22. března 2009 v 23:42 | Rikisa
|
Sice to není neděle večer, ale noc---ale je to neděle, takže tu máte slibovanou kapitolku. Jsem zvědavá jak události v této kapitole ovlivní váš úsudek na konec války a povídky. Prosím komentujte, ať nemusím dávat limit!! Hezké čtení přeji.
Když se dostal do nejvyššího patra domu, ihned se vydal do prvních dveří, které uviděl, právě tak, jak mu řekl Sirius.
Uvnitř byl jen velmi starý krb a pohovka, obalená pavučinami. Nick vytáhl sáček s letaxem, přiběhl ke krbu a po chvíli zaváhání vhodil prášek dovnitř. Vykřikl adresu svého domu, ale do krbu strčil jenom hlavu, nehodlal tam Siriuse nechat samotného, potřeboval sehnat pomoc.
Nick leknutím nadskočil, když se jeho hlava málem srazila s tou otcovou. On a William totiž seděli u krbu, bylo zřejmé, že na něj čekají.
"Nicolasi! Na co čekáš, okamžitě vylez ven!" poručil mu Voldemort, i když v jeho tváři byla znát částečná úleva.
"Nemůžu, Sirius potřebuje pomoc, musíte sem jít a bojovat, musíte..."
"Stop, Nicolasi zastav a ustup," Voldemort si vytáhl hůlku a Nick se vrátil zpět do místnosti, odkud se s rodinou spojil.
Když se z krbu vynořila postava Voldemorta, Nick si oddychl. "Tati, jsem rád, že jsi tu."
"I já synu, jsem rád, že jsi v pořádku," Voldemort se usmál a otočil se za hlukem, který přicházel z chodby za dveřmi.
"Nicku!" zakřičel šťastně Will, který se právě vyřítil z krbu. Krátce bratra objal a podíval se na otce s otázkou v očích.
"Odveď ho odsud, postarám se o to," nařídil Voldemort a následně vykročil ven, s hůlkou připravenou k boji.
Po jeho odchodu však v místnosti nastal mírný rozruch, když se Nick několikrát pokusil bratrovi vytrhnout a přidat se k otci. Jeho starší bratr byl ale silnější a tak Nickovy pokusy skončily marně.
"Nicku, no tak uklidni se! Nemůžeme jim pomoci, nejdůležitější je tě dostat do bezpečí," vysvětloval mu Will a skoro násilím ho dotáhl do krbu a oba je odletaxoval do Temného sídla.
"Jak jsi to mohl udělat?" Nick bratra odstrčil hned potom, co se dostali domů a vyčítavě si ho měřil. "Musel jsem, pochop to," Will bratra chytil za ramena, ale Nick jeho ruce setřásl. "Měli jsme jim pomoc, jsou jen dva a oni, oni jsou v přesile," Nick se naštvaně otočil bratrovi zády a Will tiše zalapal po dechu.
"Nicolasi, ty krvácíš!"
"Cože?" Nick se po sobě nechápavě podíval a hledal příčinu krvácení. "A kde jako? Cítím se skvěle, teda až na fakt, že jsem právě připustil, aby můj otec a strýc kvůli mně riskovali život!" vyštěkl Nick.
"Nicku, oni budou v pořádku, věř mi," Will přešel starostlivě k bratrovi a otočil si ho k sobě zády. "Co to děláš?" nechápal Nick. "Krvácíš," zopakoval Will a když se na něj Nick podíval se zdviženým obočím, dodal: "Tady vzadu na hlavě, musel si se někde pořádně praštit. Netočí se ti hlava?" dožadoval se odpovědi Will, ale i když Nick zavrtěl hlavou, opatrně ho domanévroval do křesla.
"Nejspíš jsem se praštil, když jsem vás kontaktoval, ani jsem si to neuvědomil," Nick pokrčil rameny a sáhl si na hlavu, aby nahmatal ránu, která mu způsobovala neuvěřitelné závratě.
"Nicolasi, z těch několika schopností, které mě otec naučil, teď můžu ocenit obzvlášť jednu. Poznám, když mi někdo lže, i když je to člen rodiny," Will se jemně usmál, ale poté Nicolase provrtal pohledem.
"Tak jo, vyhrál si, no. Hlava mi třeští, jako kdyby mě do ní někdo neustále mlátil kladivem, podlaha se mi trochu rozplývá. Jo a abych nezapomněl, je mi na zvracení. Spokojený?" Nick přiznal svoje obtíže, když už déle nemohl snést bratrův pronikavý pohled.
"To jsem," usmál se Will, ale pak vytáhl hůlku a přivolal si ze Severusova pokoje lektvar proti bolesti. "Vypij to."
Nick lektvar poslušně vypil, opřel se do křesla a na chvíli zavřel oči, aby nechal lektvar působit. Will vstal a očima hypnotizoval krb, doufal, že ti dva budou v pořádku. Náhle se dveře s bouchnutím otevřely a Will tak byl vytržen ze svého zadumání a Nick ze svého pokusu uklidnit se.
"Proč si mě nezavolal? Nevěděl jsem, že už jsou zpátky," řekl Severus a vstoupil dovnitř.
"Promiň, ale zpátky je jen jedna polovina," Will hlavou kývnul k Nicolasovi a Severus se k němu vydal. "Jsi v pořádku?"
"Je to lepší," přiznal Nick a znovu zavřel oči. "Jen mě chvíli takhle nechte," zašeptal.
"Těžko jsem si nemohl všimnou levitujícího lektvaru z mé kanceláře," Severus se otočil na Williama a usmál se.
"Pravda, jak by tobě něco mohlo uniknout," Will se ušklíbnul, ale pak jeho tvář zbělala. "Nemyslíš, že ten lektvar mohla vidět i máma?"
"Nemyslím si, před chvílí jsem jí viděl na zahradě, takže v domě určitě nebyla," odvětil Severus a Will si viditelně oddychl.
"Máma neví o tom, že jsem zmizel?" nechápal Nick, který už nerelaxoval a zmateně zíral z bratra na Severuse.
"Nechtěli jsme jí rozrušit, posledně tvoje zmizení pro ní nedopadlo dobře. Oficiálně si na prázdninách u Siriuse," vysvětlil mu Will.
"A kde je vůbec Sirius? Jak si to myslel s tou polovinou?" chtěl vědět Severus. "Jednoduše, v domě nastaly potíže a Sirius tam zůstal, otec mu šel na pomoc a já odvedl Nicolase pryč," Will mu vše ve stručnosti vysvětlil.
"Možná bychom měli Nicolase odvést do pokoje, než přijde máma. Nemluvě o tom, že se Nick potřebuje pořádně vyspat," zašeptal Will Severusovi. Severus se nadechl k odpovědi, ale dřív než stačil něco říct, dveře se znovu otevřely a dovnitř vešla Kirsten.
"Zlato, neviděl jsi svého otce? Chtěla jsem s ním něco probrat, zřejmě se k nám na zahradu dostalo pár zvířat z lesa, možná bychom mohli.... Williame jsi v pořádku?" Kirsten přešla až k synovi a starostlivě si prohlížela jeho popelavý obličej. "Jasně mami," Will se pokusil o úsměv, ale moc se mu to nepodařilo. Po očku sledoval svého bratra, který se schoval za křeslo a nyní se pokoušel nenápadně dostat z pokoje.
"Nejsi nemocný?" Kirsten mu sáhla na čelo a pak se obrátila k Mistru lektvarů. "Severusi, mohl by ses na něj podívat? Pro jistotu," poprosila ho Kirsten a Severus jen kývnul hlavou.
"Kirsten co kdyby si ho vzala na čerstvý vzduch? Já mu zatím skočím pro lektvar," navrhl Severus a ukázal na terasu za nimi. Jeden pohled ke dveřím mu stačil k tomu, aby zjistil, že Nick ven z pokoje vyjít nedokázal. Zřejmě se mu stále točila hlava.
Kirsten Severus oklamat dokázal, ale její syn ne. "Tak dost, Williame Raddle, ihned mi řekneš co se děje!" přikázala mu mírně Kirsten a nespouštěla z něj oči. "Mami, nevím proč se znepokojuješ, asi se mi opravdu udělalo trochu zle, to je všechno," usmál se Will.
"Proč mám takový pocit, že mi oba něco tajíte?" obrátila se i na Severuse, který už stál u dveří.
"Co bychom tajili, mami?" Will vzal Kirsten za ruku a vedl jí k terase. "Pojď se mnou na ten čerstvý vzduch," poprosil jí a krátce se podíval na Severuse. Ten stál stále u dveří a nenápadně házel očkem za křeslo téměř u zdi, kde byl nejspíš schovaný Nicolas.
Když už byli před skleněnými dveřmi, které vedly ven na terasu, Kirsten se zastavila a chytila syna za ramena. "Dobrý pokus, Williame. Proč se pokoušíš odvést mou pozornost?"
Will neodpověděl a tak se Kirsten chtěla vrátit zpátky do místnosti, ale Will jí chytil za ruku, aby jí v tom zabránil. Ale už bylo pozdě, Kirsten spatřila Severuse, který podepíral Nicolase a vedl ho z místnosti ven.
"Tak tohle jste tajili?" Kirsten se naštvaně otočila na Williama. Will si povzdechl a zavolal na Severuse, aby se zastavil. Kirsten se rozeběhla ke svému mladšímu synovi, když viděla v jakém je stavu a společně se Severusem ho posadila zpátky do křesla. "Co se stalo?"
"Nechtěli jsme ti přidělávat starosti, Nicolase před chvílí přivedl Sirius, hráli spolu famfrpál, Nicolas nešťastně spadnul a praštil se do hlavy," Will přešel k nim a položil bratrovi ruku na rameno.
"Ano mami, je to tak. Budu v pořádku, jen se mi furt motá hlava," přitakal Nick a po jeho slovech si k němu přisedl Severus a posvítil mu hůlkou do očí. "Měl by sis jít lehnout a vzít si ještě jeden lektvar," řekl Snape.
Nick přikývl a chtěl vstát, když v tom se v krbu objevily zelené plameny a po chvíli krb doslova vyhodil dvě postavy.
"Siriusi, Tome!" vykřikla Kirsten, když postavy rozpoznala.
"Tak tohle mi budete muset vysvětlit!" zamračila se Kirsten, ale hned se starostlivě sklonila nad Tomem.
Voldemort se ztěžka zvedl a otřel si krvácející obočí. "Nic mi není. Kde je Nicolas?" Voldemort se rozhlížel po místnosti a když syna našel, přešel k němu. Nick by rád vstal, ale zadržely ho dvě věci. Jednak mu stále rovina podlahy přišla nečekaně vysoko a potom nemohl odtrhnout oči od Siriuse, který ležel na zemi a bolestí lapal po dechu. Pravou nohu měl celou od krve a z nosu a ramene se mu také lila krev.
Severus s Williamem mu pomáhali na nohy, a když zjistili, že Sirius se bolestí nezvedne, použili levitační kouzlo. Dostali ho do ložnice a Kirsten s Tomem se zase postarali o svého mladšího syna. Voldemort Nicolase vzal do náručí a když ho položil do měkkých peřin jeho postele, podal mu lektvar a společně s Kirsten sledoval, jak jejich syn usíná.
"Proč jste mi nic neřekli?" zašeptala Kirsten s výčitkami v hlase. "Nechtěli jsme riskovat, nemohl bych připustit, aby se ti znovu něco stalo a Nicolas je zase v pořádku doma," usmál se Voldemort a vzal Kirsten za ruce. "Co se stalo?" zajímala se Kirsten a pohladila Nicolase po vlasech.
Voldemort se na něj taky podíval a pak šeptem a šetrně své ženě vysvětlil co se stalo.
"Měli jste mi to říct, je to můj syn," obvinila ho Kirsten a když si Voldemort povzdychl, usmála se. "Chápu, že jsi mě chtěl ochránit. Teď ale musíš ochránit svého syna. Nesmí se to už nikdy opakovat," Kirsten políbila syna na čelo a společně s Voldemortem se přesunula do křesla vedle Nicolasovi postele, aby oba mohli být u něj až se probudí. "Nebude se to opakovat, nikdy, provedl jsem jedno velmi nezbytné opatření," odpověděl po chvíli Voldemort a usmál se, když do pokoje vešel i jeho druhý syn.
"Sirius ztratil hodně krve, takže si ještě dlouho poleží, ale bude v pořádku," řekl Will a podíval se na bratra. "Jak mu je? Severus vzkazuje, že pokud byl nějaký problém, stačí poslat vzkaz, mezitím zůstane u Siriuse."
"Počkáme až se probudí, snad bude v pořádku," řekla Kirsten, vstala a zadívala se na Voldemorta. "Můžeme jít všichni na chvíli ven?"
"Myslím, že tvůj otec by nám měl něco vysvětlit," nadhodila Kirsten a pobídla oba k odchodu.
Když došli do pracovny, Kirsten si Voldemorta začala naštvaně měřit. "Co jsi dokázal při Nicolasově záchraně udělat za to nezbytné opatření?"
"Jaké opatření?" vmísil se Will a se zájmem sledoval oba rodiče. "O čem je tu řeč?" dožadoval se, když ani jeden z nich neodpověděl.
"Fénixův řád není tak silný, když se ale spolčil s Arevaky, představoval dost silnou hrozbu. Proto jsem musel zasáhnout, nehledě na to, že jejich kumpáni opět ohrozili Nicolasův život," zavrčel Voldemort.
"Takže co se tam stalo?" Kirsten přimhouřila oči, tušila co asi Voldemort udělal.
"Sirius a já jsme stáli proti desítce Brumbálových lidí, samozřejmě v čele se samotným ředitelem," ušklíbl se Voldemort a pokračoval.
"Bitva se spustila a já jsem se snažil zničit všechny, kteří se přičinili na Nicolasově únosu, hodně se nám jich podařilo porazit, ale bitva nebyla vyhrána. K mé veliké radosti jsem měl tu čest bojovat s pravým velitelem té pošetilé skupiny kouzelníků, jen tak se nám odsud podařilo vyváznout. Nebýt mého opatření, už bychom nejspíš nežili," Voldemortův hlas potemněl.
"Tati, co to znamená? Jaké opatření?" Will svého otce netrpělivě přerušil a Voldemort jim konečně odhalil svoje tajemství.
"Zabil jsem Brumbála."
Hmm, tak to bude ještě zajímavé, jsem ráda, že jsi je zachránila všechny, ale druhá strana se bude chtít asi dost krutě pomstít, a půjdou po nich ještě více, Nicolas teď bude ještě ve větším nebezpečí, jak pak to asi dopane s jeho mocí? Děkuji za přidání druhé části.