close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3. kapitola Důvěrná zpověď

2. listopadu 2008 v 11:39 | Rikisa |  Syn svého otce?
Kapitolka!! Mě se psala naprosto skvěle, takže doufám, že se vám bude číst stejně. Jelikož nevím k čemu přidat dál, protože bych ráda přidala ke všem, ale čas mi to nedovolí, takže si napiště do komentářů - samozřejmě včetně názoru na tuto kapitolu- k čemu chcete pokračování a já vám vyhovím, čeho bude nejvíc, tak k tomu přidám. Anketru nedávám z toho důvodu, že každý má pouze 1 hlas. Díky za vaše názory.




Harry si upřímně oddychl, když ho ráno madam Pomfreyová propustila z ošetřovny, bylo sedm hodin, takže si v klidu mohl dojít pro věci a na snídani, tak aby stihnul první hodinu.

Na snídani se sešel s Ronem a Hermionou a společně zamířili na dvouhodinovku lektvarů. Harry cestou přemýšlel o tom, jak asi Snape a Brumbál včera vyřešili jeho sen. Byl trochu naštvaný, že ho Snape z toho všeho tak vypustil, ale to co ho v tuto chvíli netěšilo nejvíc, byl další čas strávený s tím protivným Zmijozelákem.

Harry si naštvaně vyndal věci na lavici hned vedle Malfoye. "Co je?" vyplivl Harry, když z něj Malfoy nespouštěl oči. "Co by mělo bejt, Pottere?!" štěkl Malfoy a přestal si Harryho tak zvědavě prohlížet. Harry mu chtěl ještě něco odseknout, ale to už do třídy vkráčel Snape. Když mířil ke svému stolu vepředu, zastavil se pohledem u Harryho lavice. Podíval se na Harryho a významným pohledem kývnul na Draca, sedícího vedle. Harry se zamračil. Co to s nima je? Všichni Zmijozelští se chovají nějak podivně. Ale kdy taky ne, že?

"Každá dvojice bude pracovat na svém projektu. Obálku se zadáním máte na lavici. Začněte pracovat!" poručil Snape a sledoval, jak si studenti roztřeseně otevřeli obálky a začali studovat svůj projekt.

Malfoy se po obálce natáhnul jako první, takže Harry musel přetrpět jeho příliš kontrolovaný hlas, když četl jejich zadání. Harry seděl se zkříženýma rukama a poslouchal, i když by místo toho Malfoye raději praštil.

"V průběhu příštího týdne si společně zjistíte všechny informace, které potřebujete. V případě jakýchkoliv otázek, na které nenajdete odpověď se mnou můžete zkonzultovat mimo vyučovací hodiny." Malfoy dočetl poslední instrukce a zamračil se na Harryho. "Skvěle, nestačí společné hodiny, ještě spolu budeme trávit volný čas."

"Taky z toho nejsem nadšený, ale co se radši domluvit?" navrhl stále zamračený Harry. "Fajn, pátek v sedm," rozhodl Malfoy. "Máme famfrpálový trénink," namítl Harry. "Tak to je docela smůla, nemyslíš? Nebelvír přijde o jeden trénink, i když jeden navíc vás stejně nezachrání," ušklíbl se Draco. "Ty si ale blbec Malfoyi, sejdeme se jindy. V sobotu odpoledne, v knihovně. Souhlasíš?" navrhl Harry.

"A co když zase nemůžu já. Co s tím uděláš? Nebudu ti ustupovat jen proto, že si zvyklý na zvláštní zacházení. Víš co? Mě je to ale naprosto ukradený. Ty i ta tvá pitomá jizva!" Draco naštvaně praštil pěstí do lavice a provrtával Harryho zlobnými pohledy. "Co ti vadí Malfoyi? Rozhodni se jak chceš a dej mi vědět kdy se sejdeme. V pátek se mnou ale rozhodně nepočítej," odsekl Harry naštvaně, posbíral si své věci a vypochodoval z učebny, protože Snape právě před chvíli ukončil hodinu.


Ještě toho dne na obědě mu sova přinesla od Malfoye vzkaz. Stálo na něm: V sobotu, 14:00. Draco Malfoy

Harry překvapeně zamrkal, nejen, že od Malfoye nečekal odpověď tak brzy, on dokonce souhlasil s termínem, který navrhl on. "Děje se něco, Harry?" Hermiona si všimla Harryho výrazu a tak odložila vidličku a podívala se na Harryho. "Ne, nic moc. Malfoy mi dal vědět, kdy se sejdeme kvůli tomu projektu," Harry pokrčil rameny a dál se věnoval svému obědu. "Nemám jít raději s tebou, Harry?" zeptal se mezi sousty Ron. "Ale prosimtě, Malfoy si nic netroufne a i kdyby, umím se o sebe snad postarat, ne?" řekl Harry mírně podrážděně. I když si Ronova návrhu cenil, nepotřeboval, aby se o něj kdokoliv tak strachoval. "Jasně, že umíš. Já jen,..." Ron nechal větu nedokončenou a pokrčil rameny. "Já vím, promiň. Půjdeme?" Harry se zvedl, následován Hermionou. Ron se k nim přidal, i když vrhnul poslední lítostivý pohled na svou nedojedenou porci.

"Harry, drž se na uzdě, alespoň protentokrát," Hermiona chytila Harryho ruku předtím než vstoupili do učebny Obrany proti černé magii. "Když bude slušná ona, já budu taky," řekl Harry, setřásl kamarádčinu ruku a vešel do třídy. Jeho kamarádi si za jeho zády vyměnili ustarané pohledy.

Umbridgeová byla během hodiny "příjemná" jako vždycky, znovu jim poručila, aby schovali své hůlky, ale většina studentů už byla připravená na to, že letos se praktických kouzel moc nenaučí. Místo toho už měli nalistovanou kapitolu, kterou měli dnes číst. Jen několik studentů si naivně připravilo hůlky, ale pak je zase zklamaně schovali, když jim Umbridgeová poručila nalistovat si příslušnou stránku učebnice.

Harrymu se zavíraly oči, když tupě zíral do stránek učebnice a četl si něco, co už dávno věděl. Jakou tohle má cenu? Sedět tady na zadku a číst si zatímco venku běhají Smrtijedi a Ministerstvo si bláhově myslí, že je vše v pořádku.

S povzdechem zavřel knihu a začal se dívat z okna. Moc dlouho mu to ale nevydrželo, do výhledu mu vstoupila jeho nejneoblíbenější profesorka, která se tvářila jakoby spolkla nějaký neuvěřitelně odporný lektvar. "Máte nějaký konkrétní důvod, proč nečtete mnou zadané téma, pane Pottere?" zeptala se svým přehnaně sladkým hlasem. "Abych řekl pravdu, ano." Harry se vzdorovitě podíval profesorce do očí a Hermiona zalapala po dechu.

Umbridgeová si jí však nevšímala a dál provrtávala Harryho. "Okamžitě se vrátíte ke čtení, jinak zůstanete po škole," usmála se a přistrčila Harrymu učebnici zpět.

"Tohle přeci nemá cenu, copak to nechápete?" Harry naštvaně odsunul učebnici a pokračoval: "Jak se máme naučit bránit, když si tu jenom čteme? Co udělám až potkám na ulici Smrtijeda? Řeknu mu, aby počkal než si vytáhnu učebnici Obrany, protože nevím jaké kouzlo proti němu použít?" Harry si ani neuvědomil, že se postavil, jeho dech se zrychlil a naštvaně si měřil profesorku Obrany.

"Pane Pottere," promluvila Umbridgeová sladce, s důrazem na každém slově. "Vidím, že váš trest byl moc krátký na to, abyste pochopil, že máte držet jazyk za zuby. Uděluji vám školní trest v mém kabinetě od 7 hodin večer celý víkend a celý příští týden. Uvidíme, jestli i nadále budete chtít vykládat takové ohavné lži o návratu Vy-víte koho." Profesorka se otočila ke třídě a poručila jim, aby se vrátili ke čtení. Přitom se potěšeně usmála, když spatřila Harryho výraz.

Harry si všiml, že ho ze sousední lavice s výrazem říkajícím Já ti to říkala...pozoruje Hermiona a Ron si vedle něj naštvaně měřil profesorku. Harry do něj šťouchnul, aby snad ještě kvůli němu nedostal trest i Ron a oba se raději pustili do čtení.

Když hodina konečně skončila, vydali se společně na Péči o kouzelné tvory, kterou měli se Zmijozelem. "Harry, proč si to udělal?" povzdychla si Hermiona. "Prostě jsem se nedovedl ovládnout. No a co, lepší než to dusit v sobě, ne? Prý to není zdravé," uculil se Harry. "To není moc vtipný Harry, zase s ní budeš muset plnit školní trest," vyčítala mu Hermiona. "Co myslíš, že budeš muset dělat?" zeptal se Ron, když už téměř byli u Hagridovy chatrče. "Určitě zase budu muset psát," povzdechl si Harry. "To máš štěstí, hlavně že to není nic hrozného, co? Od ní bych čekal mnohem horší věci," reagoval na to Ron a Harry jen pokýval hlavou. Kdyby jen jeho přátelé tušili, že to "pouhé" psaní je pro něj takovým utrpením. Nestává se každý den, že musíte psát vlastní krví slova, která jsou proti vašemu přesvědčení.

"Dnes budeme pracovat v Temném lese," ozval se Hagrid, když už se všichni dostavili. "To nemůžeme, vždyť tam studenti nesmí," protestoval ihned Malfoy, který se začal klepat strachy. "Brumbál nám dovolil vstoupit do lesa, pod podmínkou, že zůstaneme na jeho vokraji. To nám stačí, protože dál už nepotřebujeme," vysvětlil Hagrid a vedl třídu na okraj Temného lesa.

"Hagride, kam to jdeme?" Harry srovnal krok s profesorem, i když to nebyl zrovna lehký úkol. "Uvidíš Harry, za chvíli tam sme," usmál se Hagrid a podal Harrymu velký flák masa. "Tímhle je nakrmíme, maj to moc rádi."

Harry si vyměnil poplašený pohled s Ronem. Kteří tvorové mají syrové maso, z kterého ještě kape čerstvá krev jako největší pochoutku? "Ehm, Hagride?"

Obr však nereagoval, zastavil se a nadšeně ukazoval někam mezi stromy před nimi. "Co je? Proč jsme zastavili? Vždyť tu nic není," studenti se začali nechápavě rozhlížet, až na pár vyjímek, mezi které patřil i Harry.

"Co to je, Hagride?" zeptal se Harry, přičemž nespouštěl oči ze stáda podivně vypadajících tvorů. Zvířata vypadala tak neurčitě, že si je Harry nemohl spojit s žádným tvorem, kterého znal. Jejich kostnatá těla byla pokryta černou kůží, jejich oči byly bílé a jakoby rentgenovaly každého kdo se na ně podíval. Harry leknutím couvnul, když k němu jeden z tvorů přiběhl a začal mu z ruky, kde stále držel odkapávající chuťovku, otrhávat kousky masa.

"Fuj! Hagride, co žere to maso?" vyjekl Ron. "Jak to myslíš?" nechápal Harry. "Ty je nevidíš?"

"A co mám jako vidět?" nechápal Ron, stejně jako zbytek třídy. Neville, jedna holka ze Zmijozelu a samozřejmě on a Hagrid byli zdá se jediní, kdo stádo vidí.

Harry se nechápavě zadíval na Hagrida. "Jen klid Harry, von ti neublíží, je vycvičenej," usmál se Hagrid a obrátil se ke třídě.

"Máte tu čest vidět jediný vycvičený stádo Testrálů v celý Británii," rozzářil se Hagrid a poplácal nejbližšího Testrála po zádech. Parvati vyjekla, když Hagridovi z ruky zmizel plátek masa. "Hagride, ale my nic nevidíme," namítl Seamus.

"Samozřejmě, s tím sem počítal," přitakal Hagrid a ignoroval hlasité odfrknutí od Malfoye. "Řekne mi někdo, proč je nevidí všichni?"

"Ehm, Testrály vidí jen ten, kdo viděl někoho zemřít," odpověděla Hermiona téměř šeptem, přičemž nespouštěla oči z Harryho, kterému pomalu jeho kousek masa ubýval. Harry netušil jaké to je, když není vidět, kdo to maso žere, ale možná by byl raději, kdyby také nic neviděl. Právě k němu přikráčel další Testrál, kterého nejspíš přilákala vůně krve, která byla teď i na Harryho ruce.

Druhý testrál začal okusovat zbylé maso, zatímco tomu prvnímu se zalíbila krev na Harryho ruce a tak jí začal s chutí olizovat. Harry sebou škubnul a pokusil se od zvířat trochu ustoupit. Testrálové vydali jakýsi nesouhlasný zvuk a poodešli k Hagridovi, který měl zásob masa dostatek.

Harrymu se docela ulevilo, když ho zvířata opustila, vyndal si z kapsy kapesník a setřel si krev z rukou.

"Jak to vypadá?" vyzvídala Parvati, která se najednou objevila po Harryho boku. "No, jsou takový...ehm zvláštní," řekl Harry a byl by pokračoval, kdyby ho najednou nezaplavila vlna děsivého chladu. Když se rozhlédl kolem, zjistil, že není jediný, kdo se najednou cítí špatně.

"Co se to děje? To dělají oni, Hagride?" ptali se studenti, ale Hagrid se tvářil stejně nechápavě jako oni. "Vracíme se zpět," rozhodl Hagrid a rázným krokem se vydal směrem na školní pozemky. Když už byla většina studentů venku z lesa, ozval se za jejich zády výkřik bolesti a strachu, který ovšem nebyl tak daleko jak se zdálo.

Ten kdo se s výkřikem hroutil k zemi, byl Harry. V hlavě opět uviděl své mrtvé rodiče, prosící o život. Zvedl hlavu a nad sebou spatřil asi čtyři mozkomory, kteří přilétali z hlubin Temného lesa. Okolo Harryho se začaly ozývat výkřiky a všichni studenti začali jako na poplach utíkat z lesa. Harry nebyl schopen pohybu, ale cítil jak ho popadly silné ruce a odvedly ho ven z lesa.

"Jste šicí v pořádku?" zeptal se Hagrid, když celá třída s křikem vtrhla do hradu. Nikdo neodpověděl, ani Harry, který se roztřásl, vymanil se z obrova sevření a rozeběhl se po chodbě pryč, chtěl tomu všemu utéct, i když už byl od Mozkomorů dost daleko, stále ho pronásledovaly obrázky v jeho hlavě.

Hagrid si ani nevšiml, že Harry utekl, protože musel uklidňovat ostatní žáky. "Co se to tu děje?" Do Vstupní síně právě vstoupila profesorka McGonagallová a přísně si prohlížela skupinku před sebou. "Hagride?"

"V lese na nás zaútočili Mozkomorové, všichni sou v pořádku, vůbec nevím, kde se tam vzali," vysvětlil Hagrid. "To je příšerné," Minerva přidušeně vykřikla, ale ihned nasadila svůj profesionální tón: "Všichni odejděte na ošetřovnu, madam Pomfreyová se o vás už postará. Hagride, vy pojďte prosím se mnou za ředitelem."

Zatímco se ostatní vydali na ošetřovnu, Harry se zastavil, aby zklidnil svůj dech. Ani netušil kam se dostal, jenom věděl, že potřebuje být sám. Sedl si na okno v jedné z prázdných chodeb, schoval hlavu mezi kolena a rozvzlykal se.

Po chvíli však ucítil něčí ruku na svém rameni. Poplašeně sebou trhnul a podíval se, kdo ho objevil. Nad ním se tyčila postava obávaného profesora lektvarů, i když v tuto chvíli se ho Harry nebál ani trošku, jeho mysl zaměstnávaly vzpomínky na jeho rodiče a další hrůzostrašné vzpomínky, které v něm Mozkomorové dokázali vyvolat.

"Pane Pottere?" oslovil ho Snape klidným hlasem, tentokrát v něm nebyla žádná ironie ani posměch.

Harry od něj odvrátil pohled a zadíval se ven na školní pozemky, pohled na Zakázaný les v něm však opět vyvolal paniku. Začal se znovu třást a musel se hodně ovládat, aby se znovu nerozbrečel. Nechtěl připustit, aby ho Snape viděl takhle zničeného a tak se pokusil vstát, ale jeho tělo se bránilo. Nezbylo mu nic jiného, než opět zabořit hlavu mezi kolena a vyhýbat se profesorovu pohledu.

"Co se vám stalo?" Snape mu evidentně nedá pokoj. "Nemusíte se starat, nic mi není," vykoktal Harry přidušeně. "Vy si zase nemusíte hrát na hrdinu. Pojďte se mnou, Pottere." Řekl Snape, jemně Harryho popadl a pomohl mu vstát. Harry jen vnímal, že ho někam vede a když opět přišel pořádně k sobě, zjistil, že sedí v zeleno-černém křesle a hned vedle něj sedí Snape.

"Kde to jsem?" rozhlížel se Harry, jakoby se právě probudil ze spánku. "V mé soukromé rezidenci, myslím, že tady budeme mít klid na krátký rozhovor. Co říkáte?" zeptal se Snape, ale na odpověď nečekal, místo toho šel do vedlejší místnosti a po chvíli se vrátil s malou lahvičkou hnědavě-žlutého lektvaru.


Beze slova jí podal Harrymu a zeptal se: "Takže, povíte mi co se vlastně stalo?"

Harry zakroutil hlavou a pomalu vypil lektvar od Snapea. Překvapivě chutnal skvěle, byla to taková jemná čokoládová příchuť, která ho uklidňovala. Nechal lektvar stéct do žaludku a teprve když se trochu uklidnil, znovu se podíval na Snapea. "Nechci o tom mluvit," zamítl a žmoulal v rukou prázdnou lahvičku od lektvaru.

"To je zjevné," konstatoval Snape. "Co vás tak rozrušilo?" vyzvídal dál, i když tušil, že Harry mluvit nebude. Určitě ne sám od sebe. Upřeně se podíval Harrymu do očí, když se jejich pohledy střetly a Harry najednou ucítil těžký tlak na svou mysl.


Zalapal po dechu, když se vzpomínky vyvolané Mozkomorem, začaly znovu objevovat v jeho mysli, a když Snape opustil jeho mysl, ztěžka oddechoval a zapadl hlouběji do křesla. Snape mu nalil do krku další lektvar, Harry se nebránil. Možná bylo nakonec lepší, že se se svými těžkostmi mohl s někým podělit.

"To se vám nezdálo, že? To byli vaše vzpomínky. Pamatujete se na dobu, když vám byl rok?" Snape si sedl blíže Harrymu a počkal dokud se Harryho dech nevrátil do normálu. "To ten Mozkomor," hlesl Harry. "Objevili se v lese, když jsme tam byli s Hagridem, naštěstí jsme utekli a já tak nemusel skončit zase v bezvědomí."

"Slyšíte a vidíte své rodiče pokaždé, když se k vám přiblíží Mozkomor?" zeptal se Snape rozrušeným hlasem. Harry jen kývnul hlavou a promnul si oči, které ho začaly pálit.

"Kde se tu vzali?" zeptal se Harry, ale Snape zřejmě odpověď neznal. "Promluvím si o tom s profesorem Brumbálem, stejně jako o vašich snech, probírali jsme to včera a doufám, že vy jste o tom s nikým nemluvil," obrátil se na něj s otázkou v očích. "Ne, nepotřebuju, aby sem byl výjimečný ještě něčím dalším," zamrmlal Harry.


"Myslel jsem si to," ušklíbl se Snape, ale jeho tvář stále pokrývala úplně jiná maska, než kterou nasazoval každý den, aby zastrašil studenty.


"Jestli se vám ještě bude zdát podobný sen, ihned mě informujte, ano? Zatím si nejsme jistí co znamenají," poznamenal Snape a čekal na Harryho slib. "Dobře, pane profesore, já přijdu," Harry se předklonil a začal si masírovat spánky.


"Jestli vás bolí hlava, stačilo říct," ozval se Snape, když Harryho chvíli pozoroval. "Ne, to je v pořádku, dá se to vydržet," odpověděl Harry. "Jen proto přece nemusíte trpět," Snape vstal, odešel a zase se vrátil s lektvarem. "Vydržel jsem i horší věci, Dursleyovi se o mě nikdy nepostarali, když jsem byl zdravý, natož nemocný," Harry se rozpovídal, přičemž úplně zapomněl s kým mluví. Když si to uvědomil, odvrátil od profesora pohled a vypil lektvar proti bolení hlavy.

Snape se zamračil, když řekl: "A jsme zpět u nedávné hodiny nitrobrany, pane Pottere. Je jisté, že vaši příbuzní vás nepovažují za právoplatného člena rodiny."

"Vážně? To jste poznal jak?" zeptal se s notnou dávkou ironie Harry. "Vaše vzpomínky mluví jasně, týrali vás vaši příbuzní? Doufám, že mi protentokrát odpovíte." Snape mluvil vážně a povzbuzoval Harryho pohledem k odpovědi.

"Nemusíte to dělat. Nepotřebuji, aby se o mě někdo staral, jsem zvyklý starat se sám o sebe, nemám právo žádat vás o pomoc, o cokoliv," Harry smutně sklopil hlavu a vyhýbal se Snapeovu pohledu.

"Opravdu začínám pochybovat o svých slovech, že jste rozmazlený nevděčný spratek a to už je vážné," Snape se usmál, ale když Harry nereagoval, dodal: "No dobře, to byl pokus o vtip, ale jak vidím, dal jste mi košem."

Harry šokovaně zvedl hlavu. Snape, který vtipkuje?

"Inu, vraťme se k tématu. Co mi k tomu tedy řeknete?" Snape si stále stál za svým. Když Harry neodpovídal, Snape se lehce dotkl jeho ruky a řekl: "A ujišťuji vás, že o mou pomoc můžete požádat kdykoliv." Hned poté se ale odtáhl a dál čekal na Harryho odpověď.


Když už to Snape pomalu vzdával, Harry potichu promluvil: "Nemáte pravdu," hlesl. "Dursleyovi mě netýrali, oni totiž..." Harry polkl a sbíral odvahu k tomu, aby mohl mluvit dál. "Ano?" povzbudil ho Snape. "Totiž oni, oni nikdy nepřestali," Harry vydychl, když to z něj konečně vylezlo. Nebyl ale připravený na to, co přišlo. Snape vstal a vzal Harryho za ruku, pomalu mu vyhrnul rukáv a prohlížel si jeho paži. Byla plná modřin, které se už ovšem uzdravovali, nepochybně vlivem toho, že Harry už byl pár měsíců ve škole, daleko od svých příbuzných. Harry sebou cuknul, když Snapeovy prsty zkoumaly jeho zranění, ale nechal ho.

"Jak moc vážné to je?" zeptal se Snape a hůlkou si z kanceláře přivolal kulatý bílý kelímek. "Ehm?" Harry nevěděl co říct. "Myslím tím, kdo z vašich příbuzných se účastní vašeho týrání," Snape se snažil zachovat chladnou hlavu, ale k jeho i k Harryho překvapení to nešlo. Snapeovi se sice třásl hlas, když mluvil, ale když Harrymu podával kelímek s mastí, jeho ruka se nechvěla ani trochu. "Toto použijte na své modřiny, je toho dost, ale kdyby vám přece jenom došla, nerozpakujte se říci mi o další."


"Děkuji," Harry si kelímek schoval do hábitu, plánoval se s ním natřít hned, jakmile odejde ze Snapeova soukromého útočiště.

"Nemáte zač. Ještě jste mi však neodpověděl na otázku," upozornil ho Snape. Harry se zhluboka nadechl a odpověděl: "Je to hlavně můj strýc, ty fyzické útoky jsou nejčastěji od něj. Teta mě moc nebije, jenom když jí něco rozhodí, obvykle jí stačí jenom slovní urážky. A Dudley, ten mi jen nadává, když jsem byl malý, útočil na mě se svou partou, teď už si ale netroufne, protože se bojí mojí magie."

"Kdy to začalo?" pokračoval s otázkami Snape. "Když mi bylo asi pět, nejspíš jsem uvolnil magii, byl jsem za to potrestán a když jsem nastoupil do školy, ještě se to zhoršilo. Neustále mi vyčítali, že nejsem normální - jako oni, jako mudla," Harry svěsil ramena a tahal za nitku, která se mu uvolnila na lemu hábitu.

"Psychické i fyzické týrání," Snape zalapal po dechu a prudce se zvedl. "Musím o tom informovat Brumbála, do toho domu se už nikdy nesmíš vrátit," štěkl Snape. Harry se ani nepozastavil nad tím, že mu Snape tykal, nepřipadalo mu to v tuto chvíli důležité. Místo toho ho děsila jiná myšlenka. "Ne!" vykřikl. "Nesmíte to Brumbálovi říct, nikomu. Nechtěl jsem o tom mluvit s nikým a teď to víte vy, svěřil jsem se vám, prosím neříkejte to nikomu," Harrymu se v očích objevily slzy.

"Ale Harry, Brumbál by o tom měl vědět, Řád tě umístí jinam," ujistil ho Snape. "Já vím, že by to měl vědět, ale dejte mi čas. Stejně se k Dursleyovým nevrátím dříve jak v létě, slibte mi, že do té doby o tom nebudete s nikým mluvit," zaprosil Harry. Když Snape vypadal, že nebude souhlasit, Harry vstal a s uslzenýma očima se podíval na svého profesora. "Prosím."

"Tak dobrá, ale kdyby došlo k nějaké významné události, svůj slib budu muset porušit, je ti to doufám jasné," řekl Snape a posadil se zpět na pohovku a pokynul Harrymu, aby si sedl vedle něj.


Harry poslechl, i když se cítil trochu nesvůj. "Víte, že je to trochu divné, když mi říkáte jménem? Vždycky jsem od vás slyšel jen samé "pane Pottere", ale tohle je jiné," Harry se usmál a sledoval Snapeovu tvář, přes kterou přelétl pobavený výraz. "Jestli vám to vadí pane Pottere, můžu se k tomu vrátit a Harryho nechat Harrym."

"Ne, v pořádku. Promiňte, že se ptám pane, ale proč jste mě vzal sem a postaral se o mě? Mohl jste mě tam klidně nechat nebo odvést na ošetřovnu. Proč se tolik zajímáte, jestli mě Dursleyovi týrají nebo ne?" Harry se zvědavě zadíval na profesora lektvarů.

"To si o mě opravdu myslíte? Že bych vás nechal na chodbě samotného v takovém stavu a nepostaral se o vás? I když bych k vám cítil jisté nesympatie, jsem profesor této školy a nemohl bych se o vás nepostarat," odvětil Snape.

"A necítíte pane? Kde zůstal Harry?" Harry se odvážil zeptat, i když po této otázce mírně zčervenal.

"Abych řekl pravdu, cítil jsem, velký vliv na mé mínění o vás měl váš otec, prostě jsme se ve škole nemohli vystát. Asi jako vy a pan Malfoy, ale na rozdíl od vašich roztržek, u nás to většinou nebylo oboustranné," řekl Snape. "Co se stalo?" chtěl vědět Harry, ale Snape rázně kroutil hlavou. "To je jiné téma, pane Pottere," zarazil ho ostře.

"Jenomže až v letošních hodinách Nitrobrany jsem skutečně poznal, kdo jste doopravdy. A teď jste mi navíc potvrdil domněnky o vašem dětství a to jistě nebylo vše, co jste mi tu prozradil, že?" Snape pozvedl obočí a Harry pokrčil rameny. "Netušil jsem, že to povím zrovna vám. Takže se nedivte, že si některé věci nechám pro sebe. Zatím."

To poslední slovo Snapea zaujalo. Že by mu Harry začal důvěřovat? Už to, že o sobě prozradil to, co nechtěl aby nikdo věděl, bylo velmi obdivuhodné.

"Znal jsem vaši matku," podotkl Snape. "Nemůžu nenávidět vás, když jí jsem miloval," pokračoval. "Vy jste miloval mojí matku?" opakoval Harry, nemohl uvěřit tomu co právě slyšel. "Ano, ale ona mé city bohužel neopětovala, zamilovala se do vašeho otce. Ale i přes to jsme zůstali nejlepšími přáteli, znali jsme se ještě než jsme nastoupili do školy, náhodou jsme se potkali na hřišti," vyprávěl Snape, odmlčel se a nechal prostor Harrymu na jeho otázky. Ten ho však jen pobídl, aby pokračoval.

"Lily chtěla, abych přišel na svatbu, měl jsem jít za svědka, ale neunesl bych to, nepřišel jsem. Lily mi to neměla za zlé, chápala mě. Jednou večer, bylo to zrovna den poté co jsi se narodil, mě pozvala k sobě domů, přijal jsem její pozvání až po tom, když jsem se ujistil, že tvůj otec nebude doma, nechtěl jsem ho vidět, bylo s ním spojeno velké množství ne moc pěkných vzpomínek na studium v Bradavicích. Ten večer jsem tě poprvé držel v náručí, byl si tak maličký a mě najednou přepadla lítost, lítost nad tím, že Lily a já jsme také mohli mít syna, jen kdyby opětovala mé city.

Chtěl jsem tebe a tvou matku vídat častěji, ale má hrdost a mé city mi to nedovolily. Viděli jsme se s Lily už jen jednou, před tím než zemřela. Setkali jsme se v Bradavicích, když Brumbál pomáhal tvým rodičům zajistit ochranu před Pánem zla. Ten den mě Lily požádala, abych na tebe dal pozor, kdyby se jí a Jamesovi něco stalo. Souhlasil jsem," Snape dovyprávěl svůj příběh a Harry se na svém místě nepatrně zavrtěl. "Aha, tak proto," řekl Harry.

"Ne, Harry. Nezajímám se o tebe jenom proto, že jsem to slíbil tvé matce, ale také proto, že chci. Záleží mi na tom poznat tě od doby, co jsme začali s Nitroblanou. Zmýlil jsem se v tobě."

Harry musel uznat, že pro Snapea přiznat tohle muselo být zatraceně těžké. Jenomže pro Harryho taky nebylo snadné přiznat jeho vztah s Dursleyovými, takže si se Snapem byli kvit. I když si Harry spoustu věcí nechal pro sebe, měl dobrý pocit, že se Snapeovi svěřil. Paradoxně to pro něj bylo snazší přiznat Snapeovi, než někomu blízkému, kterému věřil. A nedůvěřoval snad teď už i Snapeovi? Proč by mu jinak vykládal pro něj tak citlivé informace?

"Ehm, no tak já už půjdu, děkuji za lektvar pane profesore," Harry se zvedl a zamířil ke dveřím. "Už si mi poděkoval," upozornil ho Snape. "Každopádně nemáš zač, vážím si toho, že si mi to řekl. Vím, že to pro tebe muselo být těžké. Ne, Harry to já děkuji tobě," Snape ho vyprovodil pohledem a téhož večera ještě dlouho přemýšlel o životě nebelvírského chlapce.


 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dobby Dobby | Web | 2. listopadu 2008 v 13:53 | Reagovat

Hm, peknéé. Chcelo by to pokračovania, aj keď ja sa neviem dočkať ani Pravej rodiny.

2 kiki-kykaja kiki-kykaja | Web | 2. listopadu 2008 v 14:20 | Reagovat

je to krásná povídka

3 ivett ivett | Web | 2. listopadu 2008 v 14:38 | Reagovat

fakt úžasné! co takhle dvě kapitoly? k tomuhle a k pravé rodině? :-p ;-)

4 Alexia Alexia | 2. listopadu 2008 v 16:14 | Reagovat

krasna kapitola k tomuto by chcelo kapitolu

5 katie katie | 2. listopadu 2008 v 18:39 | Reagovat

nádherná kapitola, moc krásně napsaná. nemůžu se dočkat pokračka. a ohledně další kapitoly moc ráda bych si přečetla další díl k této (syn svého otce?)

6 grygy grygy | 2. listopadu 2008 v 18:52 | Reagovat

bombastik!! "run away from reality"-tady to fakt funguje, bohužel teď už sem zas u svého pc..  No, já sem tak cca NEKONEČNĚ KRÁT pro DALŠÍ kapču TADY

7 AndyS. AndyS. | E-mail | 2. listopadu 2008 v 19:09 | Reagovat

Ach, moc se mi tahle kapitola líbila. Momentálně je to má nejoblíbenější povídka na tomto blogu, takže bych byla ráda, kdybys přidala kapitolu k této.

8 Lisa Lisa | 2. listopadu 2008 v 19:27 | Reagovat

Ahojík!! No každopádně opět vyýborná kapitola, i když možná Snape obrátil trochu brzo,ale to nevadí,je to moc hezké!!

Co se týče new kapči jsem buď pro tuhle povídku nebo k Pravé rodině pls!!!!!

9 Auša Auša | 2. listopadu 2008 v 19:50 | Reagovat

Super kapitola, doufám, že brzy přibude další!!!

10 kikca kikca | 2. listopadu 2008 v 20:39 | Reagovat

ahojky!!!! kapca se ti mocinky moc povedla, a oroduju za zivot nelze naplanovat!!! :-D a kdy asi tak pribude neaka kapca?? :-D

11 Sue Sue | Web | 2. listopadu 2008 v 21:19 | Reagovat

Ahojky,

úžasná kapitola! Velmi se mi líbila. :-) Přidávám komentář s prosíky za další kapitolu k této povídce (Syn svého otce?). :-) Doufám, že bude brzy. ;-)

Měj se...

12 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | Web | 2. listopadu 2008 v 21:38 | Reagovat

Mám novou kapitolu, jestli chceš stihnout první komentář, tak si pospěš Rikiso! Jiank super kapča

13 Pegy Pegy | 2. listopadu 2008 v 23:03 | Reagovat

Super kapitola. Moc se těším na další.

14 Inies Inies | 3. listopadu 2008 v 13:40 | Reagovat

velmi překvapivé citové procitnutí.. nikdy jsem neslyšela mluvit muže takovýmto způsobem. Pokud někdo takto bude mluvit, chci být u toho. Muži skrývají své (po)city velmi dobře a je pro ně otázkou cti, mlčet.

Ale velmi poutavá kapitolka.. odváděla moji pozornost v hodině účetnictví  :)

A neboj Rudovlasá snad brzy bude.

15 maurietka maurietka | E-mail | 3. listopadu 2008 v 16:29 | Reagovat

Hezká kapitolka, jsem zvědavá, jaké bude další pokračování a protže mě zajímá další vývoj vztahu HP/SS tak chci kapču k tomuto.

16 zyan zyan | 3. listopadu 2008 v 16:47 | Reagovat

ano pěkné..ale bohužel je tam moc rychle napsané...to důvěřování...iudkyž jakoby neúplná důvěra..ale tohle mohlo nastat třeba ža za takové dvě kapitolky....jinak úžasné!!!!!!

17 Rikisa Rikisa | Web | 3. listopadu 2008 v 19:25 | Reagovat

Vím vím původně jsem zamýšlela jejich vztah rozvíjet až po pár kapitolkách, proč to ale neudělat jinak, že? Však oni se jen hned tak mít rádi nebudou :D. Děkuji vám za komentáře zlatíčka.

Inies: i já bych ráda takového muže potkala :D

18 zuzik zuzik | 3. listopadu 2008 v 21:53 | Reagovat

Jsem pro další kapitolu k této povídce a pak k Život nelze naplánovat :0)

19 Shelis Shelis | 4. listopadu 2008 v 11:51 | Reagovat

Pěkná kapitolka, ale doufám, že pro oba to už tak snadné nebude. Tyhle rychlé spřátelení moc nemusím, ale vypadá zajimavě chování Draca :D Moc se těším na další kapitolku, at k čemukoli:D

20 KiVi KiVi | Web | 4. listopadu 2008 v 20:00 | Reagovat

Teda je to dobrý, ale mám nějaký výtky...Proč z Harryho děláš takovou měkotu? Ani ve třetím dílu nebrečel, když slyšel umírat rodiče..nikdy nebrečel, když viděl umírat Cedrika, tak proč z něj děláš takovýho cíťu? Takhle se nechová ani 8mi letej spratek...No a Severus...Nikdy by se tak rychle nesvěřil...s nim se musí pomalu...on je nedůvěřivej a zapšklej a ty tady píšeš, že řekl svoje největší tajemství Harrymu a přitom ještě včera ho nenáviděl...Je to prostě moc rychlý

21 Rikisa Rikisa | Web | 4. listopadu 2008 v 21:42 | Reagovat

Rychlé je to z dobrého důvodu, věděla jsem že k tomu budete mít námitky. Díky za komentíky:D

22 Lenka Lenka | 8. listopadu 2008 v 21:36 | Reagovat

To je pěkný.. už se těšim na pokráčko

23 miki miki | 9. listopadu 2008 v 0:47 | Reagovat

supééér...pokračování se ti moc povedlo! jen se mi zdá, že to trochu začínat sklouzavat do trochu-hodně-ohraných kolejí...no...nechám se překvapit, jak to bude pokračovat-přála bych si další pokračování k tomuhle pokud by to šlo o:-)

24 LongMargo34 LongMargo34 | E-mail | Web | 17. září 2012 v 3:46 | Reagovat

Do not money to buy a building? Worry not, because it is possible to take the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> to resolve such problems. Thence get a financial loan to buy everything you need.

25 duyck duyck | Web | 9. září 2016 v 10:42 | Reagovat

půjčka 80000 :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama