27. ledna 2010 v 17:57 | Rikisa
|
Opravdu jste si tak jistí, že Snape je stále otcem Harryho? V anketě jste se dost shodli. Druhou část přidám po splnění 19komentářů - každé osobě se počítá komentář pouze jednou a reklamy, žádosti a různé prosby se nepočítají, pouze komentáře týkající se kapitoly.
Jakmile profesor Snape vypil lektvar, který uchovával v bezpečí svého hábitu, začal se pomalu probírat zpět do budoucnosti. Byl to lektvar, který vyrobil pro Harryho, aby ho navrátil zpět.
Pomalu otevíral oči, bolela ho hlava a celé tělo, jakoby se celou noc předtím naléval tvrdým alkoholem. Po chvíli, když své tělo přinutil pohnout se, posadil se a odhodil deku, kterou ho zřejmě přikryl jeho syn. Samozřejmě, že si pamatoval, jak vypil lektvar a co všechno se stalo, když se navrátil do minulosti, ovšem jeho hlava nebyla schopná pobrat všechny vjemy, které se Severusovy vkrádaly do mysli. Byl unavený a cítil, jako by mu jeho mozek proplouval měkkou hromadou vaty. Stejně jako Harry, i Snape potřeboval zřejmě nějakou dobu, než si vzpomene na současnou budoucnost.
"Harry?" zavolal do ticha po půl hodině, kdy byl natolik střízlivý, aby mohl mluvit, aniž by se jeho hlas třásl.
Ozvěnou mu však bylo jen ticho sklepení.
V tu chvíli se ho zmocnila panika. Jestliže Harry není ve sklepení, už také nemusí být jeho synem. Chtěl počkat až si vzpomene jaký život nyní žije, ale nevydržel to. Musel vědět co je s Harrym a s Lily. Musel vědět v jaké situaci se nachází kouzelnický svět. Chtěl vědět hned, co všechno se změnilo. Mžikem prohlédl svůj soukromý byt v Bradavicích, což znamenalo jedinou jistotu, že je stále profesorem na této škole. Neprocházel ale už další místnosti a v rychlosti se doslova vyřítil ven na chodbu školy, trochu zpomalil, když se dostával k Vstupní síni. A když narazil na dva studenty Zmijozelu, zřejmě šesťáky, urychleně nasadil svou masku a zpomalil svůj krok.
"Dobrý den, pane profesore," pozdravili ho a pokračovali dál v chůzi. Snape jim pokynul, zastavil se a pohlédl nahoru do jednoho z velkých oken, která osvětlovala chodbu jasným světlem.
Když pohled sklonil, všiml si, že se k němu blíží velmi pohledná dívka, neměla na sobě školní hábit a věk na studentku také neměla, zřejmě přišla někoho navštívit nebo pracovala pro Řád. Jestli tedy stále existuje.
Dívka se na něj usmívala a tak na ní Severus zaměřil plnou pozornost, její dlouhé černé vlasy měla rozpuštěné a konečky, které se jí jemně vlnily jí dosahovaly až k pasu. Její chůze byla velmi ladná a když se dívka dostala blíž, pohlédla na něj nádhernýma zelenýma očima. Snape zalapal po dechu. Ty oči by poznal všude na světě, byly to oči jediné ženy, kterou kdy miloval, Lilyiny oči.
"Ahoj, jak se máš? Chtěla jsem přijít dřív, ale jsem tu jen na skok, musím zpátky do nemocnice. Máma mě jen poslala s něčím k Brumbálovi, tak jsem si řekla, že se na chvíli stavím." Dívka na něj promluvila, jako by ho znala už léta. Severus si musel počínat opatrně, dělal, že ho to nezaskočilo, ale se svým bledým obličejem nic udělat nemohl.
"Rád tě vidím," Snape pečlivě kontroloval svůj hlas a přemýšlel, jak nenápadně zjistit, jak se dívka jmenuje a kdo je vlastně zač. Nemusel ale přemýšlet dlouho.
"Není ti nic, tati? Vypadáš nemocně," dívka si ho starostlivě prohlížela.
Snape se při tom oslovení trhnul, poplašeně si černovlásku prohlédl, ale urychleně nasadil svou masku zpět.
"Jde o Pottera," zkusil to Severus.
"Myslíš našeho slavného Pottera? Co je s ním?" zajímala se.
Slavného? Severusovu mysl opět zaplnila panika. Proč je Harry slavný?
"Co tím myslíš, slavného?"
"Nepřijde ti nejlepší chytač na světě dost slavný?" Zasmála se dívka.
"A každopádně můj kmotr byl jednička už na škole,..." Černovláska opět nasadila starostlivý výraz, když spatřila svého otce, který byl očividně mimo.
"Tvůj kmotr," opakoval Snape a překřížil ruce na prsou.
"No ano, James přece," říkala jako by její otec byl duševně chorý.
"Tati, měl by sis jít odpočinout, alespoň na chvilku, zřejmě si přepracovaný," poradila mu.
V tu chvíli však Severuse upoutala osoba, která doslova sbíhala ze schodů společně se stejně starým klukem s ryšavými vlasy. To byl bezpochyby Ron Weasley, protože se vůbec nezměnil. Ten druhý chlapec se naopak změnil, ale ne tolik, aby ho Snape nepoznal. Svého syna by poznal kdykoliv. Byl to ale stále jeho syn?
Harry si všiml, kdo stojí vedle Snapea a hbitě k nim přiskočil. "Angelo!" zvolal radostně a objal jí.
Snape si Harryho po očku prohlédl.
To bylo dobrýýýýýý. Já bych asi taky nevydržela čekat, než se mi vrátí vzpomínky, chtěla bych hned vědět, co se děje, i když vypadat jak blbec nad každým slovem, co někdo řekne, taky není příjemné
. A jinak! CO ten konec, teď nás budeš zase napínat jak kšandy, že jo?