6. února 2010 v 22:19 | Rikisa
|
Jelikož se mi nahromadila přání na pokračování Syn svého otce? a neustále na mě házíte dotazy, kdy napíšu kapitolu k této povídce a přiznám se, že i já sama jsem chtěla už dávno pokračovat, poruším "Nejdřív dopíšu ty staré a pak se budu věnovat této". Takže tady máte šestou kapitolu a věnuji ji všem, kteří se jí nemohli dočkat a kterým zároveň děkuji za dokopání k napsání pokračování a upřednostnění této povídky. Ostatní povídky samozřejmě nenechám ležet v hlavě a brzy přejdou i do psané podoby. Přeji hezké čtení, doufám, že si užijete pokračování. Děkuji za komentáře, Rikisa.
Slizoun jeden, co si o sobě vůbec myslí? Vypadám snad jako naprostý pitomec?
Harry vztekle kráčel směrem k Buclaté dámě, aby si vzal věci a mohl konečně na snídani, doufal, že cestou nepotká Snapea. Celou cestu do Velké síně přemýšlel o své matce a Snapeovi. Jak ze Snapea dostat celou pravdu? Potřeboval by se ho zeptat na tolik věcí. Například proč si ho k sakru nevzal do péče, když jeho rodiče zemřeli. Jistě, nejspíš měli přednost Dursleyovi a Snape se ho samozřejmě milerád vzdal. Ale proč se nikdy nezajímal o to, jestli by neměl naplnit slib, který dal matce. Co třeba si zjistit, jestli žije opravdu v milující a láskyplné rodině? Při poslední myšlence si hlasitě odfrknul a posadil se vedle Hermiony, která něco vysvětlovala Ginny.
Harry věnoval milý úsměv Ginny, která na chvíli, když přišel Harry, přestala věnovat Hermioně pozornost. Harry si vzal vidličku a chystal se nandat si snídani, když si všiml, že jeho talíř už je plný, nebo spíše doslova přecpaný. "Rone?" Harry nadzvedl obočí a s otázkou se podíval naproti, kde seděl jeho nejlepší přítel.
"To abys dobyl energii po ránu se Snapem," řekl Ron s pokrčením ramen. Harry se musel zasmát, Ronova starost byla někdy přehnaná, ale Harry musel uznat, že ho toto gesto potěšilo. Proto se zakousl do jednoho pečeného toastu s vajíčky, který mu nabral Ron.
"Nemyslíš, že je čas naplánovat další famfrpálové tréninky?" zeptal se mezi sousty Ron.
Harry se napil dýňové šťávy a pouze pokýval hlavou, mezi hodinami nitrobrany a věčnými tresty s Umbridgeovou nějak pozapomněl na svůj oblíbený sport a na to, že ho McGonagallová jmenovala kapitánem. "Máš pravdu, tento týden zamluvím hřiště."
Ron se zatvářil spokojeně a nandal si na talíř ještě dva další párky.
Když se najedli, všichni společně zamířili na Obranu, Ginny se od nich odpojila hned na chodbě, protože jí čekali Lektvary. Harry se za ní ještě podíval a zamával jí. Jeho osobně by dnes na Lektvary musel někdo vší silou dotáhnout.
Po pěti minutách dívání se na Umbridgeovou mu Lektvary nepřipadaly už zas tak špatné. Snažil se celou dobu, co bezmyšlenkovitě četl kapitolu o zavedení zákonů na obranu proti černé magii, nevydat ani hlásku, snažil se co nejméně se dívat na profesorku, jejíž sladce vypadající obličej by v něm opět vyvolal touhu vykřičet Voldemortův návrat do světa. Večer měl nitrobranu se Snapem a rozhodně nepotřeboval jít za ním dřív a omluvit se, že nemůže přijít, protože zase schytal trest s tou ohavnou ropuchou. Když konečně zazvonilo na přestávku, Harry si s úlevou sbalil věci a urychleně opustil třídu. Počkal až se k němu připojí Ron s Hermionou a vydali se na další dopolední hodinu, tentokrát se Harry těšil, čekala je dvouhodinovka na čerstvém vzduchu s Hagridem.
Když skončilo vyučování, všichni se unaveně posadili ke kolejním stolům, aby si v klidu vychutnali večeři. Harry se jí snažil natahovat co nejvíc, ale věděl, že v sedm hodin musí být u Snape v kabinetě. Proto se za pět minut sedm zvedl a rozloučil se s přáteli. Oba ho povzbudili úsměvy a soucitnými pohledy ho vyprovodili z místnosti.
Snape ho uvítal zamračeným pohledem a pokynul mu, aby šel do třídy. Harry si odložil věci do rohu místnosti a s hůlkou přikročil dopředu ke Snapeovi. Snape vypadal, že zatím na Harryho kouzlo nevyšle.
"Nebudeme cvičit, pane profesore?" zeptal se Harry po chvíli nepříjemného zírání na Snapea.
"Dočkáte se, pane Pottere," Snape k němu vykročil a Harry ustoupil o krok dozadu. Snape se zastavil. "Ty vaše sny," začal a Harry sklopil oči k podlaze.
"Když se vám zdá o minulosti, vždy jste tam přítomen i vy?"
Harry k němu konečně zvedl oči, "Až asi na dvě výjimky ano," odpověděl.
"Proč?"
Snape se zamračil a zkřížil ruce na prsou.
