close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Epilog

6. dubna 2009 v 23:29 | Rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Jednou musel přijít konec....


A je to tu, moje prvotina je u konce a já jsem tak mohla věnovat několik svých myšlenek právě do tohoto příběhu. Na začátku se vyskytovalo chyb jak máku, ale každý musí nějak začít, takže tím se to vysvěluje. Děkuji všem, kteří Pravou rodinu četli až do konce a zachovali mi věrnost. Obzvlášť děkuji všem, kteří nezapomněli zanechat komentář a prozradit mi tak, co si myslí o příběhu a mých myšlenkách. Epilog proto věnuji všem, kteří tuto povídku mají rádi a jen doufám, že se vám bude líbit i poslední přídavek totoho dílka. Ještě jednou se s Nicolasem loučím a přeji vám krásné prožití epilogu.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Dnešní den byl pro Nicolase prozatím nejhezčí ze všech. Když vyšel z temného hradu, který sloužil pro školu čar a kouzel nezletilých kouzelníků, šťastně v ruce dřímal vysvědčení o řádném ukončení třetího ročníku školy a v těle se mu rozléval příjemný pocit uspokojení z toho co dokázal. Možná k tomu přispělo i sluníčko, které mu hřejivě hladilo tváře. Široce se usmál a došel k jezeru, kam se posadil na jeden z velkých kamenů, zavřel oči a nechal paprsky, aby ho hřály dál. Ve svém příjemném rozpoložení se ponořil do vzpomínek, do událostí, které se staly před několika týdny. Byl nesmírně šťastný, že to dopadlo právě takto a nemohl popřít příjemné teplo u srdce, když si uvědomil, že z velké části za to může právě on.

Bylo po válce a v celém kouzelnickém společenství zavládl mír, bylo to krásné období, nejkrásnější od doby, když malý Harry Potter porazil Temného pána.

Poté, co se Nicolas dozvěděl, že jeho otec zabil Brumbála, myslel si, že bude po všem, že se jeho otec i Arevakové konečně umoudří a přestanou s vzájemnou nenávistí, ale nestalo se tomu tak. Smrt Brumbála mu nebyla lhostejná, právě naopak, ze začátku svého otce nenáviděl za to, že opět zabil, ale když si uvědomoval všechny souvislosti, všechny hrozné věci, které dříve tak mírumilovný člověk dokázal, byl vlastně rád, že to tak dopadlo.

Nikdy se nedozvěděl podrobnosti boje, ke kterému došlo po jeho záchraně, ale William se nakonec slitoval a i přes zákaz jejich otce, mu ukázal některé vzpomínky v myslánce. Z nich se dozvěděl, že jeho otec v čele několika Smrtijedů útočil uvnitř Nicolasova vězení a společně likvidovali jednoho Arevaka za druhým. Když padl Brumbál, Voldemort přikázal ukončit boj a Smrtijedi se ihned přidali na jeho stranu, míříc hůlkami na pozůstalé Arevaky, z nichž většina byla členem Fénixova řádu. Zbylá hrstka nestačila zavolal posily, ale když viděla pád svého velitele, ani se o to nesnažila. Vzdali se, jednoduše se vzdali, několik z nich přísahalo pomstu, ale tomu se Voldemort jen chladně zasmál a následně se přemístil krbem do svého sídla, aby mohl řádně uvítat zpět svého syna.

Tyto vzpomínky od Williama však byly také trochu zkreslené, protože on sám s Voldemortem nebyl, když došlo k boji, byl se svým bratrem, aby mu zabránil vrátit se zpět a sám se tak boje účastnit nemohl. Měla to být tichá, nenápadná záchrana, ale ne všechno je tak jednoduché, jak si to naplánujeme. William pak získal informace od otce a téměř si musel vynutit podívat se na otcovy vzpomínky z boje, aby získal přehled o tom, co se uvnitř stalo. Nicolas bratrovi děkoval, že ho z toho nevynechal a zapřísahal se, že nic z toho otci neprozradí.

Něco z těch vzpomínek mu ale dodalo odvahu k něčemu o čem přemýšlel už dlouhou dobu a chystal se své myšlenky uskutečnit co nejdřív. Jeho otec měl několik příležitostí, vyvraždit zbytek Arevaků a zastánců strany dobra, ale neudělal to. Kdyby došlo k poslednímu boji, bez pochyby by vyhrál, na jeho straně po zradě Brumbála stálo víc lidí, než kdy dřív. Dokonce i několik kouzelníků a čarodějek z Fénixova řádu se přidalo k Nicolasově otci. Mezi nimi byla rodina Weasleyova a Remus Lupin, ti když viděli co touha po moci udělala s Brumbálem, chtěli být po boku Nicolase. Zvlášť po tom, když Brumbál Nicolase unesl.

Pán všeho zla byl překvapen, kolik lidí se díky Nicolasovi přidalo na jeho stranu, byl na syna hrdý, ale také byl na rozpacích. Věděl, že má silnou výhodu, pokud se účastní závěrečné bitvy, vyhrál by celou válku. Ale také věděl, jak moc by svého mladšího syna ranil, on byl a vždycky bude dobrý člověk, nesnesl by pomyšlení na to, kolik vražd jeho otec ještě spáchal. Už takhle si byl Voldemort vědom, kolik zla napáchal, ovšem uvědomoval si to už předtím, ale bez veškerých výčitek, to až Nicolas mu ukázal, že život není jen o boji a moci. Měl svého syna rád a nechtěl mu ublížit.

Nicolas přemýšlel dál. Kdyby jeho otec uzavřel příměří, nastal by mír, Arevakové by byli nuceni ustoupit, ale bez boje. Voldemort by tak ušetřil stovky životů, což by si Nicolas moc přál. Ukončit válku bez krveprolití znělo až moc lákavě, a tak se jednoho dne rozhodl s otcem načít rozhovor, který ho stál hodně odvahy. Na ten osudný den si pamatoval velmi dobře...

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Byl to týden, co byl zachráněn od Brumbála a dva dny poté, co mu William ukázal otcovy vzpomínky.

Zrovna se šel proletět, sám na zahradu, na novém koštěti, které dostal od otce. Kirsten byla s Victorií a Narcissou nakupovat výbavičku pro miminko a William se k nim po chvíli přemlouvání přidal. I když sám sobě namlouval, že jde jako ochranka, na nákupy se přece jenom těšil. Severus se Siriusem zařizovaly věci ve škole. A tak v sídle zbyl jen Voldemort a Nicolas, vyjma domácích skřítků, byli doma sami.

Což pro Nicolase představovalo ideální příležitost jít se svým přáním ven a promluvit si v klidu se svým tátou.

Voldemort seděl na zahradě a pozoroval Nicolase, který se k němu dolů po chvíli snesl. "Je skvělý, famfrpál bude ještě lepší než dřív," zazubil se Nicolas a když mu Voldemort úsměv oplatil, dodal: "Díky tati."

"Není zač, Nicolasi. Víš, že ti dám co chceš, pokud budeš šťastný," řekl Voldemort a Nick to vycítil jako výzvu. Zatvářil se tajemně, posadil se vedle otce, koště si položil na kolena a když od něj konečně odtrhl oči, podíval se na tátu, který ho pobaveně sledoval.

"Opravdu jsi se trefil, víš, že miluju létání," řekl Nick, položil koště do vzduchu a nechal ho levitovat před sebou.

"Myslel jsi to vážně?" zeptal se tiše Nicolas.

Voldemort se zájmem nadzvedl obočí, "Co konkrétně?"

"Myslím to, jak si řekl, že mi dáš všechno po čem budu šťastný," vysvětlil Nicolas a pozoroval otce, který chápavě pokýval hlavou.

"Aha, už vím o co ti jde. Jedná se o momentální situaci války, Nicolasi?" Voldemort se přiblížil víc k synovi a pevně mu pohlédl do očí.

Nicolas překvapeně zamrkal, nevěděl, že je tak průhledný. Ale asi nemohl utajit všechno, zvlášť ne před otcem. "Hm, ano."

"Už dlouho jsem s tebou chtěl o tomhle mluvit," začal trochu roztřeseně Nicolas. Zhluboka se nadechl a pokračoval: "Vím, že chceš tuhle válku vyhrát tati, ale nemohl bys prostě jen uzavřít příměří?"

Voldemort se zamračil, ale Nicolas mu nedal šanci odpovědět, pokračoval v obhajování svého nápadu. "Arevaků už není tolik, není přeci potřeba je všechny pozabíjet, vzdali by se sami, kdybys nabídl příměří. Jsou přeci zastánci čistého dobra, a když už nebudeš...hm zlý..tak by to mohli přijmout."

Na chvíli se odmlčel, když si jeho otec odkašlal, vypadal, že by syna rád přerušil, ale nechal ho mluvit. "Pokračuj prosím."

Nick se trochu zarazil, ale zase začal mluvit.

"Poslyš, vím, že je pro tebe tohle všechno důležité, jako být ten, koho se všichni bojí, ale ostatní tě mohou obdivovat i z jiných důvodů, není potřeba kvůli tomu zabíjet, jsi mocný kouzelník."

"Lichotíš mi, abych ti vyhověl, Nicolasi?" Voldemort poprvé přerušil synovu řeč a krátce se zasmál. "Jsi Zmijozel," řekl potom a odmlčel se.

Chvíli seděli mlčky, dokud Nicolas ticho nevydržel, nervózně sebou na lavičce škubl a podíval se otci do očí, "Takže, jak si se rozhodl?"
"Příměří nebude třeba," odpověděl Voldemort.

"Ale..." Nicolasovy protesty zarazil Voldemort dřív, než stačil Nicolas vůbec něco namítat.

"Nebude potřeba, protože Arevakové se vzdali," prozradil mu otec.

"Jak?" řekl jen Nicolas a v úžasu zíral na Voldemorta.

"Zrovna před hodinou za mnou byl jejich zástupce, vyslechl jsem ho, zatímco jsi si zkoušel své nové koště. Chtěl jsem to prozradit všem společně, ale ty to víš z rodiny jako první, i když pochybuji, že dnešní systém šíření zpráv nezpůsobí, že tvá matka i William se na nákupech dozví, jaká je situace," Voldemort se mírně usmál.

"Ale pořád nechápu proč se vzdali, tak najednou?" zeptal se Nicolas.

"Vlastně za to můžeš ty," odpověděl mu Voldemort, čímž Nicolase dokonale vykolejil. "Já? To nechápu."

"Hm, ano. Nějakým způsobem se Arevakové dozvěděli o tvé bílé auře," poznamenal Pán zla. Nicolas se poškrábal na hlavě, nad událostí, která se stala v ředitelně Siriuse, nepomyslel dlouho.

"Vědí tak, že ty se nikdy neobrátíš ke zlu a nevím co jim zavdalo příčinu věřit, že ani já tak neučiním, ale zkusili to. Doufali, že na mě budeš mít větší vliv než touha po moci, a tak se raději vzdali, než aby zbytek jejich přívrženců byl zabit," vysvětlil Voldemort.

"Aha, chápu, ale to jim stačilo?" chtěl vědět Nicolas.

Voldemort se usmál, "Také k jejich rozhodnutí přispělo to, že většina z jejich strany následovala tebe, jsi mocný kouzelník," zopakoval synova slova a pocuchal mu vlasy.

"Díky tomu, že si mi mohl vrátit mé schopnosti. Ale z velké části je to můj přirozený talent," Nicolas se vytáhl a Voldemort se musel zasmát.

"Takže teď už jsi šťastný?" zeptal se Voldemort. "Naprosto," zazubil se Nicolas a pevně otce objal. "Mám tě rád, tati."

"Také tě mám rád, můj synu," odvětil Voldemort a políbil syna na čelo.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Nicolas byl šokem přiveden zpět do reality, když ho někdo zezadu popadl za ramena a hlasitě mu zakřičel do ucha.

"Draco! Tohle mi nikdy nedělej, chceš snad svýho kámoše vidět po infarktu?" ozval se naoko dotčeně Nicolas a vzápětí po Dracovi skočil a svalil ho do trávy. Draco to nečekal, takže bylo lehké dostat ho k zemi. "Jakejpak kámoš, jsme příbuzní," zasmál se Draco a postavil se, aby se mohl oprášit.

"Připraven na rodinnou sešlost?" zazubil se Draco a popohnal tak Nicolase, aby se zvedl ze země. "Jasně, to si nenechám ujít," odpověděl Nick a s úsměvem ukázal k hradní bráně. "A Sirius určitě taky ne, podívej se na něj."

Sirius, zářící štěstím, kráčel k nim. Byl oblečený v tmavě modrém společenském hábitu a usmíval se od ucha k uchu. "Tak co vy dva?" zeptal se, když došel k nim. Nečekal na odpověď a vytáhl hůlku. "Takhle chcete přivítat nového člena rodiny?" Sirius párkrát mávnul hůlkou a kluci byli oblečení ve společenských hábitech, upravení a čistí.

"Ale, vždyť už jsme byli u toho mrněte, když se narodilo. Takže jsme ho přivítali," vysvětlil Nicolas a musel se zasmát, prostě byl šťastný.

"Tohle je něco jiného, narození a přivítání do rodiny je úplně odlišné," podotkl Draco. "Ano, něco jako křtiny," přitakal Sirius a když Nicolas protočil oči, Sirius ho poplácal po rameni. "Připraveni?" zeptal se obou, a když oba přikývli, chytl je kolem ramen a společně se přemístili na pozemky Temného sídla, kde už byla přichystaná oslava přijetí nejnovějšího člena rodiny.

Uprostřed bílého altánu stála růžová kolébka, kolem které seděli rodiče novorozence a oba prarodiče. Další členové rodiny seděli opodál a když se Sirius s chlapci přesunuli na svá místa, mohlo se začít.

Jako první povstal Voldemort, pronesl pár obvyklých vět, poté přešel ke kolébce a vzal z ní týden starý uzlíček. Tak aspoň miminko vypadalo, když bylo zabalené v několika drahých přikrývkách.

Voldemort si vzal vnučku do náručí, jemně jí odhrnul černé vlásky a políbil jí na čelo. "Vítej do rodiny, Samantho Charlotte Raddleová," pronesl láskyplně a vložil Samanthu do náručí Victorie.

Po chvíli povstali rodiče dítěte a William přichystal publikum na to, že nyní určí Samanthina kmotra. William si vzal Samathu k sobě, přešel k Nicolasovi a Dracovi a po krátké pauze, vložil nemluvně překvapenému Nicolasovi do rukou. "J-Já?" zakoktal se Nick.

William kývnul hlavou a když se k němu připojila jeho žena, šťastně se na Nicolase usmál. "Chceme, aby si se stal jejím kmotrem. Přijímáš?"

"Samozřejmě! Díky, jsem rád. Budu na ní vždycky dávat pozor, můžete se spolehnout," vyhrkl Nicolas a jemně se svou kmotřenkou, zároveň neteří, začal pohupovat.

William si všiml Dracova smutného pohledu, tak se k němu sklonil a řekl: "Plánujeme Sam pořídit bratříčka," spiklenecky na něj mrkl a Draco se zasmál, "S tím počítám."

Nicolas si pak ještě dlouhou chvíli užíval pocit zodpovědnosti za to malé stvořeníčko, které chránil v rukou a celý den se usmíval na každého, kdo se před ním objevil.

Na jednu stranu bude muset Sam opatrovat, ale na druhou stranu už není nejmladším členem rodiny a nebudete snad jediný, kdo bude neustále tropit vylomeniny. Až Sam povyroste, naučí jí něco ze svého nadání, nadání, které ho sice několikrát dostalo do problémů, ale to by byl život potom moc jednoduchý.

Když ten den usínal ve své posteli, nemohl usnout, jak byl naplněn tolika emocemi. Když se mu ale konečně podařilo usnout s pohledem z okna na hvězdnou oblohu, zdál se mu ten nejkrásnější sen. Sen o tom, že konečně měl rodinu, kterou miloval.
 

34 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zuzik zuzik | 7. dubna 2009 v 3:07 | Reagovat

Jo, tak ten konec se mi vážně moc líbil. Jenom je škoda, že tato povídka už skončila :0(

v každém případě: přeji ti (a hlavně si) mnoho dalších takových dobrých povídek v budoucnu :0)

2 bella bella | Web | 7. dubna 2009 v 6:43 | Reagovat

Nemám slov. Úžasné  zakončenie no len škoda že už je konies bola to naozaj krásna poviedka.

3 schali schali | E-mail | Web | 7. dubna 2009 v 6:46 | Reagovat

supeeeeer. Sice, mě mrzí, že už je konec, ale je to skvělííí

4 Airiny Airiny | 7. dubna 2009 v 9:24 | Reagovat

Děkuji. Celá povídka se mi moc líbila. jsem ráda, že to takhle hezky dopadlo.

5 jana jana | E-mail | 7. dubna 2009 v 15:43 | Reagovat

jééééééé to bylo pěkné zakončení,  ale je škoda že už to končí, ale přestat se mám v nejlepším že.tak doufám že vymyslíš další takovou povídku moc se těším

6 Blazz Blazz | Web | 7. dubna 2009 v 18:31 | Reagovat

Téda... Já prostě nemám slov. Dokončila jsi to opravdu úžasně, úplně nejlíp, něco lepšího jsme si už ani přát nemohli. Díky...

Celá tahle povídka se mi strááášně moc líbila, i když normálně Harryho jako syna Voldemorta nemusím. Tys to napsala velmi čtivě, pěkně, mělas tam originální zápletky, nápady... Opravdu nádhera. Ještě jednou děkuju a doufám, že všem tvým povídkám se dostane stejně hezkého konce a že ta nová stejně hezky začne...

Blazz

7 Moony Moony | Web | 7. dubna 2009 v 18:34 | Reagovat

wow.. tak to jwe nádherný konec:- moc se ti to povedlo:-) i když docela nemužu věřit tomu že by se Voldík vzdal ale jak se říká, že láska hory přenáší tak proč by to nemohla být pravda že??:-D je to super:-)

8 Auša Auša | 7. dubna 2009 v 19:28 | Reagovat

krásnýýý! na konci sem skoro brečela :D, tuhle povídku sem měla strašně moc ráda, nerada se s ní loučím, ale vím, že konec bohužel někdy přijít musel... teším se na další tvé skvělé povídky :D

9 Berninka Berninka | E-mail | Web | 7. dubna 2009 v 20:01 | Reagovat

To byl nádhernej konec. Když jsem ho četla, připitomněle jsem se usmívala.

10 Dobby Dobby | Web | 7. dubna 2009 v 20:08 | Reagovat

Nádhera. Podaril sa ti krásny záver. Táto poviedka sa mi vždy páčila a ja verím, že budeš mať aj ďalšie geniálne nápady.

11 Lisa Lisa | 7. dubna 2009 v 21:08 | Reagovat

Nádherný konec!!!!!

Opravdu slvělé, tuhle tvoji povídka mám asi nejraději( teďspolečně se Synem otce :)

Krásně si to zakončila...prostě nemám slov!!

12 Inies Inies | 8. dubna 2009 v 6:56 | Reagovat

Ach.. nádhera, úžasné, skvělé zakončení tohoto příběhu. Od svých prvních kapitol (a že už to je nějaký ten pátek :P ) jsi se zlepšila nevýslovně. Nádherně fomulovanné věty, pečlivě promyšlený děj.. Já nemám slov.

Dokonce - tím jsi mě snad překvapila nejvíce - jsi udělala z Brumbálovy smrti dobrou věc a pak už to bylo stále stejné.  Dokonce se Voldemort změnil, pro svého syna a to je tak krásná myšlenka....

Děkuji za tento příběh, mnohokrát.....

13 Pegy Pegy | 8. dubna 2009 v 10:02 | Reagovat

Super konec. Nevím co dál dodat.

14 torrance torrance | 8. dubna 2009 v 17:49 | Reagovat

Super zakončení tohoto príbehu.Celá povidka se mi hrozne líbila...Kdyby takých bylo víc...A nádherné zakončení...Nádherné...

15 baya.smile baya.smile | Web | 8. dubna 2009 v 22:56 | Reagovat

Jůůů, smrk smrk... To je krásný konec! :) Jen je mi líto, že další Pravá rodina už nebude. Tak aspoň budu mít čas číst jiný povídky, no ne? :)

Ale opravdu gratuluju, jak ses vyšvihla na špičku, začátky jsou začátky, ale jak píšeš - nějak se začít musí :) Ale netrvalo dlouho a vypilovala si Nicolase na prvotřídní kvalitu! Moc moc krásná povídka to byla! Hodně štěstí při tvorbě dalších děl :)

P.S. Jak asi vypadá "Drakův smutný pohled" ? xD

16 ellion ellion | Web | 9. dubna 2009 v 12:04 | Reagovat

nemám ráda sladký happy end,ale povídka to byla moc pěkná :) povedená :),píšeš fakt hezky...

17 Teressa Teressa | 10. dubna 2009 v 17:56 | Reagovat

nadherne zakoncenie nadhernej poviedky =) uz sa tesim na dalsie tvoje vytvory =)

18 drahokam drahokam | 10. dubna 2009 v 21:46 | Reagovat

krásný konec, povídka byla super, nerada se s ní loučím, ale věřím, že ji nahradíš další krásnou povídkou.

19 Kynara Nara Kynara Nara | E-mail | Web | 10. dubna 2009 v 22:16 | Reagovat

Nádherný happy end, sem se musela celou dobu usmívat...

20 ts22 ts22 | 8. června 2009 v 16:40 | Reagovat

úplná krása!!!!Napiš k tomu pokráčko - třeba o 5 let později :D co ty na to????

21 Rikisa Rikisa | 8. června 2009 v 18:40 | Reagovat

ts22 díky za pochvalu, ale pokráčko zatím nechystám, opravdu potřebuji dopsat několik starých povídek. Inu, uvidíme, možná o pokračování zapřemýšlím, jestliže mě popadne dobrý nápad :d

22 snapeova snapeova | Web | 12. července 2009 v 0:54 | Reagovat

tahle povídka byla první co jsem četla na toto téma :) hrozně moc se mi líbila a máš můj obdiv za skvěle odvedenou práci.také obdivuji tvou fantazii a vynalézavost. povídka je opravdu úžasná. zítra se možná vrhnu na tvé další povídky :-D

23 Tery Tery | Web | 11. srpna 2009 v 13:01 | Reagovat

Krásneý konec! Jenom bych tam ještě napsala, že se de Ailen alespoň částečně usmíři s Raddlema a Harry s tou...no jak se jmenuje, prostě s de Ailen se vezmou, budou mít dětičky, vnoučátka... :D

24 smrtijedka Petíís xD smrtijedka Petíís xD | E-mail | Web | 25. srpna 2009 v 23:32 | Reagovat

Týýýjoo..Konečně jsem to dočetle.. To byla tak krásná povídka miluju povídky kde je Harry s Voldym rodina a samozdřejmě mu Harry ze začátku moc nevěří a pak se to změní.. A taky mám ráda když jsou tam moe nejoblibenější postavy a Ginny se Severusem xD Si fakt šikulka.. Měj se pááško xD

25 Zdeňka Zdeňka | 1. září 2009 v 20:57 | Reagovat

Dobrý, skvělý, ÚŽASNÝ. To já bych tak úžasnou povídku nikdy nenapsala. Vážně!!! Tleskám a klanim se ti.

26 Flammea Flammea | Web | 5. října 2009 v 19:33 | Reagovat

Hezká povídka se zajímavym koncem. Ale teda, že se Nick nestydí, že úplně zapoměl na Clair. Chudák holka, to si vážně vůbec nezaslouží.

27 Riell Riell | 7. října 2009 v 22:58 | Reagovat

Ty jo. Přečetla jsem to celý jedním dechem. Teda skoro... to bych musela mít asi hodně dobrý plíce. xDxDxD
Líbí se mi, že je to Voldemort popsán úplně úžasně. Jako milující rodič, a nejen jako obdoba Frankensteina. Fakt supr. Klobouk dolů.
Taky je supr, jak jsi popsala vztah Severuse a Harryho.

Tohle je fakt román, to není styl "A Hermiona se zamilovala do Severuse. Severus se nejdřív stavěl na hlavu, pak ale rozpoutali vášně. Nakonec se vezmou a Schluss". Tohle je... Že by další díl HP? Osmej? To by šlo, ne? Jako pokračování... O Harryho pravé rodině. Což takhle to zfilmovat?

28 Anna Anna | 25. října 2009 v 20:36 | Reagovat

Ty jo.To je tak nejkrásnější povídka kterou jsem četla moc krásný.A souhlasám s Riell osmý díl byt to byl dobrý,jen by Voldemort nesměl zemřít,ale bohužel je to už napsaný.ale přesto je to krásný klobouk dolů.

29 Hanka Hanka | 14. listopadu 2009 v 13:12 | Reagovat

Máš moc hezké povídky:-)Nechtěla bys je uchovat na isabela45.webnode.cz je to Kartotéka Povídek.

30 Liliana Liliana | E-mail | Web | 15. listopadu 2009 v 11:47 | Reagovat

moc krásné, nádherné, nemám slov ;) nechtěla bys napsat pokračování? myslím, že by to hodně lidí ocenilo.

31 Aisha Stará Aisha Stará | 28. listopadu 2009 v 22:48 | Reagovat

Todle je taky bezvadnej příběh.

32 izi izi | 8. března 2010 v 14:09 | Reagovat

opravdu nádherný příběh  

   poklona :-)  :-D

33 Yamiru Misagiri Yamiru Misagiri | 22. března 2010 v 16:59 | Reagovat

Jedno ( možná dvě slove) Klobouk dolů :-D

34 rikisa rikisa | 23. března 2010 v 9:43 | Reagovat

[33]: :-) děkuju

35 minimar minimar | E-mail | 29. května 2010 v 11:34 | Reagovat

Já chci taky !! :-)

36 NaneProVásZůstanu :* NaneProVásZůstanu :* | 28. října 2014 v 15:37 | Reagovat

Moc krásný příběh :3 ♥

37 bedgown bedgown | Web | 17. června 2015 v 14:23 | Reagovat

Četl jsem, ale nic nechápu. Taky pro mě заумно. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama