. Snape se na něj překvapeně otočil a potměšile se usmíval.
"Následujte mě oba dva do mé kanceláře," pokynul jim, dal se na cestu a neobtěžoval se podívat, jestli jdou za ním.
Jakmile se oba posadili do židlí naproti Snapeovi, Snape si je změřil pohledem.
"Žádné ochrany na bráně nejsou, že?" zeptal se Harry.
"A opět překvapení Pottere, že?" Snape mu věnoval zkoumavý pohled.
"Teď mi oba povíte, co vás přimělo tak pošetile porušovat školní řád a hlavně vaši bezpečnost," na chvíli se odmlčel a oba si je změřil. "Tady od Pottera bych takové pitomosti čekal, ale od vás slečno, bych čekal více rozumu," skončil pohledem na Ginny, která nevěděla co říct, i když vzdorovitě opětovala Snapeův pohled.
"Víte, že Malfoy asi nechce být Smrtijedem?" zeptal se Harry konverzačním tónem. Reakce na jeho slova byla různorodá. Ginny překvapeně zamrkala a uchichtla se nad Harryho pohotovostí, zatímco Snape vypadal naprosto zaskočeně změnou tématu a zdálo se, že nejen tím.
Harry jen pokrčil rameny, docela dobře se bavil.
Zvu ke čtení romantické e-knihy pro dívky o Marině, která musela do vílího gymnázia a v něm potkala elementární bytosti: elfy, víly, mořské panny, nágy (napůl lidi, napůl hady), dryády, kentaury atd. Mezi nimi hledá matku a svou lásku. Netuší, že je vílí princeznou.
Čte se zdola na pokráčko od 1 až do 39. Druhý díl vzniká během léta, už jsou tam kapitoly ze sekundy, a jak se dělá horoskop.