close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2. kapitola Ze všech právě on

5. srpna 2008 v 18:18 | Rikisa |  Syn svého otce?
Kapitolka je na světě, prosím o komentáře. Díky.

Madam Pomfreyová trvala na tom, že si Harryho na ošetřovně nechá přes noc, což se neobešlo bez velkých protestů. Harry se zkoušel všemožně vykroutit až s ním nakonec Pomfreyová ztratila trpělivost a nenápadně mu do dýňového džusu přilila lektvar pro klidný spánek.
Když se Harry ráno probudil, cítil se opravdu skvěle, tak krásně už se dlouho nevyspal. Kupodivu, i když mu Pomfreyová nedala lektvar pro bezesný spánek, nic se mu nezdálo, a i kdyby, vůbec nic si z toho nepamatoval.
Protáhl se, nasadil si brýle a rozhlédl se po prázdné ošetřovně. Žádní pacienti ani ošetřovatelka na dohled a tak ho napadlo, že by odsud mohl nenápadně odejít. V tichosti se natáhl pro školní hábit a vylezl z postele, jenomže všechno nemělo být tak jednoduché. Dveře ošetřovny se náhle otevřely a dovnitř s hlasitým štěbetáním vešel Ron, následovaný Hermionou. Ti dva se o něčem zuřivě dohadovali, když ale spatřili Harryho, ihned zmlkli a oba dva nasadili přátelský úsměv.
"Harry! Jak se máš? Už je ti líp?" zeptal se Ron a posadil se na kraj Harryho postele.
Než ale Harry stačil odpovědět, Pomfreyová se vyřítila ze své kanceláře a divoce gestikulovala rukama. "Tohle je ošetřovna a pan Potter potřebuje odpočívat, nevím co tím zamýšlíte, že tady křičíte jak na lesy. Ven, ven!" Pomfreyová nasadila profesionální výraz a hnala oba nebelvírské z místnosti pryč.
Harry jen omluvně pokrčil rameny a zamával svým přátelům.
"Jak dlouho tu musím zůstat?" zeptal se Harry útrpně. "Pane Pottere, byl jste velice vyčerpaný, divím se, že jste zůstal tak dlouho na nohou. Mohl byste mi říct proč jste byl v takovém stavu? Kolik dní jste nespal?" Zajímala se Pomfreyová a tvářila se přitom velice ustaraně.
Harry však neodpověděl ani na jednu otázku a otočil se na bok, zády k ošetřovatelce. "Chtěl bych ještě spát," zamumlal a aby to vypadalo autenticky, zazíval a zavřel oči. "Jak myslíte," řekla Pomfreyová a Harry slyšel v jejím hlase známky ublíženosti, jakoby čekala, že se jí se vším svěří. Jenom proto, že je ošetřovatelka, jí přece nebudu vykládat celý svůj život. To by mi scházelo, aby na mě koukala tím svým lítostivým pohledem. Harry protočil oči, což Pomfreyová naštěstí neviděla, protože Harry k ní byl stále otočený zády. "A odejdete až já uznám za vhodné," dodala Poppy Pomfreyová a naštvaně třískla dveřmi svojí kanceláře. "Asi jí štve, jak se odsud snažím vždycky utéct," řekl si Harry pro sebe, usmál se a po chvíli se opravdu ponořil do říše snů. Tentokrát už si ale svůj sen pamatoval a to dost živě.................................
Jakmile zavřel oči, ocitnul se uprostřed potemnělé, podle všeho čistě mudlovské vesnici. Odevšud byl cítit jen chlad a strach tamějších obyvatel. Vál studený vítr a všude bylo ticho, všude až na velký panský dům na nejvyšším kopci vesnice.Zaslechl odsud nějaké zvuky, křik, snad volání o pomoc? Harry neváhal a rozeběhl se přímo k domu. Jakmile se přibližoval, rozpoznal, že za křikem se skrývá dětský hlas, jeho a nejspíš jeho rodičů. Celé rodině hrozilo velké nebezpečí, cítil to. Když se podíval ještě jednou na dům, hrůzou se mu rozšířily zorničky, nad panstvím se vznášelo znamení zla, které utvrdilo jeho obavy. Zrychlil krok a urychleně vytáhl hůlku, připravenou k boji.
Otevřel kovově tepané dveře a vešel dovnitř domu. Nedbal na to, že se k rodině prakticky vloupal, teď bylo nejdůležitější jejich bezpečí. Jenže si nebyl jistý, jestli sám zvládne Smrtijedy a jestli je tu navíc i sám Voldemort, nemá proti všem šanci. Harry se zarazil a rozmýšlel se co dál. Má zavolat někoho z Fénixova řádu? Jenomže jak se s nimi spojit, když ani neví kde je? Když však uslyšel další srdcervoucí výkřik, rozhodl se okamžitě jednat, ať už to dopadne jakkoliv.
Rozeběhl se chodbou ke dveřím, ze kterých se křik ozýval, na nic nečekal a vší silou je rozrazil. Stál tam připraven k boji a rozhlížel se po místnosti. Uprostřed stál Voldemort snad se všemi Smrtijedy a mučili rodinu, které patřil dům. Muž, žena a asi patnáctiletý chlapec, stejně starý jako on. Sám Voldemort si vychutnával mučení na chlapcově matce, jeho zlomyslný smích se rozléhal po celé místnosti. "Okamžitě toho nech, Tome!" zaburácel Harry, ale k jeho překvapení to nemělo vůbec žádný účinek. "Snad si na starý kolena neohluchl? Hálo, sedíš si na uších nebo co?!" Harry uznal, že by zrovna jeho Voldemort tak neignoroval a tak přešel blíž ke Smrtijedům a zaujal místo hned vedle Voldemorta.
Nikdo na něj nevyslal žádnou kletbu, vůbec nikdo se na něj nepodíval, jako by tu ani nebyl...Harry byl totálně zmatený, zkusil zamávat Voldemortovi před obličejem, ten se však stále zaujatě věnoval mučení. Zkusil zabránit Voldemortovi v používání hůlky, nemohl se však ničeho dotknout, mohl jen přihlížet, což bylo absolutně nesnesitelné. Muže mučili Smrtijedi kletbami z té nejčernější magie, muž sotva dýchal, jenomže Smrtijedi byli nenasytní, když už muži zbývalo sotva pár minut života, zasáhla ho kletba tak silná, že mu roztrhla celé břicho, na zem pomalu vytékalo něco, co se hrůzostrašně podobalo vnitřnostem...bylo slyšet už jen mužovo zoufalé naříkání.
Harry zničeně odvrátil pohled, přál si být od všeho pryč, informovat Řád nebo kohokoliv, zabránit tomu bastardovi v jeho nechutných hrátkách. Ne tu jen nečinně přihlížet, jenomže když se pokusil odejít, dveře ho nechtěly pustit ven, jiný východ nebyl na dohled a tak mu nezbývalo nic jiného, než tu hrůzu sledovat dál.
Chlapec měl zatím jen pár šrámů, ale jeho matka na tom byla hůře. Voldemort naposledy pozvedl hůlku a pronesl dvě slova tak bezcitně a s nenávistí, že se Harrymu zježily všechny chlupy na zátylku. "Avada Kedavra!" Zelený paprsek prosvištěl kolem chlapce a vpil se přímo do hrudi mladé ženy, která se ihned svezla mrtvá k zemi. Chlapec jen vyděšeně zalapal po dechu, už nemohl křičet, jenom s hrůzou v očích sledoval co ti muži v černých kápích udělali jeho rodičům a teď zabijí i jeho, věděl to. Harry si hřbetem ruky otřel mokrý obličej, ani si neuvědomil kdy se rozbrečel.
Poslední co spatřil byl chlapcův upřený pohled, plný bolesti, zoufalství, utrpení, beznaděje.....................
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Sen se změnil, už nestál v mudlovském domě, teď viděl sám sebe, jak netrpělivě přešlapuje před zmijozelskou společenskou místností, už nebyl v té situaci jako v předchozím snu, teď byl pouze pozorovatelem, byl to obyčejný sen...obrátil svou pozornost zpět na svoji osobu, vypadalo to, že na někoho čekal......
"Ahoj Harry, promiň, že mi to tak trvalo, ale musel jsem přemlouvat Craba a Goyla, že s nimi tentokrát nepůjdu," ozval se Draco Malfoy, který právě vyšel z portrétu, který chránil společenskou místnost. "V pohodě, Rona a Hermionu jsem musel taky přesvědčovat, stále se bojí, že mě za rohem předáš Voldemortovi," usmál se Harry.
"Psst Harry, nezapomeň kde stojíš, není bezpečný říkat jeho jméno nahlas, zvlášť tady," zašeptal Draco a pokynul Harrymu, aby se vydali na cestu. "Kdy mu už i ty začneš říkat jménem? Severuse už jsem taky skoro přesvědčil." Dracovu odpověď už nezaslechl, protože se sen opět změnil...........................................
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Byl opět jenom pozorovatelem svého snu. Tentokrát vůbec nepoznal, kde se nachází. Byla to tmavá, kruhová místnost, uprostřed stál černý oblouk se závojem, odkud vycházel mrazivý šepot. Celá místnost vypadala jako amfiteater, divadlo nebo tak nějak.
Místnost však nebyla zajímavá tolik jako to, co se v ní dělo. Všude lítaly různobarevné paprsky kouzel, téměř na každém kousku bojovaly proti sobě dvojice kouzelníků. Fénixův řád proti Smrtijedům, to bylo zjevné.
Jeho pohled se nečekaně stočil na dva kouzelníky, kteří vtrhli do místnosti, byl to Brumbál a Snape. Brumbál se přidal k Řádu a posílal k zemi jednoho Smrtijeda za druhým. Snape se oproti tomu Smrtijedům vůbec nevěnoval, vyhýbal se zaklínadlům, která kolem něj svištěla a občas nějaké musel zablokovat vlastním kouzlem nebo poslat útočnou kletbu. Vedl ho jediný cíl, jako by někoho hledal, kdyby ho Harry neznal, řekl by, že má v očích strach, ale nebál se Smrtijedů ani probíhajícího boje, bál se o někoho, očima stále prohledával místnost až našel osobu o kterou se tak strachoval.
Přiběhl k němu, stáhl ho do bezpečí, mimo dosah kouzel a když se ujistil, že jsou na chvilku v bezpečí, pevně chlapce sevřel do náručí. "Jsi v pořádku? Tak moc jsem se bál, že jsem tě ztratil," Snapeovi se chvěl hlas a ještě jednou k sobě chlapce pořádně přitisknul.
Když se Harry podíval pozorněji, zjistil, že chlapec, kterého Snape tak starostlivě objímá je on sám. Poté doopravdy ucítil na svých rukou jemný dotyk něčí ruky, nebral to na vědomí, ale když stisk zesílil, zavrtěl sebou, aby dotyčné ruce setřásl, ale nepomáhalo to. "Harry..." "Pottere vzbuďte se!" uslyšel Harry jako z velké dálky. Že by se mě někdo pokoušel vzbudit? Proč se mnou ten člověk tak třese? Nechce se vzbudit, ještě ne, chce být ve svých snech a dozvědět se co se bude dít dál. Jenomže osoba, která ho budila, byla opravdu neodbytná.....
Pomalu otevřel oči a první co spatřil byly silné ruce, které ho stále držely. Když vzhlédl osobě do obličeje, ztuhl. I když neměl brýle, ihned poznal kdo se nad ním sklání. Byl to Snape, jediný člověk, kterého by tu ze všech lidí na hradě čekal nejméně.
Před očima se mu vybavil jeho sen, konkrétně když ho Snape objímal...otřásl se a odstrčil od sebe Snapea. "Co to děláte?" zeptal se naštvaně a mžikem si nasadil brýle.
"Křičel jste ze spaní, bylo vás slyšet až na chodbu," oznámil mu Snape a odtáhl se od Harryho až na druhý konec jeho postele. Teď když se tyčil dál od Harryho, Harry si s šokem všiml, že Snape má na sobě smrtijedský hábit a v ruce dřímá bílou masku - smrtijedskou, nepochybně. "Vy, vy...vy jste byl" koktal Harry a díval se jako hypnotizovaný střídavě na masku a zase na Snapea.
"Přestaňte žvanit, Pottere," protáhl Snape. "Samozřejmě, že jdu ze setkání," ztišil hlas a přitáhl si odněkud židli, kterou přistrčil k Harryho posteli a posadil se.
"Co to dělá, sakra?" podivil se Harry v duchu a posadil se, aby na Snapea lépe viděl. Harry na Snapea zíral v očekávání, vůbec nepředpokládal, že by se tu profesor zdržel po tom co ho probudil. Snape si ho zkoumavě prohlížel a pak mu beze slova podal lahvičku lektvaru, který vytáhl z hábitu. Harry si jí vzal, ale neotevřel jí.
"Vypijte to," nebyl to příkaz, spíš žádost. Harrymu se klepala ruka, když lahvičku otvíral. Druhou rukou si utřel obličej, na kterém s překvapením nahmatal dvě mokré cestičky od slz. Když plakal ve snu, zřejmě plakal i ve skutečnosti a Snape to musel vidět. Sklonil hlavu a snažil se zamaskovat svůj stud, když mu zčervenaly tváře. Snape si odkašlal a upozornil ho, že si ještě nevypil svůj lektvar. Harry si odzátkovanou lahvičku přiložil k ústům, ale stále se mu klepala ruka, takže mu pár kapek skončilo na vršku od pyžama.
"Uklidněte se, Pottere. To, že jsem oblečený jako Smrtijed ještě neznamená, že vás chci otrávit," Snape vstal a přidržel lektvar Harrymu u úst. Harry neprotestoval a celý ho vypil. "Mělo by vám být lépe," řekl Snape, vzal si prázdnou lahvičku a posadil se zpátky. "Copak nemusíte spát, pane profesore?" zeptal se Harry.
"Nemyslíte, že to je moje věc?" Snape přimhouřil oči a bedlivě Harryho sledoval. "Dnes po večeři jste se měl dostavit na svůj trest, pane Pottere. Ale jelikož jste celý den prospal, nedostavil jste se."
"Omlouvám se, profesore, ale...." Harry se začal omlouvat, ale Snape ho zastavil gestem ruky. "Předpokládám, že hodiny nitrobrany budou stačit."
Při zmínění nitrobrany sebou Harry praštil zpátky na polštář. "Co se vám zdálo?" vypálil na něj najednou Snape. "Nic důležitého," zalhal Harry, ve skutečnosti to bylo sakra důležité, zvlášť situace se Snapem a Malfoyem, ale byl to přece jenom sen, jenomže od kdy on má obyčejné sny?
"U Merlina. Ředitel s vámi už o tomhle přece mnohokrát mluvil, vaše sny nejsou jenom vaše, pokud se v nich stalo něco, co by měl Řád vědět," řekl Snape mírně naštvaným hlasem. "Ale tohle se opravdu netýkalo Voldemorta," namítl Harry a ignoroval Snapea, který sebou při vyslovení Voldemortova jména škubnul. "Tedy až na to mučení té rodiny, ale..."
"Na jaké mučení? Dnes k ničemu nedošlo," podivil se Snape. "Promiňte pane, ale když tu tak mluvíme, mohli bychom vzbudit madam Pomfreyovou, což bych nerad," napadlo náhle Harryho. "To vám došlo brzy Pottere," ušklíbl se Snape. "Místnost je samozřejmě začarovaná proti odposlechu a teď zpátky k tomu snu," pobídl ho profesor. "Víte, není mi moc příjemné o tom mluvit, nebyl to zrovna hezký pohled!" bránil se Harry, když už nevydržel Snapeův upřený pohled. "A to ostatní co se toho netýkalo, bych si rád nechal pro sebe," uzavřel Harry a začal se rozhlížet po tmavé ošetřovně.
"Nemusíte o tom mluvit, jsou i jiné způsoby jak sdělit to, co potřebuji vědět," ozval se po chvíli Snape. "Vážně? Hm, ale nemyslím si, že vám jen tak vložím svůj sen do myslánky, nezapomeňte, že celý ten sen nebyl jen o Smrtijedech," namítl Harry a vzpurně se podíval Snapeovi do očí. Ale k Harryho smůle toho hned Snape využil a pohled mu opětoval, jenomže v tom bylo něco víc. Harry ucítil náraz cizí mysli ve své hlavě, ten bastard na něj použil nitrobranu. Snažil se odvrátit pohled, ale bylo příliš pozdě, Snape si dopodrobna prohlížel jeho sen, jakmile se ale sen změnil a objevila se chodba sklepení před Zmijozelem, Harry se začal bránit. Tohle nesmí vidět, nesmí vidět jak mě objal, to bych nepřežil. Sebral všechny své síly a zaměřil se na šťastnou vzpomínku, už mnohokrát si říkal, že by nitrobrana mohla být obdobná jako snažit se vyčarovat patrona. A teď dostal příležitost si to vyzkoušet, v mysli mu stanula žena se zrzavými vlasy, skláněla se nad jeho postýlkou a tiše mu zpívala, ani nevěděl, že takovou vzpomínku má, musel být ještě hodně malý. Po tvářích mu opět začaly stékat slzy, přišel si jako naprostý slaboch, ale Snape jeho mysl ihned opustil, i když nevěděl z jakého důvodu.
"To, co se vám dnes zdálo," promluvil Snape a na chvíli se odmlčel. Harry poslouchal, ale násilný vpád do jeho mysli mu neudělal moc dobře, jenom ležel a zrychleně oddechoval. "To všechno se stalo před dvěma měsíci," informoval ho Snape. "Jak...jak je možné, že se mi to zdálo, když jsem u toho nikdy nebyl?" divil se Harry a úplně zapomněl Snapea zpeskovat za to, že mu vlezl do hlavy.
"Nechtějte po mě, abych se vyznal ve vaší hlavě Pottere. Půjdu si o tom promluvit s ředitelem, tady máte lektvar na spaní, po něm se vám dnes už nic zdát nebude," Snape Harrymu vtiskl do rukou lahvičku se zelenou tekutinou a odcházel pryč. "Počkejte!" zakřičel Harry, Snape se zastavil a otočil se na něj.
"Chci jít taky. Je to přece moje hlava a moje sny, chci vědět co se děje," Harry vylezl z postele a rozešel se k profesorovi lektvarů. "Vy zůstanete tady," zdůraznil Snape a postrčil Harryho zpět k posteli. "Ne, to tedy ne," Harry si stál za svým. "To tedy ano," Snape Harryho provrtal jedním ze svých ledových pohledů a vytáhl hůlku. "Tak se mi zdá, že jste nechtěl, aby se zbytek vašich snů dostal na povrch," Snape se usmíval a jemně se dotýkal své hůlky. "To nemůžete!" ohradil se Harry. "Buď zůstanete na ošetřovně nebo uvidím to, co se tak snažíte skrýt," vyhrožoval mu profesor a vítězoslavně se usmál, když Harry s nadáváním vlezl zpátky do postele a naráz vypil celý lektvar pro spánek beze snů.
Když za sebou Snape zavřel dveře ošetřovny, Harryho myšlenkové pochody se spustily na plné obrátky. Co měl znamenat ten sen? Jestli setkání Smrtijedů proběhlo před dvěma měsíci, zdálo se mu o minulosti, jenomže to bylo poprvé, nikdy předtím minulost ve svých snech nezažil, až na hrůzné zážitky, které zažil na hřbitově, smrt Cedrika a tak, jenomže tohle bylo něco jiného, nestalo se to jemu ani v tom domě nebyl a přesto se mu o tom zdálo. Co to znamená? A pak Malfoy a Snape, to byla určitě blbost, prostě jen výplod mé fantazie. Ale když se ti zdálo o minulosti, možná druhá polovina snu byla budoucnost... našeptával mu hlásek v hlavě. To je blbost! Zamítl to hned Harry. Snape a chovat se hezky, vždyť mě objímal jako by mu na mě záleželo, choval se ke mně jako.......ehm, jako ke svému synovi. Snape?? Ne, ne, blbost.....s tímto přesvědčením se mu podařilo konečně usnout, ale zčásti z toho podezříval lektvar, který začal působit hned po pár minutách....
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivett Ivett | 5. srpna 2008 v 19:09 | Reagovat

Uááááá! To bylo neskutečně super! Vím,že je asi ještě brzo ptát se na další kapitolku, ale já si počkám. Aspoň se mám na co těšit. Mimochodem  o tom, že část snů je minulost a druhá část budoucnost jsem už četla v rjžj. Ale to neva. Ještě jednou: super kapitola!

2 ciaky ciaky | 5. srpna 2008 v 19:22 | Reagovat

pěkná kapitola

3 Sanasami Sanasami | E-mail | Web | 5. srpna 2008 v 20:44 | Reagovat

Rýchlo dalšiu kapitolu prosím prosím prosím

4 erian erian | 5. srpna 2008 v 21:20 | Reagovat

paráda,super - konečně nějaká kapitola ,snad se s tím brzy pohne.Je to sice pomalu podobné jak Rok, ale to nevadí - moc díky

5 zuzik zuzik | 5. srpna 2008 v 21:41 | Reagovat

Tak tato kapitola byla ještě lepší než ta předchozí...a to je co říct, protože ta předtím byla hodně, hodně, hodně dobrá :0)

Doufám, že další bude zase k této povídce :c)

6 lucy lucy | 5. srpna 2008 v 21:43 | Reagovat

Mně to Rok zas tak moc nepřipomíná. Moc se mi to líbí a netrpělivě čekám na další :)

