11. října 2008 v 23:13 | Rikisa
|
Chtěla jsem jí sem dát dříve, ale okolnosti tomu chtěly jinak. Doufám, že si jí užijete a zanechte prosím nějakej ten komentář, díky.
"Nicolasi? Děje se něco?" Severus pokynul svému kmotřenci, aby šel dovnitř a začal si ho zkoumavě prohlížet. "Nějak mi není dobře," Nicolas přiznal na rovinu co ho trápí. Severus pokýval hlavou a vyšetřil Nicolase několika jednoduchými diagnostickými kouzly. Když skončil, vypadal zmateně. "Už bys neměl mít takové potíže, možná je to jen tím, žes byl tak dlouho na nohou."
"Severusi, je mi jedno proč je mi blbě, hlavně mi na to něco dej nebo to už nevydržím," zaprosil Nick, sednul si na postel a počkal dokud mu Severus nepřinesl dvě lahvičky s lektvary.
Nicolas je vděčně vypil a praštil sebou na Severusovu, dosud nerozestlanou postel. "Jé promiň, asi bys chtěl jít spát, že? Tak já půjdu a díky," Nick se omluvně zadíval na pomuchlaný přehoz a zamířil ke dveřím. Severus ho však chytil za nadloktí. "Nesmysl. Měl jsem rozdělaný lektvar a teď už stejně neusnu. Doprovodím tě do pokoje a dojdu informovat tvého otce."
"V pořádku, ale pro tátu nechoď, oni dole oslavují a nechci rušit slavností atmosféru."
Severus sice nevypadal příliš nadšený svým rozhodnutím, ale odvedl svého kmotřence do pokoje a na přání Nicolase pro Voldemorta nedošel. Ten se však objevil sám, jakmile Severus uložil Nicolase do postele a podal mu další lektvar. "Severusi?" podivil se Voldemort. "Co tady děláš?"
"Pane, váš syn..."
"Nebylo mi dobře," skočil mu do řeči Nick.
"Všiml jsem si, že si se najednou vytratil," řekl Voldemort a postoupil blíž ke svému synovi, jeho hlas zpřísněl. "Nenapadlo tě říct, že ti není dobře?"
"Nechtěl jsem rušit," zamumlal Nicolas. "Kolikrát ti mám říkat, že..."
"Tati, prosím neřeš to. Už je mi lépe, chtěl bych se vyspat," Nicolas skočil svému otci do řeči, i když věděl, že to nemá rád.
"Promluvíme si ráno," souhlasil Voldemort, dal synovi pusu na čelo a společně se Severusem nechali Nicolase o samotě.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Nicolas měl následující den se svým otcem dlouhatánský rozhovor, při kterém probrali všechno možné včetně tématu návratu do školy. Bylo rozhodnuto, že Nick zůstane doma až do svatby Williama a Victorie, která byla určená na příští týden. Jeho otci přišlo zbytečné vracet se na těch pár dní do školy, když se Nicolas stejně musel pořádně uzdravit. Nick neměl žádné námitky, učit se mu vůbec nechtělo a navíc byl moc rád, že může opět nějaký čas strávit se svou rodinou.
Paradoxně ale nejvíc času trávil se Severusem, který byl zahloubaný do nového výzkumu lektvarů. I když Nick lektvarům rozuměl, nebyla to jeho nejoblíbenější činnost, raději měl praktické cvičení kouzel s hůlkou. Jenomže Severusův výzkum ho uchvátil, sice mu Severus nechtěl prozradit všechny detaily, ale nechal ho dělat vedlejší pokusné lektvary. Vždy po hodinách strávených u kotlíků si spolu sedli a probrali všechno co Nicolase trápilo nebo prostě jen tak seděli a popíjeli čaj.
Jeho rodina na něj neměla moc času, Kirsten se společně s Narcisou pustili do příprav na svatbu Williama a Victorie, oba snoubenci neustále někam mizeli a zařizovali vše potřebné pro budoucí společný život a jeho otec byl každou chvíli zavřený ve své pracovně, většinou s Luciusem, přičemž vždycky když se objevil večer na večeři, vypadal myšlenkami úplně někde jinde. Nicolas nepochyboval, že jeho otec něco plánuje, něco co se jistojistě týká války. Rád by věděl jak válka pokračuje, ale otec ho držel mimo dění. Jediný z rodiny kdo se Nicolasovi věnoval delší dobu, byl jeho strýc, který v domě Raddleů trávil čím dál tím víc volného času.
Zrovna spolu trénovali v jedné z horních místností domu obranná a útočná kouzla, kam se k nim po chvíli připojil Draco, který přijel na zbývající dva dny do svatby spolu s rodiči. Nick s překvapením zjistil, že jeho jindy tak mocné schopnosti jsou oslabeny kvůli právě prodělané nemoci, alespoň tak si to vysvětloval jeho kmotr i Sirius.
"Sectusempra!" zakřičel Draco a Nick, který se právě potýkal s kletbou od svého strýce se zaskočeně otočil a jen tak tak stihnul kletbu odrazit. "Budeš muset potrénovat rychlost," upozornil ho Sirius, sklonil hůlku a naznačil oběma chlapcům, aby udělali to samé.
"Na chvíli si sedneme," navrhl Sirius a vydal se směrem k měkké pohovce na druhém konci místnosti. Nick tuto nabídku vděčně přijal a praštil sebou do jednoho z křesel. "Dřív ses tolik neunavil, to určitě bude tou nemocí," mudroval Draco. Sirius pokýval hlavou. "Taky si myslím, prostě teď jen máš oslabený organismus, nic víc. Bude to chtít trochu času a až nabereš síly, tvé schopnosti budou stejně vynikající jako dřív."
"Jo, já vím, ale je to otrava," odpověděl Nick a rukou si přivolal sklenici s vodou z podnosu, který tu nechali domácí skřítkové. "Alespoň tohle funguje normálně," ušklíbl se Nicolas a naráz vypil celý obsah sklenice.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Jak se tohle to k sakru zavazuje?" vztekal se Draco, který si už popáté zkoušel uvázat motýlka na bílé košili. Otočil se na Nicolase, jenomže ten vypadal stejně bezradně. "Nikdy jsem to nedělal, netuším jak to k sobě pasuje," pokrčil rameny a začal si raději obouvat boty.
"Chlapci jste už připravení?" ve dveřích pokoje se objevila Narcisa a když spatřila Nicka s Dracem, na tváři se jí objevil pobavený úsměv. "Skoro až na tenhle drobný detail," usmál se Nick a dál si zavazoval tkaničky. "Ten drobný detail už mě vážně štve!" rozčílil se Draco a vztekle si strhl z krku kus černé látky.
"Ale drahoušku, vždyť to není tak těžké," Narcisa zvedla zmuchlaný kus látky ze země a jemně ho přivázala synovi ke krku. "Díky mami," usmál se Draco a prohlížel si výsledek v zrcadle. "A prosím tě, neříkej mi drahoušku," dodal ještě k matce, která se teď věnovala Nicolasovi. "Budu si to pamatovat zlato," usmála se Narcisa a Draco jen protočil oči.
"Díky Narciso," poděkoval i Nick, když už i on měl motýlka na svém místě. "Není zač a pojďte už, je čas přivítat hosty," Narcisa je oba popohnala ven z pokoje a společně došli na zahradu, kde se konala svatba. Nick byl vůbec poprvé na kouzelnické svatbě, ale protože den před tím měli zkoušku obřadu, věděl co a jak.
Na zahradě bylo několik bílých kulatých stolků se židlemi, domácí skřítkové roznášeli občerstvení i nápoje a byla tu snad stovka lidí, které Nick vůbec neznal. A nejhorší bylo, že jeho znali téměř všichni. Draco mu šeptem napovídal kdo je kdo, kdo je čí příbuzný, kdo je s kým spřízněný a sám nezapomněl na své dokonalé vychování. S každým si podával ruku a prohodil s nimi pár slov. Nick se snažil přizpůsobit, ale nebyl na takovéto sešlosti zvyklý. Brzy mu došlo, že na svatbě není jeden kouzelník, který by nebyl čistokrevný. Při představě rodinných zásad se trochu otřásl, nikdy by ho nenapadlo, že toho bude součástí.
Najednou mu někdo položil ruku na rameno. "Ještě neznáš mého mladšího syna, Richarde." Nick poznal hlas svého otce a tak se otočil. Vedle jeho otce stál vysoký tmavovlasý muž, který působil strašidelným dojmem, byl bledý a Nick si při jeho vzhledu vybavil jednu ze stánek výtisku Obrany proti černé magii, konkrétně kapitolu věnovanou upírům. "Mladý pan Raddle. Těší mě," muž jménem Richard mu podal bělostnou ruku. "Rád vás poznávám," odvětil Nicolas, ale pravdy v tom nebylo ani trochu. Docela si oddychl, když zůstal zase sám s Dracem. "To byl jeden z upírů, nemám ho rád, mám z něj vždycky husí kůži," řekl mu šeptem Draco. "Mohlo mě to napadnout, někoho mi připomínal," Nick se podíval směrem kde stál Richard, neustále v blízkosti Voldemorta. Nic jiného mu ovšem nezbylo, kdykoliv se vydal někam jinam Voldemort ho vždy gestem ruky přivolal zpět. Nicolase napadlo, že jeho otec upíra hlídá, kdyby náhodou dostal hlad, bylo by to pro hosty jistě velmi nebezpečné.
Také dnes se poprvé seznámil se svými prarodiči z matčiny strany. Jeho babička ho dlouho nechtěla pustit a dědeček se ho vyptával na všechno možné. Oba si ho na hodnou chvíli vzali stranou a zpovídali ho. Protože byli velmi často na cestách, dřív přijít nemohli, ale teď se usadili v Anglii, nedaleko jejich domu a tak slíbili svému vnukovi, že ho často budou navštěvovat a také ho pozvali k sobě domů na prázdniny. Nick nadšeně souhlasil zrovna, když se k nim připojil Sirius.
"Co tě tak potěšilo?" Sirius svému synovci prohrábl vlasy, čím ho dokonale rozcuchal. "Siriusi, podívej se co děláš!" pokárala ho Kirsten, která se vzápětí objevila Siriusovi za zády a kouzlem Nicolase upravila. "Ale Kirsten, vždyť ho nech, nemusí být stále tak upravený," usmála se Nicolasova babička. "Právě že musí, hlavně dnes," namítla Kirsten a přisedla si ke stolu svých rodičů. "Kdepak je Tom?" chtěl vědět tatínek Kirsten a Siriuse. "Tom se k nám hned připojí, právě mluví s Williamem," odpověděla Kirsten a vzala si od jednoho z domácích skřítků sklenici červeného vína. "Tak drahoušek William se nám už žení, vždyť tak rychle vyrostl, že to snad ani není možné," Nicolasova babička se otočila k Nicolasovi: "Ty nám snad tak rychle nevyrosteš, musíme si tě užít než se taky oženíš."
"Já nějak nechvátám, Willova svatba mi prozatím stačí," řekl Nick, načež se všichni začali smát. "To je dobře, že je tady tak veselo," vmísil se do hovoru Voldemort. "Amy, Charlesi, rád vás vidím," Pán zla si podal ruku s ženinými rodiči a přisedl si k nim. "William s tebou nepřišel?" zeptal se Charles. "Kdepak, ten už se připravuje na obřad," ujasnil Voldemort a věnoval všem mírný úsměv. "Když už mluvíme o obřadu, měli bychom se přemístit k oltáři," upozornila je Kirsten a tak se všichni zvedli a posedali si do přední řady bílých židlí před oltářem. Když už všichni hosti seděli, ozvala se překrásná hudba a po hedvábné bílé látce, která vytvářela cestu k oltáři přicházel William s Kirsten.
Když došli k oltáři, Will políbil své matce ruku, doprovodil jí na místo a vrátil se zpět očekávat svou nevěstu. Victoria v doprovodu s Luciusem se objevila záhy, kráčela velmi pomalu a cestou obdařovala všechny svým nádherným úsměvem. Na sobě měla sněhově bílé šaty, dlouhé až na zem. Dlouhé vlasy se jí jemně vlnily na nahých ramenou a nahoře v nich měla zapletenou stříbřitě bílou čelenku z hedvábí.
Nicolas s úsměvem pozoroval celý obřad a když si snoubenci řekli svá ano začal tleskat spolu s ostatními.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Gratuluji vám oběma," Nicolas se objevil u novomanželského stolu spolu s Dracem, oba přišli popřát štěstí svým starším sourozencům. "Díky kluci," usmáli se novomanželé a odešli si zatancovat další tanec. Nick si zatančil s několika ženami, včetně svojí matky, babičky, Narcisi a samozřejmě i nevěsty. Nejmladšími účastníky svatby byli Nicolas s Dracem, protože ostatní svoje děti nepřivedli.
Zábava trvala až do večerních hodin, někteří z hostů už odešli, ale většina tu stále byla, tancovala, pila, jedla a oslavovala. "Nicolasi, není ti zima?" Voldemort zastavil svého syna, který už poněkolikáté šel tancovat se svou babičkou. "V pohodě tati, něco na sebe pak hodím," slíbil Nicolas a pokračoval v cestě. Voldemort přikývl a hůlkou rozsvítil venkovní osvětlení, které bylo rozmístěné kolem stolů a nad tanečním parketem. "Smím prosit?" obrátil se ke své ženě, která ráda souhlasila a tak se přidali k několika tancujícím párům.
Náhle během radostné atmosféry se zahradou rozlehl překvapený výkřik. Nick se poplašeně otočil a šokem mu poklesla čelist. "To je Brumbál," obrátil se na vedle stojícího otce. Voldemort pohlédl tím směrem a skutečně, několik bíle oděných Arevaků v čele s Brumbálem kráčelo k nim s napřaženými hůlkami. Voldemort nečekal ani vteřinu, pozvedl hůlku a přivolal Smrtijedy, kteří chyběli na svatbě.
"To sis dovolil hodně Brumbále," zavrčel Voldemort, když se skupinka proti nim zastavila. Prozatím nikdo nezaútočil, ale všichni byli ve střehu. "Omlouváme se, že rušíme v takovou slavností dobu, ale čím dříve vyřídíme co máme na srdci, tím lépe," Brumbál se usmál svým klidným úsměvem a pevně přitom sevřel svou hůlku.
"Radil bych ti, abys odešel s celou tou svou skupinou dřív než přijdete k úrazu," zahřměl Voldemort. "Neradi bychom se uchýlili k násilí, ne pokud vyhovíš našim požadavkům," odvětil stále klidně Brumbál. "Vážně? S jakými požadavky si přišel tentokrát?" ušklíbl se posměšně Voldemort. "Chci tvého syna," ukázal na Nicolase a Voldemortův úsměv pohasl.
"Tome," zašeptala vyděšeně Kirsten a chytila se manželovy ruky. "Kirsten, teď ne," Voldemort své ženě věnoval pohled říkají, že syna rozhodně nedá.
Pustil ruku své ženy a místo toho uchopil Nicolase, strčil ho za sebe a pevně ho držel. "Nikdy ti mého syna nedám, jsi blázen pokud si něco takového myslíš!"
"Ale no tak, nikdo přeci dnes nemusí přijít k úrazu, když Nicolas půjde s námi. Jestliže se tak stane, odejdeme v klidu. Třeba by nám k tomu něco mohl říct on sám. Co říkáš Nicolasi?" zeptal se sladce Brumbál. Nicolas se snažil vyprostit z otcova sevření a říct Brumbálovi svůj názor, ale otec ho držel pevně. "Nech to na mě," zašeptal a otočil se zpět na Brumbála.
"Mého syna se ani nedotkneš. Naposledy ti doporučuji abys odešel," Voldemort výhružně pozvedl hůlku. "Nicolasi necháš zemřít kvůli tobě tolik lidí?" ozval se Brumbál a Voldemorta si nevšímal. Dřív ale než stačil Nicolas něco říct, Voldemort vyslal na Brumbála první útočné kouzlo. "Já jsem tě varoval! Dej ruce pryč od mé rodiny!"
Brumbál kouzlo odrazil, ale Voldemortův útok byl prvním krokem k zuřivé bitvě, která se záhy rozpoutala. Nick byl najednou odhozen neznámou silou k velkému starému dubu, který ho chránil a nedovolil mu účastnit se bitvy. Voldemort hodil k synovu úkrytu poslední pohled a pokračoval v boji s Brumbálem.
Nick se několikrát snažil do boje zasáhnout, ale jeho otec své kouzlo zvládl skvěle, takže nejmladší syn Pána zla byl v bezpečí. Nick sledoval bitvu, která se rozpoutala uprostřed svatební oslavy, temná strana měla přesilu, ale Arevaci byli i tak dobří. Nicolas téměř vykřikl, když jeho matka málem nestačila odrazit kletbu, kterou na ní vyslal jeden z bílých zakuklenců. Byla to pro něj muka, být jen tak schovaný v bezpečí a čekat co se stane, nesmět zasáhnout. Začal si nervozitou kousat rty a opět se pokusil překonat otcova ochranná kouzla, zatím ale stále bez úspěchu.
Právě pozoroval Victorii bojující s jedním z nich. Nezvládla odrazit jedno rychlé kouzlo a tak jí zasáhlo do ramene, kde zanechalo hluboký šrám. "Wille, musíš odsud dostat Victorii, je zraněná!" Nick dal ihned svému bratru rychlou zprávu a pozoroval jak se Draco pokouší své sestře pomoci. "Hned jsem u ní, díky Nicku!" odpověděl mu rychle bratr a vzápětí ho Nick mohl vidět osobně, nedaleko od něj. "Vrátím se hned jak je odvedu do bezpečí," Will ještě bratrovi poslal rychlou zprávu, pak popadl Victorii i Draca a s oběma se přemístil pryč.
"Ale kohopak to tu máme?" ozval se za Nickem jemu velice známý hlas. Nick se otočil s hůlkou v pohotovostní poloze. "Jsem ráda, že se opět setkáváme," usmála se žena v bílém hábitu. "Já vás tedy moc rád nevidím, paní profesorko," vyprskl Nick. Nevěděl jak jeho úkryt funguje a tak zkusil vyslat útočné kouzlo na svou bývalou profesorku. Kouzlo prošlo štítem, které chránilo úkryt, ale k jeho překvapení jím prošel i útok od Jennifer Heagtoadové, to nečekal a tak se s bolestí zhroutil k zemi. Hned se ale stačil vzpamatovat a vyškrábal se zpátky na nohy, setřel si krev, která mu tekla z roztrženého rtu a vyslal na protivnici další formuli.
"Dost už hraní!" vykřikla Jennifer a pokusila se Nicolase chytit, jenomže neprošla Voldemortovou ochranou. "Koukám, že tě tatíček chrání ze všech sil. Ale nikdo není dokonalý, že?" A na důkaz svých slov vyslala na zesláblého Nicolase fialový paprsek.
Nick odrazoval jednu kletbu za druhou, ale přece jenom nebyl ve své kůži a tak pár šrámů schytal. Jedno kouzlo ho vyřadilo ze hry o trochu déle, takže když ležel na zemi ztěžka oddechujíc, Jennifer na něj vyslala další kouzlo. Nick zaúpěl a vyškrábal se na nohy. Vyslal na Heagtoadovou silné útočné kouzlo a rychle se spojil hadím jazykem se svým otcem. "Tati potřebuju abys zrušil svá ochranná kouzla, bojuji s tou mrchou Jennifer a už to nezvládám," Nick poprosil svého otce a trpělivě čekal na odpověď.
"Dobře, ale dávej na sebe pozor," přišla mu rychlá odpověď a náhle kolem sebe ucítil chladný záchvěv větru, otcovy obrany byly pryč. Nick se vrhnul kupředu a kouzlem srazil Jennifer k zemi. Kolem hlavy mu prolítl záblesk zeleného a modrého paprsku, blížila se k nim další bojující dvojice. Když k nim přišli dostatečně blízko, Nicolas poznal, že muž bojující s Arevakem je Lucius.
"Nicolasi dávej pozor!" křikl na něj Lucius, když těsně kolem jeho pravého ucha prosvistělo zaklínadlo. Pohotově odrazil kletbu, kterou na Nicolase seslala Jennifer a dál se věnoval svému protivníkovi. Nicolas bojoval dál, ale pomalu ztrácel síly, dnes si zapomněl vzít svůj lektvar, takže nebyl tak silný, jak by v tuto chvíli potřeboval. Uslyšel z dálky něčí výkřik a rychle se za ním otočil, to se mu však vymstilo, když Jennifer s příšerným smíchem srazila Nicolase k zemi. Nicolasovi nezbývalo nic jiného než připustit porážku a zavolat na pomoc svého otce. "Tati, musíš mi pomoct!" zakřičel ze všech sil hadím jazykem a sledoval jak jeho otec zbystřil, když se bitvou rozlehl jeden ze tří hadích jazyků na světě.
"Vydrž, hned jsem u tebe!" zakřičel v odpověď a rázným krokem se vydal ke svému mladšímu synovi. Cestou se musel potýkat s kletbami mířícími na jeho osobu. Mnozí Arevaci bolestivě vykřikli, když je Voldemortova kouzla srazila k zemi.
Jennifer si všimla rozzuřeného Voldemorta a tak rychle popadla Nicolase, kterému stále odkapávala ze rtů krev a postavila ho před sebe jako štít. "Ihned ho pusť!" přikázal jí hromovým hlasem Voldemort. "Proč bych to dělala? Konečně mám toho kvůli komu jsme tady!" Jennifer se vítězně usmála a přesunula svou hůlku dosud mířící na Voldemorta, nyní její hůlka směřovala přímo na Nicolasovo srdce. "Dám ti co chceš, jen ho pusť," Pán zla přešel na jemnější tón. "Copak to nechápeš? Já už nic jiného nepotřebuji, mám tvého syna."
"Okamžitě ho pustíš, jinak budeš umírat pomalou a bolestivou smrtí, ty.." Voldemort znovu zuřil, ale než stačil doříct svou výhružku, Jennifer se hrozivě zasmála a přemístila se pryč i s Voldemortovým synem. Poslední co Nicolas viděl byl otcův ztrápený a bezradný pohled.
Pěkná kapitolka =o) Raddleovi ne a ne mít pokoj, co? Doufám, že se Nickův únos nakonec obrátí proti Brumbálovi a Nick toho brýlatého bělovlasého parchanta odrovná. Přeji mu v tom hodně štěstí.
Dík za kapču, už se těším na další =o)