"Proč se ptáte, pane profesore?" opravil se Harry.
"Uvažuji o tom, jestli jsou vaše sny pouze výplody vaší fantazie nebo opravdu skutečná minulost, což by znamenalo ve většině případů, že se vám zdají vaše vzpomínky," vysvětlil mu Snape.
"To znamená, že bych v těch snech musel být vždycky? Jako, že to neznám z vyprávění nebo tak, prostě jsem to zažil," Harry ignoroval Snapeův speciální pohled, znázorňující Jak pitomý ten Potter je a čekal až mu profesor odpoví.
"Ano, přesně tak. Proto bych se rád zeptal, které výjimky jste měl na mysli."
"No, byly to sny o rodičích z jejich školních let, to jsem ještě nebyl na světě, takže to nemohly být mé vzpomínky," odpověděl mu Harry.
"Ty školní hodiny, které jste mi ukázal?" ujišťoval se Snape.
"Ano."
"Pak jsem si jistý, že vaše sny jsou opravdu vzpomínky vašeho raného dětství," řekl s jistotou Snape a sledoval zaskočeného Harryho.
"Ale, vždyť jsem viděl jak můj otec a Sirius sedí ve třídě a...no rozhodně já jsem tam být nemohl," namítl Harry.
"Ale ano, mohl. Ujišťuji vás, že jste tam byl také," řekl Snape.
Když Harry nechápavě stál na místě a zíral na Snapea, profesor rozhodil rukama a začal všechno vysvětlovat. "Ty školní léta byla v sedmém ročníku, vaši rodiče už spolu přes rok chodili, a jelikož byla vaše matka ve stejném ročníku jako váš otec, byla v té třídě také." V Harrym svitlo pochopení.
"Vaše matka byla v té době těhotná."
"To jsem nevěděl," připustil Harry, ale Snape to nekomentoval.
"Pokud dovolíte Pottere, přistoupíme k nitrobraně," řekl Snape a nečekal na Harryho odpověď, hned na něj seslal Legilimens.
"Tak se snažte!" zakřičel na něj už poněkolikáté Snape a Harry mu v mysli zanadával do kreténů, ovšem nepočítal s tím, že to Snape slyší. Je přeci v tvojí hlavě, pitomče! Vynadal si sám sobě a koutkem oka zahlédl jak se Snape ušklíbl.
Když se Harrymu v mysli objevil strýc Vernon, cítil jak Snape zatlačil na jeho vzpomínky. Byl ale po půl hodině tak unavený, že nemohl Snapeovi zabránit vidět všechno. Do čerta! Nemohl mu zabránit, ani kdyby chtěl, když mu Snape neřekne jak na to!
V mžiku Snape mohl vidět přibližně pětiletého Harryho, nad kterým se skláněla mohutná postava jeho strýce. "Zalez zpátky do přístěnku kluku! Ať už tě tady nevidím!" Vernon na Harryho křičel a strkal ho zpátky z kuchyně do přístěnku pod schody. "Mám hlad," pípl Harry a Vernon ho otočil a vší silou ho udeřil do zad. "Neodmlouvej mi!" zařval Vernon, strčil plačícího Harryho dovnitř a zamknul za ním. Vzpomínka se rozplynula a Harry cítil jak Snape pátrá dál.
"Pottere! Okamžitě pojď udělat snídani!" zakřičela Petunie z obýváku vedle kuchyně, kde seděla u televize společně se svým tlustým synem. "Dudlánek má hlad, tak si pospěš," popohnala ho. Desetiletý Harry se ihned objevil v kuchyni a začal připravovat snídani. Když se ve dveřích objevil Vernon, Harry se vyděšeně přikrčil.
................................................
"Kolikrát jsem ti říkal, ať toho blbýho ptáka nepouštíš z klece ven!" řval Vernon přičemž vlepil Harrymu facku. "To není Hedvika, tohle je školní sova, přinesla mi dopis," vysvětloval Harry, ale získal tak jen další pohlavek. "Nemluv v mém domě o té nenormální škole!" vřískl Vernon a udeřil Harryho do obličeje, tentokrát Harry náraz neustál a skončil na zemi. Když se zvedl, Vernon už v pokoji nebyl, Harry si utřel krev z nosu a roztrženého rtu. Poté opatrně rozlepil dopis z Bradavic. V tu chvíli Snape Harryho vzpomínky opustil.
Harry začal lapat po dechu, když se mu podařilo zklidnit svůj dech, utřel si pot z čela a dopotácel se do nejbližší židle. Nevěděl, že celou dobu ho znepokojeně pozoruje Snape. Když se setkal s jeho pohledem, Snape stál nad ním. Harry pohled ihned sklopil, a tak si Snape vzal židli a přisunul jí k Harrymu.
"Dobře, takže teď mi ihned povíte co všechno se v tom domě stalo," řekl pomalu a nesmlouvavě Snape. Počkal dokud se na něj Harry nepodíval.
Harry se zhluboka nadechoval a po chvíli svůj pohled stočil k Snapeovi.
"Řeknu vám to, ale něco za něco," odpověděl. "Já vám povím o tom co se stalo a vy mi odpovíte na mou otázku."
"Vaše tajemství za to moje."
Ahojky,na mém blogu je soutěž (Sonf) tak se kdyžtak přihlaš.Podle mě máš nato!http://teriiikuv-blog.blog.cz/1001/sonf ,tak zatím pp