7 Abigail Abigail | 5. srpna 2008 v 22:15 | Reagovat

Bylo to vážně super. Takhle jsem si už dlouho nepočetla. Z té Poppy by se jeden zbláznil. Mě zavřít na ošetřovně, tak nevím. S tím Rokem má Ivett celkem pravdu, taky jsem si to říkala, ale vůbec mi to nevadilo. Moc díky za kapitolku a těším se na další =)

8 grygy grygy | 5. srpna 2008 v 22:22 | Reagovat

jo jo jo super, to mě tak strašně uklidnuje a napňuje, díky moc za kapitolku, teď už můžu jít spát a nechat si zdát o dalším pokračování

9 ellion ellion | Web | 6. srpna 2008 v 10:07 | Reagovat

krásná kapitolka, moc povedený, ae jak už tu pár lidí psalo, trochu to připomíná rok...ae to newa =), je to pěkný =)

10 Inies Inies | 6. srpna 2008 v 10:22 | Reagovat

moc hezké. Ale občas jsem byla zmatená, co a proč se děje.. Proč že Snape objímal Harryho?

11 grygy grygy | 6. srpna 2008 v 10:30 | Reagovat

objímá ho protože je to v budoucnosti, kdy se asi sblíží, ne?

12 Clowers.K Clowers.K | Web | 6. srpna 2008 v 14:57 | Reagovat

Krásná kapitolka, těším se na další. Vidím v tom podobnost s RJŽJ. Ale vůbec mi to nevadí :)

13 Berninka Berninka | E-mail | Web | 6. srpna 2008 v 16:05 | Reagovat

nemám slov. Jako vždycky skvělý. Tímhle si potvrdila, že jsme udělali dobře, když jsme tuhle povídku nechali na tobě. Na komentářovku by jí byla škoda.

14 Pegy Pegy | 6. srpna 2008 v 16:32 | Reagovat

Nádherná kapitola. Moc se těším jak to bude pokračovat.

15 rikisa rikisa | 6. srpna 2008 v 17:22 | Reagovat

téda lidičky, ani nevíte jakou jste mi udělali radost, po celodenní šichtě čtu vaše komentáře a jsem unešená...samozřejmě mě to moc těší, že se vám povídka líbí. Co se týče podobnosti s Rokem, je fakt, že tuhle povídku mám moc ráda, takže takový ty "základní prvky" jsou inspirovaný právě tímto dílkem, ale určitě to nebude stejný, jako vždy se pokusím o originál. Snape Harryho objímal ve snu a jak vidím, nejen Harry má z toho poblouzněnou hlavu, že Inies? A grygy, máš částečně pravdu...noo nebudu prozrazovat:D. Mějte se všichni, papapappap

16 Anna Anna | 6. srpna 2008 v 18:29 | Reagovat

Skvělý, těším se už na pokračování snad bude brzo.

17 Lisa Lisa | 6. srpna 2008 v 19:14 | Reagovat

Nádherný Rikiso!! Opravdu skvělé,ž se moooc těším na pokráčko!!!!!

18 Meeeeeg Meeeeeg | 7. srpna 2008 v 12:08 | Reagovat

Krásné. Taky mi to přišlo podobné, ale věřím, že to byla jen inspirace a mi se můžeme zase těšit na další tvojí úžasnou povídku.

Jupí

19 Sue Sue | Web | 10. srpna 2008 v 22:49 | Reagovat

Ahojky,

naprosto úžasná kapitola! :-) Už se nemůžu dočkat, až tady přibude další! Doufám, že to bude brzy.

Měj se...

20 zyan zyan | 16. srpna 2008 v 20:55 | Reagovat

supr

21 an an | 17. srpna 2008 v 17:50 | Reagovat

žjůva bude pokráčko?

22 rikisa rikisa | 19. srpna 2008 v 17:48 | Reagovat

díky:D móc. Pokráčko bude určitě, jen až bude více komentů k poslednímu článku. Mějte se :D

23 Vruon Vruon | Web | 1. září 2008 v 13:29 | Reagovat

Tahle povídka vypadá hodně dobře, trochu mi připomíná Rok ale super jsem zvědav na pokračování ;)

24 Thalie Thalie | 6. září 2008 v 12:39 | Reagovat

Nááádherné Rikso!!!!Bude další kapča???

25 rikisa rikisa | 6. září 2008 v 14:24 | Reagovat

děkuji, kapitolka určitě bude, během týdne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama