close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

36. kapitola Výčitky I.část

14. června 2008 v 15:59 | Rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Tak tady máte novou kapitolku, po delší době k Pravé rodině. Nechce mi komentíky, ať vím, jak se vám líbila. Vím, že už jste natěšení, tak šup do čtení:D.

Nicolas se už po několikáté za noc vzbudil, protože v hlavě neustále slyšel svého bratra. Prosil ho, aby mu řekl kde je a vrátil se domů, že se na něj otec nezlobí, naopak on i jeho matka se o něj moc bojí. Nicolas ale odmítal s Williamem mluvit, nechtěl, aby věděl kde on a Clair jsou, posadil se a zatřepal hlavou, jakoby chtěl vyhnat z mysli bratrovy prosby. Všechny jeho pokusy zastavit příval slov byly marné a tak jako poslední řešení použil nitrobranu, bylo to sice náročnější a vyčerpávající, ale nic jiného mu nezbylo. Lehl si znovu do spacáku, který dnes večer vyčaroval pro sebe a pro Clair, otočil se na druhý bok a s úsměvem si prohlížel svou přítelkyni.
Byla to jejich sedmá noc od útěku, toulali se kouzelnickým světem, ale drželi se dál od velkých měst, kde by je mohli Smrtijedi nebo Řád snadno objevit. Nejvíce času trávili v přírodě, kde se cítili nejlépe a hlavně bezpečně. Druhý den od útěku nacházeli útočiště v poměrně prostorné jeskyni, která byla dobře ukrytá v hustém lesíku nedaleko jedné kouzelnické vesnice, kam často tajně chodili pro jídlo a vodu. Jejich velkým štěstím bylo, že Nicolas mohl kouzlit bez použití hůlky, takže se Ministerstvo nemohlo dozvědět o používání kouzel nezletilých kouzelníků. Mohli tak rozdělat oheň, zajistit si přikrývky a také jiné nezbytné věci, které by bez použití kouzel sehnali velmi těžko, po mudlovsku.
Nicolas Clair velmi obdivoval, nejen že měla odvahu postavit se svému a hlavně jeho otci, ale také jejich pobyt v ne zrovna komfortních podmínkách, snášela velmi statečně. Na jednu stranu si nadával, že jí dostal do takové situace, ale na druhou stanu byl velmi rád, že jsou spolu. Naposledy se podíval na spící Clair a zavřel oči, aby ještě stačil něco naspat, než bude muset vstávat a jít sehnat něco k snídani. Stále ještě s myslí uzavřenou se ponořil do říše snů.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Lord Voldemort přecházel z jednoho rohu místnosti do druhého, nemohl přijít na to, jak najít svého syna. Rozeslal všechny Smrtijedy po celém světě, přičemž válka mu byla v této chvíli absolutně lhostejná, na ničem mu nezáleželo víc, než na tom, aby Nicolas byl zpátky doma a v pořádku. Nesmířil se sice s tím, že se dal dohromady s Clair de Ailean, ale utěšoval se myšlenkou, že Nicolas je moc mladý na to, aby věděl, co je skutečně láska, přesvědčoval se o tom, že je to pouze bláhové poblouznění, které přejde stejně tak rychle jako přišlo. Nejvíce ho ničilo vědomí, že nemůže nic dělat, on největší kouzelník všech dob. Jak najde svého nejmladšího syna? Už zkusil snad všechno co se dalo, ale nikdy neztratí naději, že Nicolase najde. Litoval, že si o té celé věci s Johnathanem nepromluvil se synem osobně, měl mu to vysvětlit lépe, určitě by pochopil, že se s Clair nemá stýkat. Popravdě, litoval více věcí, které mohl udělat jinak, ale na některé bylo už příliš pozdě.
"Pane, pane!" Do pokoje vtrhla domácí skřítka a děsivě kolem sebe mávala svýma malýma ručkama. "Co je?!" vyjel na ní podrážděný Voldemort. Skřítka se bázlivě přikrčila, ale poslušně odpověděla: "Paní je na tom zle, můj pane. Loly jí pozorovala celý den, zase nic nesnědla a teď jí Loly našla jak leží na zemi v knihovně, pane." Skřítce se leskly slzy v očích, když to Voldemortovi vyprávěla.
"Kde je?" zeptal se Pán zla. "V ložnici, Loly nevěděla co dělat, pane, tak došla pro vás, můj pane," odpověděla skřítka roztřeseným hlasem. "V pořádku, přiveď Severuse," nařídil jí Voldemort a odešel za svou ženou. Před svým personálem nedával najevo své pocity, ale jakmile za sebou zavřel dveře ložnice, vyčerpaně se posadil ke své manželce a starostlivě si jí prohlížel. "Kirsten, co mi to děláš?" zeptal se do ticha.
Po pár minutách se objevila Loly s tím, že Severus Snape se dostavil na sídlo a čeká v přijímacím salónu. "Ihned ho přiveď sem," přikázal Voldemort, který nespouštěl oči z milované ženy. Skřítka se po chvíli vrátila i s profesorem lektvarů. "Co se stalo, můj pane?" zeptal se Severus ihned ve dveřích. "Nevím, prostě se zhroutila, vůbec nejí, má strach o našeho syna, nejspíš je vyčerpaná, vůbec nespí," povzdychl si Voldemort. "Postarám se o ní," slíbil Severus a přešel ke Kirsten blíž, aby jí mohl vyšetřit. "Žádné zprávy o Nicolasovi?" zeptal se, když Kirsten vpravoval do krku fialkový lektvar. "Bohužel, nic nového," odvětil Voldemort a vstal, když viděl, že Severus už s ošetřováním skončil.
"Co je jí?" chtěl hned vědět.
"Je to fyzické vyčerpání, značně se na ní podepsalo těch několik probdělých nocí, dal jsem jí lektvar pro bezesný spánek, potřebuje se pořádně vyspat. Také musí něco sníst, až se probudí, musíte s ní promluvit, takhle to dál nejde, mohla by si vážně narušit zdraví," skončil Severus.
Voldemort chtěl něco odpovědět, ale z postele se ozval tichý nářek Kirsten. Pán zla se tázavě podíval na Snapea, který se ihned vrátil k Nicolasově matce, aby se podíval co je v nepořádku.
"Je to horší, než jsem myslel," konstatoval po chvíli dalšího vyšetření.
"Co je s ní? Mluv!" Voldemort ztratil trpělivost, chytil Severuse za límec hábitu a hrozivě se mu zadíval do očí. "Kolaps krevního oběhu," odvětil na rovinu Severus, aby ho Pán zla konečně pustil. "Co všechno to znamená, je to nebezpečné?" zeptal se Voldemort a uvolnil Severuse ze sevření. "Bohužel ano, můj pane. Jestli se nebude šetřit, může i zemřít," odvětil smutným hlasem.
"Tak tohle nechci slyšet! Uděláš co bude třeba, aby se to nestalo! Rozumíš? Kirsten se nic nestane, nesmí! Musí žít! Rozuměl si mi?" rozkřičel se Voldemort po té, co odtáhl Severuse ven na chodbu, aby neprobudil Kirsten.
"Ano, pane. Udělám všechno co budu moci, ale musím říct, že kdyby na tom Kirsten byla psychicky lépe, kdyby se vrátil Nicolas, zaručeně by jí to pomohlo."
"Tušil jsem to, musím ho najít," povzdychl si bezradně Voldemort. "Ty zůstaneš u mé ženy a budeš mi hlásit jakoukoliv změnu jejího stavu. Já jdu hledat svého syna, někde být musí, není možné, aby se dvě třináctileté děti dokázaly ukrýt na tak dlouho," řekl Voldemort a v mžiku byl pryč, měl namířeno k Siriusovi, tak dlouho tuto návštěvu odkládal, ale Nicolasův strýc ho vychovával déle než on, možná bude vědět, kde by mohl být.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Jak si se vyspala?" zeptal se se zíváním Nicolas, který seděl u právě rozdělaného ohně. "Výborně, ale koukám, že ty asi moc ne," odvětila Clair a přisedla si k Nicolasovi na zem. "Nicku, co se děje?"
"Nic, jen jsem moc nespal. Dáš si snídani?" Zeptal se Nicolas a podal jí misku s ovesnými vločkami. "Kde si sehnal ovesné vločky?" podivila se Clair, chopila se lžíce a začala jíst. "Měl jsem štěstí ve městě," pokrčil rameny Nicolas. "Ty už si jedl?" Clair si všimla, že misku má jen ona. "Ne, já nemám hlad," zamračil se Nicolas a sáhl si na žaludek, který ho večer začal bolet. "Nicku?" Clair položila svou porci a jemně Nicolase chytila za ruku. "Co tě trápí? Řekni mi to," zaprosila se starostmi v očích Clair.
"Já nevím, v noci jsem zase slyšel Williama, použil jsem nitrobranu, ale cítím, že něco není v pořádku. Nevím, takový špatný pocit, jakoby se doma něco stalo," odpověděl Nicolas. "Nicku, já, nevím co říct, třeba je to jenom pocit, určitě je všechno v pořádku, nemusíš se bát," uklidňovala ho Clair. "Ale co když ne?" vstal a rozhodil rukama. "Tohle jsem ještě nikdy necítil, já ...auu!" vykřikl najednou Nicolas, chytil se za břicho a zhroutil se Clair k nohám. "Nicolasi! Nicku, co je ti?" chytila ho za ruku a dožadovala se rychlé odpovědi, měla o něj velký strach.
"Něco se stalo, musím mluvit s bratrem," rozhodl Nicolas a prudce se posadil, čímž se mu zamotala hlava a znovu skončil na zemi. "Brzdi, radši zůstaň ležet," poradila mu Clair a podepřela mu hlavu. "Jestli chceš mluvit se svým bratrem, víš co to znamená?" zeptala se opatrně Clair. "Vím, můžeme ohrozit náš úkryt, ale co když se opravdu něco stalo, musím s ním mluvit a kdybych se musel vrátit, tak..."
"Neboj se, kdyby se opravdu něco stalo, vrátíme se, tohle teď nech plavat, promluv si se svým bratrem," přerušila ho Clair. "Dobře," souhlasil Nicolas a zrušil obranu svojí mysli.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Sirius seděl v křesle ředitelny, zabraný ve vážném rozhovoru se svým kmotřencem. Byli tu spolu už dvě hodiny a probírali možnosti, jak najít Nicolase. Jejich rozhovor ale přerušil Voldemort, který vtrhl do ředitelny jako divoká voda.
"Musím s tebou mluvit!" vyhrkl jen a přihnal se k Siriusovi. "Tati, co se stalo?" strachoval se William. "Něco s Nicolasem?" přidal se i Sirius. "Williame, nevěděl jsem, že tu budeš," všiml si ho Voldemort. "O Nicolasovi stále žádné zprávy, ale tvá matka,.."
"Co je s Kirsten?" skočil mu do řeči Sirius. "Zhroutila se, je na tom špatně, je ohrožen její život, moc by jí pomohlo, kdyby se Nicolas vrátil," odpověděl Voldemort. "Ach ne, musím za ní," William se zhroutil do křesla a položil si hlavu do dlaní.
"Musíme Nicolase najít, ty ho bohužel znáš asi lépe než já. Kde by mohl být?" obrátil se Voldemort na Siriuse. "Probírali jsme to už několikrát s Williamem, všechna místa, kde by mohl být už jsme prohledali, bude schovaný někde, kde ho nenajdeme, nenechá se tak snadno chytit, je to výborný kouzelník a bohužel pro naši situaci, je velmi vynalézavý a chytrý. Nevím, kde by mohl být, ale když tu budeme jenom mluvit, nikdy ho nenajdeme," odpověděl Sirius.
"Bez tebe bych na to nepřišel," zavrčel Voldemort. "Kdyby si mu nelhal, mohl být tady s námi, neumíš to s ním," poznamenal Sirius. "Nevykládej mi tu jak mám vychovávat svého syna!" zaburácel Voldemort. "Měl bys brát v úvahu, že dlouhou dobu vyrůstal se mnou, je zvyklý, že v rodině se k sobě lidé chovají naprosto upřímně!" oplatil mu to Sirius. "Taky ti můžu zakázat se s ním stýkat!" pohrozil mu Voldemort. "To bys neudělal Tome," usmál se Sirius. "On by tě totiž neposlechl, má mě rád, nezastavil bys ho svými příkazy."
"Já tě varuju, Siriusi," Voldemort vytáhl hůlku a postavil se proti Siriusovi, připraven k boji.
"Kdo to má poslouchat? Nechcete se náhodou uklidnit?! Tohle Nicolasovi nepomůže!" křičel na ně William, protože už nemohl poslouchat, jak se ti dva hádají. Voldemort ani Sirius ho však nevnímali a jen se zlostně měřili pohledy.
William se rozešel směrem k nim, aby jim zabránil v hrozícím boji, ale v půlce kroku se zastavil, najednou uslyšel svého bratra. "Williame! Co se děje?"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivi Ivi | Web | 14. června 2008 v 16:28 | Reagovat

Týýjo...bože...napětí :D

2 Stesii Stesii | Web | 14. června 2008 v 17:39 | Reagovat

ouuu super kapitolka :D hej ae já nechci aby se Nikolas vrátil :D možná když už tak na chvilku:D mě totiž strašně baví když ho hledaj :D:D:D jinak mooooc hezky napsané :D

3 Anna Anna | 14. června 2008 v 19:56 | Reagovat

Skvělí

4 kikuska kikuska | 15. června 2008 v 17:04 | Reagovat

ju super jako vzdy

5 INies INies | 16. června 2008 v 7:06 | Reagovat

Hezké. Opravdu moc hezké. Hodně se tam křičelo, to se dalo hezky pznat i ze spádu a rychlosti děje. Jinak Kirsten je cvok, měla by se najíst a to co nejrychleji. William by přece neseděl s hlavou skrytou v dlaních, když vykřikuje, že musí jít za ní. Jedná se o rozpor mezi slovy a činy a to ne zrovna malý. Jdu na druhou část.

6 baya.smile baya.smile | 16. srpna 2008 v 17:00 | Reagovat

skvělý, jsem ráda, že jsem se konečně opět vrátila ke čtení tvých povídek. Od teď si na to budu snažit udělat čas vždycky ;-)

7 Moony Moony | Web | 11. března 2009 v 20:19 | Reagovat

super..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama