26. listopadu 2009 v 16:25 | Rikisa
|
Loučím se tímto s povídkou Život nelze naplánovat a věnuji ji všem čtenářům, kteří mi okomentovali alespoň jednu z kapitol. Jsem ráda, že se vám povídka líbila a děkuji za vaši přízeň. Kapitola je zvláště pro: Imalu, Bellu, Scarlett, Aishu Starou, Natalitu, Majuš, Anfulku, cat009, Aušu, fanynku12, janu, kikinu, Tyky,Airiny, Sue, sessllika, Cillu, Hatake Jane, Minu a Natalicu, či-li pro ty, kdo nezapomněli okomentovat poslední kapitolu povídky. Příští kapitola bude k SO, tato povídka je další na řadě v dokončení. P.S. obrázek berte s rezervou :)) Vaše Rikisa ;-)
"To není možný, už tady měli dávno být. Zase budeme čekat věčnost!" vztekal se Harry před školou, v ruce svíral závěrečné hodnocení třetího ročníku a netrpělivě házel pohledem po Vstupní síni hradu. Vedle něj stála jeho sestra Victoria a stejně jako její bratr měla na sobě ještě školní uniformu a z kapsy jí čouhal pergamen se známkami.
"Jako by sis už za ty roky nezvyknul," řekla Vicky a šťouchla bratra do ramene. "Co takhle zkrátit si čekání malým soubojem, dlouho jsme netrénovali," navrhla se šibalským úsměvem.
"Kdyby tě slyšel táta, tak nám nasadí další z té haldy trestů. Jakoby nám to nestačilo letošní rok," odpověděl Harry, ale vzápětí vytáhl hůlku a zazubil se. "Tak se ukaž," pobídl sestru.
"Já věděla, že neodoláš," usmála se Vicky, "Expelliarmus!" zakřičela a Harryho hůlka mžikem vyletěla do vzduchu, nebyla však sama, Vicky taktéž ztratila kontrolu nad svou hůlkou. Obě letěly vzduchem přímo do rukou přicházejícího ředitele Zmijozelu.
"A máme po prázdninách," zašeptal Harry sestře. Vicky se zatvářila jako andílek a s úsměvem se otočila k otci. "Půjdeme už domů? A kde je máma?" nakoukla Severusovi za rameno, ale Lily ještě nepřicházela.
"Vaše matka dorazí jen co domluví s profesorkou McGonagallovou," odvětil Snape, ovšem na jeho tváři hrál zamračený výraz se špetkou pobavení.
"Co jste tu u všech kotlíků zase prováděli?" probodl oba pohledem.
"Čekali jsme," odpověděl klidně Harry.
"Hm," Severus se zamračil. "Víte vy dva, že vám můžu znepříjemnit léto, že ano?"
"Správně si podotkl, že můžeš," upozornila ho Vicky a Harry se zakřenil.
"Co že to moje obě dvě děti tak milují...hm, že by to bylo létání?" Snape se naoko zamyslel a Harry s Vicky si vyměnili poplašený pohled. Harry však vzápětí vítězoslavně mrknul na Vicky a otočil pohled k otci.
"Zakázal bys mi trénovat a vzal tak velké naděje Zmijozelu na famfpálový pohár?"
Severus se ještě chvíli mračil, ale pak vzal děti kolem ramen, "Trefa Harry," uznal Snape a Vicky se zasmála.
"Já to věděl, moje pověst chytače je prostě geniální," zazubil se Harry.
"Tady něco smrdí," podotkla s úsměvem Vicky a šťouchla bratra do ramene. "Brácho sebechvála je dobrá, ale ty už to někdy přeháníš."
"Já? To bych chtěl vědět kdy," Harry se zamyslel, "Počkej nebylas to náhodou ty, kdo se před Ronem vychloubal, že bude lektvarový génius po tátovi? Ovšem upravenější a bez hrůzu nahánějícího výrazu, když někdo omylem vylije obsah svého kotlíku na hlavu spolužáka." Harry zadržoval smích, když spatřil tátův obličej.
"Harry!" zaječela Vicky a obrátila se k tátovi, "Tati, tohle jsem nikdy neřekla. Teda, no řekla, ale ne takhle," zamračila se na Harryho, "určitě ne tu poslední větu."
Severus se však usmíval, "To je v pořádku Victorie, jsem rád, že s bratrem spolu tak dobře vycházíte, i když by to mohlo být bez některých následků, které z toho vzejdou," pohladil dceru po vlasech a spočinul pohledem na Harrym.
"Zvlášť legrácek na mou osobu, že synu?"
"No jo, to ještě nevíš jak jsme...." začal Harry, ale Vicky ho kopla do nohy a ukazovala k bráně školy. Severus jí vykročil naproti a Vicky zašeptala Harrymu: "Zbláznil si se? Kdybychom mu řekli co všechno jsme za tenhle rok stačili provést, dával by si na nás ve čtvrťáku větší pozor."
"Větší pozor? Ty myslíš, že to ještě jde? Co se s mámou vzali byl hodně schovívavej, ale tenhle rok? Šel po nás jak pes po krásný voňavý kostičce," řekl Harry.
"Jo, ale zas lepší trest od táty než od profesora, Zmijozel mohl ztratit mnohem víc bodů, kdyby nás táta trestal podle školního řádu," podotkla Vicky a zadívala se na školní pozemky. "To jo, horší byla dokonce i McGonagallová," připustil Harry.
"Když už jsme u těch psů," ukázala k Hagridově srubu a Harry se zasmál, Sam i Falco pobíhali po záhonech a zřejmě chytali trpaslíka. "Nevydržej chvíli v klidu."
"Stejně jako vy," poznamenala Lily za jejich zády. "Tak pro ně dojděte ať už můžeme jít, ano?"
"Jasně mami," řekli oba unisono a rozběhli se k záhonům. Když na své mazlíčky zavolali, hned přiběhli. Falco byl o něco větší než Sam, a tak když skočil na Harryho, povalil ho na zem. Harry měl teď celou zadní stranu hábitu od bahna.
"U Merlina Harry, dávej příště pozor," povzdychla si Lily, když se děti vrátily. Vytáhla hůlku a očistila Harrymu hábit.
"Takhle špinavý bys nemohl jít na návštěvu," dodala Lily.
"My nejdeme domů?" zeptal se Harry.
"Ještě ne, nejdřív se stavíme u Siriuse a Sarah," prozradil jim Severus.
"Jupí," zaradovala se Vicky, "Těším se na malýho."
"Myslím, že můj kmotřenec vás uvidí ještě raději než vy jeho. Sarah v posledním dopise psala, že je dost hyperaktivní a stále o vás mluví," Lily se usmála a vzala Severuse za ruku, "Půjdeme?"
"Ano, půjdeme," souhlasil Severus a všichni společně vykročili za brány Bradavic odkud se mohli přemístit.
Když přišli, Severus se sklonil k dětem: "Vezměte Falca se Samem do náruče a chyťte se přenášedla. My se za vámi hned přemístíme," Severus počkal, až se děti postarají o psy a poté před ně položil starou učebnici lektvarů.
"Tak zatím," rozloučili se, volnýma rukama se chytili knihy a vzápětí byli pryč.
Severus se otočil směrem od hradu, tak aby mohl vidět na střechy malých obchodů Prasinek.
Lily se k němu přidala a Severus si stoupl za ní a objal jí kolem pasu, Lily se o něj opřela. "Bylo to pro větší dobro, nemohl jsem myslet na krevní pouto," řekl Severus.
"Lily se k němu otočila čelem, "Jsem ráda, že jsi to udělal. Kdyby si zaváhal, vůbec bychom nežili tak jak žijeme. Žili bychom ve věčném strachu a nejenom naše rodina, celý svět."
Lily se k manželovi přitiskla a Severus jí dlouze políbil.
"Měli bychom jít a dohlédnout na děti, dřív než zboží Siriusovi dům," řekl Severus, odtáhl se od Lily a chystal se přemístit.
"Ještě něco Severusi," zastavila ho Lily. "Víš, že tě miluji?"
Severus se usmál a přitáhl si Lily znovu k sobě, "Víc než já tebe?" Pevně se objali a ve víru polibků se přemístili za svou rodinou.
Dík za věnování, dlouho jsem čekala na konec povídky. No a je užásný, prostě Happy end. Jen tak dál, piš stáůle víc...