"Vždyť už je po večerce," vytkla mu.
Ginny však místo odpovědi Harryho chytila za ruku, odtáhla ho kousek sebou a schovala ho za strom.
"Tiše Harry," zarazila ho Ginny a ukázala k Bradavické bráně, kde stál, s hůlkou rozsvícenou, Snape.
Harry se zamračil a stále schovaný profesora pozoroval.
"To kvůli němu jsem tady," zašeptal Harry.
Ginny se na něj otočila. Harry netušil proč zrovna teď, ale všiml si, že Ginniny oči jsou nádherné, a ty její vlasy a to jak se na něj teď usmívala…
"Hm? Promiň, zamyslel jsem se."
"Ptala jsem se, co ti zase provedl?"
"Nejde o to…," Harry se ohlédl za profesorem a zjistil, že už tam není,"Je to na delší vyprávění a myslím, že na to není vhodná doba ani místo, ale rád ti to všechno povím, jestli se ti ještě nechce spát, můžeme zajít do komnaty nejvyšší potřeby," navrhnul Harry.
Ginny se chvíli zamyslela a přehodila si koště na druhé rameno. "Jo, proč ne."
"Takže ty chodíš lítat v tuhle dobu?" ptal se Harry cestou zpátky na hrad.
"Jenom někdy, pomáhá mi to pročistit si hlavu."
"Divný, že tě ještě nikdo nenačapal, brána by měla být po večerce začarovaná," Harry pokrčil rameny a pohlédl na otevřenou bránu.
"Jednou mě tu přistihl Hagrid, ale znáš ho," přiznala Ginny. "A co se týče brány, tak opravdu netuším, proč jí nestráží kouzla."
"Neměl bych to nikomu říkat, ale ví to už i Ron a Hermiona, Brumbál a Snape mi zakázali o tom mluvit, ale je to můj život, nemyslíš?" Ginny pokývala hlavou.
"Měl jsem o prázdninách pár zlých snů, pokračovalo to až do doby, kdy jsem nastoupil do páťáku, když jsem pak zjistil, že se jeden z nich vyplnil, šel jsem za Brumbálem, ten mi vysvětlil, že ty sny mají souvislost s mojí jizvou, nejspíš vidím část toho, co dělá Voldemort, ale Brumbál říká, že zatím si Voldemort to spojení mezi námi neuvědomuje, takže chce, abych těm snům zabránil."
"Pomocí nitrobrany, a kdo jiný mě jí měl učit než Snape," Harry se zatvářil kysele.
"Proč ne Brumbál?" chtěla vědět Ginny.
"Netuším," Harry svěsil ramena.
"Přibližně od začátku roku, nenávidím ty hodiny. Leze mi do hlavy a ještě se u toho tváří, že mu to dělá ohromnou radost," zlobil se Harry.
Harry zakroutil hlavou, "Nemůžu tomu přijít na kloub, nejde mi to a Snape mi to samozřejmě nijak neulehčí." Harry se odmlčel a pak se zadíval Ginny do očí.
"Možná je to i ve mně," přiznal.
"Blbost! Jestli tě nitrobranu učí Snape, tak se nedivím, že ti to nejde, vždyť tě nesnáší a ty jeho, určitě se dost nesnaží tě to naučit," řekla rázně Ginny.
"Mám i jiné sny," vylezlo z Harryho. "Hezké. Jsou převážně o mých rodičích, zdá se mi o minulosti, o tomhle ví jen Snape a Brumbál. U Merlina, Snape by mě přerazil," Harry se usmál.
Ginny ho chytila za ruku a pohladila ho. "Chápu, že se jich nechceš zbavit."
"Jestli tady na hradě vůbec nějaké knížky jsou," pochyboval Harry. "Ale učit se s tebou budu rád," usmál se, vstal a pomohl na nohy také Ginny.
"Myslím, že bychom měli jít spát, už je pozdě," řekl Harry.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Harry! Co se stalo?" zeptal se vyděšeně Sirius.
"Ahoj Siriusi," usmál se Harry. "Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit, nic se nestalo, chtěl jsem si jen promluvit."
"Tys mi dal. Nečekal jsem, že se ozveš uprostřed noci," zazíval Sirius.
"Ty si spal co?" Harry se podrbal na hlavě, nějak mu nedošlo, že normální lidé v tuto dobu spí, on sám se spaní vyhýbal. Spánek znamenal sny, ať už ty chtěné nebo ty od Voldemorta.
"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,…"
"Přestaň se omlouvat a raději mi řekni, proč ty nejsi v posteli," nařídil mu Sirius.
"Nechce se mi spát," pokrčil rameny Harry.
"Proč mám pocit, že ti nevěřím?" Sirius přimhouřil oči.
"To nevím," usmál se Harry.
"No tak, přiznej barvu. O čem si chtěl se mnou mluvit?"
"Nemůžu o všem, ale myslel jsem na rodiče," přiznal Harry. "Mám stále ty sny, ale Voldemort tam není, vždycky se dozvím něco z minulosti, a vím, že je to pravda, protože mi to potvrdil Snape na hodinách."
"No jo..."
"Ale chci se zeptat, měl s ní on něco?" vyhrkl Harry.
"Kdo s kým co? Nerozumím ti."
Harry se přitáhl blíž k zrcátku a zašeptal: "No máma, Lily no…s ním…no se…Snapem."
"Jak tě tohle u Merlina napadlo!" zařval Sirius, až se Harry musel odtáhnout zpátky.
"Pst! Siriusi, někdo tě uslyší!" Harry zakryl zrcátko rukou, protože následoval Siriusův výlev vzteku.
"Už ses uklidnil?" zeptal se Harry, když se podíval na stále zamračeného Siriuse.
"Jak tě to napadlo?" zeptal se už klidný Sirius. "Napovídal ti něco Snape? Já ho zabiju, trápí tě na hodinách nitrobrany a teď ještě tohle." Sirius už zase začínal pěnit.
"Ale ne, zapomeň na to, jen mě něco napadlo," Harry litoval toho, že se zeptal.
"Tak z toho se nevymluvíš," řekl Sirius. "Teď hned mi řekneš, kde si tu myšlenku vzal. Jinak tam osobně přijedu a vyřídím si to s tím umaštěncem."
"V prvé řadě, Snape za nic nemůže, ta myšlenka přišla ode mě. Víš, zdálo se mi o mámě, tátovi a taky o Snapeovi no…a měli se nějak moc rádi, teda myslím mámu a Snapea, normálně si povídali, smáli se spolu a tak. Chápeš to?" vychrlil Harry do tátova zrcátka.
Sirius se zasmál, "A z toho vyvozuješ, že spolu něco měli? Byli jen kamarádi, Harry. I když ti to nerad říkám, byli to nejlepší kamarádi a tvůj táta a já jsme to samozřejmě věděli, ale nesnášeli jsme Snapea už od školy, takže ti musí být jasné, že já s Jamesem jsme se se Snapem nestýkali," vysvětlil Sirius.
"A to jestli spolu měli něco víc, než jen kamarádský vztah? To tě trápit nemusí. Opravdu Harry."
"Aha, dobře, díky za informaci. Povídal bych si, ale myslím, že už bych měl jít spát," zazíval Harry.
"Jdi, vypadáš nevyspale," popohnal ho Sirius.
"A Harry?"
"Ano?"
"Kdykoliv budeš potřebovat, ozvi se mi, ano? Když to nebude otázka života a smrti, preferuji raději nějaký rozumnější čas," Sirius se usmál a s rozloučením zmizel z odrazu zrcátka.
Harry Siriusův dárek opatrně zabalil zpět a opravdu se rozhodl jít konečně spát, dnešní noc by nemusela být zas tak špatná.
"Skvěle, ještě více mi připomínejte, že já musím být s tím Zmijozelákem, zatímco vy dva pracujete spolu," řekl Harry naštvaně.
"Promiň, to jsme nechtěli, jen jsme potřebovali probrat další postup," omluvila se Hermiona a Ron přitom protočil oči, jemu se lektvary u snídaně očividně taky probírat nechtěli.
"No jo, jasně, nechte to být," Harry se zvedl a odcházel ze síně na lektvary, jeho přátelé se po sobě podívali a urychleně ho následovali.
"Hele, omlouvám se, jo? Jenom mě štve Snapeův přístup, dal nám Mnoholičný lektvar a máme ho připravit za měsíc, přitom každej druhej ve třídě ví, že je to pitomost, za tak krátkou dobu ho neuděláš," řekl Harry.
"To byl přeci chyták," začala Hermiona horlivě, ale když viděla, jak se Harry tváří, raději zmlkla.
"Je to blbec Harry," souhlasil Ron. "Nechal nás v tom máchat 2 týdny, než nám přiznal, že to opravdu nejde a pak nám rozdal jiný lektvary."
"Víš, že si to nemáme navzájem říkat," namítla Hermiona.
"Felixe kámo, tekuté štěstí," zazubil se Ron.
"Rone!"
"Prosím tě Hermiono, kdo dodržuje Snapeovy pokyny neříkat si, co máme vařit? Stejně nevím k čemu to je, když to stejně všichni vědí," Ron pokrčil rameny.
"Tak nás nenapínej!" vyhrkla.
"Lektvar pro astrální cestování, super co?"
Hermiona otevřela a rychle zas zavřela pusu, něco si pro sebe zamumlala a vkročila jako první do třídy lektvarů. Harry zaslechl něco jako, že oni mají jen pitomýho Felixe.
"Nic si z ní nedělej, vážně, opravdu jsem posledních pár dní přemýšlel, že bych Hermionu vyměnil za jednoho ze Zmijozelu," řekl Ron a společně s Harrym vstoupili za Hermionou.
Harry si nabral hrst nasekaných plátků růží a pomalu po malých dávkách přidával do lektvaru. Malfoy ho přitom bedlivě sledoval. Jakmile se Harry natáhl ke kotlíku, vyhrnul se mu rukáv a Malfoyovi se tak naskytl pohled na jizvu na Harryho zápěstí. Byla to nepříliš stará rána od něčeho ostrého, nejspíš od nože. Harry si toho všimnul, zatřepal rukou a stáhl si hábit níže.
Co mu zabránilo splnit slib, který dal jeho matce? Kdyby Lily žila, co by na to všechno řekla? Vidí tak moc Snape v Harrym Jamese, jeho odvěkého nepřítele, že by nesplnil přání své životní lásky?
"Natáhni ke mně tu ruku," řekl Malfoy.
"Abys mi jí mohl zranit víc? Ne díky," namítl Harry a dál se přehraboval zdravou rukou v tašce.
"Healcure," řekl tiše Malfoy a Harryho rána se zacelila. Harry k němu údivem zvedl oči.
"To aby se krev nedostala do lektvaru," poznamenal Draco, schoval hůlku a přidal do lektvaru dvě kapky jasmínového oleje.
"Hm…díky," vysypal ze sebe Harry. Měl ohledně Malfoye divný pocit. Něco se mu nezdálo, poté co viděl jeho jizvu na ruce, se choval divně. A nejen to, už pár dní, co se scházeli v knihovně kvůli lektvaru,s e mu zdál nějaký jiný, míň jízlivý a ne tolik "zmijozelský".
Nádherný díl, Drako mě mile překvapil, jsem také zvědavá co řekne Severus Harrymu na tu jizvu co viděl, velmi se těšínm na pokračování