1. května 2008 v 13:12 | Rikisa
|
Nová kapitolka, snad vám udělá radost. Komentáře už jsou na vás:-)).
"Okamžitě ho pusť Tome!" zaburácel Snape s hůlkou stále namířenou na svého bratra. Voldemort se překvapeně otočil, když spatřil Severuse, vyskočil na nohy a přispěchal k němu. Snape udiveně pohlédl na Toma, který měl podivný lesk v očích, nemohl jinak a musel sklopit svou hůlku.
"Našel jsem ho, vůbec jsem nevěděl, že je to on. Odpusť mi to prosím, nikdy bych mu neublížil, vždyť to víš," promluvil náhle Pán zla. Severus pohlédl na chlapce ležícího na podlaze, vypadal příšerně, Voldemort si s ním musel dost pohrát. Chtěl vykročit k němu, ale bratrova ruka ho zarazila. "Musíš mě vyslechnout!"
"Tome, co blázníš? Copak nevidíš, že si toho kluka málem zabil? Že by se v tobě probudila kapka lítosti?" nevěřil mu Snape, mírně zakroutil hlavou, odstrčil bratrovu ruku a pokračoval dál k Harrymu. "Samuel," Voldemort vyslovil jediné slovo, kterého mistra lektvarů přikovalo na místě. "Co si to říkal?" otočil se zpět na něj.
"To, co se ti snažím říct už od té doby co jsi přišel, jenže ty mě neposloucháš. Zjistil jsem, kde je tvůj syn."
Snape k němu přiskočil, přičemž úplně zapomněl na Harryho, který začal divoce lapat po dechu, když jeho tělo začalo opět protestovat proti vzrůstající bolesti.
"Tak mluv! Kde je? Jak si ho našel?" chtěl vědět Snape. "Severusi, dřív než ti to řeknu, já opravdu nevěděl, že je to on, nemůžeš mě za to odsuzovat," Voldemort potřeboval prvně svého bratra uklidnit, aby neohrozil jeho budoucí plán, jeho bratr taky mohl sbalit svého syna a už se sem nikdy nevrátit. Severusovi to začínalo pomalu docházet, otočil se na Harryho a pak zpátky na Toma, pár vteřin létal očima z jednoho na druhého a čekal na nějaké znamení, které přišlo záhy. Voldemort pokýval hlavou směrem k Harrymu a řekl: "Ano Severusi, to je tvůj syn."
"Cože? Potter, můj syn? Víš Tome, to je opravdu podlá výmluva na to jak mě obměkčit, abych tě neodsoudil za to co si udělal. Tohle bylo od tebe opravdu hnusné," odsekl Snape a přiklekl k Harrymu. "Nebojte se Pottere, vezmu vás k vaší matce," vzal ho jemně pod paží a vytáhl ho na roztřesené nohy.
"Ty to nechápeš!" Voldemort z ničeho nic přiskočil k Harrymu, vyndal z kapsy malou dýku a řízl Harryho do ramene. Rychle vyčaroval skleněnou baňku a nachytal do ní pár kapek krve z tekoucí rány. Pak rychle mávnul hůlkou a uzdravil ránu, kterou způsobil svému synovci. Ne že by to Harry neocenil, ale ve srovnání s ostatními zraněními nebyla tato malá ranka nic. A její vyléčení mu v té chvíli přišlo naprosto směšné. Nic nenamítal, jenom házel na oba dva muže v místnosti zmatené pohledy, nechápal co se s Voldemortem tak náhle stalo, že se k němu choval najednou mile, tedy v rámci možností.
"Ty si se snad úplně zbláznil!" vykřikl Snape a táhl vyčerpaného Harryho k východu. "Nemůžu ti dovolit odejít, Severusi, ne když stále nechápeš kdo opravdu Harry je," řekl Voldemort a hůlkou hbitě zamkl východ. "Tome, měj rozum, musím ho dostat odsud pryč, podívej se na něj," Snape změnil tón hlasu a prosebně se díval svému bratrovi do očí. Voldemort pohlédl na Harryho, který opravdu nevypadal dobře, úplně ztratil barvu a začala se na něm stále více projevovat zranění, která mu způsobil.
Pán zla však zakroutil hlavou. "Slibuji, že dovolím, aby byl Harry ošetřený, ale jen když mě vyslechneš."
"Můžeš mi laskavě říct proč si mu vzal tu krev?" zavrčel Snape, musel Harryho silněji podepřít, protože se mu podlomila kolena. "Jistě, že můžu," Voldemort soustředěně zavřel oči a během sekundy držel v rukou těžkou koženou knihu. "Rodokmen?" Severus zvědavě povytáhl obočí. "To abych ti dokázal, že Harry je Samuel. Jak jinak by dokázala jeho krev proniknout do rodokmenu?" Voldemort položil knihu na zem, odzátkoval baňku s Harryho krví a nalil jí na knihu. Kniha zlatě zazářila a otevřela se, jakmile se jí dotkla první kapka krve.
Snape oněměl a jen nevěřícně koukal na Harryho. "Věděl jsem to už, když byl Samuel malý, viděl jsem jak vyčaroval rodinný štít, jenomže Brumbál mi překazil všechny plány, změnil mi paměť. Jsem si jistý, že právě on má prsty v jeho únosu, jak já ho nesnáším," Voldemort, který stále klečel na zemi, pevně sevřel ruce v pěst a vzhlédl ke svému bratrovi a synovci, doufal, že toto byl pro Severuse jasný důkaz.
Severusovi se v očích objevily slzy dojetí, byl v šoku, tohle opravdu nečekal. Kolikrát si říkal, že mu Harry někoho připomíná, ty jeho oči, byly stejné jako měla Sophy. Ale vždy, když se podíval na Harryho, když se mu nekoukal do očí, viděl v něm Jamese Pottera, takže svou domněnku vždy brzy zavrhl, nebylo prostě možné, že by byl Harry jeho syn, když byl tak podobný jeho školnímu rivalovi. Jenomže teď to bylo jiné, když znal pravdu, díval se na všechno z jiné strany. Někdo na něm prostě musel začarovat dědičné kouzlo nebo něco jemu podobného. To všechno způsobil Brumbál, kterému věřil tak dlouhou dobu, kvůli němu chtěl opustit svého bratra a sloužit světlu, jenomže právě Brumbál způsobil, že přišel na celých 11 let o svého syna, přišel o tolik zážitků s ním.
V jeho očích se opět zaleskly slzy, zahleděl se na Harryho a prudce si ho přitáhl k sobě. "Můj syn, to není možné," zašeptal radostně.
"Cože, co to..." vychrlal Harry a prudce se odtáhl od svého profesora. Tento náhlý pohyb však způsobil, že se mu zamotala hlava, celý svět kolem něj se ponořil do temnoty. Poslední co cítil bylo, že ho zachytili silné ruce a kolem něj to zavonělo jemnou vůní směsicí bylinek.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Snape rychle zachytil svého právě nalezeného syna a vydal se s ním i přes protesty svého bratra na pozemky, kde se chtěl přemístit do Bradavic. I přesto, že nenáviděl Brumbála za to co provedl, věděl, že v Bradavicích bude mít jeho syn tu nejlepší péči, Lily se o něj jistě postará nejlépe. Nechtěl ho nechávat v rodinném sídle, už jen proto co si prožil s jeho bratrem, jistě by pro něj nebylo nejlepší, kdyby první člověk, kterého po probuzení uvidí byl Lord Voldemort, který ho hodnou chvíli mučil.
Během chvíle se objevil na pozemcích školy, přímo před Bradavickým hradem. Pevně uchopil Harryho do náruče a pospíchal s ním na ošetřovnu.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Na ošetřovně byla Lily a McGonagallová, která jí dodávala síly a snažila se jí utěšit. Lily už byla klidnější, čemuž vděčila hlavně Minervě, která na ní neustále mluvila a donutila jí vypít dva uklidňující doušky silného lektvaru. Lily si otřela oči už tak dost vlhkým kapesníkem a vzhlédla ke dveřím ošetřovny právě v okamžiku, když dovnitř vešel Snape s Harrym v náručí.
"Harry!" vykřikla Lily a běžela vstříc Severusovi. Když si svého syna, kterého Snape položil na nejbližší nemocniční lůžko, prohlédla lépe, pohladila ho po čele a po tvářích jí stekly další slzy. "To ne, to se nemělo stát," zašeptala, přičemž hypnotizovaně hleděla na Harryho. "Lily!" Severus s ní mírně zatřásl, aby se vzpamatovala, Harry potřeboval ošetřit a Lily byla v místnosti jediná, kdo s tím mohl pořádně něco udělat. Minerva všem třem věnovala vyděšený pohled a roztřeseně se vydala informovat ředitele.
