Nová kapitolka, přeju hezké čtení a pro pokračování prosím 25 komentářů minimálně. Hezký víkend.
"Ano, Severusi, říkám ti pravdu. Vůbec nikdo to nevěděl, takže nejsem překvapený, že ty to nevíš. Ale dělá mi starosti, že Voldemort ano. Nevím jak se to mohl dozvědět, ale předpokládám, že si důkladně ověřil muže, kterého si jeho dcera vzala. Ale abych ti vysvětlil, jak to bylo s Jamesem, inu řekněme, že jsem ho neformálně adoptoval. Jeho matka si nepřála, aby veřejnost věděla, že spolu žijeme, protože to bylo teprve pár týdnů co zemřel Jamesův otec," Brumbál se zahleděl oknem na školní pozemky a vzpomínal na chvilky strávené se svou rodinou.
"Tak to jsem nevěděl. Promiňte mi, že se ptám, ale Potterova matka už nežije?" chtěl vědět Severus. "Ne, bohužel ne," Brumbálovi v očích pohasly obvyklé veselé jiskřičky. "Takže Potter má už jenom vás a Pána zla," poznamenal Snape. "Pokud nepočítáme jeho adoptivní rodiče, ano," souhlasil Brumbál. "Je nějaká šance odsud Harryho dostat? Víš, kde má Voldemort sídlo?" zeptal se přímo ředitel.
"Vím pouze jak sídlo vypadá zevnitř, když nás Pán zla zavolá, zruší bariéry na přemístění a my se můžeme přemístit, ale vždy se objevíme pouze v jedné kamenné místnosti, kde se konají schůze Smrtijedů. Díky Znamení zla víme kam se přemístit," vysvětlil Snape.
"Budeme muset něco vymyslet, svolám schůzi řádu," rozhodl Brumbál a přešel k Fawkesovi. Profesor lektvarů sebou však cuknul a chytil se za levé předloktí. "Jen běž, budu čekat na tvé hlášení," Brumbál mu pokynul ke dveřím a Snape odešel do sklepení, aby si na sebe vzal Smrtijedský plášť a masku, poté vyšel až za chráněné hranice Bradavic a přemístil se k Temnému pánovi.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Harry byl stále uvnitř ve svém pokoji, kde se snažil uklidnit. Před pár minutami se probudil a když pohlédl z okna, poznal, že už je pozdě v noci. Teď jen seděl na posteli stále ještě ve zmačkaném školním hábitu, ve kterém usnul.
Přemýšlel nad tím, co se v posledních hodinách stalo a byl také zvědavý, jestli ho stále hlídají Smrtijedi. Tiše přešel k východu a přitiskl ucho na vyřezávané dveře. Nic neslyšel a tak zariskoval a pomalu dveře otevřel. Rozhlédl se potemnělou chodbou, která byla matně osvětlená pouze několika lucernami na zdi. Nikdo však u jeho dveří nehlídal a tak mohl vyjít ze svého pokoje. Nevěděl kudy se má vydat, ale zapamatoval si cestu z kamenné místnosti, kam ho Voldemort přivedl až do svého pokoje, teda alespoň doufal a vydal se popaměti chodbou vlevo.
Po cestě nepotkal ani živáčka, což mu bylo velmi divné, ale v tuto chvíli to moc nerozebíral, protože pro něj to bylo spíše štěstí, alespoň ho nikdo nebude moci zastavit. Došel až do chodby, kde byl obraz jeho matky, jenomže nevěděl kudy dál. Všechny cesty vypadaly stejně a on vůbec netušil, kde by mohl být východ. Zkusil chodbu vedoucí opět do leva a dál zkoušel různé chodby a dveře.
Když přecházel za roh další z řady chodeb, podařilo se mu do někoho vrazit. Náraz, který druhá osoba ustála, způsobil, že on skončil na zemi. Se zděšením v očích pohlédl nad sebe, kde se k němu právě sklonila osoba ve smrtijedské masce a hábitu. To, co však dotyčný Smrtijed řekl, úplně přebilo jeho dosavadní představy. "Pottere, co tu děláte?" zeptal se známý sarkastický hlas. "Pro...profesor Snape?" podivil se Harry a vyškrábal se zpět na nohy. "Přál by jste si snad někoho jiného? Například některého ze Smrtijedů, kteří by vás bez milosti předhodil vašemu dědovi?" ušklíbl se sarkasticky Snape, i když to Harry přes masku vidět nemohl.
Snape sebou však překvapeně cuknul, když se projevila Harryho nečekaná reakce. Přiskočil k němu a chytil ho za rukáv smrtijedského pláště. "Dostaňte mě odsud!" zaprosil se slzami v očích. "Pottere, já..." V tu chvíli se však otevřely dveře naproti nim a v nich stál jakýsi udýchaný Smrtijed, ve kterém Harry poznal jednoho z jeho "hlídačů". "Jenom jsem si odskočil do umývárny, ještě že jsem vás našel," řekl a přešel k Harrymu. "Že jste utekl se ale nebude líbit vašemu dědečkovi, budeme muset za ním jít," oznámil mu a otočil se na Snapea. "Jak to, že nejsi na schůzi?" probodl ho pohledem.
"Do toho ti nic není, ale pro tvou informaci, Mistr mi dovolil chodit déle. Jistě ti neuniklo, že dělám špeha u Brumbála," vrátil mu to Snape a chystal se k odchodu. Harry ho však znovu chytil za hábit, čímž si vysloužil udivený pohled od druhého Smrtijeda. "Nemůžete mě tu nechat, já za ním nejdu!" vykřikl Harry. Severus ho ze sebe setřásl a pokynul svému kolegovi Smrtijedovi, který přešel k Harrymu a chystal se ho odvést. "Heleďte, co kdybychom se dohodli? Vy mě neodvedete k Voldemortovi a já na vás neřeknu, že jste mě neuhlídal," zkusil to Harry. Smrtijed ho překvapeně pustil a začal si ho prohlížet. Manipulace, pomyslel si Snape a vydal se do kamenné místnosti, kde probíhalo setkání a nechal tam ty dva o samotě.
Smrtijed Harryho odvedl zpátky do pokoje. Harry si povzdechl, i když byl rád, že ho Smrtijed neodvedl přímo k Voldemortovi, pořád byl zavřený v tomto domě, kde se vůbec necítil jako doma. Bylo už velmi pozdě a tak se vydal do koupelny, aby si dal krátkou sprchu a pak se konečně převlekl do čistého pyžama. Chystal se jít do postele, když se dveře jeho pokoje s vrzáním otevřely.
"Opravdu sis myslel, že na to nepřijdu?" Voldemort přešel ke svému vnukovi a sedl si na okraj postele. Harry se nenápadně stáhl až do rohu postele a vyděšeně hleděl na Voldemorta. "Ale Harry, já ti neublížím, jenom si chci promluvit," řekl klidným hlasem Voldemort, což Harryho trochu uklidnilo. Alespoň na něj prozatím nekřičel.
"Budu věřit tomu, že jsi si chtěl prohlédnout sídlo, že nešlo o pokus o útěk. Je to tak?" Voldemort se Harrymu zadíval přímo do očí. "Ano, chtěl jsem, chtěl jsem se podívat po sídle, byl jsem tu sám a začínal jsem se tu nudit," Harry pohotově vymýšlel svou výmluvu. "Anthony mi řekl, že se mu nepodařilo naučit tě nitrobranu," řekl Pán zla. Harry polkl a uhnul pohledem od Voldemorta.
"Byl bych rád, kdybys o mě přestal přemýšlet jako o svém nepříteli, jsem tvůj dědeček a chci se o tebe postarat," chytil ho za ruku a jemně mu jí stisknul. Harry se mu prudce vytrhl a zamračil se. Voldemort vstal a přimhouřil oči. "A na útěk zapomeň, příště nebudu tak shovívavý a potrestám tě!" Pán zla zvýšil hlas. "Dobrou noc!" štěkl ještě, než silně třísknul dveřmi vedoucími do pokoje jeho vnuka.
"No bezva," vzdychl Harry, zahrabal se do peřiny a chystal se mávnutím hůlky zhasnout všechna světla, jenomže jeho hůlka nebyla v jeho kapse jako vždy ani nikde poblíž, došlo mu, že mu ji Voldemort musel vzít, když se sem přemisťovali letaxem. Povzdechl si a zhasnul světla ručně. Uplynula hodina, dvě a Harrymu se stále nepodařilo usnout. Neustále se převaloval na posteli sem a tam a vyzkoušel snad už všechny možné polohy těla, zkusil dokonce i počítat ovečky, jenomže veškeré pokusy byly marné. S hlasitým zakletím odhodil peřinu a vylezl z postele, bosýma nohama se dotkl chladné podlahy až to zabolelo.
Podíval se na své zápěstí, kde se leskly zlaté hodinky, které ukazovaly čtyři hodiny ráno. Byl to dárek od jeho otce k 11. narozeninám, když nastoupil do Bradavic. Při vzpomínce na Bradavice se mu na tváři objevil smutný úsměv. Jestlipak ještě někdy uvidí své přátele, nají se ještě někdy ve Velké síni nebo si bude moct promluvit s Brumbálem nebo jiným učitelem? I Snapeovi by dal přednost před Voldemortem a tím, že bude muset trčet v tomto domě. To přece nemůže dopustit. Ne! Prostě tady nezůstanu. Nikdo mě nedonutí. Jestliže mě má rád, jak říká, musí mi dovolit jít zpět do Bradavic. S rozhodnutím, že si se svým dědečkem hned ráno promluví, došel do koupelny a dal si pořádně dlouhou sprchu, poté se v pokoji převlékl, vzal si jednu z knih ve velké knihovně a sedl si s ní do pohodlného křesla. Věděl, že už neusne a tak se začetl až do doby, než ho vyrušilo zaklepání na dveře. "Dále!" zakřičel, aby to příchozí slyšel.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Smrtijed, se kterým se seznámil včera. Dnes se mu však po tváři táhnul hluboký krvavý šrám, Harry si domyslel, že to je zásluha Voldemorta. "Mám vás odvést na snídani," řekl a dlouze si Harryho prohlížel. Harry pokýval hlavou a následoval Smrtijeda do jídelny. "To vám udělal on?" zeptal se tiše, když kráčel vedle jeho boku. "Už jsme tady," poukázal Smrtijed k velkým černým dveřím bez toho, aby Harrymu odpověděl na otázku. Harry pokrčil rameny a s napětím vzal za kliku. Uvnitř jídelny už seděl Voldemort, který snídal. Harry se upřímně podivil nad tím, že ho vidí jíst, prostě nemohl uznat, že Pán všeho zla je také lidská bytost, která potřebuje k životu takovou obyčejnou věc jako je jídlo.
Měl bych si s ním promluvit teď u snídaně nebo až po tom? Vidí mě vůbec? Ani neodtrhnul oči od snídaně. Třeba by se mi podařilo nenápadně vycouvat ven...
"Nemyslím si," ozval se Voldemort, který stále upíral oči na svou porci snídaně. Harry sebou poplašeně trhl a když ho Voldemort vyzval, aby se posadil, udělal tak, zaujmul místo naproti němu a nervózně si nabral jídlo na talíř z drahého porcelánu. Harry se snažil na nic nemyslet, nebyl nadšený myšlenkou, že mu Voldemort lezl do hlavy pokaždé, když ho viděl.
Voldemort náhle zvedl oči od jídla a zvědavě si prohlížel svého vnuka. Harry si byl jeho pohledu vědom, ale najednou ho strašně zajímala sklenička dýňového džusu. "Jak tak koukám, moc si toho nenaspal," poznamenal po chvíli Pán zla. "Nemohl jsem spát," Harry zvedl svůj pohled a střetl se s očima Voldemorta. Ten jen kývnul hlavou a zeptal se: "O čem si se mnou chtěl mluvit? Myslím, že snídaně je na to ta nejvhodnější doba."
"Chtěl bych se vrátit zpátky do Bradavic," řekl bez okliček Harry, který očekával další výbuch vzteku, ale Voldemort překvapivě promluvil klidným hlasem. "Nedopustil bych, aby můj vnuk nestudoval v Bradavicích, je to nejsilnější zdroj magie, který znám a v neposlední řadě mi vždy hrad přišel jako bludiště tajných chodeb a tajemství," odmlčel se, když si všiml překvapeného výrazu jeho vnuka. Harry nad Bradavicemi vždy přemýšlel stejně.
"Nicméně, tak brzy tě zpátky nepustím," dodal, čímž Harrymu vymazal radostný úsměv. "Ale proč?" Nechápal Harry, v hlase mu zazněl podtón paniky. "Už jsem ti to řekl několikrát. Potřebuješ se naučit ovládat své schopnosti a také chci, aby si mě začal brát jako součást své rodiny," odpověděl Pán zla. "S tvými schopnostmi začneme hned po snídani a o návratu do Bradavic nechci nic slyšet, vrátíš se tam až já uznám za vhodné. Teď jez," poručil mu stroze.
"Dobře," Harry si povzdychl a dojedl svou snídani. Pak se otočil na Voldemorta, který stál u krbu a mluvil s nějakým svým Smrtijedem, Harry okamžitě poznal Luciuse Malfoye, i kdyby měl nasazenou masku, jeho blonďaté dlouhé vlasy by jistě vyčuhovaly a i tak by ho poznal.
Lucius si jeho pohledu všiml a kývl mu na pozdrav. Harry mu pozdrav s úšklebkem oplatil. "Dobrá Luciusi, udělej to tak jak jsme se dohodli. Můžeš jít," rozkázal Pán zla a když Lucius zmizel v krbu, otočil se na svého vnuka. "Tak můžeme začít," řekl a vykročil do vedlejší místnosti, kde Harry ještě nebyl a tak Voldemorta následoval.
heji ta povídka fakt nemá chybu....se těším na pokráčko, a máš můj obdiv.....fakt sqělá práce