27. prosince 2008 v 20:43 | Rikisa
|
Tak jaké byly Vánoce? Konečně jsem dopsala kapitolku, tak jí tu máte. Trochu jsem se nechala unést a rozepsala minulost, ale alespoň si počtete. Nejraději bych příští kapitolu napsala také k tomuto, ale jestli chcete k jiným, stačí říct. Byla tu prosba na ŽNN, tak uvidíme. Jestli tu budou komentíky a hlásnete v anketě, kapča bude rychleji.
Harry seděl na posteli ještě dobrých deset minut, než se rozhodl lektvar od Snapea vypít. Bylo to přinejmenším lepší než opět zažívat noční můry od Voldemorta nebo se nevyspat kvůli snům z minulosti, které by ho trápily. Uznal, že vyzkoušením nic nezkazí a tak odzátkoval lektvar a naráz vypil celý obsah. K jeho překvapení chutnal velmi dobře, olízl si rty, kde mu ještě zůstal nasládlý lektvar, zahrabal se do peřin a během minuty usnul.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Lily Potterová stála u kuchyňské linky, mávala hůlkou a připravovala oběd pro sebe a svého syna, který poslušně seděl na dece nedaleko Lily a hrál si s plyšovými hračkami, které měl všude rozházené. Lily ho zkontrolovala pohledem a když zjistila, že Harrymu nic nechybí, vrátila se k přípravě jídla.
Zrovna když Lily dokončila oběd a chystala se posadit malého Harryho ke stolu do stoličky, ozval se u domovních dveří zvonek.
"Cink, cink!" brblal Harry a ukazoval ke dveřím. Lily se na něj usmála a šla otevřít, nic netušíc, že jí Harry následuje.
"Severusi! Ráda tě vidím, pojď dál," uvítala hosta Lily. "Lily, jak se máš?"
"Mám se skvěle, díky Severusi. Akorát kdyby ten náš rošťák večer spal, pořád je takový čilý," odpověděla Lily s úsměvem. Severus se krátce zasmál a rozhlédl se po pokoji. "A kdepak vůbec je, Harry?" ptal se a vyndal při tom ze záhybu svého dlouhého černého pláště malé plyšové košťátko.
"Hraje si na dece, zrovna jdeme obědvat. Dáš si s námi?" Lily vedla Severuse do kuchyně, kde jí ihned zmrzl úsměv na rtech. "Harry!" vykřikla a v panice se otočila na svého nejlepšího přítele.
"Severusi, on tu není!"
"Klid Lily, určitě se někam schoval, je pořád v domě, kdyby ho někdo odnesl, věděli bychom to," Severus vzal Lily kolem ramen a pohladil jí po vlasech. "Máš pravdu, půjdeme ho hledat," souhlasila Lily a společně se Severusem začala prohledávat první patro domu.
"Už chodí?" zajímal se Severus. "Snaží se," odvětila Lily a následně znovu zavolala svého syna, který byl stále schovaný. "Tak to je dobře, alespoň neutekl daleko," usmál se Severus. "To by ses divil, leze strašně rychle. Občas mu ani nestačím."
"Opravdu? Měl bych se tu zastavit častěji," povzdechl si Severus a přidal se k Lily: "Harry, kdepak jsi? Něco jsem ti přinesl!"
Na jeho volání se nedaleko od nich ozval dětský smích, Severus zahlédl Harryho jak proběhl ze svého úkrytu do obýváku, kde se skryl za jedním z křesel. Naznačil Lily, že ho našel a vydal se pomalým krokem k němu.
Když se dostal ke křeslu, začal Harryho lákat ven. "Kdepak ten Harry může být?" ptal se a chodil kolem, čekal až se mu Harry ukáže sám. Jenomže tomu se vůbec nechtělo, měl radost, že ho Severus ani maminka nemůžou najít, tak se jen zasmál a schovával se dál.
Severus se otočil na Lily a tak hlasitě, aby to Harry slyšel, řekl: "Tak to je škoda, že tu Harry není. Budu tedy muset jít." Odcházel z obýváku zpátky k domovním dveřím, když Harry pomalinku vykoukl a koukal na Severuse, který už měl ruku na klice.
"Seví," zakňoural Harry a vyrazil směrem k němu. Severus se usmál, otočil se a rychlým pohybem vzal lezoucího Harryho do náruče. Harry se začal smát a natahoval ruce k Severusovi. "Ty si ale malý rošťák, viď? Takhle polekat maminku," polechtal ho Severus.
"To Harry dělá často," podotkla Lily a prohrábla synovi vlásky. "Půjdeme se najíst," rozhodla Lily. Když všichni tři došli do kuchyně, vzala si Harryho od Severuse a posadila ho do dětské stoličky. Poté nabrala Severusovi a jeden talíř si vzala k nakrmení Harryho. "Ty nebudeš jíst s námi?" podivil se Severus, když se Lily vrátila už jen s jedním talířem. "Najím se potom, musím nejdřív nakrmit Harryho a s ním se jíst opravdu nedá," odpověděla Lily a nabrala Harrymu první lžičku řídké mrkvové kaše. "A mimochodem, Harry rád hází jídlo kolem sebe, když zrovna nedávám pozor," Lily se zasmála, když si Severus sednul o židli vedle a zadíval se na Harryho.
"Neci," odmítal Harry už potřetí nabízenou lžičku. "No tak broučku, jez. Podívej, strýček Severus jak hezky papá," poukázala na Severuse, který se nad tím dětským výrazem zašklebil.
Harry však odmítl i další lžičku. "Neci, Seví papat," žvatlal a ukazoval přitom na Severuse. "Ehm, co říká?" nechápal Severus. "Chce, abys ho nakrmil ty," přetlumočila mu to Lily. Když se Severus zvedal, že to udělá, Lily ho zarazila. "Ne, jen se v klidu najez. Harry si nebude vymýšlet a nechá se nakrmit. Nebude rušit strýčka od oběda, že ano?" obrátila se k synovi, který se zamračil a nakrabatil pusinku.
"To je v pořádku, udělám to," Severus došel k Lily, vzal si od ní talíř se lžičkou a začal Harryho krmit. Harry nadšeně zatleskal a poslušně jedl svůj oběd. "Tak já si na chvíli odskočím," řekla Lily a ve dveřích se ještě otočila: "Díky Severusi."
Severus jí věnoval úsměv a chvíli se za ní ještě díval, což se mu nevyplatilo, protože Harrymu nevěnoval pozornost, Harry toho využil a ručkami nabral hrst mrkve a hodil. Když se Severus otočil, bylo pozdě.
Když se Lily vrátila, musela se od srdce zasmát. Harry poslušně seděl ve stoličce a držel zašpiněnýma rukama košťátko od Severuse. Severus seděl vedle něj, s bezradným výrazem na tváři a dostával si z vlasů poslední zbytky mrkve.
"Myslím, že je čas jít spát," Lily vzala Harryho do náruče, kterému se vidina spánku zjevně nelíbila. "Víš, kde je koupelna," usmála se na Severuse a odešla s malým nahoru.
Když Harry usnul, pohladila ho po vláskách a dala mu pusu na čelo. Vrátila se zpět do prvního patra domu, kde na ní čekal Severus.
"Jak to s ním můžeš zvládat sama?" Severus zakroutil hlavou a nalil si šálek černé kávy. "Zvládáme to s Harrym skvěle a navíc Severusi, nejsem na něj sama," podotkla Lily. "Jako kdybys byla," odfrkl si Severus. "James má svou práci rád, stejně tak ale miluje svého syna, snaží se s ním trávit co nejvíce času. Vážně bych byla ráda, kdyby jste svou dávnou nevraživost překonali," povzdechla si.
"Proč sis musela vzít zrovna jeho?"
"Už jsme zase u toho, Severusi tohle já řešit nehodlám, už víckrát ne."
"Ale..."
"Severusi. Já Jamese miluji," Lily Severuse zastavila gestem ruky. "Nechápu, proč ho nenávidíš," povzdechla si. "On nenávidí mě," namítl Severus. "Fajn, je to vzájemné, to chápu, ale mohli byste se usmířit alespoň kvůli Harrymu, vždyť on tě má rád, taky by tě chtěl vidět častěji," Lily položila ruku na Severusovo rameno.
"Vždyť já ho mám taky rád. Víš, že vždycky rád přijdu, ale vždy když James nebude doma, nechci vyvolávat zbytečné hádky," vysvětloval Severus. Lily se začala nekontrolovatelně smát, čímž Severuse dokonale vykolejila. "Přijde ti to k smíchu?"
"Jen jsem si vzpomněla na tvůj krásný vzhled při krmení Harryho. Kdyby tě tak viděli studenti," smála se dál.
"Sebral bych jim tisíce bodů za zesměšnění učitele," zavrčel Severus. "No tak Severusi, jak je možné, že nesnášíš děti, když to s Harrym tak umíš," zavrtěla hlavou Lily. "Tvůj syn je výjimka," usmál se Severus. "Chceš říct váš syn, Harry má i otce, nezapomínej," podotkla Lily a drobně do Severuse šťouchla.
"Mohl být můj," Severus se zvedl a přešel pokojem k oknu. "Seve, prosím nezačínej," zaprosila Lily. "Vždycky jsem tě miloval Lily, vždyť to víš. Nesmířil jsem se s tím, že sis vzala jeho," Severus se mírně zamračil a otočil se zpět k Lily.
Lily si povzdechla a přešla k němu, chytila jeho ruce do svých a podívala se mu do jeho hlubokých, temných očí.
"Severusi, známe se přeci tak strašně dlouho. Víš, že si tě vždycky budu vážit. Jsi můj nejlepší přítel, nikdy tě nepřestanu mít ráda, ale James..."
"Toho miluješ," dopověděl za ní Severus, jemně její ruce odstrčil a sedl si zpět na pohovku.
Lily stála chvíli otočená k oknu a po několika minutách ticha se vrátila k Severusovi. "Chtěla jsem tě o něco požádat," začala jemným hlasem. "Promiň mi to, neměl jsem o tom znovu mluvit," Severus se omluvně zadíval na Lily, ta ale zakroutila hlavou. "V pořádku, tohle jsem ale nemyslela."
"O co jde?" zajímal se Severus. "Jde o Harryho, mám strach, že nikdy nebudeme v bezpečí. On nás neustále hledá a co když nás jednoho dne najde? Nikdy nebudeme žít normální život," Lily schovala hlavu do dlaní a zhluboka se nadechla, aby mohla pokračovat.
"Chtěla jsem tě požádat, abys dal na Harryho pozor až půjde do školy. Předpokládám, že bude zařazen do Nebelvíru, ale ty na něj můžeš dohlédnout, tobě můžu důvěřovat. Uděláš to pro mě?"
"Lily, to je samozřejmé, dám na něj pozor, můžeš se spolehnout," slíbil Severus. Lily se na něj vděčně usmála, ale vzápětí se na její tváři objevil další starostlivý výraz. "To nebylo všechno, že ano?" uhádl Severus.
Lily pokývala hlavou. "Kdyby se mě a Jamesovi něco stalo, Harry zůstane sám a já bych si přála, aby ses o něj postaral ty. Znáš ho od malička, já ti důvěřuji a Harry tě má rád. Vím, že je to velká prosba, ale ty Harrymu můžeš zajistit milující rodinu," Lily s pátravým pohledem čekala na Severusovo rozhodnutí.
Severus Lily jemně setřel palcem slzu, která jí ulpěla u koutku oka a usmál se na ní. "Nechci si ani představit, že by se ti něco stalo, ale o Harryho se postarám rád, jenomže to asi nebude tak jednoduché."
"Vím, co tím myslíš. Ale právě proto je to na tebe velká prosba, slib mi prosím, když se nebude moci Harryho kmotr o něj postarat, staneš se ty jeho opatrovníkem," Lily uchopila Severusovu dlaň a jemně mu jí hladila.
"To by znamenalo vzdát se role špeha a to by Brumbál nedovolil. Ztratili bychom velkou výhodu pro tuhle válku," vysvětlil Severus.
"Já vím, právě proto tě tak moc prosím, Severusi, musíš Brumbála přesvědčit a odejít z řad Smtijedů. Jen tak se o Harryho můžeš postarat. Slib mi to, prosím," Lily se rozplakala, ale stále hleděla na svého nejlepšího přítele.
Ten se zhluboka nadechl, pohladil Lily po vlasech a rozhodným hlasem odpověděl: "Slibuji."
Když se na něj Lily překvapeně podívala, dodal: "Slibuji ti, že se o Harryho postarám, jestliže nebude nikdo, kdo by ho přijal do milující rodiny a pokud to nepůjde jinak, přestanu být špehem, abych mohl být Harryho opatrovníkem."
"Děkuji ti Severusi," Lily Severuse radostí objala a držela by ho déle, kdyby se domem nerozlehl dětský pláč ...... .................... ................ ............... .........
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Harry se posadil na posteli, zrychleně dýchal a byl celý zpocený. Rozhlédl se po pokoji a zjistil, že všichni ještě tvrdě spí. Proto se potichu vyhrabal z postele a zamířil do sprchy.
Když na sebe nechal téct proud vlažné vody, přemýšlel o snu, který se mu zdál. "Zjevně Snapeův lektvar nezabral," zašeptal a strčil hlavu pod sprchu.
To ale nebyla největší věc, která Harryho trápila, nejvíce si lámal hlavu s obsahem dnešního snu. Zdálo se mu o minulosti, ale jak teď zjistí, jestli to opravdu byla pravda? On sám si nic z tak raného věku nepamatuje a Snapea se těžko půjde zeptat. Hm, miloval jste opravdu mou matku? Slíbil jste mé matce, že se stanete mým opatrovníkem? Daroval jste mi malé koště, když jste za námi přišel na návštěvu? Opravdu jsem vás upatlal mrkví, když jste mě krmil?
Jen si to vyslovil v duchu, tak mu to přišlo naprosto pitomé. Vypnul sprchu, omotal se ručníkem a došel k umyvadlu, kde si vyčistil zuby a snažil se učesat si vlasy. Ani se nepodíval do zrcadla, rychle se oblékl a namířil si to směrem do sklepení, aby ještě před snídaní stihl Snapeovi říct, že ten jeho mizerný lektvar nezabral.
Snape mu otevřel s rozcuchanými vlasy a naštvaným výrazem, nejspíš se špatně vyspal. "Dovnitř, Pottere," přikázal Snape a ani nečekal až se Harry pohne a vrátil se zpět dovnitř.
"Posaďte se, hned jsem zpět," poručil mu, ani se na něj nepodíval a zmizel ve vedlejších dveřích, kde asi byla jeho ložnice.
Když se vrátil, Harry se nervózně rozhlížel po místnosti a přemýšlel o tom, jakým způsobem zjistit pravdu o minulosti. "Lektvar nezabral," konstatoval Snape, když si prohlédl Harryho zblízka. "Jak to víte?" Harry se vyhnul Snapeovu pohledu, když si uvědomil, že ten slizoun ovládá nitrozpyt.
Snape vykouzlil zrcátko a podal ho Harrymu. "Předpokládám, že ta červená vyrážka na vaší tváři vám..."
"Cože?" přerušil ho Harry a koukl se do zrcátka. "No fuj," Harry se chystal vyrážku poškrabat, ale něčí ruka zastavila tu jeho. "Nesahejte si na to," zarazil ho Snape a místo toho mu podal temně modrý lektvar.
Harry ho vypil, chutnal jako shnilé teplé ovoce. "Brr," otřásl se Harry a utřel si pusu do rukávu. Snape se nad tím jen zašklebil a sedl si naproti němu. "Měl jste alergickou reakci, to je neobvyklé, není tam žádná zvlášť dráždivá rostlina," Snape zakroutil hlavou a znovu se obrátil k Harrymu. "Zdál se vám i přesto sen?" Harry se místo odpovědi podíval do zrcátka a s potěšením zjistil, že vyrážka je pryč.
Po chvíli ticha Snapeovi odpověděl. "Ano," hlesl Harry. "Nejspíš o minulosti."
"Nejspíš?" zeptal se Snape. "No ano, nejsem si jistý, jestli to byla pravda. Nepamatuji si to, i když jsem tam tentokrát byl," vysvětloval Harry. "V pořádku, nic se neděje. Použijeme nitrozpyt nebo radši myslánku?" navrhl Snape. Harry rychle vyskočil z křesla a zíral na Snapea. "To nemusíte pane," vyhrkl. Snape nadzvedl obočí nad jedním okem a překvapeně sledoval svého studenta.
"Víte já, nechci o tom mluvit. Smím odejít, pane?" Harry začal pomalu couvat ke dveřím.
Snape zbystřil, zvedl se ze svého místa a popošel k Harrymu, "Co se děje, Pottere?"
Když Harry neodpovídal, Snape se mírně zamračil. "Dobrá, když ten sen nechcete ukázat mě, ukažte ho někomu jinému, kdo v tom snu byl a může vám potvrdit zda je sen pravdivý či ne."
"To asi nepůjde pane,"zamítl Harry. Pak se podíval na Snapea, nadechl se, aby si dodal odvahy a pokračoval: "V tom snu byly tři osoby, z nich jsou už jen dvě naživu."
"Pochopil jsem, že jedním z těch živých jste vy. A dál," pobídl ho Snape.
"Ten druhý jste vy," Harry k profesorovi zvedl oči, aby viděl jak bude reagovat. "Byl jste tam jen vy, já a ... a má matka," trochu se zakoktal, ale nespouštěl přitom oči ze Snapea. "Takže jediným člověkem, který vám potvrdí pravdu jsem já," přitakal Snape. Harry pokýval hlavou a nabíral odvahu k zatím poslední otázce.
"Dal jste někdy mé matce slib?" Harrymu se trochu chvěl hlas. Snape oproti tomu promluvil kontrolovaným hlasem, "Víte Pottere, s vaší matkou jsem se po škole tolikrát nesetkal."
"Kdo říkal něco o tom, že jste jí dal slib po škole?" zbystřil Harry.
"Bylo by lepší, kdybyste mi ten sen ukázal celý," namítl Snape a Harry poznal, že se vykrucuje.
"Miloval jste jí, že ano?"
Snape se k Harrymu bleskově otočil a shlížel do jeho nádherně zelených očí. "Pottere, já..."
"Ne, víte co, zapomeňte na to," řekl Harry rychle, vyběhl ze Snapeovy soukromé rezidence a zanechal tam zaraženého profesora lektvarů o samotě.
Um... (Kde se zdržuje výmluvnost v těchto chvílích, kdy nejvíce je jí zapotřebí?) Nádhera. Krása. Nic výstižnějšího k celku asi říci nelze.
Jenom... V přibližně 18. odstavci odspodu jsi si spletla nitrobranu s nitrozpytem, což působí poněkud nepatřičně.