16. ledna 2010 v 19:47 | Rikisa
|
Kapitolu věnuji všem spřáteleným blogům a Aishe staré(snad se to tak správně skloňuje)!!! A přidávám limit 20 komentářů, do té doby 19.kapitola nepřibude.
"Nejsem si jistý, jestli je tohle opravdu dobrý nápad," řekl Snape a sklonil se nad kotlíkem, aby hodil do lektvaru sušenou bazalku.
"Tati, nechci bejt protivnej, ale říkáš to už postý," zanaříkal Harry a pod otcovým dohledem přidal do kotlíku hrst hřebíčku.
Snape ho zpražil pohledem, "Mám proto své důvody. Ještě nikdy jsem záměrně lektvar nezkazil a nejsem přesvědčený o tom, že pokažený lektvar štěstí tě stoprocentně musí poslat zpět do minulosti."
Harry přivřel oči a zamračil se, "Takže ty mi nevěříš, o to jde?"
"Říkal jsem snad něco takového?" Snape povytáhl obočí a zamíchal lektvar. "Není to tak, že bych ti nevěřil, viděl jsem přeci tvé vzpomínky," připomněl mu, "ale jsem nejistý co se týče budoucnosti. Přemýšlel jsem o tom, co se stane, jestliže půjdu do minulosti a zabráním tomu, aby se Voldemort kdy narodil a..."
"Myslíš tím, až já půjdu," přerušil ho Harry.
"O tom už jsme mluvili, nehodlám svého syna vystavit takovému nebezpečí," zavrčel Severus.
"Je to můj úkol, měl bych to udělat já," protestoval Harry.
"A to si vzal zase kde?" Chtěl vědět Snape.
"Víš, ukázal jsem ti sice své vzpomínky, ale samozřejmě nevíš všechno," Harry se na otce podíval omluvně. "Vím o té věštbě, o tom, že jsem vyvolený a to všechno okolo, však víš," mávl rukou a sledoval zaskočeného Snapea.
"Oh, samozřejmě," Snape přimhouřil oči. "Kdo ti o ní řekl?"
"Brumbál. V minulosti." odpověděl Harry, ale pak se zarazil, "Chci říct v přítomnosti, ale v té před tím, než jsem změnil budoucnost." Harry zatřepal hlavou, i jemu už se to všechno začalo motat dohromady.
"Chápu to, ale raději necháme přítomnost přítomností a dovaříme lektvar, co říkáš?"
Harry jen souhlasně zatřepal hlavou.
"A co myslíš, že se stane, když se Voldemort nenarodí?" zeptal se po chvíli Harry. "Bude prima, žít ve světe, kde nebude takové zlo, nemyslíš?"
"Bojím se pomyslet na mnohem širší následky Voldemortova zmizení," odpověděl smutně Snape a zahleděl se Harrymu pevně do očí. "Mám strach z toho, že už nebudeš můj syn," prozradil mu.
Harry posmutněl, tak tohle trápilo jeho otce celý minulý týden, když přemýšlel nad tím jestli lektvar uvařit nebo ne. Harry ho nakonec přesvědčil, ale místo Harryho nápadu, že Felixe vypije on, Snape rozhodně řekl, že když už musí někdo z rodiny riskovat svůj život, bude to on sám. Harry si celou dobu představoval jaký bude život bez toho slizkého hada, že nebude žádná věštba, Smrtijedi, hrozné noční můry ani nic z toho a že se svojí rodinou bude moci konečně žít v klidu, ale až doteď se nepozastavil nad tím, jak by otec mohl změnit budoucnost zásahem do minulosti. Nemohl pochopit, že ho to nenapadlo, když to samé udělal on.
"To se nestane," řekl Harry nepřesvědčivě. Ale když viděl, jak jeho otec vzdychl, jeho hlas zněl jistěji, "A i kdyby, já budu navždy tvým synem tati."
Snape se smutně usmál, "Harry, ty by sis nic z toho nepamatoval. Nevzpomínáš si snad co provedla tvoje změna budoucnosti s ostatními?"
Harry zalapal po dechu, opřel se o stůl a zavřel oči. Potom naštvaně praštil pěstí do stolu, "Do hajzlu! Do hajzlu s tím hnusným šmejdem."
Snape mu stiskl rameno a Harry se na něj podíval. "Promiň tati."
"Máš se za co omlouvat, kdybychom byli na hodině, strhnul bych ti body," pokáral ho Snape a Harry raději začal krájet chlupatou malou housenku, aby se rozptýlil.
"Já bych ho spíše nazval hnusným slizkým šmejdem, když vezmeme v potaz jeho ďábelské díry místo očí, neexistující nos a navoskovanou lebku. Inu, v podstatě celkově je to hadí ksicht." Snape zkontroloval teplotu lektvaru a když Harry nic neodpovídal, řekl nevinně: "Nemyslíš?"
Harry vypadal, že mu došla slova, doslova na svého otce zíral s údivem a když se Snape znovu sklonil nad kotlíkem, vyprskl smíchy. Snape se na něj otočil a obdaroval ho širokým úsměvem.
Harry takhle svého otce ještě neslyšel mluvit, dost ho to překvapilo, ale jemu to rozhodně nijak nevadilo.
Vařili dál asi dvacet minut, když přišla na řadu nejdůležitější přísada.
"Dračí krev," řekl Snape a pozvedl skleněný pohárek, která jí byla plná.
Harry si nervozitou začal kousat rty a sledoval, jak Snape položil sklenku zpět na stůl. "Nebudeme pokračovat?" zeptal se udiveně.
"Ještě si musíme promluvit," povzdechl si Snape, chytil syna za ramena a obrátil ho k sobě.
"Ať se stane cokoliv, navždy budeš můj syn, Lily tvá matka a moje žena, budeme rodina v jakékoliv budoucnosti. Alespoň já to budu vědět, pokusím se najít způsob jak být zase spolu, i kdybychom se měli v nějaké budoucnosti nenávidět. Najdu možnost, jak opět spojit svojí rodinu," řekl Snape rozhodně.
"Věřím ti," odpověděl mu Harry a vrhnul se mu kolem krku. "A prosím, dávej na sebe pozor," zašeptal a zavřel oči, aby si možná naposledy uchoval báječný pocit, jaké to je mít milujícího otce.
Snape Harryho jemně pohladil po vlasech a opětoval synovo obětí.
"Dobře, takže už je čas," rozhodl Snape, Harry se odtáhl a přešel na opačný konec místnosti, jak si to předem s otcem dohodli. Nechtěli riskovat, že se Harry nadýchá výparů také.
Snape vzal do rukou pohárek s krví a kapátko. Kápnul do lektvaru první kapku a podíval se na Harryho, ten se na něj usmál a když se otec opět věnoval lektvaru, začal si znovu kousat rty.
Druhá kapka a Harry zatnul ruce v pěst. Takhle to pokračovalo dál, Harry si všiml, že u osmé kapky se otci trochu roztřásla ruka. Normálně do lektvaru patřilo sedm kapek, jeho otec musel postupovat opatrně, přidávat krev pomalu po kapkách, protože Harry si nepamatoval kolik krve tam před tím dal, že lektvar pokazil.
Zkusil si vzpomenout, ale ztuhnul napětím, když po deváté kapce z kotlíku vyšlehl ohnivý plamen a Severus uskočil. Snape se upřeně díval na lektvar, ale když se objevily modravé výpary a kouř, podíval se na Harryho a kývnul hlavou. Harrym projela vlna nesouhlasu, ale věnoval svému otci povzbudivý pohled. Harry si pomyslel, že Severus by byl více překvapený, kdyby to samé už jednou neviděl v myslánce.
Výpary se začaly zvětšovat a Snape se jich v klidu nadýchal.
Harry si olízl rty čímž zjistil, že si je prokousl, v tuto chvíli mu to bylo absolutně lhostejné. Málem přestal dýchat, když se jeho otec rozkašlal a klesnul na kolena. To už Harry nevydržel a rozběhl se k němu.
Snape si nevšiml, že k němu syn běží, až když mu Harry zvedl bradu, podíval se na něj.
"Motá se mi hlava," přiznal Snape.
Harry si k němu kleknul a vzal otce za ruce, "Já vím, to přejde."
Harry stiskl jeho ruce pevněji, když Severus bolestí přivřel oči.
Po chvíli čekání Severus ztratil vědomí a kdyby ho Harry nedržel, skončil by na zemi. Ovšem i když Snape klečel, na Harryho byl i tak těžký. A tak, aby otci neublížil, vytáhl hůlku a levitoval ho opatrně na pohovku, která stála hned naproti plápolajícímu krbu.
Harry si sedl naproti do křesla, v ruce stále dřímal hůlku a nervózně sledoval Severuse, který vypadal naprosto klidně, jakoby spal.
No, tak som zvedavá či sa zmení niečo okrem toho, že už voldemort nebude. Super kapitola. A mohla by si si prosím ťa zmeniť adresu mojich stránok máš ma pod Bellou. Ďakujem