26. června 2008 v 21:20 | Rikisa
|
Je tu doufám velmi očekávaná kapitolka. Je tam trochu víc vysvětlování, tak ať vám nic neuteče. Těším se na vaše komentáře. Přeju příjemné počteníčko. Přidávám dodatečně limit 22.
"Je to pravda? Harry je můj bratr, moje dvojče? Ale tys mi nikdy neřekl, že mám sourozence!" Victoria se s uslzenýma očima obrátila na svého otce. "Nechtěl jsem, aby si se trápila, nevěděl jsem kde tvůj bratr je, ani jsem neměl jistotu, že je naživu," odpověděl tichým hlasem Severus a vzal Victorii kolem ramen.
Victoria se mu však vysmykla, přešla k Harrymu a se smutným úsměvem si ho prohlížela. Severus se usmál, konečně měl obě své děti u sebe, tolik věřil, že jednoho dne Samuela najde.
"Severusi," ozvala se náhle Lily. Snape se k ní otočil a spatřil na její tváři podivně smutný a zmatený výraz. "Harry nemůže být tvůj syn, vždyť já jsem ho porodila, je to můj syn, můj a Jamese, jsem jeho matka a James byl jeho otec, to nemůže být tvůj ztracený syn," vysvětlovala trpělivě Lily. "Přece musí existovat nějaký důkaz," pokračovala opatrně jako by mluvila s bláznem.
"To taky existuje, Harry sám poznal, že je z našeho rodu, také jsem tomu nemohl uvěřit," oponoval Snape a zadíval se na Harryho. Ten věnoval své matce poplašený a zmatený výraz. "To ano, ale jak si mám být jistý, že je to pravda? Vypadá to, že tomuto důkazu věříte hlavně vy a ten bastard, kterému říkáte bratr," zamračil se Harry na Snapea. "Uděláme test otcovství, co vy na to?" navrhl Severus. Harry nevěděl, co říct, jestliže přistoupí na tuto podmínku, může to pro něj znamenat zásadní změnu jeho života. A co teprve jak by tím mohl ublížit své matce. Jenže byla to právě ona, kdo se ozval jako první. "Samozřejmě, test otcovství by byl ideální, pokud Harry souhlasí, uděláme ho hned, alespoň ti to ten nesmysl vyžene z hlavy."
Všechny pohledy se stočily na Harryho, který usilovně přemýšlel. "Souhlasím," ozval se po chvíli podivně přiškrceným hlasem. Severus pokýval hlavou a společně s Lily odešli pro potřebné nástroje a lektvary. Po chvíli byli zpátky, nachystaní k zákroku. Lily přešla s malou jehličkou k Harrymu, opatrně ho píchla do prstu a nechala pár kapek nakapat do připravené lahvičky. Poté přešla k Severusovi a provedla mu to samé. Severus si pak obě lahvičky vzal a přešel ke kotlíku s lektvarem. Ihned se kolem něj nakupily tři zvědavé hlavy.
"Bude to trvat jenom pár minut," oznámil jim Snape. Všichni tři si povzdychli, posadili se a trpělivě čekali na výsledky. Nikdo nic neříkal, Lily držela Harryho povzbudivě za ruku a dávala mu najevo, že ať to dopadne jakkoliv, pro ní bude vždy její malý Harry. Vicky si nervozitou okusovala nehty a pozorovala svého otce, který se každou chvíli nedočkavě sklonil nad kotlíkem.
Severus už to nemohl vydržet, těch pár minut pro něj bylo jako věčnost a když se rozhlédl po ošetřovně, utvrdil se v tom, že nebyl jediný. Na dokončený test otcovství ho upozornila jeho dcera, která nadšeně zakřičela, když se z kotlíku začal linout modravý dým. Rychle k němu přiskočil, následován Lily a dětmi. Všichni čtyři sklonily hlavy nad kotlíkem, Harry a Vicky na sebe pohlédli a pokrčili rameny, netušili jaký je výsledek. Zato, Severus a Lily to věděli moc dobře. "To nemůže být pravda," zašeptala Lily, která rázem jakoby zkameněla.
"Musíme si vážně promluvit s Brumbálem," rozhodl Severus, vzal Lily za ruku a vedl jí směrem z ošetřovny. "Zůstaňte tady," poručil ještě svým dětem, než s Lily odešel do ředitelny.
Vicky a Harry se na sebe jako na povel podívali, když se za jejich rodiči zavřely mohutné dveře nemocenského křídla. "Teda, to je na mě moc," prohlásil Harry, ale věnoval Vicky jemný úsměv. "Nejsi sám, brácha," Vicky se zasmála nad Harryho výrazem, když ho takto oslovila.
"Já to nechápu, jak tohle mohl někdo udělat? Takhle zničit štěstí rodiny?" Harry posmutněl. "Copak ty nejsi rád, že máš tátu a sestru?" zeptala se Victoria. "O to nejde, vždyť ty si moje ségra už od doby co jsme se poznali, jsi moje nejlepší kamarádka, co může být lepší? Ale profesor Snape, já nevím jak se k němu mám chovat, nemůžu tomu pořád uvěřit. Navíc jsem zjistil, že jsem příbuzný s Voldemortem, který mi zabil otce a bratra, já vím, že to nebyla moje pravá rodina, ale pro mě vždycky zůstanou mojí rodinou, pamatuji si je tak a nechci to měnit. Je to příšerné, vždyť ve mně koluje jeho krev! Připadám si jako pošpiněný, nečistý, bojím se co na to poví mamka, nechci jí ublížit. Musel to pro ní být šok." Harry se odmlčel, skrčil nohy a obejmul je rukama.
Vicky si k němu přisedla na postel, vzala jeho ruku do své a podívala se mu do očí. "Harry, vždyť ty za nic nemůžeš. Není to tvoje vina, že můj strýc zavraždil téměř celou tvojí rodinu, také to nemůžu pochopit, nevěděla jsem o tom, je to strašné, strýček byl ke mně vždycky hodný, to jsem netušila," Vicky vyhrkly slzy do očí, ale rychle je zase setřela. Nebyla tolik zvyklá dávat příliš najevo své city, tím se shodovala se svým otcem. "A svojí maminkou se netrap, ona tě moc miluje, určitě tě nezavrhne kvůli tomu co se stalo. Je to skvělá osoba, jsem ráda, že jsem jí mohla poznat," promluvila znovu Victoria.
"Ano, to je," usmál se Harry a taktéž si setřel zbloudilé slzy. "Ještě bys měla asi něco vědět," Harry znovu stočil svůj pohled na Victorii. "Další překvapení? No páni, aby toho nebylo málo, co? Jen doufám, že je to dobrá zpráva. Tak sem s tím," vyhrkla dychtivě Vicky. "Než mě Voldemort unesl, běžel jsem za mamkou, potřeboval jsem si s ní promluvit, jenomže ona nebyla sama. Byl tam i tvůj otec..." "Náš otec," opravila ho Victoria. Harry pokrčil rameny a pokračoval: "No a nebyli zrovna v situaci, kdy by chtěli být rušeni," vysvětlil Harry. "Líbali se, myslím, že spolu něco mají," dodal.
K Harryho překvapení však byla Victoriina reakce jiná než čekal, byla velmi odlišná, než jak se zachoval on. Vicky vyskočila z postele a usmála se na Harryho. "To je skvělá zpráva!" zajásala.
"Cože? Tobě to nevadí?" divil se Harry. "Vůbec ne, jsem opravdu ráda, že si táta někoho našel, přeju mu to. Když už má taťka někoho mít, ať je to Lily," odvětila Vicky, která se znovu posadila na postel. "Opravdu? Já jsem se zachoval úplně jinak, dost mě to vyvedlo z míry. Ale teď, když o tom tak přemýšlím, tak se nám nic lepšího nemohlo stát," řekl Harry.
"Máš pravdu. Taťka je sám, tvoje mamka je sama, oba jsou volní, tak proč by to spolu nezkusili. Navíc se nám potvrdila domněnka, že spolu něco měli, když byli mladí, teda myslím, že ano. To z nich ještě vypáčíme," plánovala Vicky. "To jsem na ně zvědavej," odpověděl Harry s úsměvem.
Povídali si ještě dlouhou dobu a byli čím dál tím víc nervóznější. Harry už se částečně smířil s tím, co se stalo asi před dvěma hodinami, ale stále si potřeboval promluvit se svou matkou a také se Snapem. "Jsou tam už strašnou dobu," povzdychl si Harry a zběžně se podíval ke dveřím, jestli se už jejich rodiče nevrací. "Budeme muset holt počkat. Nevím, proč jsme nemohli jít rovnou s nimi, stejně budeme chtít všechno vědět, budou nám to muset říct znovu, tak by si ušetřili práci," přidala se Vicky. Harry se zasmál a na znamení souhlasu pokýval hlavou.
MEZITÍM V ŘEDITELNĚ
"Brumbále, musíme s vámi mluvit!" vykřikl Snape, když téměř rozrazil dveře ředitelny. Brumbál zůstal klidný jako vždy a ukázal na křesla před sebou.
"O co se jedná, Severusi, Lily?" zeptal se Brumbál a zadíval se na ně zkoumavým pohledem přes své půlměsíčkové brýle.
"Jak jste to mohl udělat?!" vypálil na něj na rovinu Snape. "Severusi, uklidni se," Lily ho chytila za ruku a klidně se podívala na Brumbála. "Jistě pro to existuje nějaké rozumné vysvětlení, i když jsem viděla důkaz, stále tomu nemůžu uvěřit."
"Velice rád bych vám pomohl, ale netuším o čem tu oba dva mluvíte," Brumbál si udržoval svou obvyklou klidnou tvář.
"Tak vy nevíte, ano? Dovolte, abych vám připomněl co jste provedl před jedenácti lety. Unesl jste mého syna téměř ihned po narození!" rozkřičel se znovu Snape. "Mluvíme tu o mém synovi, kterého jsem vychovávala a milovala celý svůj život. Vždyť já ho porodila! Je to můj syn, vysvětlete nám co jste udělal!" přidala se i Lily.
"Prosím uklidněte se," požádal je Brumbál. "Potřebuji, aby jste mi vysvětlili proč se domníváte, že právě já jsem unesl vašeho syna Severusi. A Lily, ty jistě myslíš Harryho, pokud mluvíš o tvém synovi. Je to tak?" optal se Brumbál.
"Samozřejmě, že myslí Harryho," ozval se místo Lily podrážděný Severus. "Všechno mi prozradil Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, vy jste unesl Samuela a vydával ho za Harryho Pottera, dostal jsem pádný důkaz, že patří do mé rodiny. Lily, Harry ani má dcera nemohli uvěřit a tak jsem jim poskytl nevyvratitelný důkaz. Udělali jsme test otcovství a hádejte co - byl pozitivní!"
"No tak do toho, vysvětlujte!" pobídl ho znovu Severus.
"Ach. Tušil jsem, že k tomu jednou dojde. Je mi moc líto co se stalo, ale musel jsem to udělat," přiznal se Brumbál.
"Takže vy se přiznáváte? Můžete mi laskavě vysvětlit co jste tím sledoval?!" ozvala se rázně Lily.
"Ano, přiznávám se. Vysvětlím vám to, opravdu jsem měl dobré důvody k tomu, abych to udělal," přesvědčoval je ředitel.
"To nechte na nás," ozvali se oba dva naráz.
"Myslel jsem, že vašemu bratrovi říkáte jménem, Severusi. Nebo se mýlím?" Brumbál se obrátil na Snapea, který vypadal víc jak zaskočený.
"O jakém bratrovi to mluvíte, pane řediteli?" Severus nechtěl přiznat pravdu, nelíbilo se mu, že Brumbál ví všechno.
"Ale no tak, myslel jsem, že chcete, abych k vám byl upřímný, tak si tu nebudeme hrát na schovávanou," zamračil se Brumbál. "Vím, že Voldemort je váš bratr, už od doby co jste nastoupil do školy."
"Vy-vy to víte?" nevěřil svým uším Severus. "To jste mě tu nechal učit i přes to? Proč jste nikdy nic neřekl?" podivil se profesor lektvarů.
"Protože ve vás mám důvěru, vím, že nejste jako váš bratr. Byl jsem přesvědčený, že jste dobrý muž, že nemůžete zůstat na špatné straně, že časem poznáte kdo doopravdy jste. Vy nejste špatný, Severusi," vysvětloval Brumbál.
I když Severuse potěšila ředitelova důvěra, měl na něj stále vztek kvůli svému synovi. Proto jen pokýval hlavou a pohledem pobídl Brumbála, aby pokračoval.
"Opravdu jsem unesl vašeho chlapce, ale jen z dobrého důvodu. Nikdy bych dítěti neublížil," Brumbál si povzdychl a na chvíli se odmlčel.
"Voldemort vždycky toužil mít svého nástupce, ale svoje děti nikdy neplánoval."
Severus se už ani nedivil nad tím, jak to Brumbál ví. O dětech s bratrem mluvili už několikrát, věděl, že on sám děti mít nechce, nechtěl mu říct proč, ale vždy se už tím víc nezabývali.
"Když jsem zjistil, že vaše žena čeká dítě, bylo mi hned jasné, že jestli se narodí syn, Voldemort ho vychová jako svého nástupce,..."
"To bych nikdy nedopustil!" Přerušil ho hlasitě Snape.
"Ano, bohužel tím jsem si jistý až teď, vím, že byste byl schopen vašeho bratra opustit, kdyby ohrožoval vaše děti, jenomže před jedenácti lety nebylo nic jasné, mohlo se stát cokoliv, Voldemort mohl svého synovce vychovávat za vašimi zády. Je mi líto, co se stalo, ale zpátky to vzít nemůžu," povzdychl si Brumbál.
"Profesore, ale já jsem Harryho porodila, živě si to pamatuji, byl to těžký porod, Harry díky tomu má dodnes astma," stála si za svým Lily, která stále nemohla uvěřit výsledku nedávného testu.
"Velmi mě to mrzí, Lily. Věděl jsem jaké jste měli s Jamesem problémy, věděl jsem jak toužíte po dalším dítěti, které stále nepřicházelo. Byl jsem přesvědčený, že u vás bude Harry v bezpečí a budete ho vychovávat s láskou jako Filipa. Proto, když jsem unesl chlapce z domu Voldemorta, přinesl jsem ho k vám a všem změnil paměť, zajistil jsem také, aby jste věděli o jeho nemoci, aby byl v bezpečí. To proto si stále myslíš, že Harry je tvůj syn, ale bohužel není," vysvětlil Brumbál smutným hlasem.
"Jak jste to mohl udělat? Víte vůbec, s kolika životy jste zamíchal? Pomyslel jste na Harryho, jak se má asi cítit? Je mi jedno, že to není můj syn, pro mě vždycky byl, je a zůstane mým synem, na tom se nic nezmění," Lily skryla hlavu do dlaní a rozplakala se.
"Samozřejmě jsem věděl, že to pro všechny bude těžké, ale předpokládal jsem, že na to nikdy nikdo z vás nepřijde," promluvil Brumbál.
"Té vaši upřímnosti už je nějak moc, nemyslíte?" odfrkl si Snape a propaloval Brumbála mučícím pohledem.
"Chápu vás oba, že mě v této chvíli musíte nenávidět, ale bylo to pro dobro chlapce i celého světa. Vyrostl by z něj další Pán zla."
"Copak jsem vám to už neřekl?! Nikdy bych nedopustil, aby můj syn šel ve šlépějích svého strýce, já nesouhlasím s tím co dělá, nevystavil bych takové temné magii ani jedno ze svých dětí. O tomhle si budu muset s Tomem velice vážně promluvit," odvětil Severus.
"Musím si o tom promluvit s Harrym, je určitě velmi zmatený," Lily zvedla stále uslzenou tvář a podívala se na Severuse.
"Ano, to bude nejlepší, půjdeme," Severus se zvedl ze židle, když v tom opět uslyšel v hlavě hlas svého bratra.
"Severusi, já tě prosím. Odejděte z Bradavic, musím pomstít naši rodinu."
"Už vím všechno, Tome. Musíme si spolu vážně promluvit.Vím, co si měl v plánu, vždyť víš, že já bych byl proti. To bys udělal i proti mé vůli?"
"O čem to k sakru mluvíš? Nevím co ti Brumbál napovídal, ale nenech se jím ovlivnit! Opusťte hrad!"
"Neodejdeme odsud, pro děti je tu bezpečno, je to jejich druhý domov, nebudu je brát pryč!"
"To je tvé poslední slovo?"
"Ano."
"Pak si zkusím promluvit se svým synovcem, když už vím kdo to je, mohu se s ním také spojit."
"Opovaž se Tome! Akorát ho vyděsíš, nedělej to!"
"Promiň, nejde to jinak. Samuel snad bude rozumnější."
"Tome, tohle ti zakazuji. Slyšíš mě?!" promluvil už nahlas Snape, jenže jeho bratr neodpovídal.
"Co se děje?" zeptala se Lily se strachem v hlase. "Mluvil jsem s Tomem, stále chce, abychom odešli z Bradavic, odmítl jsem a on se rozhodl promluvit si s Harrym. Musíme jít za ním, mohl by to pro něj být šok, netuším co by mohla způsobit jeho jizva, když je takto s Tomem propojený, nevím jak jejich rozhovor bude probíhat," vysvětlil Severus. "Nepřeji si, aby s ním mluvil!" postavila se rozhodně Lily a zamířila ke dveřím.
Brumbál a Snape se k ní připojili a všichni tři zamířili na ošetřovnu.
Nádherný!!! Ale ten svi*ák Brumbál...dědek jeden plesnivej, ať za to zaplatí!!! Prosím, něco strašně móóóc ošklivýho mu proveď, prosím!!!