21. července 2008 v 16:26 | Rikisa
|
Tak jsem se vrátila z tábora, no řeknu vám - už teď se mi stýská a jela bych znova, děti i celý tým vedoucích byl super. Přináším vám novou kapitolku k nové povídce, na vaše přání jsem předělala komentářovou a jmenuje se Syn svého otce? - blíže v rozcestníku. Tak příjemné čtení a nezapomeňte okomentovat.
Harry otevřel pusu, aby příchozího pozdravil, ale Snape ho předběhl. "Blacku, co tady děláš?" vyjel na něj mrazivým hlasem. Sirius se zamračil a vešel dovnitř. "To tě nemusí zajímat, Snape. Přišel jsem za svým kmotřencem," odvětil a věnoval Harrymu zářivý úsměv.
"Ještě jsme neskončili," konstatoval Snape a probodl Siriuse naštvaným pohledem. Sirius se zkoumavě zadíval na Harryho a všiml si, že je nepřirozeně bledý. "Nedovolím, abys Harrymu ubližoval! Pro dnešek to stačilo, budu si muset promluvit s Brumbálem o vašich hodinách," Sirius se naštvaně otočil na Snapea, popadl Harryho za ruku a táhl ho ke dveřím.
"Kdyby se pořádně snažil, nemuseli bychom mít tolik hodin!" zařval Snape a zuřivě za nimi práskl dveřmi.
"Blbec jeden," ulevil si Sirius, když vyšli ze sklepení. Harry se vzpamatoval z počátečního šoku, zastavil svého kmotra a vážně se mu zadíval do očí. "Děje se něco Harry? Nejsi snad rád, že mě vidíš?" podivil se Sirius. "Ale jo, strašně rád tě vidím," usmál se Harry. "Jenomže, jaksi nechápu....no, co tady děláš? Vždyť tě hledá ministerstvo, nemůžeš tady jen tak chodit a řvát po Snapeovi, mohl tě někdo vidět," starostlivě odpověděl Harry.
Sirius se rozhlédl kolem sebe, nikdo na chodbách nebyl a tak zatáhl svého kmotřence do nejbližší prázdné učebny. "Vyřizoval jsem něco pro Brumbála, samozřejmě ve své psí podobě. Tak jsem si řekl, že bys mě rád viděl," vysvětlil mu Sirius.
"A co..." Sirius Harryho zastavil dřív, než se stačil zeptat. "To ti nemůžu říct, je to věc Fénixova řádu a Brumbála. Jednou se to možná dozvíš."
"Ale je to určitě nebezpečné, někdo tě může udat, jestli tě uvidí," namítl Harry. "Harry, neměj o mě strach, dokážu se o sebe postarat," Sirius se mírně zamračil a chytil Harryho za ruku. "Slib mi, že si o mě nebudeš dělat starosti."
"Pokusím se," slíbil Harry a vyčerpaně se posadil na lavici za sebou. "Harry, opravdu si nějaký bledý," prohlížel si ho znovu kmotr. "To ta nitrobrana, je to vyčerpávající, za chvíli zase budu v pohodě, jen co se trochu vyspím," odvětil Harry bezstarostně. Sirius ze sebe vydal nesouhlasný zvuk, podobný psímu zavrčení. Harry překvapením zvedl hlavu a zadíval se na svého kmotra. "Nesouhlasil jsem s tím, aby tě nitrobranu učil zrovna Snape. Kdyby ti cokoliv prováděl, dej mi hned vědět, jasný?"
"Neboj se, kdybych to s ním už nemohl vydržet, dám ti vědět," zasmál se Harry. "Myslím to vážně, nenech se jím deptat, je schopný čehokoliv," zvážněl Sirius. "Vždyť já to beru vážně, opravdu, smrtelně," řekl Harry a pokoušel se zadržet smích, ale musel uznat, že je moc rád, že o něj má někdo takovou starost jako Sirius. Jeho kmotr a Snape byli už od školních let nepřátelé a Harry měl takové tušení, že Sirius nemůže vydýchat, že Snape je na tom, co se týče svobody, mnohem lépe než on.
"Když už jsme u toho," ozval se Sirius. "Chtěl jsem ti něco dát, než odejdu."
"Jé, a co?" ožil Harry. "Si nějak zvědavej," usmál se Sirius a vyndal z kapsy kabátu malý hranatý balíček a podal jej Harrymu. "To patřilo tvému otci," podal mu jen krátké vysvětlení a čekal až Harry balíček rozbalí. Harry chvíli zápolil s uzlíkem na balíku, když na něj z balícího papíru vykouklo malé, hranaté zrcátko.
"Co to je?" podivil se Harry a se zájmem si zrcátko prohlížel, jestli neskrývá ještě nějaké tajemství. "To tě ve škole nic nenaučili, že nepoznáš ani zrcátko?" škádlil ho Sirius. "Ha. Ha," protočil oči Harry.
"Vymysleli jsme je s tvým otcem, jedno mám i já, začarovali jsme je tak, abychom se mohli dorozumívat i na dálku, třeba, když jsme měli školní trest každý zvlášť," mrkl na něj Sirius.
"To si dokážu představit. A jak to funguje?" zajímal se Harry. "Jen se do něj podíváš a řekneš moje jméno, já budu vědět, že mě potřebuješ, takže ani nemusíme používat sovy," vysvětloval Sirius. "Páni, to je super!" zaradoval se Harry a zrcátko si bezpečně uložil do kapsy hábitu.
"Budu už muset jít, uvidíme se brzy," usmál se Sirius, naposledy objal Harryho, proměnil se na Tichošlápka a už ho nebylo. Harry se smutně pousmál a odešel do Nebelvírské věže, aby konečně dosáhl vytouženého spánku.
Jenomže ať se snažil jakkoliv, nemohl zahnat zlé sny, které se mu od léta neustále vracely, a tak se ráno probudil s ohromnými kruhy pod očima. Kouknul se na přesýpací hodiny, které byly v pokoji a po zjištění, že je teprve pět ráno, zaklel a dobelhal se do sprchy, kde na sebe pustil proud studené vody.
Nechal na sebe téct ledovou vodu a znovu se ponořil do svých myšlenek. Stejně jako Sirius nemohl pochopit, proč ho nitrobranu učí zrovna Snape, proč ne třeba Brumbál? Když nastoupil do školy, svěřil se Brumbálovi se svými sny a od té doby se mu ředitel začal vyhýbat a navíc mu domluvil hodiny se Snapem. Zamračil se a zastavil sprchu, protože ač se dokonale probudil, začínala mu být zima. Vylezl ze sprchy a omotal se ručníkem. Když se v pokoji převlékl a sešel dolů do společenské místnosti, znovu na něj dolehla únava. "Kdyby to aspoň pomáhalo!" zaklel nahlas a třel si spánky.
Společenská místnost byla dokonale prázdná a oheň v krbu vesele plápolal, v místnosti vládlo absolutní ticho, jenomže ani tady Harry nedokázal usnout, nechtěl zase vidět Cedrika nebo slyšet jakékoliv plány Voldemorta nebo cítit jeho nálady, chtěl se jednou pořádně vyspat.
Seděl v křesle a přemýšlel, dokud ho nevyrušil Ronův hlas. "Už si dlouho vzhůru? Ani jsem tě neslyšel vstávat, jdeme na snídani?"
"Nějak jsem nemohl usnout. Kolik je hodin?" zeptal se Harry. "Sedm, akorát čas na snídani, mám hlad jako vlk," odvětil Ron a sedl si k Harrymu. Když k němu Harry zvedl oči, Ron zalapal po dechu. "Harry, vypadáš hrozně. Spal si vůbec?" staral se Ron.
"Cože?" nechápal Harry. "Tak se podívej sám," řekl Ron a ukázal na zrcadlo za nimi. Harry se otočil a lekl se vlastního odrazu, byl hrozně bledý a měl tmavé kruhy pod očima. "Fuj, to je teda děs, takhle nemůžu jít mezi lidi," Harry zatřepal hlavou a zvedl se z křesla. "Asi se potřebuju najíst, třeba mi to pomůže," rozhodl Harry a Ron jen pokýval hlavou, ale nepřestával si ho starostlivě prohlížet.
"Můžeš toho nechat?!" vyjel na něj Harry u snídaně. "A čeho jako?" nechápal Ron. "Musíš na mě stále civět?" zavrčel Harry. Ron ihned odvrátil pohled a zamumlal tichou omluvu. V tom se přiřítila Hermiona a přisedla si k nim. "Dobré ráno," pozdravila je a zastavila se pohledem na Harrym. "Harry, ne....."
Ron jí rychle popadl za ruku a hodil po ní varovným pohledem. "Co je?" zašeptala tichounce, aby jí Harry neslyšel. "Má špatnou náladu, moc se nevyspal," zašeptal odpověď Ron. "Můžete se laskavě o mě přestat bavit, jako bych tu nebyl?" naštval se Harry. "Mohl bys na nás přestat řvát," oplatila mu to Hermiona. "Ne, to nemohl!" vyštěkl Harry, sebral se a vyběhl z Velké síně a nechal za sebou netknutý talíř snídaně a dva nejlepší přátelé, kteří vypadali jako když do nich uhodil blesk. Celou scénu sledoval i učitelský stůl, zvláště jedny černé oči bedlivě sledovaly černovlasého chlapce.
"Co to do něj vjelo?" ozvala se vedle něj McGonagallová. "Musí být za každou cenu středem pozornosti, však já ho zchladím, čeká mě dvouhodinovka s Nebelvírem a Zmijozelem," ušklíbl se Snape. "Severusi, kdy už konečně necháte přesvědčení, že Harry a James jsou jedna a tatáž osoba," zakroutila hlavou McGonagallová, zvedla se a odešla na svou ranní hodinu. "To netuším," zašeptal Snape a odebral se do sklepení, kde už čekalo několik studentů.
Snape je pustil dovnitř a počkal dokud se nedostaví zbytek třídy. Když zazvonilo, byla celá třída už usazená vevnitř a tak mohl začít. "Celý měsíc do Vánoc budete pracovat ve dvojicích, ve kterých budete muset spolupracovat a vytvořit společně Mnoholičný lektvar. Dvojice nebudete v žádném případě měnit a spravedlivě si rozdělíte práci, každý ve dvojici bude muset něčím přispět, dostanete totiž společnou známku," zaškaredil se Snape a přelétl třídu očima, kde už se studenti začali domlouvat, kdo s kým bude.
"Ticho!" ozval se Snape a třída rázem ztichla. "Neřekl jsem, že si dvojice vyberete sami, každý si svého partnera vylosuje," řekl Snape a na důkaz se mu v ruce objevilo několik drobounkých lístečků. Harry a Ron si vyměnily útrpné pohledy, neboť to znamenalo, že můžou dostat do dvojice někoho ze Zmijozelu.
Snape obešel s lístky celou třídu a tak se všichni mohli podívat s kým jsou. Když Snape procházel kolem Harryho, Harry se snažil na něj nedívat, nevěděl jak se k němu má chovat po tom, co se stalo včera, vypadalo to ale, že Snape se chová jako obvykle a včerejší debatu jaksi ignoruje, což Harryho nesmírně potěšilo, aspoň už nebude vyzvídat, netopýr pitomej. Harry se pousmál, hned se mu však úsměv smazal, když se podíval na svůj lísteček, na kterém stálo Draco Malfoy.
"Cože? To snad ne!" povzdychl si Harry a hodil nenávistným pohledem na Malfoye. Ten se na něj na oplátku vítězoslavně zašklebil. "S kým si?" otočil se na něj Ron. "Já jsem s Hermionou, to je v pohodě," usmál se. "S Malfoyem," zabručel Harry. "Tak to je pech, dej si na něj bacha," poradil mu Ron a raději se otočil zpět ke Snapeovi, protože začal něco vykládat. "To teda je," souhlasil Harry a také raději dával pozor.
"Dvojice k sobě, postup máte na tabuli," zavelel Snape, sedl si za katedru a začal si zapisovat dvojice, které k sobě přistupovali. Mírně se zamračil, když si všiml, že Harry a Draco jsou spolu. Z toho budou jenom problémy, pomyslel si. A nejen u nich, všiml si ještě Nevilla a Craba. To bude dvojka, protočil oči a psal dál.
Harry si sedl k Malfoyovi a položil si věci na lavici. Hodil po Malfoyovi nasupený pohled a rozhlédl se po třídě, většina z jeho koleje byla promíchána ze Zmijozelem, našlo se tu ale i pět dvojic, které měli štěstí a byly spolu, jako například Ron a Hermiona nebo Parvati a Dean.
"Tak co Pottere, ještě ti straší ve věži? Nemám zavolat k Mungovi?" začal do něho rýt Malfoy. "Sklapni!" zavrčel Harry a raději se začal věnovat krájení přísad do lektvaru. Malfoy se také chopil práce a zapálil pod kotlíkem oheň a věnoval se rozmačkávání slizkých střívek. "Tyhle kousíčky určitě nezbyly ani po Diggorym, co?" řekl Draco, aby to slyšel jen Harry. V Harrym se začala vařit krev. "Co ty o tom víš, kreténe? Povídal ti snad něco tatíček Smtijed?" ušklíbl se Harry a dál se věnoval své práci. Jakmile ale sklonil hlavu, aby dokrájel svou porci přísad, na tváři mu přistálo několik střívek, které připravoval Draco. "To odvoláš!" zakřičel na celou třídu Malfoy a pohotově si vytáhl hůlku.
"Okamžitě toho nechte!" zaburácel hlas profesora Snapea, který ihned vstal a hnal se k nim.
Harry na nic nečekal a vyslal na něj první kouzlo, které ho napadlo. Malfoy zaskučel, když se mu na tváři začaly tvořit velké zelené puchýře, z kterých odkapával hnis. Malfoy zvedl hůlku a vyslal na Harryho kouzlo z černé magie, Harry se mu pohotově vyhnul, ale i tak ho kouzlo škráblo hluboko do ramene.
Oba znovu pozvedli hůlky, ale to už k nim doběhl Snape a přivolal si obě hůlky k sobě. "To by stačilo!" zahřměl nebezpečně. "Co to tu kruci provádíte? Vysvětlíte mi to?!" otočil se na Draca a pak na Harryho. Celá třída napjatě poslouchala co se bude dít.
"Potter na mě zaútočil!" ozval se pobouřeně Malfoy. "To není pravda!" namítl Harry. "On si začal!"
Snapeovi se na tváři usadil zlomyslný úšklebek a Harry vytušil co se bude dít. "Strhávám Nebelvíru dvacet bodů a Pottere máte školní trest, počkejte tu po hodině. A teď pracujte nebo to nezůstane jen u jednoho školního trestu!" poručil jim a otočil se k celé třídě, která je stále zaujatě pozorovala. "Neslyšeli jste?" zeptal se nebezpečně Snape a třída se jako na povel dala do práce.
"Abych nezapomněl, pane Malfoyi dojděte si na ošetřovnu, nevypadáte dobře," ozval se Snape. "Jistě profesore," odvětil Malfoy, věnoval Harrymu vítězoslavný úšklebek a vytratil se ven ze třídy. "Ale pane profesore, vždyť Harry krvácí!" ozvala se pobouřeně Hermiona a ukazovala k Harrymu. "Nepřehánějte, slečno Grangerová, je to jen malé škrábnutí, pan Potter to jistě přežije," Snape se otočil a začal obcházet lavice. Hermiona věnovala Harrymu soucitný pohled a pak se naštvaně otočila zpět ke kotlíku.
Malfoy se do konce hodiny nevrátil, a tak Harry musel udělat práci za dva, proto byl pozadu než všichni ostatní. Navíc ho ruka začala nepříjemně pálit a pod rukávem cítil krev, která mu stékala z ramene. Ztráta krve mu přispěla k bělosti jeho obličeje, takže teď už spíš vypadal jako mrtvola. Snape si toho nevšiml, protože ho na delší dobu zastavila lavice Longbottom a Crabe, jejich základní lektvar se zdaleka nepodobal originálu a navíc celá jejich lavice byla politá něčím slizkým. "Udělejte si tu pořádek a ještě jednou si řádně přečtěte postup," nařídil jim a raději se posunul k další lavici, dřív než ho raní mrtvice.
Harry si oddychl, když konečně zazvonilo, sbalil si věci a pomalu se vydal ke Snapeovi. "Zítra po večeři se dostavte do mého kabinetu," určil Snape Harryho trest. Harry jen pokýval hlavou, protože se mu začal zvedat žaludek a bál se, že kdyby promluvil, skončil by obsah jeho žaludku na podlaze učebny lektvarů. "Pottere!" zakřičel Snape, Harry se lekl a zvedl k němu oči.
Snape mu chtěl vynadat za to, že neodpověděl, když si však všiml jak vypadá, začal z jiného soudku. "Copak jste až tak moc tupý, Pottere?" rozčiloval se Snape. "Hm, pane?" Harry se snažil udržet svůj žaludek v klidu.
"Nemůžete se ozvat, když vám není dobře?" ujasnil mu to Snape. "Aha, no není to tak špatné," odpověděl Harry a hned na to se vyzvracel Snapeovi přímo k nohám, protože k němu přišel blíž. Snape protočil oči, jediným pohybem hůlky nechal nepořádek zmizet, chytil Harryho za ruku a táhl ho ven z učebny.
"Kam to jdeme?" zeptal se Harry, stále bílý jako stěna. "Radši mlčte, nebo mě pozvracíte, tentokrát by to nemuselo být málem, mohl byste se trefit," poznamenal Snape. Kdyby Harrymu nebylo zle, moc by se bavil. Když ale spatřil dveře ošetřovny, začal couvat, čehož si hned Snape všiml. Chytil ho pevněji a postrčil dopředu. "Proč sem?" zaúpěl Harry. Na Snapeově tváři se na okamžik mihl pobavený úsměv, ale Harry si ničeho nevšiml.
"Vím, že to tu máte rád, tak proto," poznamenal Snape s úšklebkem. Naštěstí, na ošetřovně byla jenom madam Pomfreyová, Malfoy už byl pryč. Ta, když si jich všimla, nasadila svůj profesionální výraz a hnala se k nim. "Profesore, vedete mi pacienta?"
"To bych neřekl, spíš mě sem přitáhl než dovedl," poznamenal Harry ublíženě. Snape ho zpražil pohledem a postrčil ho k madam Pomfreyové. Když už byl Snape za dveřmi, uslyšel Harryho protestavý hlas: "Ale mě vážně nic není, nevím proč mě sem profesor přivedl."
"To posoudím já, pane Pottere. Stačí se na vás jen podívat," odvětila rozhodně ošetřovatelka a zahnala Harryho do postele. Profesor lektvarů se jen pousmál a odešel zpět do sklepení hradu.
Skvělí, už se nemůžu dočkat pokračování.