close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

36. kapitola Výčitky II.část

14. června 2008 v 16:01 | Rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Druhá část, nezapomeňte váš názor.

"Nicolasi?" podivil se na hlas William, čímž přilákal pozornost mužů v místnosti. "Ozval se ti? Co říká? Kde je?" Voldemort ihned sklopil hůlku a přiřítil se ke svému synovi, stejně tak i Sirius. "Teď ne," zastavil je William a otočil se k nim zády, aby mohl vyslechnout Nicolase.
"Nicku, kde jsi? Proč se ptáš co se děje? To bych se měl zeptat spíš já tebe, proč ses mi neozýval?"
"Ještě ti nemůžu říct kde jsem, nemůžu se vrátit, bojím se, že nás otec s Clair rozdělí. Musel jsem s tebou mluvit, mám špatný pocit, že se doma něco stalo. Je všechno v pořádku?"
"Jestli je všechno v pořádku? Nic není v pořádku. Nicolasi, ty to nechápeš? Potřebujeme, aby si se vrátil, nemůžeš stále utíkat. A maminka tě potřebuje ze všech nejvíc, prosím vrať se!"
"Proč? Co je s maminkou?"
"Je moc nemocná, potřebuje tě."
"Je to vážné?" zděsil se Nicolas.
"Ano, je to moc vážné, může zemřít, Nicolasi."
"Ach ne!" Nicolas se rozplakal a nemohl dál mluvit.
"Nicku! Mluv se mnou! Musíš se vrátit, jedině ty můžeš mamince pomoct. Slyšíš mě? Musíš mi říct, kde jsi. Prosím."
"Jsme skrytí v jedné jeskyni, nemůžu se přemisťovat, tak se můžeme dostat domů jedině záchranným autobusem nebo..."
"Nicolasi zadrž, nikam neodcházejte a zůstaňte tam kde jste. Vyzvednu tě, společně se Siriusem a otcem. Ano? Jen zůstaň kde jsi."
"Ne, já nechci, aby přišel otec. Přijď sám se Siriusem."
"Nicku, otec ti nic neudělá, ale jak chceš, přijdu sám se strýčkem," souhlasil William.
"Počkáme tady, jen mi slib, že otec nechá Clair na pokoji a neublíží jí."
"To by nikdy neudělal."
"Slib mi to."
"Dobře, slibuju, všechno mu vyřídím."
"V pořádku. Už nemám tolik síly, budu muset náš rozhovor skončit, počkáme tady."
"Nicolasi, jsi v pořádku?"
"Asi ano, přijď, budeme čekat," Nicolas přerušil spojení a William se otočil zpět ke svému strýci a otci.
"Už vím, kde je," oznámil jim. "Kde?" vyhrkli oba najednou. "Jak vidím, tak už se nehádáte," poznamenal Will s úsměvem. "Williame! Nehraj si se mnou," okřikl ho Voldemort. "Jdeme pro něj, vím přesně kde je, poslal mi obraz jedné jeskyně. Ale dal mi jednu podmínku," řekl Will.
"Jakou podmínku?" chtěl vědět Voldemort. "Že neublížíš Clair a...."
"To bych nikdy neudělal," přerušil ho otec. "Já vím, taky jsem mu to řekl. Chce ale taky, abys ty zůstal doma, smím pro něj jen já se Siriusem," dodal William a očekával výbuch vzteku, který k jeho překvapení nepřišel. Jeho otec vypadal naopak velmi klidně, smířeně a hlavně velmi zklamaně. "Jděte tedy, přiveďte ho hned domů, budu u Kirsten," řekl Voldemort a s tichým puk se přemístil pryč. Will chytil Siriuse za ruku a společně se přemístili za Nicolasem.
"Nicku, co se stalo?" zeptala se starostlivě Clair, když si všimla, že už skončil rozhovor se svým bratrem a po tváři se mu kutálejí slzy. "Maminka, je nemocná, musím se vrátit, musím jí zachránit," odpověděl smutným hlasem Nick. "Budeme se muset vrátit, pochopím, když nebudeš chtít se mnou odejít, ale já se musím vrátit, otec ti nic neudělá, naši rodiče budou muset pochopit, že chceme být spolu, jinak zase utečeme," rozhodl Nicolas. "Ne, Nicolasi, já se s tebou vrátím, nemůžeš nechat maminku samotnou, já bych udělala to samé, to je samozřejmost."
"Nicolasi!" uslyšeli oba dva známý hlas. Nicolas vstal ze země a společně s Clair vešli ven z jeskyně. Oba byli trochu ušpinění, ale vypadali v pořádku. "Tady jsme," zamával na Willa Nicolas. "Nicolasi, tys nám ale dal," obejmul ho William a po té i Sirius. Oba pak pozdravili i Clair, kterou si vzal na starost Sirius, William zase svého bratra a všichni čtyři se přemístili do Temného sídla, kde byly kvůli této události zrušeny přemisťovací bariéry.
Sirius s Clair čekali v přijímacím salónu a Will se přemístil přímo před svého otce, kterému poslal krátkou zprávu po patronovi. Nicolas vedle něj se přikrčil, když spatřil výraz svého otce. Nevědomky se přitiskl více ke svému bratrovi, když se k němu Voldemort rozešel. Jeho otec si toho všiml a tak se zamračil. "Nicolasi, já ti přece nic neudělám," řekl. "Ale jestli si myslíš, že ti to jen tak projde, tak jsi na omylu. Víš, co se všechno mohlo stát? Copak si vůbec nepřemýšlel!" rozkřičel se a chystal se svého syna chytit, jenomže William mu zastoupil cestu. "Tati, na tohle není nejvhodnější chvíle, nevidíš, že má z tebe strach?"
Nicolas se opravdu začal klepat a ustupovat od svého otce co nejdále. Voldemort se k němu zuřivě rozešel, ale opět ho zastavil William. "Otče, tohle přece nechceš," zašeptal. "Pomysli na maminku," připomněl mu jeho starší syn. Když to Nicolas uslyšel, ihned se rozeběhl do ložnice svých rodičů, aby mohl maminku vidět. Voldemort byl ale rychlejší, chytil svého syna za ramena a otočil ho k sobě. "Nicolasi, počkej, maminka teď spí, můžeš jí vidět později, řeknu jí, že už jsme tě našli, bude moc šťastná," usmál se Voldemort a radostně objal svého syna. "Vždyť bych bez vás všech nemohl žít. Copak sis myslel, že bych ti mohl ublížit?"
Nicolas jeho objetí opětoval, ale znovu se mu objevily v očích slzy. "Proč mě nepustíš za maminkou? Chci jí vidět," zaprosil Nicolas a snažil se dostat z otcova sevření, ten ho však držel pevně. "Musí odpočívat a tebe musí prohlédnout Severus," prohlížel si ho starostlivě otec. "Ne, nic mi není, jen jsem věděl, že něco není v pořádku, proto jsem se musel vrátit," namítl Nicolas. "Už jsem řekl, kdyby si se viděl, tak nic nenamítáš, pojď," Voldemort uvolnil sevření, aby se mohli přemístit do Nicolasovi ložnice, ten toho ale hned využil a rozeběhl se do ložnice, kde spala Kirsten.
"Nicolasi, stůj!" Voldemort i William se rozeběhli za ním. Nicolas divoce otevřel dveře a spatřil svou maminku, která spala na posteli. Rozeběhl se k ní, klekl si k posteli a vzal jí za ruku. V tu chvíli do pokoje vběhl Voldemort, následovaný Williamem a Severusem, který přišel zkontrolovat Kirsten.
"Mami, prosím prober se. Odpusť mi to, je to moje vina! Já jsem nechtěl," vzlykal Nicolas. "Nicolasi, teď jí nepomůžeš, musíme počkat až se probudí," chytil ho jemně Voldemort a pokoušel se ho zvednout do náruče. "Ne! Já tady zůstanu!" protestoval Nicolas a pevně se chytil matčiny postele. "Je to moje vina, to proto tady takhle leží. Co jsem to provedl?" Do očí se mu znovu nahrnuly slzy a Voldemort nechal veškerých pokusů, odvést svého syna pryč. Přešel k Severusovi a pokynul svému staršímu synovi ať dá na Nicolase pozor.
"Co budeme dělat? On se tak snadno nevzdá, mohlo by mu to ublížit," strachoval se Severus. Byl moc rád, že je jeho kmotřenec zpátky doma, ale nechtěl, aby skončil jako jeho matka. "Nevypadá moc dobře," souhlasil Voldemort. "Když to nepůjde po dobrém, odvedu ho po zlém, je to pro jeho dobro," rozhodl Pán zla. "Nevím, jestli je to dobrý nápad,..."
"Nicolasi! Co to děláš?"ozval se poplašeně William, který pozoroval svého bratra. Voldemort i Snape k nim ihned obrátili svou pozornost. Nicolas měl obě dvě ruce položené na matce, měl zavřené oči a tiše šeptal, že bude vše v pořádku. Kirsten se začala probouzet, ale Nicolas oproti tomu začal blednout čím dál víc. "Přebírá na sebe její bolest," poznal ihned Severus. "Okamžitě přestaň, Nicolasi!" přiběhl k němu otec a odtrhl ho od Kirsten. Nicolas se podíval otci do očí a zašeptal: "Alespoň jsem mohl napravit svou chybu," a zhroutil se otci do náruče.
Kirsten se právě probudila a ihned se zeptala na Nicolase, když si ale všimla, že leží zhroucený v Tomově náruči, rozplakala se. "Mami, uklidni se. Bude v pořádku. Jak ti je?" zeptal se William. "Je mi výborně, ale co je s Nicolasem?" Kirsten se chystala vstát, ale Severus jí zarazil. "Nejdřív musím vyšetřit tebe i tvého syna," řekl, uchopil Kirsten zápěstí a měřil jí tep.
Voldemort Nicolase uchopil pevněji v náručí a odnesl ho do jeho ložnice. Severus k nim po chvíli přišel a dal se do vyšetřování Nicolase. "Kirsten je v naprostém pořádku, nedovedu si to vysvětlit, Nicolas na sebe musel převzít všechny její problémy, protože schopnost léčit nemá,"oznámil Severus Voldemortovi, když přikládal Nicolasovi studený obklad na čelo.
"Tak jak to vypadá?" zeptal se po chvíli Pán zla. Jeho syn ležel v posteli a celou dobu vyšetření se neklidně vrtěl a šeptal něco ze spaní, Pán zla mu jemně hladil ruku a trpělivě čekal na výsledky.
"Vůbec nevím, jak dlouho to potrvá, ještě jsem se s tím nesetkal, není to tak vážné jako u jeho matky, ale neříkám, že není v nebezpečí. Potřebuji ještě udělat nějaké testy," vysvětlil Severus. "To nám ještě chybělo, postarej se o něj. Ještě musím zařídit jednu záležitost," Voldemort vstal a zmizel za dveřmi místnosti.
Měl namířeno do přijímacího salónu, kde stále čekal Sirius a Clair. Když otevřel dveře, Clair se ani nepohnula a nedala na sobě znát, jaký má strach. Voldemort musel uznat, že je statečná. "Ty musíš být Clair," podal jí ruku na pozdrav. Clair jí bez váhání přijala a potřásla Voldemortovi rukou. "Chtěl bych si s tebou promluvit, posaď se prosím," ukázal na pohodlnou pohovku u krbu, počkal až se Clair posadila a on se posadil hned vedle ní. "Promiňte, půjdu navštívit svou sestru," ozval se Sirius, rozloučil se s Clair a měl se k odchodu. "Kirsten je už v naprostém pořádku," usmál se Voldemort, čímž Clair naprosto vyvedl z míry. Nedovedla si představit, že by se Voldemort smál.
"To je skvělá zpráva, hned tam běžím," zasmál se Sirius a v mžiku byl pryč.
"Víš Clair, mám moc rád svého syna a poznal jsem, že on má rád tebe. Nechci, aby byl nešťastný, nebudu mu bránit v tom, aby se s tebou stýkal, i když si stále myslím, že na lásku jste příliš mladí, nebudu vám bránit." Voldemort se odmlčel a čekal, co na to poví Clair. "Ano, máme se rádi, chápu, že je to pro vás těžké pochopit, ale my víme co je to láska. Nemůžu uvěřit, že s tím souhlasíte. Před tím jste měl rozhodně jiný názor. Co se změnilo?" chtěla vědět Clair. Voldemort pozvedl údivem obočí, nikdy se nesetkal s člověkem a už vůbec ne s dítětem, který by se s ním bavil tak klidně a přitom nepatřil do jeho rodiny nebo nejbližších Smrtijedů.
"Vidím, že můj syn má dobrý vkus," usmál se na ní. "Ale co se změnilo? Uvědomil jsem si, že mi na synovi záleží mnohem více, než jsem si myslel, nechci mu bránit ve štěstí, i když je to pro mě těžké. Budu si totiž muset promluvit s tvým otcem a nejsem si tak zcela jistý, jestli se mnou bude chtít mluvit," řekl Voldemort. "Bude to asi těžké, ale já se přimluvím," slíbila Clair a chytila se Voldemorta, který jí přemístil domů k jejím rodičům.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 14. června 2008 v 16:32 | Reagovat

Krásné to bylo, sice po doceal dlouhé době, ale jsem ráda, že tady je konečně kapitola. Teď by ještě mohla být kapitola k Život nelze naplánovat a budu spokojená, aspoň na chvíli.

Tak Harrymu zase něco je, to je pěkné, sice je to na mě málo morbidní, ale i tak, pěkné...

Pěkná kapitola, samozřejmě se těším na další a doufám, že bude o něco dříve, než tato. Teda Mistr se nechová moc jako Mistr, taková citlivka se z něj stala...

2 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 14. června 2008 v 16:32 | Reagovat

Krásné to bylo, sice po doceal dlouhé době, ale jsem ráda, že tady je konečně kapitola. Teď by ještě mohla být kapitola k Život nelze naplánovat a budu spokojená, aspoň na chvíli.

Tak Harrymu zase něco je, to je pěkné, sice je to na mě málo morbidní, ale i tak, pěkné...

Pěkná kapitola, samozřejmě se těším na další a doufám, že bude o něco dříve, než tato. Teda Mistr se nechová moc jako Mistr, taková citlivka se z něj stala...

3 Ivi Ivi | Web | 14. června 2008 v 16:34 | Reagovat

Krásně napsaná kapitolka, to se ti povedlo Rik!

Akorát...(teďka promiň za kritiku) ale...Nicolas je nějaký...moc dětinský?

To bude asi všechno ke kritice, teďka přejdu zase na chválu :D

Kris se nedivim že omdlela...ale její stav mě překvapil...

Sirius vtipnej a originální jako vždy(tím nechci říct že ostatní nebyli) a Will nezklamal :D

Severus zase záchranná sestřička :D

A dlouho se nám neozvala Ginny...To chci pak vidět její výraz, až uvidí (třeba neuvidí) Clair x)

A taky jsem zvědavá co Clairiny rodiče na jejich nevídanou návštěvu....

Prostě nervy v kapse!

:D

4 Ivi Ivi | Web | 14. června 2008 v 16:36 | Reagovat

P.S. : Pán Zla....nebude v nejbližší době masakrovat? Docela mi tahle jeho vlastnost chybí... x))

5 rikisa rikisa | 14. června 2008 v 16:51 | Reagovat

děkuji za komentáře. No tak nějak z Pána zla jsem udělala citlivku naschvál, ale nebojte, jenom když se jedná o jeho rodinu, k ostatním ve válce to bude zase ten starý dobrý vrahounek. Nevím, jestli je Nicolas dětinský, když je pořád ještě dítě. Kdybych tohle provedla já a viděla tak svou maminku, brečela bych stejně, a to jsem starší :D. Ginny nějak neplánuji, ale uvidíme. Jinak jedna větší akcička se už blíží. :)

6 Ivi Ivi | Web | 14. června 2008 v 16:54 | Reagovat

:D

jojo....a na tu akcičku se těšíím :D

7 Ryana-13 Ryana-13 | Web | 14. června 2008 v 17:31 | Reagovat

Rikiso, dříve jsem velice ráda četla tvé povídky a s nadšením jsem očekávala pokračování. Teď se jen díky feedreaderu podívám co jsi přidala. Přečtu si to a řeknu si fajn mám co číst, není to tak špatné. Ale nezaujme mě to. Bohužel mě to mrzí. Vadí mi, že jsi se tak zhoršila. Nevím čím to je. Možná je to stresem ze školy. Možná nějakými problémy, ale prosím piš srdcem a ne jen proto, že musíš. Povídka mi připadá nudná utahaná bez ničeho. Prostě jen kapitolka, ze které jsem si nic neodnesla.

A pozor na témata, kterým nerozumíš.

R.

8 Ryana-13 Ryana-13 | Web | 14. června 2008 v 17:40 | Reagovat

Ještě mám dodatek.

Povídka mi příjde monotóní. Je zbytečně dlouhá a stále se opakují podobné zápletky. Přijde mi, jako bych četla povídku od Cissy, nebo spíš něco co se tomu má velice vzdáleně podobat, ale Cissy to má mnohem více propracované a na to, že jí je 17 či 18 (to teď přesně již nevím) musím říct klobouk dolů, ale tohle je spíš neopdařený plagyát.

Nelíbí se mi, že Nikolas je pořád nemocný. Pozor na ošemetné téma medicíny. Pokud se nepletu kolabs krevního oběhu. To slyším poprvé a to mám za sebou 4 + 3 roky ve zdravotnictí. Krev se může rozpadat, srážet nemusí se tvořit, ale kolabovat může organismus, orgány, ale krev.

Co dodat. Doufám, že se polepšíš, protože ty máš na mnohem víc než jen na slátaniny.

R.

9 rikisa rikisa | 14. června 2008 v 17:51 | Reagovat

Všechny upozorňuji, že povídka je čistě jen a jen z mé hlavy a nikdy jsem nekopírovala, nekopíruju a nikdy nebudu!! Jinak děkuji za veškeré komentáře. Ryano: kolabs krevního oběhu opravdu existuje, ještě jsem se na to ptala mojí známé, která má medinu :D Doporučuji nějaký lexikonek. Jo a jenom dodatek: kapitolky nepíšu protože musím, ale protože chci a moooc mě to baví. A upozorňuji, nikoho to číst nenutím, je to pouze věc názoru. Mějte se krásně.

10 rikisa rikisa | 14. června 2008 v 17:52 | Reagovat

jé pardon - kolaps :D

11 Vina Vina | Web | 14. června 2008 v 17:52 | Reagovat

Budu souhlasit s Ryanou-13, je to zvláštně napsané a hlavně Nokolas ani Clare se nechovají na svůj věk. Chovají se jako by jim bylo nejmíň o deset víc.

12 werusenka werusenka | 14. června 2008 v 17:53 | Reagovat

moc se mi tvoje kapitolka líbila, ttak trochu vystihuje situaci, která se někdy stává i v obyčejném životě, dneska  se mi neobyčejně líbila a dokázala jsem  se vcítit po dlouhé době do rolí hlavních hrdinů, kteří byli v ní. no tak hodně štěstí ve psaní

13 Ryana-13 Ryana-13 | Web | 14. června 2008 v 17:58 | Reagovat

Já tvou povídku četla ráda, ale teď už mi přijde ohraná. Ale dočtu ji. A krevní kolaps následuje až po selhání ostatních orgánů (ledvin, jater). Pochybuji, že by byla po únavě hned na pokraji smrti. A přestaly by jsi fungovat orgány.

R.

14 Berninka Berninka | E-mail | Web | 14. června 2008 v 18:46 | Reagovat

Mě se nová kapitolka hrozně líbila. Jako všechny ostatní a hlavně byla po dlouhé době, tudíž jsem za ní byla nesmírně vdčná. To, že je Nikolas pořád nemocný mi nevadí, neboť v tom ukazuješ jak se Tom o svého syna bojí a takové povídky mám ráda. Je tak dál.

15 maurietka maurietka | E-mail | Web | 14. června 2008 v 19:42 | Reagovat

Nádherná kapitolka jako vždy, riki. Musím uznat, že mě vážně dostala. Těším se na další pokračování, zvláště kvůli rozhovoru Clairiny rodiny a Voldemorta. Též samozřejmě na Nicolase, a jeho další plány.

Prostě doufám, že přidáš co nejdříve další kapitolku.

16 Anna Anna | 14. června 2008 v 19:57 | Reagovat

Paráda už se těším na pokračování.

17 Sam.B Sam.B | 14. června 2008 v 21:06 | Reagovat

prostě výtečné jako vždy. Jsem ráda, že ses vrátila a těším se na Život nelze naplánovat.

18 Abigail Abigail | 14. června 2008 v 21:31 | Reagovat

Mě se kapitolka líbila moc. Mě se tyhle problémy a nemoci co má Harry líbí. Hrozně ti za ně děkuji. Čekala jsem na to na smilovíní. Díky

19 Simple Simple | Web | 14. června 2008 v 22:16 | Reagovat

Nechápem, čo sa ti nepáči Ryana. Táto poviedka je monotónna? Poznám toľko poviedok, ktoré sú o hodný kusisko viacej monotónnejšie ako táto. Má skvelý dej a rozhodne sa v nej zápletky neopakujú. Čo sa týka pokračovania, tak si nemyslím, že poviedka upadá. Je síce pravda, že už dlhšiu dobu nepribudla nová kapča, ale treba povedať, že každý autor má svoj vlastný život, ktorý je preňho prednejší, než svet Harryho Pottera.

A teraz už k tej kapitole.... myslím si, že tá najväčšia zápletka prišla až na konci, keď sa Voldemort vybral za Clairininým otcom. Som zvedavý ako to dapadne:) Daj si kľudne načas, nech výsledok bude super. Píš kapitoly vtedy, keď máš chuť a nie z donútenia:P Sme dohodnutý?:D Dúfam, že som sa veľmi nerozpísal:P Papa

20 rikisa rikisa | 15. června 2008 v 11:14 | Reagovat

skvělé, děkuji za názory :D Kapitolka přibude co nejdříve :))

21 If If | E-mail | Web | 15. června 2008 v 12:16 | Reagovat

Jsem tak strašně ráda, že zase přidáváš kapitolky!!! Už mi straaašně chyběly :-D a to opravdu ke všem povídkám, píšeš naprosto skvěle a mně se strašně líbí všechny děje, které v povídkách máš :-D...

Těším se, až přidáš další kapitolku a už teď ji vyhlížím :-D

22 Kate Kate | 15. června 2008 v 15:17 | Reagovat

Nádhera.Už se těším na další

23 erian erian | 15. června 2008 v 17:51 | Reagovat

skvělé, jsem ráda, že to Nic vzal na sebe, ale ted už tam bude další zápletka, že? Když se tato asi nevidět dá do pořádku :-)

24 Eržika Eržika | 16. června 2008 v 1:16 | Reagovat

Tak se nám to rozmotalo a zase zamotalo =o) Je fajn, že Voldy přistoupil na Nicolasův vztah s Clair. Jsem moc zvědavá, co za nemoc si na sebe Nick převzal. Doufám, že to nebude nic vážného.

Už se těším na pokráčko =o)

25 Inies Inies | Web | 16. června 2008 v 7:22 | Reagovat

Po dlouhé, ale velmi dlouhé době čtu nějakou pořádnou kritiku na jakékoliv dílko. To že je to kritika sice na Tebe, rikiso, mě trošku mrzí, ale až tak moc nepřekvapuje. Musím souhlasit s Ryanou, že Nicolas je často nemocný, ale na tenhle fakt jsi si už zvykla. Nevím, jestli to byla Ryana, kdo mluvil o tom, že se Nick a Claire nechovali na svůj věk.  S tím souhlasím všema deseti. Ve třinácti letech se do sebe bláznivě zamilovali - hm dobře, láska nezná mezí. Že je Claire rozumná a že chápe... a bla bla. Argumenty dobrý, ale pro někoho kdo je minimálně o pět let starší a má pubertu už za sebou. Ale přestostejně nechápu, kdy se Nick choval dětinsky, to vážně ne.  Takže konec kritiky, kde jsem jen okomentovala kritiku jiných.

Mě se tahle druhá část líbila v něčem méně a v něčem stejně oproti první části.

Jinak nevěřím, že tohle píšu, špatně jsem se vyspala... Ale už se těším na další kapitolu k čemukoliv :)

26 janik janik | Web | 16. června 2008 v 19:20 | Reagovat

Ahoj všichni, jen vám chci říci, věřte či nevěřte, splnilo se mi přání, které jsem měla, a znám další lidi, kterým se to též splnilo, takže nic neztratíte tím,že to zkusíte.

Nevěřím na čáry, ale..............pracují se mnou dva kolegové, kterým se to přání splnilo, takže vám přeji hodně štěstí.

Hodně lidí si není jistých, co by

v životě chtěli.

Dostal jsem tento list přes přítele, udělal jsem, co mi řekl a po týdnu se stalo skutočností to, co jsem si přál.

Tady je přesná kope, takže: funguje

to !

Řekni si pro sebe jedno jméno chlapce nebo děvčate, s kterým by jsi chtěl-a být (3x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl-a dosáhnout v průběhu příštího týdne a řekni si to pro sebe (6x).

Kdybys si měl něco přát, co by to bylo? Řekni si to pro sebe! (9x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl aby se událo mezi tebou a osobou na kterou jsi myslel-a při prvním obrázku a řekni si to pro sebe 12x.

Teď je tu náročná část, vyber si jedno přání z těch na které jsi už myslel-a, zkoncentruj se na to přání jak jen můžeš a nemysli na nic jiného jen na to přání.

Teď řekni svoje poslední a konečné přání vzhledem k přání, které jsi si vybral-a.

Teď když jsi toto dočetl-a, máš hodinu na to, aby jsi to poslala 15ti lidem a Tvoje přání se stane skutočností do týdne.

Čím víc lidem to pošleš, tím plněji se zrealizuje tvoje přání.

Kdyby jsi chtěl-a ignorovat tento list, opak sa ti stane skutečností.

Nebo

se to nikdy nestane..

27 Lisa Lisa | 16. června 2008 v 19:52 | Reagovat

Mooc krásná kapitola,mooc za ní děkuju páč HP  Pravá rodina je jedna z mých nejoblíbenějších povídek!!!

28 katka katka | 17. června 2008 v 17:21 | Reagovat

uuupe suprová.....tuhle povídku mám fakt moc ráda...je upe suprová a doufám, že další kapitolka bude co nevidět :-)

29 zdenka zdenka | Web | 17. června 2008 v 20:24 | Reagovat

mocinko ser mi to líbilo...kdyžbych zvolila trochu razantnjěšího Pána Zla :) Já vím jsem nenapravitelná...můj sen Harry průšvihář :)) prostě mi hraješ do noty..jen pozor na zdravotnické termíny ... který kouzelníci moc neznají

30 nikitka nikitka | 17. června 2008 v 21:25 | Reagovat

Uzasne, konecne po dlouhe dobe zase kapitolka..., ale souhlasim se zdenkou, taky mam rada "prisnejsiho" Pana Zla...........jinak uzasny kapitolky, moc se tesim na pokracovani

31 Cissy Cissy | 18. června 2008 v 13:07 | Reagovat

Na to, jaký měl Voldemort o manželku strach, vzal Nicolasovo zranění docela v pohodě. Asi mu to nevadilo... připadalo mi, jako kdyby to moc neřešil... čekala bych víc starostlivosti...

32 Anna Anna | E-mail | 19. června 2008 v 13:46 | Reagovat

Obě kapitoly byly úžasné.

33 Tamia de Moon Tamia de Moon | 23. června 2008 v 21:57 | Reagovat

Ale ano... ujde to. Možná by to chtělo méně roztahaný děj, je hodně poznat, že jsi dost tápala ve výrazech, zdá se mi to poté takové... kusé, jestli víš, co tím myslím. Mohu tě ujistit, že s tím má problém celkem hodně autorů (jmenovitě především já, je to má největší neřest, se kterou bojuji nekončící válku). Snad by se to ztratilo, kdyby jsi občas trochu zmenšila tempo a občas zrychlila, takle je to jeden nikdy nekončící tah. Problém vidím v tom, že píšeš jen v případě, že máš určitou specifickou náladu, postavám to pak hrozně ubírá na důvěryhodnosti. Toliko můj názor. :-) Je velmi pravděpodobné, že je mylný, ale... co taky není?

34 elza elza | E-mail | 30. června 2008 v 12:30 | Reagovat

Ahojte moc se mi líbí tendle nový Harry.Je to vinikajici příběh.Jenom bych ráda poprosila o radu jak otevřid kapitoly 12-18.Jestli mi někdo poradi moc děkuju.Autorka by mněla něco vydat je suprova.Děkuju za přiběh a radu.

35 Clowers.K Clowers.K | Web | 3. července 2008 v 9:41 | Reagovat

Všichni z Harryho děláte pořád nemocnýho chudáčka... kdyby se alespon něco dělo... ale von je furt v postely a Severus o něj pečuje, Voldy od něj furt odchází a ženu posílá spát, že se o něj postará, mno já už fakt nwm, ale zdá se mi že se to už nějako moc a zbytečně opakuje... Jinak dobrý:)

36 nazde nazde | Web | 8. července 2008 v 9:58 | Reagovat

kráása. kdy se chystáš přidat další kapitolku?

37 Madison Madison | E-mail | 8. července 2008 v 10:29 | Reagovat

Páči sa mi celý príbeh a este sa chcem spýtať že kedy bude nova kapitpla lebo uz to asi nevydržím please co najskôr a to nevadi ýe sa nieco opakuje ako napisal niekto predo mnou aj tak je to super !!!

38 Rogue Rogue | E-mail | 9. července 2008 v 20:09 | Reagovat

Moc pěkná povídka, už se nemůžu dočkat další...sem zvědavá jak to dopadne s Claire a Nickem

39 lucka lucka | 22. července 2008 v 0:37 | Reagovat

nádhernej článek nádherná jakošto knížka sem tu poprvé a upa mě to pohltilo doufám že si nepřestala protože na to máš fakt talen piš víc kapitolek fakt nádhera!!!!! jen už herryho (nikolase ) netrap nobo jo ale rozhodně he nenech zemřít to néééééééé

40 baya.smile baya.smile | 16. srpna 2008 v 17:53 | Reagovat

Rozhodně protestuju proti názorům, že je povídka monotonní a upadá a podobné kecy, protože to rozhodně není pravda. Musím souhlasit, že Nicolasovi často něco je, ale aspoň vidíte, jak je obětavej, že si na sebe vzal maminčinu bolest :o) A že se nechovají na svůj věk? No co, láska je nevypočitatelná a může přijít v každém věku, navíc jsme ve světě magie a povídek, tak se nemůžeme divit ničemu. Ať si třeba ti dva milenci předčasně vyspějí ;-) Tahle povídka byla první, kterou jsem začala číst a možná proto je to moje nejoblíbenější. Jen tak dál, je to skvělý. Moc se těším na další kapču, zatím ukojím svou touhu na jiných povídkách, které jsem teď zanedbávala xD papa

41 majojija majojija | 17. srpna 2008 v 10:21 | Reagovat

strašně se mi tvá povídka líbí a byla bych ráda kdybys přidala další kapitolu.už se nemůžu dočkat

42 Blazz Blazz | Web | 16. září 2008 v 18:54 | Reagovat

Skvělé povídka,jen by to chtělo další kapitolku,prosíím...

43 Attila Attila | 23. září 2008 v 19:07 | Reagovat

Super povídka kdy pridaš další kapitolu?Suhlasím s baya.smile  to že je tato povidka monotonna je hoooozna lež!!!!!Mne se moc libi pišeš od srdca a kome sa nepači nech to nečíta....Len tu dalšiu kapitolku by to chcelo...

44 Moony Moony | Web | 11. března 2009 v 20:24 | Reagovat

je super...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama