27. dubna 2009 v 16:21 | Rikisa
|
Krátká kapitola, ale brzy tu bude další, jedu podle vámi zvolené možnosti - kratší, ale intenzivnější kapitoly. Snad to dodržím :-) S uspokojivým počtem komentářů, máte jistotu dalšího příspěvku.
Následující den přinesl Severusovi nádherné probuzení. Nejenom, že ho probudilo ptačí cvrlikání a příjemně teplé sluneční paprsky, za jeho náladu po probuzení mohla hlavně Lily, která ho probudila sladkým polibkem. "Dobré ráno, lásko," usmála se tím nejzářivějším úsměvem a přitiskla se k Severusovi blíž.
Severus se usmál a vyhledal Lilyina ústa, aby jí mohl věnovat ranní polibek. "Dobré ráno," odpověděl a rozhlédl se po pokoji. "Jak jsi nám zajistila soukromí?" zajímal se.
"Naše děti už jsou dvě hodiny vzhůru a běhají venku, musím říct, že oproti elfům jsou dost čilí, přidali se k jedné malé elfce, která si hrála u potoka. Bude stejně stará jako oni. Nechala jsem je tam, takže máme čas pro sebe," vysvětlila Lily a jemně Severusovi prohrábla vlasy.
Jak se však ukázalo, tolik času pro své soukromí neměli. Asi po 15 minutách se lesem začalo ozývat volání a jekot studentů. Severus Lily věnoval znepokojený pohled a urychleně vystřelil z postele. Lily ho následovala a oba slezli dolů ze stromu, kde bylo jejich prozatímní bydliště.
Severus se ani nemusel ptát co se stalo, studenti a profesoři Bradavic, společně s několika elfy stáli v ohromném hloučku lidí, který skrýval příchozí osoby. Severus se protlačil blíž a setkal se s Brumbálem. "Jak to dopadlo? Co se stalo?"
Brumbál ho zastavil gestem ruky. "Bude lepší, když udělám takové malé prohlášení. Ale dříve než tak učiním, je tu několik zraněných, takže budu potřebovat tvou pomoc, Severusi."
"Jistě, hned se dám do vaření, nějaké lektvary mám sebou, ale jak tak koukám nebude to stačit," Severus se rychle rozhlédl po příchozích a zhodnotil situaci. Poté odběhl pryč, následován svými dětmi.
"Můžeme pomoct?" zeptala se Vicky. V závěsu za ní šel Harry s jejich novou kamarádkou.
Severus se na ně rychle podíval a spočinul očima na elfce. "Vás jsem viděl jako miminko, princezno Tari," usmál se na malou elfku, otočil se ke svým dětem a usmál se jejich překvapeným pohledům. "Elfy z královské rodiny poznáte podle jejich tyrkysového přívěsku na čele," poučil je.
Tari se zářivě usmála a mírně se uklonila. "Má pravdu."
Severus zamrkal a jeho pohled potemněl. "Jděte raději za Lily, ano? Já jdu dělat lektvary a s nimi mi nejlépe pomůže Aurewen."
"To je ta elfka, která nás sem dovedla," vzpomněl si Harry. "A měla taky tyrkys, takže...." spočinul pohledem na Tari.
"Ano, Aurewen je má starší sestra," usmála se Tari. "Půjdeme?"
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Když se Severus vrátil se spoustou lektvarů, které uvařil s pomocí Aurewen, byly všichni zranění rozmístěni v hlavním stanu, kde měl každý svoje lůžko a Lily, Minerva, Hagrid a několik elfů pomáhalo s jejich zraněními. Severus každému vrazil do rukou pár lahviček a přešel k Lily.
"Můžu pomoct?" zeptal se.
Lily vypadala dost vyčerpaně, ale zakroutila hlavou. "Několik z nich tam zůstalo, Severusi. Je štěstí, že se ostatní vrátily v pořádku."
"Kdo?" Severus si promnul kořen nosu a unaveně přivřel oči.
"Dva studenti z Nebelvíru, jeden z tvé koleje a čtyři členové Řádu," odpověděla Lily a potlačila vzlyknutí. "Můžeš pomoct Minervě s Remusem, schytal dvě kostidrtící kletby," Lily mu ukázala, kde Remus leží a pokračovala s ošetřováním studentů, kteří bojovali.
Když byli všichni pacienti stabilizováni, přesunuli se ven, kde se prozatím utvořil spořádaný hlouček lidí v čele s Brumbálem, který se chystal k prohlášení.
Severus vzal Lily za ruku a přešel blíž, kde stál profesorský sbor.
Brumbálův kouzlem zesílený hlas se rozlehl celým lesem tak, aby každý mohl ředitele slyšet.
"Jistě jste si všichni všimli, kolik se nás vrátilo zpět. Jste jistě velice netrpěliví a chcete vědět, jak to s Bradavicemi dopadlo. Bitva trvala dlouho, ale díky posilám z ministerstva se nám tentokrát podařilo vyhrát. Skládám díky všem, kteří se do bitvy zapojili."
Dav propukl v nadšený jásot, ale utichl hned jak Brumbál znovu promluvil.
"Bradavice ovšem utrpěly značné škody a tak ještě pár dní využijeme nabízené pohostinnosti elfů. Musím však poprosit mé drahé profesory, aby se se mnou večer vrátili na hrad a pomohli dát školu do pořádku. Ovšem, studenty tady, nechávám na starost ředitelům kolejí a naší skvělé ošetřovatelce. Věřím, že to zvládnete."
Profesoři souhlasně pokývali hlavou a dál sledovali Brumbála.
"Nyní vás žádám, abychom složili úctu všem statečným bojovníkům, kteří bohužel nepřežili. Prosím vás proto o minutu ticha."
Lesem se opravdu rozlehlo naprosté ticho a klid, když studenti, profesoři a obyvatelé elfské říše skládali hold padlým.
Super pokračování. Jsem moc zvědavá na pokračování.