16. srpna 2008 v 18:01 | Rikisa
|
Druhá část, prosím komentujte. Díkes !!
Uběhl týden od doby, co se všichni dozvěděli pravdu, Harry opustil ošetřovnu a vrátil se do vyučování. S tím, že má sestru se vyrovnal velice rychle, byl moc rád, že právě Vicky je jeho dvojče. Co se však týkalo Snapea, nevěděl jak se k němu chovat. Během uplynulého týdne si ho mnohokrát pozval k sobě do sklepení a povídal si s ním, někdy s nimi byla i Lily nebo Victoria. I když se Harry stále zdráhal brát Severuse Snapea jako otce, líbilo se mu, že by mohl žít opět v plné rodině, mít matku, otce a sourozence. Také doufal, stejně jako Severus, že jednou bude svého profesora brát jako otce a všechno se změní. Zároveň obdivoval svou sestru, že se během tak krátké chvíle stačila přizpůsobit nové situaci, velice si oblíbila Harryho maminku, Harry si všiml, že i Lily jí měla moc ráda, když ty dvě byly spolu, vypadaly jako matka s dcerou, moc jim to spolu slušelo, vytvořily si opravdu hezký vztah za neuvěřitelně krátkou dobu.
Právě probíhala hodina létání, které měli Harry i Vicky moc rádi a jelikož se madam Hoochová musela věnovat studentům, kteří nebyli v létaní moc zdatní, přinášely hodiny létání spoustu času k vymýšlení všelijakých rošťáren.
Harry nenápadně vyletěl na svém koštěti dál od učících se studentů, daleko od očí profesorky, kde se k němu po chvíli přidala Vicky, která se na koštěti také cítila jako doma. Harry se na Vicky vesele usmál, v očích mu hrály jiskřičky. I to, že je jeho otec je členem učitelského sboru mu nezabránilo v tom, aby se svojí sestrou plánoval lumpárny a nejen to, oni je s radostí i dělali.
"Co máš v plánu?" zeptala se Victoria, když si všimla Harryho výrazu. "Proč myslíš?" zeptal se Harry a pobaveně se ušklíbl. "Přece znám svýho bráchu, ne?" oplatila mu Victoria úsměv. "Tak povídej," pobídla ho.
"Proletíme se kolem hradu a mrkneme k Zakázanému lesu, třeba z výšky uvidíme nějaká zvířata nebo kouzelné tvory. Co ty na to?" zeptal se s nadšením Harry. Victoria místo odpovědi pobídla své koště a vyrazila kupředu. "Zkus mě dohnat," křikla za Harrym, který se stačil vzpamatovat a vyrazit za svou sestrou. Harry Victorii dohnal ihned, byl přece jenom lepší letec než ona.
Jakmile obletěli hrad, zaletěli nad Zapovězený les, kde pěkně z výšky zkoumali stádo jednorožců. "Ty jsou nádherní," rozplývala se Vicky. "To jo a podívej na tohle," řekl Harry a během chvilky zmizel ze svého koštěte a vysel jen za jednu ruku. "Chtěl bych se přihlásit do famfrpálového družstva, začal jsem trénovat s koštětem, které mi dal Sirius, však víš, můj kmotr," Harry vyprávěl, aniž by se vrátil zpátky na koště. "Harry to je skvělý, ale tohle táta moc neschvaluje a já..."
"Co má proti famfrpálu?" přerušil jí Harry. Vicky se začala smát, ale přestala, když Harry změnil polohu na svém koštěti, teď místo ruky vysel za obě nohy, hlavou dolů. "Proti famfrpálu nic nemá samozřejmě, ale proti tomuhle, nechat se zabít kvůli blbosti a abych řekla pravdu, také tě takhle nerada vidím, vrať se prosím zase zpátky, měli bysme letět za Hoochovou, za pět minut končí hodina, musíme se nenápadně vrátit zase do hodiny," poučila ho Victoria. "No jo, vždyť už..." začal Harry, ale byl přerušen hlasitým hvizdem z píšťalky. "Asi máme průser," zašeptal Harry a hbitě se vrátil zpět na koště, tentokrát tak, jak se slušelo.
Madam Hoochová je volala máváním ruky dolů. "Nic nového," ušklíbla se Vicky a společně s Harrym sletěli dolů. Přistáli hned vedle rozzuřené profesorky a pobavených spolužáků ze Zmijozelu. "Co to mělo znamenat?" vyjela na ně Hoochová. "Promiňte paní profesorko, my jsme tady jaksi nějak nevydrželi," omlouval Harry sebe a svou sestru. "Nechtěli jsme přijít o vaši hodinu," přidala se Victoria. "Nejde jenom o to, že jste opustili hodinu," zamračila se profesorka a obrátila se ke zbylým studentům. "Vraťte se všichni do hradu, hodina skončila," zavelela profesorka a vrátila se zpět k Harrymu a Victorii.
"Jdeme za ředitelem," oznámila jim a vedla je kamennou cestičkou vedoucí do hradu. "Tak to je hodně zlý," pošeptala Harrymu Victorie. "Ale ne, Brumbál je v pohodě, uvidíš," také zašeptal Harry a usmál se na Vicky, aby jí dodal odvahu. "Ale ona myslí ředitele koleje, našeho otce, Harry," Vicky uvedla slova madam Hoochové na pravou míru. Harrymu spadlo srdce do kalhot a na jeho tváři už nebyly patrné známky po jakémkoliv úsměvu. Copak na to asi řekne jeho otec? Změní se něco na tom, když je teď jeho syn, bude ho i jinak trestat nebo ho bude v tomto ohledu brát jenom jako studenta své koleje?
Harry se vrátil do reality, když madam Hoochová hlasitě zabušila na dveře kabinetu Mistra lektvarů, které se po chvíli otevřely a v nich stál rozčarovaný Snape v pracovním hábitu. Harry se po něm rozpačitě díval, když se jejich pohledy setkaly, poznal, že jeho otec není zrovna v nejlepší náladě, určitě ho vyrušili od přípravy nějakého vzácného lektvaru.
"Stalo se něco, paní profesorko?"Snape se zatvářil překvapeně, když spatřil před svými dveřmi svého syna a dceru, které přivedla rozčilená profesorka.
"Tady pan Potter a slečna Snapeová odletěli z mé hodiny a ještě k tomu pan Potter velice ohrozil své zdraví svými krkolomnými kousky na koštěti," odpověděla Hoochová a strčila zmíněné provinilce před sebe. Snape sjel oba zamračeným pohledem a otočil se na profesorku. "Děkuji, že jste je přivedla, určitě si s nimi promluvím, nashledanou."
"Nashledanou, profesore," Hoochová se otočila a odkráčela ze sklepení zpět na školní pozemky.
Snape se otočil na své děti a zavelel: "Dovnitř, hned!" Harry a Vicky se chytili za ruce a vstoupili do kabinetu svého otce.
"Co jste si mysleli? U Merlina! Je vám jasné, že jste porušili školní řád už tolikrát, že byste si zasloužili školní trest do konce studia v Bradavicích?!" zahřměl Snape ihned jak za sebou zavřel dveře. "Ale my jsme se jen chtěli proletět, byla tam nuda," ospravedlňovala je Vicky. "Victorie, ušetři mě toho vymlouvání," zavrčel Snape a obrátil se na Harryho. "Co mi k tomu řekneš ty, Harry? Myslel jsem, že máš víc rozumu."
"Neprovedli jsme nic špatného, vždyť jsme jen létali," řekl Harry. "Mohl si se zabít! Takhle hloupě riskovat!" křičel dál Snape. "O-o-omlouvám se," vykoktal po chvíli Harry. Vicky chytila Harryho za ruku, protože si všimla, že se začal třást. "Tak nám prostě ulož trest, seber body nebo dělej co uznáš za vhodné, ale už na nás prosím nekřič," Vicky se prosebně podívala na svého otce. Snape si až teď všiml, jak Harry vypadá a proto přešel na jemnější tón.
"Nebudu vám dávat trest ani odebírat body, ale dohodneme se, že pokud něco provedete znovu, Zmijozel přijde o tisíc bodů a k tomu všemu dostanete další trest k vašemu stávajícímu," řekl Snape. Harry vyvalil oči, netušil, že Snape bude tak "mírný", i když jim stále neodpustil trest za obarvení učitelského sboru na růžovo. "A Harry, slib mi, že propříště budeš létat na koštěti bezpečně, ano?"
"Dobře," Harry kývnul hlavou a nervózně si pohrával s uvolněnou nitkou na hábitu.
"Tak jo, pojďte sem vy dva," Severus je oba objal kolem ramen a zavedl je do své laboratoře. "Když už jste tady pomůžete mi s lektvary."
Bylo něco kolem deváté hodiny, když se Harry a Victoria vraceli zpět do své společenské místnosti, Snape byl tak zaujatý lektvary, že děti nepustil ani na večeři do velké síně, všichni se najedli v laboratoři a pokračovali v práci, dokud Victoria nezačala protestovat, že má všeho až po krk, což se Harry říct ještě neodvážil.
Na schodišti se rozloučili a zamířili každý do své ložnice. Harry ihned vlezl do postele, byl utahaný jak kotě. Ještě zalovil pod polštářem a vytáhl malinkého plyšového medvídka, měl ho už dlouho ve svém pokoji a až díky nedávným událostem si vzpomněl, že ho dostal od svého bratra jako dárek, když se spolu loučili, protože Filip odjížděl do Bradavic a nechával tak bratra samotného s rodiči. Harry k sobě medvídka jemně přitisknul a strčil ho zpět do bezpečí, pryč z dosahu zvědavých očí. Když se rozhlédl po ložnici, zjistil, že ještě nikdo kromě něj nešel spát, bylo mu to ale jedno, byl tak unavený, že jakmile zavřel oči, okamžitě usnul.
Ráno po snídani vyhledal Rona, protože už s ním dlouho nemluvil a hned první hodinu měli společnou, takže mohli jít spolu a cestou si popovídat. "Ahoj Rone, jak se vede?" pozdravil Harry zvesela. "Ahoj Harry, celkem to ujde a jak se vede tobě?" usmál se Ron. Harry ale Ronovi potřeboval říct víc než jen tohle a tak ho odtáhl stranou od procházejících spolužáků. "Děje se něco?" zeptal se Ron, poměrně znepokojeně. "Musím ti něco důležitého říct," Harry zvážněl a zatvářil se tajemně. "Ty mě děsíš. Stalo se ti něco? Udělal ti někdo něco?" Ron začal chrlit jednu otázku za druhou a tak ho radši Harry zastavil šokující větou.
"Severus Snape je můj otec."
Ronovi málem vypadly oči z důlků. "Cože je tvůj? Jak si na to přišel?"
Harry pokrčil rameny a vylíčil svému nejlepšímu příteli události uplynulých několik dní. Když skončil, musel se opřít o zeď, docela ho to vyčerpalo, když si všechny vzpomínky oživoval. "No páni, tak to je něco. Tenhle rok v Bradavicích bude ještě hodně zajímavý," řekl Ron a rozhlédl se po chodbě. "Hele, není tu nějak moc prázdno?"
Harry se podíval chodbou a opravdu už tu nikdo nebyl. "Přeměňování!" vykřikl Harry a spolu s Ronem se rozeběhl do třídy McGonagallové. "Už nemůžu dostat školní trest, po včerejšku už ne," zasténal Harry. "Co bylo včera?" zeptal se zadýchaný Ron. Harry mu to ve stručnosti pověděl a skončil zrovna když doběhli před třídu. "Tak to doufej, že nám McGonagallová trest nedá," řekl Ron, zaklepal a vtrhl do třídy. "Omlouváme se paní profesorko," vyhrkli oba dva a posadili se do zadní lavice. "Deset bodů ze Zmijozelu a Nebelvíru," podotkla profesorka a pokračovala ve výuce.
Oba si začali okamžitě zapisovat její výklad, aby jim nestrhla další body. Harry vycítil něčí pohled a tak zvedl hlavu, Vicky se na něj dívala pohledem říkajícím "Těch bodů si táta určitě všimne."
Harry pokrčil rameny a vrátil se zpět ke svému pergamenu. Po chvíli přišla řada na praktické cvičení kouzel, většina studentů ve třídě už měla vytáhlou hůlku, když se Bradavická škola otřásla v základech. Pak se ozval hlas tak mrazivý až mnoha studentům naskočila husí kůže. "Mluví k vám Lord Voldemort! Nezaútočím ihned jen z jediného důvodu, má rodino - dávám vám 20 minut než zaútočím na hrad."
Poté hlas utichl a po něm se okamžitě spustila všeobecná panika. Harry si vyměnil poplašený pohled s Victorií, která vypadala neuvěřitelně bledá stejně jako většina jejich spolužáků. Všichni křičeli a tlačili se ven ze třídy. McGonagallová se chopila uklidňování vystrašených prvňáků a všechny se je snažila dostat v pořádku do Velké síně. Hradem se ale opět rozlehl kouzlem zesílený hlas, tentokrát to ale byl hlas hřejivý, plný klidu, povzbudivý, ale rázný. "Prosím všechny profesory, aby ihned odvedly své žáky do Velké síně, kde všichni dostanou další pokyny!" promluvil Brumbál. McGonagallová okamžitě zavelela a odvedla jedenáctileté studenty chodbou dolů, Harry držel Vicky za ruku a uklidňoval jí.
Když vstupovali do Velké síně, spatřili před sebou absolutní zmatek, nejmladší studenti se k sobě krčili a starší žáci asi od pátého ročníku držely své hůlky v pohotovostní poloze a čekali na příchod ředitele.
Harry spatřil vpředu v síni stát několik profesorů, kteří přivedli své studenty, stál tam i Hagrid a Lily. Harry jí zamával, aby věděla, že je i s Vicky v pořádku. Lily se na něj úlevně usmála a naznačila mu, aby zůstal tam kde je a nikam neodcházel. "Táta tady ale není," ozvala se vystrašená Victoria. Harry se rozhlédl, Snape tu opravdu nebyl, když se ale podíval za sebe, spatřil přicházejícího Snapea spolu se třídou zmijozelských a havraspárských sedmáků. Ihned jak vešel do síně, očima vyhledal Vicky a Harryho a když zjistil, že jsou v pořádku, přidal se k ostatním profesorům. Harry mu však vytrvale koukal do očí, zajímalo ho, jestli opravdu vezme nabídku svého bratra a opustí spolu s nimi stranu světla a Bradavice. Snape vycítil Harryho pohled a pomalu zakroutil hlavou. Harrymu se ulevilo a trochu povolil sevření své ruky, kterou držel svou sestru, trochu se bál, že je jejich otec vezme k Voldemortovi.
Když už tu byli všichni, v čele Velké síně se najednou objevil Brumbál. V tu chvíli jakoby v místnosti někdo vypnul zvuk, všichni napjatě zírali na ředitele školy.
Před tím, než ředitel promluvil se podíval na profesora lektvarů, trvalo to asi pět minut, než od sebe odtrhly oči a Harry měl silné podezření, že se mezi sebou právě na něčem domluvily, i když netušil jak by to bylo možné.
"Budeme muset evakuovat Bradavice, všichni žáci do sedmnácti let jsou povinni opustit školu, plnoleté studenty nutit nemůžeme, ale doporučujeme jim učinit to samé jako jejich mladším spolužákům. Bystrozorové dorazí během pár minut, někteří profesorové se k nim z vlastní vůle přidají, jestliže opravdu chcete bojovat, opakuji pouze plnoletí studenti, můžete se přidat. Ostatní prosím následujte své profesory a profesorky k únikovému východu. Žádám vás, aby jste cestou zachovali klid, nechceme upozornit Voldemorta na prchající studenty. A teď prosím jděte!" Brumbál skončil a dal pokyn svým kolegům, aby začali s evakuací.
Harry pozoroval, že se od učitelského stolu odpojila McGonagallová, Snape, Kratiknot, Prýtová, jeho matka a Hagrid, zbytek zůstal a opravdu se k nim připojilo několik studentů sedmých ročníků.
Ředitelé jednotlivých kolejí se starali každý o své studenty, jak Harry poznal, když se za jejich zády objevil Snape a pevně je chytil za ramena. "Prváci půjdou první a po nich ostatní ročníky až po sedmý, seřaďte se!" zavelel a když byli všichni seřazení vyrazili směrem do sklepení spolu se zbytkem školy. "Tati, já mám strach," zašeptala Vicky a chytila se otcovy ruky. Severus jí pohladil po vlasech a pevně jí vzal kolem ramen. "Neboj se, všechno bude v pořádku," zašeptal. Snape se pak otočil na Harryho. "Jsi v pořádku, Harry?"
Harry pokýval hlavou, Snape mu chtěl ještě něco říct, ale ze zadních řad Zmijozelu se ozval nějaký povyk. Snape se zamračil a vydal se k nim. "Pokračujte v cestě, nezastavujte, jděte přímo za Nebelvírskými," přikázal jim Snape a následně se ztratil v davu.
"Já chci taky bojovat, nechci aby byla škola zničená," Harry uslyšel ze zadu něčí rozhodný hlas a pak hlas jeho otce: "Mějte rozum pane Roarku, je vám patnáct let, ředitel řekl jasně, že jenom plnoletí kouzelníci smějí bojovat. Nechte těch nesmyslů a pokračujte v evakuaci," nařídil mu neoblomně Snape.
Harryho ta slova udeřila jako blesk, škola by mohla být zničena, to se nesmí stát! Kdyby byla zničená škola, přišel by o jedinou památku po svém bratrovi, jedinou kterou má, to ne! "Hned se vrátím," řekl Victorii a už ho nebylo. Jeho sestra za ním něco volala, ale on nevnímal, musel zachránit svou vzpomínku.
Snape se vrátil na začátek prchající řády Zmijozelských, kde se ho ihned chytila Victoria. Snape se na ní otočil, dost ho znepokojilo, že se tak třese. Otočil se na druhou stranu, aby se postaral i o svého syna, jenomže Harry nebyl nikde v blízkosti. Nyní mu došlo proč se jeho dcera tak třese, měla strach o Harryho. "Kde je tvůj bratr?" zeptal se poplašeně Snape.
super to bolo fakt s u p e r .....dúfam, že sa Harrymu nič nestane .....rýchlo dalšiu kapitolu prosím