Severus nechal stranou všechno co bylo potřeba vyřešit, teď bylo nejdůležitější zdraví jeho syna. Syna! Jak krásně to zní. Už si myslel, že se s ním nikdy neshledá, dlouhých jedenáct let o něm neměl žádné zprávy a až teď, když by ho mohl mít znovu u sebe, jeho vlastní strýc ho málem umučí až k smrti. Popravdě, Severus netušil na kterou stranu se má přidat. Má být na straně světla, v jehož čele stojí Brumbál, který mu vzal syna? Nebo snad na straně svého bratra, který se jeho syna pokusil už dvakrát zabít? Taky co na to Harry, Lily, Victoria a celý kouzelnický svět?
"Severusi! Tak doneseš ty lektvary?!" ozvala se podrážděná Lily. Severus sebou cuknul jak byl vytržen ze svých myšlenek, rychle pohlédl na Lily a kývl jí na souhlas. Pak, aniž by se zeptal jaké lektvary Lily chtěla, zmizel za dveřmi ošetřovny.
Když znovu vešel na ošetřovnu, jeho syn ležel v posteli převlečený do pyžama, měl obvázanou levou ruku a Lily mu potírala ošklivé rány hojivou mastí. Přešel k posteli a beze slova jí podal celý kufřík všech možných lektvarů, které stačil pobrat. Lily jen tázavě povytáhla obočí, ale neztrácela čas a rychle našla potřebné lektvary, které Harry potřeboval.
Severus si přitáhl židli, která stála osamoceně opodál a sedl si k Harryho posteli. Lily z druhé strany udělala totéž. "Proč jen jsem ho nepohlídala? Nemuselo se to všechno stát, kdyby si nevzpomněl na své dětství, kdyby nás neviděl, kdyby..." Lily spustila tichý pláč, když si skryla hlavu do dlaní. "Ne, Lily, poslouchej mě," Severus se natáhl přes Harryho a chytil Lily za ruce. "Nemůžeš za to, to je hloupost. Nesmíš si nic vyčítat," domlouval jí.
Severus najednou ztuhl a odtáhl se od Lily, v hlavě se mu rozezněl hlas jeho bratra. "Severusi, okamžitě seber Victorii a Samuela a odejděte z Bradavic. Víš moc dobře, že na hrad nezaútočím, pokud tam budete vy tři. Poslechni mě, přece nedopustíš, aby to Brumbálovi všechno prošlo. Musí trpět za to co způsobil naší rodině!"
Snape se zakabonil. "Nemůžu odsud vzít své děti, potřebují vzdělání a můj syn se nejdříve musí zotavit. Ať se ti to líbí nebo ne, já tady i s dětmi zůstanu. Samozřejmě nedovolím, aby Brumbál nadále zasahoval do mého života, ale já si umím vyřídit spory i jiným způsobem, než výhružkami smrtí. Nejdříve si s Brumbálem promluvím."
"Nemůžete tam zůstat, copak to nechápeš? Chci poznat svého synovce, když už konečně víme kdo to je."
"Tome, nemyslím si, že on bude chtít poznat tebe po tom cos mu udělal. Teď mě nech, můj syn se probouzí," Severus přerušil spojení, protože si všiml, že Harry se začal na posteli vrtět.
Lily se k němu naklonila a sáhla mu na čelo. "Zlatíčko, slyšíš mě?" Harry sebou cuknul a pomalu otevřel oči. "Mami?" zeptal se slabým hlasem. "Ano, jsem to já. Profesor Snape tě přivedl. Jak se cítíš?"
"Snape?!" Harry se prudce posadil a podíval se na druhou stranu vedle sebe, kde spatřil sedět profesora lektvarů. Ten se na něj díval ale jinak než obvykle, takovým zvláštním pohledem, který u něj ještě neviděl. Až na poslední okamžik, který si pamatoval, než upadl do bezvědomí. Snape říkal, že jsem jeho syn! Voldemort, který kapal mou krev na nějakou knihu, která ukázala, že jsem z jeho rodiny! To se nestalo, ne, ne a ne! To nemůže být pravda!
Harry celý zbělel, když vytrvale hleděl na profesora. Snape se na něj usmál, což Harryho ještě více vykolejilo. "Děje se něco?" zeptala se Lily a létala pohledem z jednoho na druhého. "Měli bychom si promluvit," Severus se jí podíval do očí, kde se mu zračil smutek i radost zároveň. Radost z toho, že našel svého syna a smutek, když přemýšlel nad tím, jak bude reagovat Lily. Kdyby jemu někdo řekl, že Victorie není jeho dcera, určitě by mu nevěřil, ale jestliže by mu uvěřil, dost by ho to vzalo.
Harry si lehl zpět do postele, přitáhl si pokrývku až po bradu a vyděšeně hodil pohledem po Snapeovi. "Jak jistě víte, byl jsem ženatý. V té době jsem byl velice šťastný, ještě více, když se mé ženě narodila dvojčata. První se narodila holčička, má dcera Victorie, kterou znáte. Druhé dítě byl chlapeček, jenomže byl tak malý a při porodu navíc nastaly komplikace. Jak nám řekl léčitel, Samuel, jak jsme našeho syna pojmenovali, měl mít vážné zdravotní problémy, už s tím nešlo nic dělat. Samuel ale byl naživu, to pro nás bylo nejdůležitější, jenomže Sophy, má žena, zemřela," odmlčel se, když mu stekla zbloudilá slza po tváři, Harry zalapal po dechu a Lily si zděšeně zakryla ústa a přešla k Severusovi a jemně mu začala masírovat ramena.
Snape si povzdechl a pokračoval ve vypravování. "Byl jsem velmi nešťastný, ale bylo potřeba, abych se postaral o své děti. Jenomže, ještě než Sophy zemřela, někdo se vloupal do našeho domu a unesl jedno z dvojčat, unesl mého syna Samuela,"
"To je strašné!" Lily tak moc chápala Severusovi pocity, ona také přišla o svého syna. "Severusi, to je to o čem si chtěl mluvit?" zeptala se tiše a koutkem oka pohlédla na Harryho, aby se ujistila, že mu není hůř. "Ano, ale ještě jsem vám neřekl to hlavní, Harry už to vlastně ví, ale nejsem si jistý, jestli to pochopil správně," podíval se na Harryho se smutným úsměvem. Harry se nadechl v odpověď, ale Severus ho nenechal, chtěl jim to říct co nejdříve bez přerušování.
"Svého syna jsem hledal dlouhých 11 let, společnými silami s mým bratrem, který mi hodně pomohl."
"Voldemort! To on je jeho bratr!" vykřikl Harry a přitisknul si ruce na klikatý blesk na čele. "Ale Harry, jak si na to přišel? Severusi, to bys mi řekl, že ano? Je to pravda?" zděsila se Lily. "Ano," hlesl tiše. Lily zděšeně vykřikla a odskočila od něj a Harryho naopak přitiskla k sobě. "Okamžitě jdi od mého syna!"
"Já nejsem jako on! Neublížím vám. Lily, nesouhlasím s tím co dělá, nikdy bych nedopustil, aby zaútočil na tvou rodinu, nemohl jsem s tím nic udělat, nemohl jsem ho zastavit. Víš, že nejsem zlý. Nemůžu stát na straně zla, ale ani na straně dobra, to Brumbál všechno způsobil, unesl mého syna, přišel jsem o celých 11 let života s ním! A díky mému bratrovi jsem ho opět našel," odmlčel se a pohlédl na Harryho. "To Harry je můj ztracený syn, jeho pravé jméno je Samuel Sebastian Snape."
"Cože??" ozvala se Victorie, která po celou dobu byla schovaná za dveřmi ošetřovny a celý rozhovor slyšela. Snape se poplašeně otočil za hlasem své dcery, tahle se to dozvědět neměla, ale stejně by jí to musel vysvětlit. Je načase, aby se všichni dozvěděli pravdu.
No to je bomba!!!!!!!!!!!
Supeeeeeeeer!!!!!!!!!
Jsem zwedawa jak to bude daaaaaaaal!!!!!!!!
A jak to Sevi vysvetliiiii!!!!!!!
No ta se povedlaaaaaaa
A Tom je goooooood!!!!!!!!!!!!