1. května 2010 v 19:45 | Rikisa
|
Věnuji každému kdo se na ní těšil. A prosím o komentáře. Díky.
"Nemusím vám vůbec nic říkat, Pottere," namítl Snape.
"A já vám také ne," odsekl Harry. Harry uraženě odvrátil pohled, pak si složil ruce na prsa a odmítal se na profesora podívat.
"Takhle se nikam nedostaneme," upozornil ho Snape chladně.
Harry s ním ale nekomunikoval.
"Vypadněte. Hned," rozhodl Snape a prudce ukázal ke dveřím.
Harry překvapeně zamrkal, rychle vstal, ale ke dveřím se nerozešel.
"Jestliže mi nehodláte říct pravdu, nemáme se o čem bavit," vysvětlil Snape.
"To vy mě odmítáte říct co chci vědět!" rozkřičel se Harry.
"Neřvěte na mě Pottere a sedněte si zpátky," poručil mu Snape.
Harry překvapený tou změnou, si ihned dřepl na zadek. Pak sledoval jak k němu Snape přišel blíž, bylo vidět jeho váhání, pak si ale nakonec Snape sedl naproti Harrymu a s mírně zamračeným výrazem si měřil svého studenta.
"Myslíte, že přistoupím na vaši hru, Pottere?" zeptal se nakonec.
"Myslím, že ano," odpověděl sebejistě Harry.
"Já chci znát pravdu, vy také, takže není tak složité se dohodnout na tomto kompromisu."
"Tvrdím si říci, že vám neuniklo, že jsem mistr v Nitrozpitu. Takže proč bych měl s vámi uzavírat nějakou dohodu?" Snapeovi blesklo v očích. Harry se zatvářil poplašeně, ale dokázal se dostat zpátky pod kontrolu.
"To byste neudělal," řekl Harry.
"Tak to mě neznáte."
"Řekl bych to Brumbálovi, nic by mě nezastavilo. Já si zas tvrdím říci, že vám neuniklo jaký mám na Brumbála vliv," Harry se usmál, když sledoval jak je Snape zaskočený.
"Vy," vyštěkl, "vy jste měl být v mé koleji," dořekl znechuceně.
"Tak dobrá tedy, odpovím vám na vaši otázku," souhlasil Snape.
Harry potlačil nutkání vítězně se zasmát a v klidu opětoval Snapeův pohled.
"Jelikož se domnívám, že tento rozhovor bude velice soukromého charakteru, navrhuji vám, ač nerad, abychom se přesunuli do mého bytu tady na hradě," řekl Snape.
V Harrym trochu trhlo, když si vzpomněl na svůj sen, ale kývnul hlavou na souhlas. Pak když Snape beze slova zamířil ke dveřím hned vedle třídy, Harry ho pomalu následoval.
Prošli přes chodbu blízko vchodu zmijozelské společenské místnosti, potom kamennými dveřmi napravo, za kterými málem Harry vrazil do Snapea, protože nečekal, že prostor za dveřmi bude tak malý, dva-tři kroky před ním byl velký obraz, stejně jako u vstupů do kolejí studentů. Jenomže tenhle obraz nebyl portrét, ale jakási krajina s jediným stromem uprostřed, Snape se k obrazu přiblížil, ale Harry nevěděl co dělá, protože přes Snapea neviděl a navíc, když se za nimi zavřely dveře, světlo ubralo na intenzitě a tak Harrymu nezbývalo nic jiného, než čekat až ho Snape pustí do jeho bytu.
Po chvíli se obraz odkryl a Harryho oslnilo světlo. Snape nic neřekl a vešel dovnitř. Harry následoval jeho příklad a šel za Snapem i dál, do větší místnosti, kde byl krb, řada regálů s knížkami, uprostřed velká pohovka a tři křesla, malý kamenný stolek, vzadu nad knížkami stálo několik přísad do lektvarů a blízko Harryho věšák, na kterém vysely pouze dva hábity, z nichž jeden Harry dobře znal, byl to Snapeův učitelský hábit.
"Jestli už jste si to tu prohlédl, můžete se přesunout sem za mnou," ozval se Snape z křesla u krbu. Harry se mírně začervenal z toho, že se zapomenul u dveří a přisedl ke Snapeovi.
"Pro začátek bych vám chtěl říci, že cokoliv bude v této místnosti řečeno, zůstane mezi námi. Merlin vás chraň, jestliže něco z toho co vám povím, vyžvaníte svým nebelvírským kamarádíčkům. Je to jasné?" Snape přimhouřil oči a předklonil se.
"Ano, pane," odpověděl Harry a na rozdíl od Snapea se do křesla více opřel.
"Začnete?" zeptal se Snape.
"Dobře, jen pokud mě ujistíte, že mi opravdu odpovíte na otázku," řekl Harry.
"Jak už jsem slíbil," ujistil ho Snape a pobídl Harryho, aby mluvil.
"No, ehm, víte bude pro mě těžké někomu to říci, zvlášť pokud ten někdo jste vy. Nechápejte mě špatně, ale..."
"V pořádku, jen pokračujte," přešel to Snape.
"Nevím jak začít," přiznal Harry a Snape pokýval hlavou.
"Možná bude lepší, když vám budu pokládat otázky."
"Souhlasíte?"
Harry se na Snapea jen souhlasně podíval a Snape mu tak mohl začít klást otázky.
"Kdy to začalo?"
Harry se zadíval do země, polknul a po chvíli našel odvahu promluvit.
"Nepamatuji se, vím jen, že to bylo vždycky takové, nikdy mě nepřijali do své rodiny, jako malý jsem to nechápal, ale když jsem se dostal do Bradavic pochopil jsem v čem je problém. Nenávidí mě, protože jsem kouzelník, možná doufali, že nebudu jiný stejně jako moje rodiče, ale když jsem jako malý uvolnil magii,...." Harry pokrčil rameny a odmlčel se.
"Takže to co jsem viděl nebylo všechno, že ano?" pokračoval s otázkami Snape.
Harry zakroutil hlavou, "Měl bych se umět bránit, je mi patnáct."
"Je vám pouze patnáct," opravil ho Snape.
"Mimo školu nemůžete používat kouzla a bez nich se fyzickým útokům vašeho strýce neubráníte. Když už jsme u toho, kdo všechno se toho účastní?"
"Hlavně strýc Vernon. Teta mě nebije, jenom když jí něco rozhodí, obvykle jí stačí jenom slovní urážky. A Dudley, ten mi jen nadává, když jsem byl malý, útočil na mě se svou partou, teď už si ale netroufne, protože se bojí mojí magie."
Harry si začal nervozitou kousat rty, netušil, že tak osobní věc, kterou dlouho skrýval prozradí zrovna "netopýrovi" Snapeovi.
"Uvědomujete si, že vaši příbuzní vás týrají jak fyzicky tak psychicky? O tomhle se musí dozvědět Brumbál. Toto už se nemůže opakovat," promluvil rozhodně Snape.
"Ne!" vyštěkl Harry, prudce vstal a začal přecházet ke krbu a zpět k pohovce.
"Tohle nesmíte! Nechtěl jsem to říci nikomu, dokonce ani Ronovi a Hermioně, nikdo o tom neví kromě vás. Slibte mi, že to nikomu nepovíte," řekl Harry a zastavil se.
Snape se zamračil a překřížil ruce na prsou.
"Myslím, že toho vyjednávání už bylo dost," řekl jen.
"Ředitel se o chování vašich příbuzných dozví, nemůžu si to nechat pro sebe, to je vám snad jasné."
"Ale takhle to nemělo být!" vřískal Harry, vztekle sebou praštil zpět do křesla a zadíval se na Snapea.
"Měl jste říct, že ano, už jednou jste mi to slíbil, slíbil jste, že to nikomu nepovíte, alespoň do léta, než se k nim budu muset vrátit."
"Pottere," řekl varovně Snape.
"Já vím, měl jsem vám o tom snu říct, ale bylo to k neuvěření, netušil jsem, že se to opravdu stane, a navíc, nestalo se všechno úplně doslova, no já...slibuji, že příště vám o všem řeknu, nebo Brumbálovi," Harry si uvědomil, že blábolí, a tak raději ztichnul.
"Dobrá tedy, pokud se k vašim příbuzným budete muset vrátit až o letních prázdninách, v pořádku. Do té doby nikomu neprozradím to, co jste mi řekl," slíbil Snape.
Harry netušil, co Snapeův názor změnilo, ale cítil se o mnoho lépe a klidněji.
"Děkuji pane," řekl Harry a na chvíli místnost ztichla, jak se oba přesunuli do svých myšlenek.
"Teď, obávám se, je řada na mě," přerušil ticho Snape.
Harry si napjetím prokousl ret.
"Ano," řekl Snape.
"Co ano?" nechápal Harry.
"Odpověď na vaši otázku zní ano. Vaši matku jsem miloval, měl jste pravdu," odpověděl mu Snape.
Harry zalapal po dechu, "A dál?" zeptal se.
"Na tom jsme se nedohodli," zamítl jeho otázku Snape.
"Slíbil jsem vám odpověď pouze na jednu otázku, takže jestli vás můžu požádat," Snape zamával ke dveřím a naznačil Harrymu, aby odešel.
Snape čekal, že se Harry bude vztekat nebo něco namítat, ale jeho student ho překvapil, opět.
"To," Harry si odkašlal, "není fér," a s těmito slovy nechal Snapea samotného.
Moc děkuji za krásnou kapitolu.