23. října 2009 v 18:39 | Rikisa
|
Ahojík, kapitolka je na světě, je dlouhá, tak se doufám bude líbít, prosím o komentáře. Kapitolu věnuji všem, kteří okomentovali minulou kapitolu.
"Není to můj malý bratříček?" Severusovi se vrátila odpověď rychlostí blesku. "Co tě přimělo k tomu sklonit svou nitrobranu a promluvit si se mnou? Že by dnešní blahopřání k zasnoubení?"
"Tome, chtěl jsem s tebou mluvit," odvětil klidně Snape. "Mrzí mě co se mezi námi stalo, ale nezatahuj do toho ženu, kterou miluji."
"Severusi, to není žena pro tebe. Ty mě sice nenávidíš, ale pro mě jsi stále můj bratr, když tu nejsou rodiče, musím se o tvou budoucnost starat já," řekl vážně Voldemort.
"Není pravda, že tě nenávidím," připustil Severus, na chvíli se odmlčel, otevřel oči a podíval se Lily do očí, ta se na něj jemně usmála a dodala mu sílu.
"Žádám tě, abys mě nechal udělat to co chci já. Je to moje rozhodnutí, Lily z celého srdce miluji a chci svým dětem zajistit láskyplnou rodinu," prosil Snape.
"Jak jsi mohl takhle změknout, Severusi? Kde zůstala ta touha vrhnout se bezhlavě do boje, ta touha po krvi. Co, bratříčku?" Voldemortův hlas byl plný chladu.
"Je vidět, že mě neznáš, pro mě byla rodina vždycky důležitá ať už si myslíš cokoliv," odsekl Snape.
"To vidím, zvlášť když si zavrhl svého vlastního bratra, svou krev Severusi! Je tvá povinnost vrátit se ke mně a bojovat!" prohlásil Voldemort.
Severus spolknul další dávku hněvu a raději promluvil mírným tónem, "O tom se už nemíním bavit, zapomněl si co jsi mi provedl? Tak mi udělej laskavost a odčiň svůj odporný plán tím, že nebudeš ohrožovat mou rodinu."
"Na svojí neteř a synovce bych ani nesáhl," odporoval Voldemort.
"Víš moc dobře jak to myslím! Nech mě oženit se s Lily."
"Dobrá Severusi, vidím, že si za svým rozhodnutím stále stojíš. Změní se na tvé volbě něco, pokud ti slíbím, že se nikdy nepokusím přivést Harryho na svou stranu?"
"Nezmění, tohle na mě neplatí Tome."
"A co takhle pokud slíbím, že nespáchám vraždu."
"Sám si právě řekl, že Harrymu bys nikdy neublížil," namítl Severus.
"Kdo mluvil o mém synovci? Mám na mysli tvou snoubenku," Voldemort se krátce zasmál a Severus zalapal po dechu.
"To nemůžeš," šeptl Severus.
"Opravdu?" Voldemort se znovu zasmál, "Dávám ti dva dny na rozmyšlenou, ani o minutu více! Sbohem, bratře."
"Tome prosím, nedělej to," zaprosil Severus, ale Voldemort už neodpověděl.
"Prosím! Tome prosím!"
"Ne, prosím, nedělej to. Tohle po mě nemůžeš chtít! To nemůžeš, slyšíš? Já jí miluji, prosím!" Severus byl rozrušený, ale Voldemort se neozval. Severus otevřel oči, vstal a prudce kopl do protějšího stromu. Pak se svezl na zem, obličej v dlaních a po dlouhé době jeho bledou tvář smáčelo několik slz.
Lily vyděšeně vyjekla a přiběhla ke svému snoubenci. "Co ti řekl? Co se stalo?"
"Severusi, mluv se mnou!" zatřásla s ním, když jí několik minut neodpovídal.
Severus se po chvíli uklidnil a spočinul pohledem na Lily. "Změnil svou výhružku," zabručel naštvaně. Lily nic neříkala, jen ho trpělivě pozorovala. "Snažil se ve mně vyvolat nějaké cítění k rodině, chtěl abych se vrátil. Ale já už svou rodinu mám, tady. Mám tebe a děti, rozhodně se nehodlám vzdát."
"Víš, že tě miluji, že ano? Řekl jsem ti to někdy?" Severus pohladil Lily po tvářích a vzal jí za ruce. "Ano, já vím, že miluješ," ujistila ho Lily. "Tak co se stalo?" pobídla ho.
"Mám dva dny na rozmyšlenou, pokud se tě nevzdám tak tě zabije," řekl smutně Snape. Lily zamrkala, pokývala hlavou a pak se vážně zadívala na Severuse, "A co s tím hodláš udělat?"
"Lily, nemůžu mu dovolit, aby ti ublížil," hlesl Snape.
"Takže to znamená rozchod?" chtěla vědět Lily.
"Já nevím," přiznal po pravdě.
"Byl jsem rozhodnutý bojovat, nevzdat se tě, ale ustavičně žít ve strachu, že tě ztratím? Lily, bojím se, opravdu se bojím o tvůj život. Ale je něco na celém světě, co je pro mě nejdůležitější, a to jsi ty. Ty jako má žena, Harry a Victoria. Já vás miluji, jste moje rodina. Jestli má cenu za něco bojovat, tak jste to právě vy," Snape pomohl Lily vstát a dlouze jí políbil.
"Jsi nejlepší muž mého života, víš to?" Lily se smutně zasmála a přitiskla se k snoubenci. Poté spolu ruku v ruce odešli zpět do hradu.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Severus měl právě hodinu s pátými ročníky Nebelvíru a Zmijozelu. Měl mizernou náladu hned kvůli několika věcem. Za prvé nemohl zapomenout na včerejší rozhovor s bratrem a za druhé studenti v jeho třídě byli naprostí břídilové, samozřejmě většina z nich byla v Nebelvíru.
"Slečno Paintnová, okamžitě zahoďte ten kořen!" zahřměl Snape přes celou třídu a hnal se do druhé lavice, kde se schylovalo k tragédii. Dívka vyděšeně nadskočila a kořen úpojnice upustila na lavici. To už se nad ní tyčil Snape a hrozivě si jí měřil. "Strhávám Nebelvíru 20 bodů za vaší nehoráznou pitomost!"
"Ale pane profesore, vždyť nic neprovedla," ozval se klučičí hlas vedle sedící dívky.
"Pane Testone, buďte rád, že jsem zatím neohodnotil tu vaší břečku, ale když už jste se tak dobrovolně přihlásil, prosím. "5 bodů dolů za tu zelenou nahrážku neviditelného lektvaru co vám bublá v kotlíku!"
Ostatní studenti se raději přikrčili ke svým lektvarům a dělali co mohli, aby svého profesora ještě více nepodráždili. Kupodivu i studenti Zmijozelu se zdrželi svých obvyklých poznámek, trestání Nebelvíru jejich ředitelem jim obyčejně dělalo velkou radost.
K velké úlevě všech se za deset minut sklepením rozezvonil zvonek oznamující konec hodiny. "Tak na co čekáte, vypadněte!" zařval Snape a popohnal trojici studentů ze Zmijozelu, která si nejdéle balila své věci.
Byl právě čas k obědu, a tak se Snape zamračeně vydal do Velké síně, cestou strhnul ještě několik bodů, než se konečně usadil za stolem pro učitele.
"Dnes se počítadla ani nezastaví," poznamenal Brumbál, když si Severus nandal na talíř oběd. "Nevíte o tom náhodou něco?"
"Já? Pane řediteli, nevím o čem mluvíte, odečítám body jen studentům, kteří si to zaslouží, přece mě znáte," odpověděl Snape, který se ještě nestačil dostatečně uklidnit.
"Ano, znám," řekl Brumbál a spočinul na studentech Zmijozelu, kteří si mezi sebou něco šeptali, půlka z nich vypadala vyděšeně, zvlášť pátý ročník, a pár z nich očkem zabloudilo k učitelskému stolu.
"Měl jste teď hodinu s pátými ročníky, je to tak?" zeptal se mile Brumbál.
"Hm," zamručel Snape a vztekle položil pohárek džusu na stůl, až z něj téměř půlka vystříkla.
"Ovládejte se pane profesore," upozornil ho ředitel.
"Nesmíte si tolik věcí připouštět, jsou to jen děti Severusi. Vím, že lektvary jsou náročným předmětem, proto studenti potřebují tolik vaší kontroly, ale je opravdu nutné zvyšovat na ně hlas?" zeptal se už přísněji Brumbál.
"Ano, ale,... jistěže ne," vyprskl Snape. "Jestliže mě omluvíte, mám spoustu papírování," dořekl Severus a vstal současně s Brumbálem, který už dojedl.
"Zapomeňte na chvíli na papírování, půjdeme se projít," navrhnul Brumbál a ukázal Snapeovi cestu ven na školní pozemky.
"Vy se nechcete projít, chcete si promluvit," konstatoval Snape při cestě podél Zapovězeného lesa.
"O ano, tak potěšte starce," usmál se Brumbál a pokračoval, "Vážím si toho, že jste za mnou včera přišel, ale musím se vás zeptat. Víte jistě, že to rozhodnutí, které jste učinil je správné?"
"Já sám nevím, pane řediteli," odpověděl Snape. "Víte já...." Snape se odmlčel a spočinul pohledem na fénixovi, který se zčistajasna objevil před Brumbálem.
Fénix upustil útržek papíru do Brumbálovy natažené dlaně a zmizel pryč.
"Co se stalo?" zajímal se Snape.
"V Prasinkách se hromadí Smrtijedi, Voldemort zaútočí každou chvíli. Posílám tam Řád a informuji ministerstvo," řekl Brumbál.
Snape ihned vytáhl hůlku, "Tohle musí skončit, žádné výhružky už nebudou" a rozeběhl se k bráně Bradavic, aby se mohl přemístit. Brumbál ho nestihl zastavit, otočil se k hradu a zajistil jeho dvojnásobnou ochranu, a pak se sám co nejrychleji přemístil do Prasinek.
Lily přicházela do Velké síně na oběd, měla na ošetřovně zraněného studenta, a tak se zdržela. Viděla jak se hradní brána začíná zavírat a hlas McGonagallové hlásal zákaz vycházení a příkaz ať se všichni studenti neprodleně vrátí do svých kolejí.
Lily profesorku spatřila u hradní brány a přiběhla k ní. "Co se stalo, Minervo?"
"Voldemort zaútočil na Prasinky," vysvětila jí šeptem McGonagallová. "Brumbál a Severus jsou tam."
"Cože?" vyjekla Lily. "Tvrdohlavec jedna paličatá," zanadávala Lily, vytáhla hůlku a vykročila ven z brány. "Počkejte, co chcete dělat?" zastavila jí Minerva. "Jdu bojovat, každá ruka se jim bude hodit. A navíc musím zastavit Severuse, mám strach co udělá."
"V tom případě vás nepustím sama Lily," Minerva vytáhla hůlku, vyslala patrona do hradu a připojila se k Lily. "Komu jste ho poslala?" zeptala se Lily. "Ostatním profesorům, aby dohlédli na studenty," řekla Minerva a následně se obě přemístili do nejbližší vesnice, kde probíhala bitva.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Harry, něco se děje, zaslechla jsem sedmáky jak mluví o bitvě v Prasinkách," Vicky zastavila svého bratra ve společenské místnosti, kam byli nuceni se vrátit.
"V tom případě musíme pomoct," řekl Harry a Vicky dychtivě přikývla. Oba vykročili k portrétu, ale Vicky Harryho zastavila. "Ale jak to uděláme? Je zákaz vycházení, brána je zapečetěná."
"Kdo říkal co o vycházení, mám lepší nápad," Harry se šibalsky usmál a vykročil zpět k portrétu. "Já to věděla," zazubila se Vicky a nechala bratra, aby jí popadl za ruku a schoval jí pod neviditelný plášť. "Že mě to nenapadlo dřív," podivil se Harry a pak ukázal k portrétu, kde hlídkoval primus. "Bude si myslet, že se portrét otevřel sám od sebe," zasmála se Vicky.
Když prošli portrétem, Harry sestru zavedl před soukromou část lektvarů. "Co chceš dělat u táty?" podivila se Vicky. "Uvidíš," řekl Harry, mrknul na sestru a položil hůlku společně s rukou na těžké dveře, ty se hned po tomto gestu otevřely a pustily oba sourozence dovnitř.
Harry z nich shodil plášť a otevřel dveře laboratoře. "To budeme vařit lektvary? Co chceš dělat v laborce?" Vicky si poťukala na čelo a sledovala bratra, který se pokoušel otevřít horní zásuvku skříně.
"Prosimtě uhni," postrčila ho Vicky a vytáhla hůlku, "Alohomora!" zakřičela na skříňku a otevřela jí. "Jsi přece kouzelník, ne?" ušklíbla se a jemně do bratra šťouchla hůlkou.
"No jo, jsi geniální, tak už mě tam pusť," řekl Harry a začal se přehrabávat v zásuvce. "Aha, tak tady jsi," usmál se vítězoslavně Harry a zvedl lahvičku lektvaru nad hlavu.
"Co s tím?" nechápala Vicky. "Ty chceš vyhrát bitvu lektvarem?"
"Ano to chci," odpověděl Harry, odzátkoval lahvičku a přiložil si jí k ústům.
"Počkej, nepij to, vždyť nevíš co to je!" křičela Vicky a snažila se bratrovi lektvar vzít, podle pohledu sama netušila o jakou látku jde.
Harry se dokázal ubránit a pak jediným lokem lahvičku vyprázdnil. "Vidíš, nic mi není," zazubil se Harry avšak v několika vteřinách potom se složil k zemi a těžce oddechoval. "Sakra, to není dobrý," zamumlal Harry. Vicky se k němu přikrčila a chytila ho za ramena. "Co ti je?"
"Nemám tušení," odpověděl jí a v další chvíli se chytil za hrdlo, bylo to jako kdyby ho někdo dusil, bolest postupovala dál do plic. Zakřičel bolestí a Vicky začala pobíhat po laboratoři, sháněla se po neutralizačním lektvaru. Začala prohledávat zásuvky a rychlými pohledy sledovala Harryho. "Vydrž jo? Hlavně mi tu nezkolabuj. Musí se ti vyčistit krev, kde je ta zatracená lahvička?"
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
V Prasinkách mezi tím probíhal boj mezi dobrem a zlem. Nebylo snadné rozpoznat, která strana má přesilu, obě bojovali skvěle. V jednu chvíli se zdálo, že Fénixův řád prohrává, když se k nim ale přidala posila z ministerstva, síly byly víceméně vyrovnané.
Když se Voldemort přidal ke svým věrným, Brumbál zbystřil.
"Ne, ten je můj," zastavil ho Snape a přemístil se před bratra. Brumbál se vrátil k bitvě, ale zůstal ostražitý ohledně Voldemorta.
Snape beze slova zaútočil na Voldemorta, který zatím jen kletby od bratra blokoval. "No tak Severusi, nechci ti ublížit."
"Zato já ano," odsekl Severus a vyslal další kletbu. Po pár minutách začala Voldemortova síla slábnout, ruka s hůlkou se mu začala klepat a na čele mu rašil pot. Severus vypadal stejně zaskočeně jako Voldemort. Tak krátká bitva nemohla Voldemorta vyčerpat. Po chvíli Voldemort padl na kolena, vyčaroval kolem sebe ochranný štít a bezradně si prohlížel své tělo, ze kterého tryskaly jakoby elektrické zlatavé paprsky. Nikdo nevěděl co se děje, Smrtijedi začali panikařit a Řád naopak přitvrdil v boji.
Severus zůstal připravený k boji, ale neodvažoval se nic zkoušet. "Co je to s ním?" Vedle Severuse se objevila udýchaná Lily.
"Lily! Nevěděl jsem, že jsi tady," podíval se na ní překvapený Severus. "Musíš ihned do bezpečí."
"Nesmysl, já tady bojuji, nebudu před ním utíkat," pokynula pohledem k Voldemortovi. "Mohli bychom zrušit jeho ochranu," podotkla Lily a napřáhla hůlku. "Ne!" Snape jí zastavil a sklonil její hůlku. "Asi vím co se děje, musíš najít Harryho."
"Harryho? Ale proč?" nechápala Lily.
"Vypil ten lektvar!"
"U Merlina, to snad ne," zhrozila se Lily. "Ale co ty vedlejší účinky? Říkal si, že je to nebezpečné!"
"Nikdy bych mu nedovolil ho vypít, musel se dostat do laboratoře. Musíš ho najít a pomoct mu, jinak nevím co se stane. Zkus neutralizační lektvar a taky tu lahvičku úplně nahoře ve skříni, vyrobil jsem částečný protilék, ale není úplný, musíš ho smíchat s neutralizačním, dobře?" Severus sledoval jak se před ním Lily přemístila a on sám se otočil zpět k Voldemortovi.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Lily proběhla Vstupní halou a běžela přímo do sklepení, rychle prošla hlavními dveřmi a dveře do laboratoře téměř vyrazila. "Harry?" volala na svého syna, ale vzápětí ho spatřila sedícího na zemi, vedle něj seděla Vicky a starostlivě si ho prohlížela.
"Vypil si ten lektvar?" Lily si k nim přisedla na zem a vzala Harryho za ruku, aby mu změřila tep. "Harry?" Její syn se na ní zářivě usmíval. Lily se opatrně podívala na Vicky.
"Já nevím, takhle se chová od té doby, co jsem mu chtěla dát neutralizační lektvar, jenomže jsem ho nemohla donutit ho vypít," Vicky pokrčila rameny a ukázala Lily lahvičku s lektvarem i tu prázdnou, jejíž obsah vymyslel sám Severus.
"Musíme něco udělat," hlesla Lily a vzala si obě lahvičky od Victorie.
"Klid, nic mi není," ozval se Harry a Vicky vyjekla překvapením. "Povedlo se to?" Harry se zvědavě díval na Lily. Lily mu místo odpovědi sáhla na čelo. "Žádná horečka," konstatovala překvapeně. "Přirozeně, vždyť jsem říkal, že je mi dobře," odpověděl Harry a ruku jemně setřásl.
"Co se děje na bojišti? Co je s Voldemortem?" zeptal se znovu. Tentokrát vypadala zvědavě i Vicky.
"No právě teď je neschopen boje, vyčaroval kolem sebe štít a vypadá to jako kdyby z něj vycházely slabé záblesky," řekla stále rozrušená Lily.
"To z něj prchá magie," řekl klidně Harry. "Jak,...ehm není ti nic zlato?" zeptala se znepokojeně Lily.
"Už ne, ze začátku jsem měl problémy, ale podařilo se mi nabourat se do Voldemortovy magie, sebral jsem mu část magické síly, proto je oslabený a neví co se s ním děje, mám absolutní kontrolu nad jeho magií," vysvětlil jim Harry. Lily si vyměnila překvapený pohled s Vicky.
"Ale před pár minutami jsi vypadal na umření," ozvala se Vicky. Lily si všimla, že její budoucí dcera má na obličeji stopy po slzách.
"Já nevím, bylo mi hrozně, nemohl jsem dýchat, bylo to horší než normální záchvaty, jako by mě to dusilo," vysvětloval Harry.
Lily zbystřila, vytáhla hůlku a vyšetřila Harryho několika diagnostickými kouzly. Pak se trochu odtáhla a zatvářila se naprosto šokovaně.
"Mami? Je mi něco?"
Lily pomalu zakroutila hlavou a pak se šťastně a zářivě usmála, "Všechno je v naprostém pořádku. Jsi zdravý, úplně."
"Takže jeho astma je pryč?" zajímala se Vicky a když Lily přikývla, přiskočila k Harrymu a pevně ho objala. "To je skvělé!"
"Ano, hádám, že to byl ten vedlejší účinek, kterého se obával Severus," Lily se srdečně zasmála a obě děti objala.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Severus pozoroval Voldemorta, který už teď klidně klečel na zemi a pomalu vstával. Odčaroval svůj štít a vyslal na Severuse lehké odzbrojovací kouzlo. Snape ho hravě zablokoval. "Tak si se rozhodl pustit se do boje?" popichoval ho.
"Je mi to líto, ale budu bojovat, nechtěl jsem tě zranit," řekl Voldemort a ihned vyslal kletbu z černé magie. Severus si všiml, že není tak silné jako obvykle. Přesto před sebe vyčaroval štít, aby kouzlo pohltil.
Mezi bratry se spustila velká bitva, jejich síly byly vyrovnané, Voldemort však vypadal slabší a často kletby od Severuse málem nevykryl. Všichni byly překvapení, nejvíce však sám Voldemort.
Boj trval dlouho, dokud se Voldemort pod náporem kostidrtící kletby neporoučel k zemi. Co nejrychleji se vyškrábal na nohy a téměř prosebně se díval na svého bratra.
"Je to pro větší dobro," zašeptal Severus. "Avada Kedavra!" Ze Severusovy hůlky vyšel paprsek zeleného světla, který se vpil Voldemortovi do hrudi. Lord Voldemort byl mrtvý. Bylo po bitvě, válka skončila.
Smrtijedi se začali zběsile přemisťovat pryč a Fénixův řád s Ministerstvem jásali, Ministerští pochytali Smrtijedy, kteří nestačili utéct a pomohli Řádu odnést několik raněných ke svatému Mungovi nebo do Bradavic.
Severus v tichosti přešel k bratrovu tělu, které před ním teď leželo zcela nehybné, oči doširoka otevřené. Severus se sklonil a jemně mu oči zavřel.
Poté ho vina a lítost přepadla, padl na kolena a z očí mu skápla osamělá slza, která dopadla přímo na místo, kam dopadla i vražedná kletba. Navzdory svému přesvědčení, navzdory všem představám i předsevzetím, nakonec zabil svého vlastního bratra.
Pěkný ... :)