11. února 2009 v 22:04 | Rikisa
|
Koukám, že mi buď ubylo čtenářů a nebo přibylo nekomentujcích. Snad to bude lepší a zanecháte mi tu názor na má dílka. V kapitole používám synonyma lékouzelník=doktor, lékař, tak to snad nebude tak hrozné překousnout. Tuto kapitolku věnuji Ivískovi, za její neutichající, báječně nakažlivý optimismus a nádherně úsměvné komentáře.
Poté co se Snape s Brumbálem přemístili pryč, Minerva odmanévrovala Harryho do křesla a donutila ho vypít uklidňující doušek. Když mu však podávala lektvar na spaní, gestem ho odmítl.
"Ne, chci počkat až se táta vrátí, nemůžu spát," protestoval už po několikáté Harry.
"Já vím, Harry, ale nemůžete takhle zůstat, potřebujete si odpočinout," přesvědčovala ho McGonagallová.
Harry se na ředitelku své koleje podíval pohledem říkajícím "Už mi dejte pokoj" a tak to Minerva raději vzdala, posadila se k němu a přičarovala jim dva šálky horkého čaje. "Chcete o tom mluvit?" zeptala se tiše a podala Harrymu hrnek čaje, Harry ho ale s díky odmítnul a pomalu zakroutil hlavou, "Nemůžu na to přestat myslet."
"V pořádku, nemusíte o tom mluvit," řekla McGonagallová a znovu Harrymu nabídla čaj. "Vypijte to, to vás na chvíli zaměstná."
Harry kývnul hlavou a napil se, zdálo se mu ale, že ten čaj chutná nějak zvláštně. Podíval se na McGonagallovou, která se mu začala rozmazávat před očima, po chvíli už nevnímal nic.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Když se Severus s Brumbálem konečně ocitli zpátky v Bradavicích, bylo kolem půl čtvrté ráno a Minerva pomalu ztrácela bdělost, zavíraly se jí oči a kdyby se neotevřely dveře ředitelny, usnula by hned vedle Harryho.
"Minervo, děkuji ti," řekl Severus, když vstoupil, s pohledem upřeným na syna, který spal klidným spánkem v jednom z křesel.
"Nemáš vůbec zač, Severusi. Jak to dopadlo? Stalo se něco?" Minerva starostlivě vyskočila z křesla a přešla k Brumbálovi, který se unaveně posadil naproti Harrymu a úzkostlivě ho pozoroval. Severus si povzdechl a sklouznul pohledem ze syna na Minervu, "Lily byla v práci, když Pán zla zaútočil. Chránila ty děti."
"Dobrý Merline! Je v pořádku?" vyjekla Minerva. "Je i není, Albus ti všechno vysvětlí, já nemůžu," hlesl Severus. Minerva se poplašeně otočila na ředitele, který se chystal vypít jeden z čajů, které dosud ležely na stole. "Albusi, nedělejte to!" vyhrkla Minerva a téměř Brumbálovi vyrazila šálek z ruky. Brumbál se na ní tázavě podíval, zatímco Severus se ušklíbnul.
"Člověk by řekl, že jste chodila do Zmijozelu. Říkal jsem si, jak jste ho donutila vypít lektvar," Severus se smutně usmál, přešel k synovi a pročísl mu vlasy.
"Musím se o Harryho postarat, tady spát nemůže," Severus vyndal hůlku z kapsy, pak si to ale rozmyslel a opatrně vzal Harryho do náručí. Použil krb a za chvíli už byl ve sklepení i s Harrym.
Rychle ho zkontroloval a děkoval Merlinovi, že Minerva vybrala jeden z nejsilnějších lektvarů, takhle Harryho aspoň ta cesta krbem a hovor v ředitelně nemohl vzbudit. Přešel se synem do jeho pokoje, položil ho na postel a přisunul si k němu křeslo. Byl rozhodnutý i přesvědčený, že tuto noc již neusne.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Harry se probudil a s překvapením zjistil, že se vyspal skvěle. Posadil se na posteli a spočinul pohledem na otci, který spal vedle něj v křesle, vypadal dost vyčerpaně, tak ho Harry nechtěl vzbudit. Ani se nepodivil nad tím, že usnul v ředitelně a probudil se tady. Pomalu spustil nohy na zem a tiše odkráčel do koupelny.
Vysvlekl se do půl těla a nechal téct studenou vodu v umyvadle proudem. Zrovna když pod proud ledové vody strčil hlavu, dveře koupelny se rozletěly, stál v nich rozcuchaný Severus a úlevně si oddychl, "Ty jsi tady."
"Tati! Kde bych asi byl?" vyhrkl Harry, schoval hlavu do ručníku a když se usušil, dychtivě přiskočil k otci a popadl ho za obě předloktí. "Co je s mamkou?"
"Raději by ses měl posadit," řekl Severus a když si všiml jak Harry zesmutněl, dodal: "A já si musím dát nutně kávu," promnul si unavené oči, jemně se na syna usmál a vydal se s ním do obýváku.
"Tak už mi pověz, co se děje. Proč se tváříš tak, že bych se měl každou chvíli zhroutit?" Harry naléhal na svého otce, který si právě bral kávu z krbu, kam jí poslali skřítkové z kuchyně.
"Vím, že si zvědavý, co je s maminkou, ale nechci to na tebe vychrlit, potřebuješ čas," říkal Snape, zatímco si sedal vedle něj.
"Je máma, no...na..naživu?" zeptal se roztřeseně Harry. "Ano, neměj strach, tvá máma žije, ale..." Severus se odmlčel a zadíval se na planoucí oheň v krbu, ve sklepení bylo nutno udržovat oheň i přes den.
"Ale?"
"Tati!" Harry musel svému otci položit ruku na rameno a zatřásl s ním.
"Promiň Harry, zamyslel jsem se," Severus vzal Harryho ruku do své a pevně mu pohlédl do očí. "Tati, ty mě děsíš, tak už mi to řekni," prosil Harry.
"Když jsme dorazili do nemocnice, bylo hodně raněných a několik mrtvých, ale většinu jsme dokázali ubránit. Vyhnul jsem se Smrtijedům a šel hledat Lily, byla na tom zle, dětem už se nedalo pomoci, ale Lily byla naživu. Ihned jsem se s ní přemístil na ústředí Řádu, kam bylo přeneseno několik dalších raněných, než byla nemocnice dána do pořádku.
Byl jsem u tvé matky celou dobu než mohla přijít jedna z jejích kolegyň, zatím jsem dělal co jsem mohl. Když jí vyšetřila, zjistila, že její zranění jsou opravdu vážná, prozradila mi, co bude dál a Harry, chci, abys věděl, že ať se stane cokoliv jsem tu pro tebe, naší rodinu nic nerozdělí," Severus se odmlčel a pevněji stiskl Harryho ruku.
"Nemáme jistotu, jestli se maminka vůbec probere," prozradil Severus a Harry začal lapat po dechu. "To ne," šeptl a nechal se přitisknout k otci.
Když se Harry trochu uklidnil, odtáhl se od otce a zeptal se, kdy bude moct mamku navštívit. Severus přiznal, že jí bude moct vidět hned zítra, až se situace v nemocnici trochu uklidní. Všichni totiž byli převezeni zpět ke svatému Mungovi, kde byly napraveny škody po bitvě.
Harry se s tím musel spokojit, ale celý den na matku musel myslet. Neusnul by, kdyby mu otec opět nedal jeden z lektvarů, který si tentokrát musel vzít i Severus.
Když se ráno oba vydali do nemocnice, Harry měl nařízeno držet se blízko otce, protože nemocnice byla přeplněná starostlivými návštěvníky a byla hlídána několika bystrozory pro případ, že by se opakovala nedávná situace.
Harry následoval Severuse do jednoho z lékařských pokojů, kde je uvítala mladá sympatická lékařka. Kdyby jí měl Harry k někomu přirovnat, řekl by, že vypadala jak Hermiona ve starším vydání.
Když je doktorka seznámila se stavem pacientky, zavedla je do pokoje číslo 11. Severus poděkoval doktorce a přešel k posteli, kde ležela Lily, vzal jí za ruku a pohladil jí po vlasech. Když se otočil na Harryho, všiml si, že stále stojí ve dveřích, celý bledý, s pohledem upřeným na Lily.
Severus si v duchu zanadával do blbců, přešel zpátky k Harrymu a pevně ho uchopil za ramena. "Harry, vždycky zbývá naděje," řekl mu povzbudivě.
"V pořádku?" zeptal se a donutil Harryho, aby mu pohlédl do očí. Harry po chvíli pokýval hlavou a vykročil k matce. Severus ho následoval, ale stále po synovi házel zkoumavým pohledem.
"Mami?" Harry vzal Lily za ruku a zkoumal její tvář. "Bohužel tě nemůže slyšet," hlesl Severus, stoupl si vedle syna a chvíli u Lily oba jen tak stáli.
Nakonec zůstali u Munga celý den, do Bradavic se vrátili kolem půl 8 večer a Harry hned zamířil do postele. "Dobrou tati!" křikl ještě ze dveří ložnice a pak už se jen propadl do říše snů......tentokrát to však neměla být lehká a bezesná noc.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Jakmile Harry usnul, v mysli se mu začaly objevovat obrysy ulice, čistě mudlovské ulice plné řádkových domů. Ulice podél domů vypadala poklidně, světla u silnice byla ztlumená a domy osvětlovala jen záře měsíce.
Harry doufal, že je to jen obyčejný sen, ale poté co se ozvalo několik tlumených puknutí po přemístění, ztuhnul. Určitě to byla další vidina sdílená s Voldemortem. Harry se zoufale snažil probudit se, ale jeho snaha byla marná. Navíc jeho mysl byla soustředěná na děj před sebou, Smrtijedi, kteří se přemístili se začali rozcházet po skupinkách k jednotlivým domům a on kráčel v čele jedné z nich.
"Užijte si," zasmál se Voldemort a kouzlem vyrazil první dveře. Harrymu se pak poskytl hrůzný pohled. Smrtijedi mudly opravdu nešetřili, mučení si doslova užívali. Voldemort byl z nich nejhorší, s radostí použil mučící kletbu i na pětiletého chlapce, kterého se otec i matka snažili uchránit.
Harry toho chlapce litoval, něco v něm křičelo, že mu musí pomoct, ztotožnil se s ním, ale nečekal co přijde. Když Voldemort pozvedl svou hůlku a nenávistně zakřičel: "Crucio!" Harry zařval bolestí. Bylo to zvláštní, Harry i chlapec křičeli společně, oba cítili bolest mučící kletby. Co bylo ale ještě zvláštnější bylo, když jedna osoba v místnosti ztuhla překvapením. A kdo by byl řekl, že to byl právě Voldemort?
"Harry, Harry, copak tě to napadlo?" Harry strnul. Voldemort o něm ví? "Ale ano, vím o tobě Pottere," potvrdil mu jeho myšlenky Voldemort. Harryho v mžiku jizva rozbolela jako už dlouho ne, bolest ho zaslepila, cítil jak se mu Voldemort vrtá v hlavě, probírá jeho nejtajnější myšlenky. Harry se zoufale bránil a házel rukama kolem sebe, ve snaze probudit se.
Najednou cítil jak jeho ruce byly násilím přitlačeny k tělu a někdo s ním silně třásl. Něco křičel, ale Harry nerozeznal, kdo mluví ani co po něm chce, zápasil s Voldemortovým vpádem a s bolestí, kterou mu tím způsoboval.
"Harry!!" znovu s ním někdo třásl a Harry konečně pochopil, že ta druhá osoba mu nechce ublížit, chce ho probudit. Chce zabránit tomu, aby mu Voldemort ubližoval. Jistě! Jeho otec. Harry se v mžiku probudil, zrychleně dýchal a zoufale se snažil popadnout dech, aby mohl promluvit.
"Uklidni se Harry," nabádal ho Severus a přiložil synovi k ústům lahvičku s lektvarem. "Vypij to."
Harry chtěl lektvar odstrčit, ale neměl sílu. Na naléhání otce se mu ho ale nakonec podařilo vypít, a když se uklidnil dost na to, aby mohl mluvit, jeho otec se ho mohl zeptat co se stalo.
Harry mu to ve stručnosti vysvětlil a Severus si jen povzdychl. "Poznal bys znovu tu ulici?"
"Nevím, asi ano. Ale určitě sem tam nikdy nebyl, byla to mudlovská ulice, netuším kde by mohla být," odpověděl Harry.
"V pořádku, dej mi sen do myslánky, Brumbál už bude vědět, která ulice to je, musíme jim jít rychle na pomoc," řekl Snape a vyndal hůlku, kterou přiložil Harrymu ke spánku. "Můžeš."
Harry kývnul hlavou a soustředil se na svůj sen, za okamžik už Severus držel lahvičku plnou stříbřitých vláken. "Dobrá, půjdu za Brumbálem. Ty si odpočiň," nařídil mu Severus a vydal se ke dveřím.
"Počkej tati!" zastavil ho Harry. "Ty tam jít nesmíš!"
"Ale Harry, o tom jsme už mluvili. Vím co dělám. S Pánem zla si poradím, nějak mu vysvětlím co tam dělám, když o těch útocích vědět nemám," uklidnil ho Snape.
O tomhle Harry věděl, jeho otec v posledních týdnech nemusel na setkání Smrtijedů, protože měl od Voldemorta zvláštní úkol, jaký, to už se mu nepodařilo zjistit. Tohle ale nebyla jeho největší starost.
"Ne, o tohle teď nejde. Ty tam nesmíš, protože Voldemort o tobě ví. Ví, že jsi špeh! Probíral mi vzpomínky, je mi to líto," vysvětlil Harry a sledoval Severuse, který zaskočeně zíral na Harryho.
velmi pekna kapitola
sa mi pacila a tesim sa na pokracovanie