13. kapitola Milovaná slova vraha část I.
2. září 2008 v 15:07 | Rikisa | HP Strůjce osuduNová kapitolka, prosím k celé povídce 27 komentářů. Chtěla bych tuto kapitolu věnovat všem, kteří komentují, protože jsou to úžasní tvořečkové - pardon za to pojmenování. Joj a ještě upozornění: chybička se vloudila, Harry ví o věštbě, přesto, že o ní ještě vědět nemá - Brumbál mu v minulosti, kdy byl Potter nestačil nic říct...no snad to přežijete
"Harry vstávej, na stole máš snídani!" Harry se s trhnutím probudil, když jeho otec rozrazil dveře jeho pokoje. Snape se vrátil do vedlejší místnosti a čekal na Harryho se snídaní. "Je sobota, nech mě spát!" ozval se rozmrzelý Harry. Severus se zlomyslně zašklebil a s hůlkou schovanou za zády se znovu objevil v synově pokoji.
"To neznamená, že prospíš celý den, mám pro tebe překvapení, tak vstávej," pobídl ho Snape znovu. Harry jen něco zamručel a schoval se pod peřinu. "Když nedáš jinak," Severus pokrčil rameny, strhl ze syna peřinu a namířil na něj hůlkou, která ho pokropila proudem ledové vody. Harry byl v mžiku na nohou a chrlil ze sebe jedno sprosté slovo za druhým. Věnoval svému otci rozzlobený pohled a začal se oblékat.
"Vida, vida, tak přece jenom se ti zachtělo vstávat," ozval se od stolu pobavený Snape, když se Harry dostavil na snídani. "Jo, někdo mi totiž pomohl, víš?" ušklíbl se Harry a začal si na toast mazat bohatou vrstvu džemu.
"O jakém překvapení byla řeč?" vzpomněl si Harry a přidal na svůj toast ještě další lžičku džemu, protože věděl, že to jeho otec nemá rád. "Musíš tam toho džemu dávat tolik?" Severus se znechuceně podíval na synovu porci snídaně. Harry neodpověděl a pořádně se zakousl do toastu, přičemž věnoval svému otci pobavený úšklebek. "Tak co to překvápko?" zeptal se netrpělivě.
Severus opustil touhu, vzít svému synovi tu kopu cukru, čemu říkal snídaně a rozhodl se raději prozradit Harrymu slíbené překvapení. "Půjdeme domů, tvá matka s námi bude celý víkend a pak se vrátíš do školy."
Harry se rozzářil jako sluníčko, tolik skvělých zpráv najednou. "Budeme všichni spolu? Celý víkend? Budu moct do školy? To je senzační, díky!" Harry vstal, přiskočil ke svému otci a radostně ho objal. "Já si jen dojdu pro věci a můžeme jít," řekl nadšeně Harry a hnal se do ložnice. "Pomalu mladý muži, nikam, než dojíš svoji snídani," řekl Snape a mávnul rukou ke stolu. Harry se vrátil a rychlostí blesku snědl všechno, co měl na talíři, doběhl si sbalit věci a než se Severus stačil připravit na cestu, Harry už stál v cestovním plášti připravený u krbu.
"Tati, tak dělej!" Harry už čekal pět minut, ale jeho otec nikde, stále bylo slyšet jen cinkání skleněných lahviček o sebe. "Přece sebou nemusíš brát celou laboratoř!" protestoval mladý Snape.
"Přes rok mám všechny důležité věci tady, nehodlám celý víkend promarnit jen tak, budu pracovat alespoň na některých rozdělaných lektvarech. Vydrž pět minut, hned sem tam!" zakřičel Severus z laboratoře.
Harry protočil oči a rezignovaně sebou praštil na zem, opřel se o chladnou zeď vedle krbu a čekal.
Uběhlo určitě více než pět minut a Harrymu docházela trpělivost. Zabloudil očima ke krbové římse, kde ležela opuštěná krabička letaxu. Zvedl se ze země, natáhl se pro ní a pomalu jí otevřel, naštěstí byla plná drobného zelenkavého prášku. "Táta se určitě zlobit nebude, už mě nebaví čekat, unudím se tu," řekl si Harry pro sebe a nabral si plnou hrst cestovního prášku. "To ať tě ani nenapadne!" ozval se za jeho zády Snape.
"Ty už jdeš?" podivil se naoko Harry. "Taky mi musíš zkazit každou radost," ušklíbl se a podal otci krabičku s letaxem. "Náhodou, taková doba to nebyla," ohradil se Snape a vhodil letax do krbu: "Sídlo Snape!"
Než Harry vešel do plamenů podal otci jeden malý piškot. "Jedl jsem je, když jsem tu čekal. Byly to věky, měl jsem hlad, ale jeden jsem ti nechal, jsou výborné," vysvětlil Harry, zazubil se, vkročil do krbu a už ho nebylo.
Krb ho nelítostně vyhodil v přijímacím salónu, kde už čekala Lily. "Harry, tak ráda tě vidím," usmála se Lily a začala svému synovi smetat z ramenou popel. "Kde máš otce, vy jste necestovali spolu?" podivila se Lily. "Zase si sebou bral všechno svoje chemický nádobíčko," zasmál se Harry. "Promiň mami, raději bych tu nebyl až táta vypadne z krbu," řekl Harry, když se znovu rozhořely zelené plameny, Harry vyběhl z místnosti a ztratil se za dveřmi.
Lily tomu porozuměla až tehdy, když její manžel vystoupil ze zelených plamenů. "Severusi, co se ti stalo?" starala se Lily, ale v jejím hlase bylo znát pobavení. Muž, který před ní stál, byl jisto jistě její manžel, ale místo rukou měl zářivě žlutá křídla, jako kanárek. "Náš syn," vysvětlil Severus a nechal Lily, aby ho křídel zbavila jediným mávnutím hůlky. "Dalo mi dost velkou práci vhodit letax to krbu, omlouvám se za zpoždění," Severus obdaroval Lily sladkým polibkem, pak ale nasadil výraz mstitele a vyběhl z místnosti.
"Harry Sebastiane Snape! Okamžitě pojď sem!" Severusův řev se rozlehl celým domem. Harry se po chvíli přišoural pomalým krokem dolů ze svého pokoje s andělským výrazem ve tváři. "Chtěl si něco, tati?"
"Merline, chraň ho," zašeptal Snape. "Chtěl bych s tebou mluvit, do mé pracovny, hned!" zavelel Snape a pokynul chlapci, aby ho následoval.
"Kde si přišel k takové věci?" zeptal se Snape, když se oba posadili v tiché pracovně. Harry byl zaskočený, čekal, že mu otec vyhubuje za to, co mu provedl, ale nebyl připravený na to, že po něm bude chtít "opravdové viníky", mělo ho napadnout, že po tom bude jeho táta pátrat.
"Dostal jsem to," odpověděl Harry a snažil se vyhýbat tátově pohledu. "A mohl bys mi laskavě prozradit od koho?" Snapeův hlas nabíral na jedovatosti. "To ti nemůžu říct, zabavil bys všechno co vyrobili," namítl Harry. "Tak ono je těch věcí víc? Co o tom víš?" Snape se teď tyčil nad svým synem a propichoval ho pohledem. Harry naprázdno polkl a v duchu si nadával, že se tak hloupě přeřekl.
"Ale tati, vždyť je to legrace," namítl Harry a snažil se vstát z křesla, jeho otec se však nad tím nelítostně skláněl dál. "Nepovažuji takovou věc za vhodnou formu zábavy. Nepřeji si, aby ses stýkal s těmi, kdo vymýšlí takové nebezpečné věci, je to neověřená a nestabilní magie, hrozně riskují, když rozdávají své výrobky bez toho, aniž by byly řádně prověřené."
"Dal bych ruku do ohně za to, že jsou to nějací pitomci z Nebelvíru," zavrčel Snape a jediný pohled jeho syna ho přesvědčil o tom, že má pravdu. "Tím chceš říct co? Jestli sis toho náhodou nevšiml tak já jsem v Nebelvíru a taky neurážím Zmijozel, i když bych mohl!" Harry naštvaně odstrčil svého otce a vyběhl z místnosti, zapadl do svého pokoje a třískl za sebou dveřmi.
Severus si povzdechl a rozhodl se vydat za synem. "Co to bylo za hrozný křik?" Lily zastavila svého muže na půli cestě k Harrymu. "Trochu jsem to přehnal," uznal Snape. "Musím si s ním promluvit."
"Jak moc myslíš trochu?" zeptala se Lily s obavami. "Nejspíš jsem urazil jeho nebelvírskou hrdost," přiznal Snape. "Nejednal si s ním jako ten zlý ředitel zmijozelské koleje, který se ke všem nebelvírským chová nespravedlivě, že ne?"
"Řekněme, že jsem se zrovna nechoval jako otec, když jsem svého syna nazval pitomcem," odpověděl Snape. "Počkám na vás na zahradě, udělám oběd," řekla Lily a s povzdechem odešla do kuchyně.
Harry seděl na zemi u postele a zuřivě listoval knihou o famfrpálu. Měl vztek na svého otce, i když neměl žádný velký důvod, prostě očekával, že se tomu jeho otec zasměje jako vždycky a ne, že ho bude tak vyslýchat. Také ho naštval tím, že začal urážet Nebelvír, ve třídě to dokázal přetrpět, protože věděl, že se jeho otec musí ukázat v dobrém světle před Zmijozelskými, kde studuje většina dětí Smrtijedů, často urážel i jeho, aby náhodou nedal najevo sympatie se slavným Harry Potterem, Harry to dokázal překousnout, bral to jako legraci, jeho otec s ním o tom mluvil už před nástupem do školy, věděl, že je to jen divadélko před Zmijozelskými, musel se tak chovat, ale když byli doma v soukromí, držel jeho otec svou nevraživost k Nebelvíru zkrátka, párkrát mu sice něco uklouzlo, ale v legraci, dnes tomu tak nebylo a jeho to vážně naštvalo. On také nesnáší spoustu lidí ze Zmijozelu, Malfoye a spol, považuje spoustu vlastností Zmijozelu za debilní, ale neuráží Zmijozel jen proto, že jeho otec je jeho ředitelem.
Z myšlenek ho vytrhlo tiché zaklepání na dveře, zvedl oči od knihy, kterou stejně vůbec nečetl a došel otevřít. Beze slova pustil svého otce do pokoje, posadil se zpátky na zem a věnoval znovu pozornost knize o famrfpálu.
Severus za sebou zavřel dveře a posadil se k Harrymu na podlahu. "Věděl jsem, že se ti bude líbit," usmál se, když si všiml čemu se jeho syn věnuje. Tuto knihu mu totiž daroval k posledním narozeninám. "Hm," zamumlal Harry aniž by zvedl oči od textu.
"Harry, chtěl bych se ti omluvit," začal Severus. Harry odtrhl oči od popisů nejnovějších metod jak oklamat protihráče a podíval se na otce. "Neměl jsem říkat, že v Nebelvíru studují pitomci, prostě mi to uklouzlo. Jsem vychovaný ve Zmijozelu, takže mě občas chování Nebelvíru rozčiluje. Nebylo to namířené proti tobě, nemyslel jsem to zle. Promiň."
"Dobře, vím, že jsi to tak nemyslel, jenom mě to naštvalo," řekl Harry, vstal a uklidil knížku na své místo do knihovny. "Opravdu mě to mrzí, ne..." Severus vstal a vykročil ke svému synovi, ale Harry jeho omluvy zastavil gestem ruky. "Prostě se dohodneme, že v soukromí nebudeme urážet svoje koleje, ano?"
Severus se smutně pousmál a pomalu přikývl. "Slibuji ti to a ještě jednou se omlouvám."
"V pořádku tati," ujistil ho Harry a nechal otce, aby ho objal. "Taky se omlouvám za ten kanárčí piškot," zazubil se Harry, když ho otec pustil. "Co se týče tohohle tématu, ještě jsme neskončili," upozornil ho Snape. "Ale protože si nebudeme kazit víkend, zahrneme tuto věc do školních věcí, ano? A teď už pojď, mám hlad jako vlk," Severus se usmál, vzal svého syna kolem ramen a společně vyrazili do zahrady na oběd.
Den uběhl rychlostí blesku, když se všichni dobře bavili, odpoledne si byli zaplavat v jezírku na zahradě, kde byla kouzlem udržovaná teplota, hráli kouzelnické stolní hry a chvíli také famfrpál. Když už byli unavení, sedli si po večeři do pohodlných křesel u krbu a pili teplé kakao. Harry si všiml, že se rodiče drží za ruce a cosi si šeptají, nechtěl rušit, ale bylo mu v této chvíli opravdu dobře, proto se zadíval z okna a zavrtal se do teplého křesla. Když se ale otočil zpátky na rodiče, jeho otec měl položenou ruku na matčině noze a dával jí polibek na tvář. Harry se začervenal a s rychlou omluvou a přáním dobré noci se vytratil do svého pokoje.
Když se Harry ráno dostavil na snídani, jeho rodiče už seděli u stolu. Jeho otec popíjel černou kávu, četl denního věštce a tvářil se ustaraně. Jeho matka měla na tváři také ustaraný výraz, když ale Harry vešel do jídelny, její tvář se změnila. "Zlatíčko, co si dáš k snídani?" usmála se na něj a hned svému synovi začala dělat něco k jídlu. Severus zvedl oči od novin a pozorně si Harryho prohlížel.
"Spal si dobře?" zeptal se po chvíli Severus. "Výborně, ani se mi nechtělo vylézt z postele," přiznal Harry a vzal si od Lily hrnek zeleného čaje. "Opravdu? Žádné sny, nic?" dožadoval se Snape.
"Hm, stalo se snad něco?" Harry si všiml jak se jeho matka výhružně podívala na otce, ale ten jí pohled v klidu opětoval. "Ano, stalo," přiznal Severus.
"Severusi, dáš si ještě kávu?" Lily k němu přiběhla, nalila mu další šálek kávy a schovala noviny z jeho dosahu, jakoby to byla nějaká nebezpečná věc. "Lily, Harry by se to stejně dozvěděl," řekl Severus jemně, vzal si noviny zpátky a hodil je svému synovi. "Pán zla zaútočil na malou mudlovskou vesnici," řekl a sledoval Harryho, který se ponořil do čtení článku na titulní straně.
Harry roztřeseně vzal noviny do rukou a dal se do čtení. Titulek na přední straně hlásal DALŠÍ SMRTÍCÍ ÚTOK TOHO-JENŽ-NESMÍME-JMENOVAT:
Včera večer v pozdních hodinách došlo k ničivému útoku na mudlovskou vesnici, kde žilo celkem 1500 obyvatel. Mudlovské obyvatelstvo se snažilo ubránit, ale marně, nikdo přesně neví co se stalo. Než stačila dorazit bystrozorská garda, nelítostní Smtijedi nenechali nikoho na živu. Jediní svědkové, kteří útok přežili jsou dvě sedmileté děti, které se podařilo bystrozorům zachránit. Bohužel tito svědci nejsou schopní nám cokoliv objasnit, protože jak víme ze spolehlivých zdrojů ministerstva, děti leží v bezvědomí u svatého Munga, kde bojují o život. Jestli se je podaří zachránit a proč Ten-jehož-nesmíme-jmenovat zaútočil zrovna na tuto vesnici je zatím ve hvězdách. Bohužel pro celé kouzelnické společenství nastala velmi nebezpečná doba a měli bychom chránit sebe a své děti před hrozícím nebezpečím. Zaručí nám ale někdo bezstarostný život? Můžeme očekávat další intriky Toho-jehož-nesmíme-jmenovat? Najde se místo, kde bychom byli v bezpečí?
Pod článkem se čněla velká černobílá fotografie, byli na ní zachyceni zmíněné dvě malé děti v náručí bystrozorů. Harry si všiml, že je to kluk a holka, byli si hodně podobní, nepochybně sourozenci. Když si Harry představil co všechno musely prožít, otřásl se.
"Říkala jsem, že to nemá číst!" ozvala se Lily a vytrhla synovi z rukou Denního věštce. "Jsi v pořádku, zlato?" prohlížela si ho starostlivým pohledem. Harry kývnul hlavou na znamení souhlasu, ale tvářil se opačně. Harry se smutným pohledem podíval na otce: "Tati, byl si tam včera?"
"Ne, Pán zla útok nenaplánoval předem, vzal jenom pár Smrtijedů," Severus odpověděl trochu chraptivým hlasem a uhnul pohledem. "To je dobře," pověděl Harry a vstal od stolu. "Harry, nenajíš se? Vždyť si měl jenom čaj," upozornila ho Lily. "Nemám hlad," zamítl to Harry.
"Harry, nikomu nepomůžeš, když budeš hladovět, sedni si zpátky a dej si snídani," požádal ho Severus. Harry si neochotně sedl ke stolu a vzal si suchou housku, ze které pomalu uždiboval. Harry by nejraději rodičům řekl co všechno ho v této chvíli trápilo, o tom, že tomu mohl zabránit, o svých výčitkách, o tom, že ještě není připravený porazit Voldemorta, jenomže jeho rodiče nevěděli nic o tom, že ví o věštbě, dal by ruku do ohně za to, že by je opět vyděsil tím, že ví víc než vědět má.
Anketa
Komentáře
Ahojky,
senzační kapitola! Velmi se ti povedla.
Už se nemůžu dočkat až tady bude další.
Měj se...
http://atreimusuv.denicek.eu/souteze/soutez-o-nej-web-08.html
--neváhejte a přihlaste se do souteze!!!
ráda bych řekla, že jsem hrdinka... a byla bych v nebelvíru. Mrzimor však by byla zřejmě volba moudrého klobouku a nebo spíše Havraspár, který bere všechny bez rozdílu :)
Jinak moc hezké, opravdu moc moc moc...
Tahle část byla skvěle zakončená..moc hezky. Druhou si přečtu snad zítra ráno... teď musím jít.
Rolf!
Chtěl jsi něco, tati?
Tohle mě dostalo...
Kanárčí piškot...muhehe...=D
Jinak, hlasovala jsem pro Zmijozel...njn, Zmijozel forever x)