17. března 2009 v 22:03 | Rikisa
|
Zdravím vás, milí čtenáři. Prosím čtěte úvodník, díky.
Opravdu už je to doba, co nepřibyla kapitolka, chtěla jsem to dopsat celé, ale nemůžu vás přece už déle mučit, že? Dávám sem tedy alespoň část rozepsané kapitolky, na zbytek si budete muset počkat, ale jen do konce týdne - slibuju, opravdu tu kapitola bude nejpozději v neděli večer. Se zbytkem kapitoly dodám i její název, jelikož není celá, rozhodnu se pro název až jí skončím. Prozatím doufám, že se vám alespoň tento, u mě nezvykle krátký kousek kapitolky bude líbit. Budu také ráda za vaše domněnky...jestlipak se oběma podaří dostat se pryč, pomůže jim snad v jejich záchraně někdo? Jak Nicolas získá své schopnosti zpět? A obnoví je vůbec? Co bude dál..... Přeji pěkný večer a příjemné čtení. Vaše Rikisa
Pohledný, černovlasý muž kráčel podél mořských útesů, ve tváři měl odhodlání a když jeho pohled padl na sídlo, které se rozléhalo podél mořských skalisek, zamračil se.
Když došel až k vestavěným bariérám, zastavil se, zhluboka se nadechl a rázným krokem se vydal vpřed. Byl to zvláštní pocit, když bariérami prošel, vyvolal v něm vzpomínku, když kdysi v Bradavicích v prvním ročníku nechtíc prošel duchem, byl to stejný pocit jako teď. Bylo zvláštní, že to byl právě James, kdo za to mohl, tolik spolu zažili a teď jde zachránit jeho syna. Ne, Nicolas nebyl Jamesovým synem, ale jako by byl.
Sirius zatřepal hlavou, aby si pročistil hlavu a když došel k vchodovým dveřím, přiložil na vyznačený zámek znamení Fénixe a ihned poté se kované dveře otevřely a jemu byl umožněn vstup do chráněného sídla.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Nicolas nervózně přecházel po pokoji, byl po snídani, kterou mu přinesl nějaký člen řádu a očekával Brumbálův příchod. Nevěděl, kdy Brumbál přijde, včera mu pouze řekl, že dnes ho čeká rozhodnutí. Přemýšlel o tom celou noc, kterou probděl, pomáhalo mu chození sem tam, kdy se mohl zaobírat vlastními myšlenkami. Vše co Brumbál říkal byla pravda, ale ne tak docela. Nesouhlasil sice s přístupem svého otce k mudlům a kouzelníkům, kteří byli proti němu, ale byl to jeho otec, patřil do rodiny potomků Zmijozela a svou rodinu měl nadevše rád.
Netrvalo mu dlouho, než se rozhodl. Zůstane na straně svého otce, ale ne tak jak si Brumbál myslí, nebude se účastnit žádné války, nebude nikoho mučit a už vůbec se nestane to, že by někdy někoho zabil. Chtěl zpátky ke své rodině, ale nevěděl, jak bude Brumbál na jeho rozhodnutí reagovat. Trochu se bál, ale na druhou stranu doufal, že ho odsud jeho otec brzy dostane.
Ve vztahu k válce zůstane neutrální a co se týkalo jeho otce...opravdu by ho nemohl napravit?
Nicolas byl vyrušen ze svých myšlenek, když se najednou dveře jeho pokoje s tichým zavrzáním otevřely. Nicolas sebou mírně trhnul a pomalu se otočil. Nebyl to ale Brumbál koho očekával.
"Siriusi?" Nicolas nevěřil svým očím a tak oči zavřel a rychle je znovu otevřel. Spatřil Siriuse, který s úsměvem kýval hlavou. Nicolas se rozzářil a skočil svému strýci do náruče. Po chvíli se odtáhl, "Co tady děláš?"
"Řekl bych, že momentálně tě zachraňuju," odpověděl Sirius s úsměvem. "Musíme jít," Sirius vzal Nicolase za ruku a pomalu ho vedl ven na chodbu. "Počkej!" zarazil ho Nick, "Nemůžu odejít bez svojí hůlky, sice můžu kouzlit i bez ní, ale je pro mě důležitá," vysvětlil.
"To je vyřešeno," Sirius vylovil z hábitu hůlku a podal jí Nicolasovi. "Jak..."
"Remus," usmál se Sirius. "Aha, musím mu poděkovat," Nick si hůlku rychle schoval do hábitu a následoval Siriuse.
Pokračovali dál chodbou, ale Sirius svého synovce vedl velmi nepravděpodobným směrem, teď totiž mířili ke schodišti vedoucí do nejvyššího patra sídla. "Siriusi, to asi není dobrý nápad," namítl Nick a zastavil se pod schodištěm. V tu chvíli se nedaleko nich ozvaly hlasité kroky, Sirius se zarazil a rychlostí blesku popadl Nicolase a strhl ho sebou pod výklenek pod schodištěm.
"Jak se chceš odsud dostat?" zašeptal Nicolas a nepřestával přitom sledovat ženskou postavu, která směřovala k nim. Sirius po něm jen šlehl rychlým pohledem a gestem ho utišil, ostražitě vytáhl hůlku, byl připraven k boji, kdyby si jich příchozí osoba všimla. Když žena došla ke schodišti, Nick v ní poznal Jennifer.
Otočil se znovu na Siriuse, s otázkou v očích. Ten jen kývnul hlavou a náhle se vymrštil rychlostí v před, vše se sehrálo během pár sekund, kdy Sirius hůlkou omráčil Jennifer a rychle ji odvlekl pod volný prostor pod schodištěm, kde se před chvíli schovávali. Nick, jakmile zjistil, že mají opět volnou cestu k úniku, vylezl ze svého úkrytu a přidal se k Siriusovi.
Sirius na nic nečekal, popadl Nicolase za ruku a vedl ho po schodech nahoru.
Když už byli v půlce schodiště, pod nimi se ozval zvuk běžících kroků a silná záře vyslaných kouzel je osvítila. Oba se jako na povel otočili a začali vysílat obranná kouzla, když se ale skupinka kouzelníků začala přibližovat, Sirius před oba vyčaroval silný štít a otočil se k Nicolasovi.
"Musíš se dostat do horního patra, hned v první místnosti je krb. Použij ho, je to jediná cesta odsud," Sirius se na Nicka vážně podíval a podával mu sáček s letaxem.
"Nenechám tě tu," namítl Nick se strachem v hlase. "Nicolasi, já už ten štít dlouho neudržím, běž, hned!" Sirius mu doslova vrazil sáček do rukou a postrčil ho nahoru po schodech. Nick se ale prozatím nepohnul, jen zoufale těkal pohledem ze Siriuse, na kouzelníky dole, a nahoru, kde se skrývala jediná možná úniková cesta.
"Nicolasi, prosím," Sirius chytil hůlku oběma rukama a zoufale se snažil štít i nadále udržet.
Když se Nick stále nehnul, dodal: "Doženu tě, tak už jdi."
Nick se na strýčka nedůvěřivě podíval, ale když viděl, jak začíná slábnout silou kouzla, otočil se a běžel nahoru po schodech.
Moc hezká kapitolka...ale ten konec....tytyty! takhle nás napínat. Už se těšim na další, a doufá, že bude co nejdřív.