31. ledna 2009 v 20:43 | Rikisa
|
Jsem zpět! Doufám, že vám kapitolka udělá radost, brzy přibude další, jak jsem slíbila ke každé povídce. A přidávám pár obrázku dvojčátek z povídky
Harry roztřeseně vběhl do společenské místnosti a rychle vyšel nahoru do své ložnice. Přešel ke své posteli a divoce strhl přikrývku a následně i polštář, pod kterým ležela jeho jediná památka na bratra. Přitiskl si medvídka k sobě a bezpečně ho ukryl do kapsy hábitu. V tom se škola otřásla v základech a Harry dostal strach. Co když sám nenajde cestu ven? On ani studenti netuší, kde je přichystaný únikový východ.
Naposledy se rozhlédl po místnosti a seběhl po schodech dolů, ven ze společenské místnosti. Jakmile se otevřel vchod chránící zmijozelské místnosti, Harry se dal na útěk, ale zastavil ho prudký náraz do nějaké osoby. Málem to neustál, ale dotyčná osoba ho rychle popadla a přitáhla si ho k sobě.
"Pusťte mě!" protestoval Harry, protože si nestačil všimnout, do koho narazil. "Harry, co tady děláš?" zeptal se zamračeně Severus a odtáhl Harryho od sebe. "Severusi?" Harry zamrkal, když ho jeho otec k sobě ještě jednou přitáhl. "Tohle už víckrát nedělej, mohl jsem se zbláznit strachy," Severus Harrymu prohrábl vlasy, ale když se škola znovu otřásla, Severus nasadil vážnou tvář. "Brána už dlouho nevydrží, musíme jít," zavelel, popadl syna za ruku a urychleně ho vedl do bezpečí.
"Severusi, co tady ještě děláte? Všichni už jsou venku. Okamžitě zmizte!" zakřičel na něj Brumbál, když spolu se synem proběhli kolem Vstupní síně.
"Snažíme se Brumbále," zavrčel potichu Snape, ale když se podíval na Brumbála, pouze na něj krátce kývl a znovu se synem v patách se dal do běhu.
"Už jsme tady," poukázal Snape, když doběhli k malým černým dveřím. "Tyhle tady nikdy dřív nebyly," nechápal Harry. "Kouzlo Harry," řekl Snape a strčil Harryho dovnitř.
"Lumos!" pronesl Snape, v jedné ruce držel hůlku a svítil na cestu a druhou pevně svíral synovu dlaň. Po chvíli se tma začala rozprostírat a Harry spatřil na konci jejich cesty denní světlo. Severus ukončil Lumos a opatrně s Harrym vylezl ven, jakmile byli z hradu, Snape pronesl pár latinských vět, čímž se únikový východ zcela uzavřel. "Nechceme přeci, aby Smrtijedi přišli na další vchod do Bradavic," vysvětlil Snape Harrymu a rozhlédl se kolem. "Teď tiše, Smrtijedi mohou být i tady vzadu na pozemcích," upozornil ho Severus a ostražitě vytáhl hůlku. "Přece můžu jít sám," zašeptal Harry svému otci, když už mu bylo nepříjemné, že ho Severus celou dobu drží za ruku jak malé dítě. "Nepřichází v úvahu," odsekl mu Snape, přičemž celou dobu, co mířili k Zapovězenému lesu nespustil oči z okolí.
"To se budeme schovávat v lese?" pípnul Harry, když se mu v hlavě vynořily nepříjemné myšlenky na setkání s vlkem. "Ano, Brumbál má tajnou úmluvu s Elfy," vysvětlil mu stejně tiše Snape. "Elfy? Copak oni opravdu existují?" Vždycky o nich jenom četl a nikdy mu nepřišlo na mysl, že se s nimi někdy setká.
Jeho myšlenky ovšem byly přerušeny, když ho jeho otec náhle strhnul stranou a schoval za sebe. "Co se děje?" Harry si až teď všiml, že k nim míří dva Smrtijedi a míří na ně hůlkami. "Okamžitě odložte ty hůlky a nechte nás odejít!" poručil jim Snape a výhružně přimhouřil oči. "Ale Severusi, ty jistě víš, že máme jiné příkazy," ozval se jeden z nich a vyslal na ně slabé omračovací kouzlo, které nebylo pro Severuse problém odkrýt.
"Přeci si nebudeme hrát Luciusi," Severus poslal na Malfoye kletbu z černé magie, ale Lucius se stačil ubránit.
Snape rychle pohlédl na Harryho a chytil ho za ramena. "Musíš co nejrychleji běžet do lesa, jsme blízko. Najdi svou matku a sestru, já přijdu."
"Ne, já tě tu nemůžu nechat," protestoval Harry. "Něco jsem se už naučil, můžu pomoct..."
"Harry, běž!" Severus Harryho mírně popostrčil a měl co dělat, aby se stačil vyhnout kletbám, které na něj mířily. Pustil se se Smrtijedy do boje a koutkem oka se ujistil, že Harry běží do bezpečí.
"Severusi tohle nemá smysl!" zakřičel Lucius, když už po několikáté vykryl kletbu od Snapea. Severus se ušklíbl, tušil, že Smrtijedi mají přísný zákaz ublížit jemu nebo jeho dětem, proto na něj sesílají jen ty nejlehčí kletby.
"Pro mě tenhle boj smysl má," odporoval Snape a vyslal kouzlo, kterým jednoho Smrtijeda poslal k zemi.
"Takže jeden na jednoho, Luciusi. Proč to prostě nevzdáš?" ušklíbl se. "Myslím, že to už nebude potřeba, Severusi," usmál se Lucius, sklonil hůlku a ukázal směrem k Zapovězenému lesu, ke kterému byl Snape zády.
Snape se okamžitě otočil a spatřil Harryho, který se snažil vyprostit ze sevření jednoho ze Smrtijedů. Severus tiše zaklel a rozeběhl se k nim, následován Luciusem. "Okamžitě ho pusť," přikázal, nečekaně se otočil na Luciuse a omráčil ho. "Tohle ti už nepomůže, Severusi. Proč prostě neodejdeš se mnou a svým synem dobrovolně? Nikomu se nic nestane," ušklíbl se a popadl Harryho pevněji, protože sebou neustále šil. Severus pohlédl na Harryho a pomalu kývnul hlavou.
"Ne! To nesmíš! Já k němu nepůjdu!" křičel Harry a k jeho překvapení ho Smrtijed pustil. Harry se ihned pokusil o útěk, ale jeho otec ho zastavil. "Nic nám neudělá, nemusíš se bát," řekl Severus, pustil Harryho a otočil se ke Smrtijedovi, který už měl hůlku skloněnou a čekal až s ním půjdou za Pánem zla.
"Ty důvěřivý pitomče," hlesl Snape, když zamířil na Smrtijeda hůlkou a jediným mávnutím ho vyřadil ze hry. Když se ujistil, že se jen tak neprobudí, vyhledal očima Harryho a zavolal ho k sobě.
"Vážně jsem si myslel, že chceš jít za ním," hlesl Harry. Severus si povzdechl, "Nikdy bych nepřistoupil na jeho návrh, potom co provedl. Musím ti říct, že svého bratra ještě pěkně dlouhý čas nechci vidět."
Pak ale změnil tón z naštvaného na jemný a přejížděl Harryho od hlavy až k patě, "Jsi v pořádku?"
"Jo jasně, trochu unavený, ale jinak v pohodě," přiznal Harry. "Dobře, raději půjdeme," pokynul mu Severus a během pár minut byli oba v bezpečí lesa.
"Můžu se na něco zeptat?" ozval se po chvíli Harry. Spolu s otcem kráčeli po vyšlapané cestičce, která vedla k Elfům. "Jistě," pokýval Severus a svítil oběma na cestu. "Budete se s mámou brát?"
"Vadilo by ti to?" zajímal se Severus. "Ne! To vůbec ne, já jen..."
Severus se zatvářil pobaveně, "Tvou mámu mám moc rád, stejně to platí u tebe a tvé sestry, chtěl bych, aby se z nás jednou stala rodina. Takže, abych ti odpověděl na otázku, nevím, jestli se budeme brát, to záleží na Lily. Abys rozuměl, chci jí požádat o ruku, až bude vhodná doba," usmál se Snape. "Určitě bude souhlasit, mě by se to líbilo," řekl Harry a na Severusův pátravý pohled dodal: "mít takovou rodinu."
Severus se smutně usmál a až bolestně si uvědomil, jako už tolikrát, kolik toho z Harryho dětství prošvihnul. "Harry vždycky jsem...."
"Kruci, támhle! Tati, co to bylo?" Harry se leknutím přitisknul k otci a sledoval keř napravo od něj, kudy se právě něco prohnalo. Snape tam rychle posvítil hůlkou, ale nic už tam nebylo. Co ho však zaujalo víc, bylo to, jak ho Harry oslovil. Řekl mu opravdu tati? To bylo poprvé od doby, co se dozvěděl pravdu.
Harry vypadal, že si ani neuvědomil, jak Severuse oslovil, ale když se na něj Snape podíval, usmál se na něj. "Slyšel jsem dobře?" rozzářil se Snape. Harry se zasmál a pokýval hlavou, "Ano, tati."
Severus se znovu usmál a vzal Harryho kolem ramen. "Myslím, že bychom si měli pospíšit, Lily po nás určitě vyhlásila pátrání."
"To máš pravdu Severusi," ozvalo se za nimi. Snape se poplašeně otočil a zamířil na dotyčného hůlkou, když si ale všiml kdo to je, ihned jí sklonil. "Aurewen, rád tě opět vidím," uklonil se jemně Snape a postavil před sebe Harryho. "Rád bych ti představil svého syna."
"Harry, jistě. Tvá matka už se tě nemůže dočkat," usmála se a přišla k nim blíže. Teprve když na ní spočinulo světlo Severusovy hůlky, mohl si jí Harry pořádně prohlédnout. Byla to velmi pohledná žena, vysoké postavy, ale nebyla vyšší než Severus. Její blonďaté vlasy jí sahaly až po pás, na sobě měla modro-zelené šaty se zlatým lemováním, kolem pasu měla krásný pásek, za kterým se jí pohupovala stříbrná dýka, kolem hlavy měla jemný zlatý řetízek, na jehož konci se houpal drobný tyrkys, který jí dokonale ladil s očima. A když se žena trochu natočila, všiml si jejích špičatých uší. Zalapal po dechu a otočil se na Severuse, který ho pobaveně pozoroval. "Takže už věříš, že opravdu existují?" usmál se a vedl syna za Aurewen, která je vedla do své říše.
"Aurewen, došli všichni v pořádku? Victoria, Lily?" zajímal se cestou Severus. "Jistěže, nikomu se nic nestalo, už na vás čekají," odvětila elfka a zastavila, když došli ke starému, ojedinělému dubu. Harry, stejně tak i Severus zůstali opodál a čekali až bude průchod otevřen.
Harry to teda moc nechápal, ale Severus mu ve stručnosti vysvětlil, že elfové mají tajné vchody do své říše a ten starý dub bude jedním z nich. Harryho to velmi zaujalo a tak od té doby nespustil elfku z očí. Pozoroval, jak Aurewen položila levou ruku na strom, zavřela oči soustředěním a pak už jen viděl zlatavé světlo, které prošlo stromem a v tu chvíli se ve stromu objevila díra akorát tak velká pro člověka, portál byl otevřen.
Harry otevřel pusu a nepohnul se, dokud ho Severus nepostrčil. Harry se na oba omluvně zadíval a jako první vešel do říše Elfů. "To je krása," zašeptal Harry. Když vešel, začal se ihned rozhlížet kolem. Čekal, že elfí říše bude nějaká malá vesnička nebo něco podobného, místo toho ale uviděl rozlehlé pozemky s několika malými domky, postavenými vysoko v korunách stromů. Pod nimi se na obrovské louce rozprostíralo nádherně modré jezero, s hladinou čistou jako sklo. Zvířata sama přicházela k místním obyvatelům a nechala se krmit přímo z jejich rukou, zdálo se, že jsou na to zvyklá a že žijí v souladu s elfy.
"Ráda vidím, že se ti tu líbí, ale musíme jít za ostatními, budeš mít dost času si to tady prohlédnout," usmála se na něj vlídně Aurewen a pokynula jemu a Severusovi, aby jí následovali.
"Tady se rozloučíme, ty které hledáte, najdete nahoře. Ještě se uvidíme," Aurewen se rozloučila, když došli k jednomu z domů na vrcholku stromu a Severus a Harry se vydali po dokonale vytesaných schodech nahoru.
Severus vyhledal Lily, která seděla nedaleko vchodu. Najít Victorii nebylo tak těžké, byla přitisknutá na Lily a neustále těkala pohledem ke dveřím. Když se její pohled setkal se Severusovým, divoce vyběhla vpřed a skočila svému otci do náručí. "Victorko, jsi v pořádku?" zajímal se Severus a pevně jí k sobě přitisknul. "Já jsem se o tebe bála," pípla Vicky, ale hned se vyděšeně odtáhla. "A kde je Harry?" začala se znovu rozhlížet a nakonec Harryho našla v náručí Lily, která ho zasypávala polibky a Harry se všemi silami bránil. "Mami, dost. Jsem v pořádku."
"Mami, jsou tu lidi!"
Vicky se zasmála a vběhla mezi ně. "Harry!"
Lily je k sobě oba přitiskla a usmála se na příchozího Severuse. "Je tam ještě místo?" zeptal se Snape s lišáckým úsměvem.
Pěkná kapitola... Jen mimochodem, kde jsi proboha vzala to šílené jméno? Chudinka Arwen z tebe bude mít ještě šok...