10. května 2008 v 13:35 | Rikisa
|
Druhá část je tu, zadaný limit platí.
Místnost nebyla tak veliká jak si Harry představoval, bohatě stačila na kouzelnické souboje nebo trénování všelijakých kouzel. Pro praxi s hůlkou však byla tato místnost jako stvořená. Až na jeden stůl, dvě křesla a knihovnu tu nebyl žádný nábytek.
"Posaď se, nejdříve si promluvíme," pobídl ho Voldemort a sám si sedl do jednoho z křesel. Harry se usadil a v očekávání se podíval na Pána zla nebo vlastně svého dědečka?
"Pokud jde o tvou moc ohně, s tou nebude problém, tu máš po mě. Když ji budeš náležitě cvičit, dokonale jí zvládneš. Vím, že až doposud máš se svou mocí špatné zkušenosti, ale neboj se, oheň tě po řádném zvládnutí moci neměl popálit, naopak budeš z něho cítit velikou sílu. Naše rodina se už odnedávna přemisťuje pomocí ohně, takže ani nepotřebuješ zvládnout obyčejné přemisťování. Až se naučíš ovládnout sílu ohně, naučíš se i přemisťovat. Co se týče tvých dalších schopností přemisťovat a nechat levitovat myslí předměty, hadí jazyk a nitrozpyt, ty podle Anthonyho zvládáš perfektně. Pro jistotu si je ale raději budeš procvičovat i nadále. Tvá zatím poslední moc uzdravovat, tu budeme muset vyřešit, jistojistě je tato moc nejnáročnější na tvé zdraví, ještě nejsi dost silný, abys jí používal. Popravdě si první člen rodiny, který takovou schopnost má. Ale ojedinělost budeš mít po Lily, ta měla schopnost mluvit se zvířaty. Jako malá si domů vodila všechna možná zvířata, až jsme z toho občas s tvojí babičkou šíleli," vzpomínal Voldemort.
Harrymu se na tváři rozlil příjemný úsměv. "Chtěl bych slyšet víc o své matce a otci," zaprosil. "Později, nejdříve tvá moc," odpověděl jemným hlasem Voldemort.
"Až zvládneme moc ohně, naučím tě nitrobranu a neverbální kouzla, jak jsem slyšel a v nitrobraně i viděl, tyto schopnosti neovládáš vůbec. Tak vstaň, začneme," rozhodl Voldemort a podal Harrymu jeho hůlku. "Neproveď žádnou hloupost," řekl přísně, když si od něj Harry hůlku bral.
Harry jen kývnul hlavou a postavil se vedle Voldemorta. "Nejdříve mi předveď telekinezi," pobídl ho Voldemort. Harry se porozhlédl po místnosti a pohled mu padl na černý hábit, který ležel pohozený přes křeslo. V mysli mu dal pokyn, aby se k němu přenesl, hábit ihned uposlechl a levitoval přes celý pokoj až do Harryho natažených rukou.
"Výborně," pochválil ho Pán zla. "Tuto moc zvládáš perfektně, můžeme se pustit do moci ohně. Zkus nejdříve oheň vyvolat," pobídl ho Voldemort. "Ale jak? Nikdy jsem ho vědomě nevolal, přišel vždy v ten nejnevhodnější okamžik," stěžoval si Harry. "Prostě to zkus, soustřeď se," řekl Voldemort. Hm, díky za radu, to mi fakt pomůže, řekl si v duchu Harry, pak si povzdechl a zavřel oči, aby se mohl lépe soustředit. Hledal v sobě mocnou sílu ohně, jeho energie v něm proudila, cítil jí, nebyla ale tak intenzivní jako když z něj plamen přímo sálal.
"Tu sílu máš v sobě, přivolej jí, je uvnitř," Harry slyšel rady svého dědečka a snažil se jimi řídit. Po chvíli opravdu ucítil silný příliv energie hluboko uvnitř svého těla, soustředil se na objevenou sílu a nutil jí, aby se dostala na povrch. Vyjekl, když se z jeho těla vynořil objemný plamen rudožlutého ohně. Nekřičel proto, že by ho oheň znovu popálil, právě naopak, cítil z něho sílu a ochranu, nyní vykřikl překvapením, byl trochu v šoku, že se mu to podařilo. Sledoval energetický paprsek vyzařující z jeho zápěstí, nechal ho proudit a pozoroval to, co se mu právě podařilo. Nemohl od ohně odtrhnou oči, dokud ho nikdo silně neuchopil za ruku a donutil ho, aby dal ruku dolů, čímž se ohnivý plamen přerušil.
Harry vzhlédl k tomu, kdo přerušil spojení jeho moci, nebyl to nikdo jiný než Voldemort. "To bylo skvělé, podařilo se ti to ihned napoprvé," pochválil ho Pán zla. "Propříště se to ale nesnaž udržet tak dlouho, mohlo by ti to vzít příliš mnoho energie, ač se zdá, že ti oheň dává sílu, po delší době ti jí naopak začne brát, si ještě moc mladý na to, abys ho udržel na dlouhý čas, zvláště pokud proti tobě bude stát silný soupeř," poučil ho.
"Mohli bychom teď zkusit přemisťování?" zeptal se dychtivě Harry, nadšený svým předchozím úspěchem, přičemž úplně zapomněl s kým je v místnosti. Je to přeci můj děda, nebo ne? Ptal se sám sebe, když se zadíval Voldemortovi do očí.
"Ne," zamítl to rázně Voldemort. "Proč ne? Já bych to zkusil," zaprosil Harry znovu. "Řekl jsem ne. Musíš si odpočinout. Tohle necháme na jindy, až se naučíš moc ohně ovládat dokonale, pak můžeme teprve řešit tvoje přemisťování, jak už jsem ti jednou řekl," usadil ho Voldemort. "Ale..."
"Čemu z toho si nerozuměl?" zeptal se nebezpečně Pán zla. Harry sklopil pohled a poraženecky pokýval hlavou. "Dobře, rozumím. Mohl bych jít do svého pokoje?"
"Samozřejmě, že můžeš. Ale před tím mi odevzdej svou hůlku," poručil mu Voldemort. Harry se zamračil, měl svou hůlku moc rád a bez ní se cítil velice bezbranně, ale po chvíli váhání jí přece jenom odevzdal svému dědovi. "Až budu mít důvod ti věřit, dostaneš jí zpátky natrvalo," slíbil Voldemort, když si všiml vnukova výrazu. Harry krátce kývl hlavou a odešel zpět do svého pokoje.
Když zůstal sám se svými myšlenkami, mohl zhodnotit svou situaci, ve které se nacházel. Stále rozmýšlel nad Voldemortem, z knih, které měl v pokoji, se přesvědčil, že opravdu pochází z rodu Raddle, ale stále tomu nemohl uvěřit. Zčásti byl smířený s myšlenkou, že Voldemort je jeho děda, nevěděl ale jak se k němu chovat. Nejraději by utekl, nelíbilo se mu, že sem byl odvlečen proti své vůli, jenomže nestál o to, že ho Voldemort potrestá, když poruší jeho zákaz útěku. Přišel na lepší strategii, jak se odsud dostat, bude předstírat, že přijal svůj nový osud a pokusí se svého dědečka přesvědčit o tom, že to tady má rád, že má rád jeho a tak ho přesvědčí o tom, že mu může věřit, že se nepokusí o žádný útěk. Musí si získat jeho důvěru, to je momentálně nejdůležitější, když mu bude Voldemort věřit, už ho nenechá hlídat na každém kroku a on se tak bude moci pokusit o útěk. Moment, vždyť já mu řekl dědeček, opravdu jsem mu tak řekl? Zatřepal hlavou, aby si pročistil hlavu a lehl si na postel, protože cvičení jeho moci se na něm začalo projevovat, byl opravdu moc unavený a proto zavřel oči a během chvíle usnul.
Probudil ho až něčí hlasitý výkřik. Trhnul sebou a prudce se posadil, zaposlouchal se, ale už nic neslyšel. Řekl si, že se mu to možná zdálo a tak se znovu položil a zavřel oči, v tom se ale výkřik ozval znovu. Harry to nevydržel, vstal a šel se podívat odkud se výkřiky ozývají. Jakmile ale otevřel dveře a vyšel ven, něčí ruce ho zastavily. "Ou, já zapomněl," povzdychl si nahlas a otočil se na Smrtijeda, který ho hlídal. "Pane, vraťte se prosím zpět do pokoje," podíval se na něj Smrtijed. "Někdo tady ale křičel," namítl Harry a snažil se vymanit z jeho sevření, Smrtijed ho ale držel pevně. "Nemůžu vás pustit, váš dědeček nařídil, aby jste zůstal ve svém pokoji," řekl rázně a vedl ho ke dveřím pokoje.
V tu chvílí se sídlem rozlehl další srdcervoucí výkřik, tentokrát mnohem silnější. Harrymu došlo, že Voldemort nejspíš někoho mučí a dostal vztek. "Pusťte mě!" přikázal Smrtijedovi. "Je mi líto, ale příkazy vašeho dědečka jsou přednější. Teď se prosím vraťte zpět do pokoje," zamítl ihned Smrtijed. "Já se nevrátím," řekl klidně Harry. "Nenuťte mě použít hůlku, pane," podíval se na něj čaroděj varovným pohledem. "To bych nerad," řekl Harry a zavřel oči. Smrtijed se na něj jen nechápavě díval, po chvíli ale vyjekl překvapením a bolestí, když ho zasáhl malý, přesto silný plamen ohně, který mu zapálil hábit. Harry bolestivě sykl, když si všiml, že ho oheň znovu popálil, teď se tím ovšem nezabýval, využil toho, že ho Smrtijed pustil a začal utíkat chodbou k místu, odkud se ozýval křik. Ještě se ohlédl a spatřil, že se Smrtijedovi stále nepodařilo oheň uhasit.
Udýchaně doběhl před velké kované dveře a jak nejrychleji dokázal je otevřel. Uvnitř stál kruh Smrtijedů, přičemž každý mířil na postavu schoulenou na zemi, střídali se v mučících kletbách a postava na zemi křičela bolestí. Ve středu kruhu přímo naproti oběti stál Lord Voldemort. On sám použil kletbu, která očividně byla ze všech nejhorší. Muž na zemi se rozkřičel tak, až si pár Smrtijedů i Harry museli zakrýt uši. Harry stál u dveří jako opařený, nevěděl co má dělat, naštěstí si ho doposud nikdo nevšimnul, když však hlasitě zalapal po dechu, téměř všechny pohledy včetně Voldemorta se stočily na něj. "Harry! Co tady děláš?! Luciusi, Severusi, odveďte ho!" přikázal příkře. Dva z černých zakuklenců se okamžitě odpojili a vykročili k Harrymu. Harry si toho však nevšiml, stále upíral oči na muže ležícího na podlaze, jeho křik mu doposud zněl v hlavě. Nepoznal, kdo to byl, ale že to byl někdo kdo stál na Brumbálově straně, to pochopil.
"Pottere, pojďte," uslyšel vedle sebe Snapea. Když Harry nereagoval, stále upírajíc oči na mužovo tělo, oba Smrtijedi ho jemně popadli každý z jedné strany a bezpečně ho odvedli pryč, zpět do jeho pokoje.
kráásná kapitolka =))))