Dva týdny uběhly jak voda a den plesu se nevyhnutelně blížil.
Zbýval už jen jeden jediný den a jestliže studenti byli před čtrnácti dni nervózní, nebylo to nic ve srovnání co se s nimi dělo teď.
"Slečno Brownová! Laskavě se uklidněte a začněte dávat pozor!" zpražila jí profesorka McGonagallová, když se Levandule zaujatě bavila s Parvati a obě se chichotali na celé kolo. Levandule se zklidnila, ale náhle byla celá červená jak si vyměnila pohled s Nevillem, který jí před týdnem požádal, jestli by s ním nešla na ples. Souhlasila, protože s Nevillem se přátelila a stále neměla žádného partnera.
Leontýnka se oproti tomu otřásla, čehož si všimla i McGonagallová. Když skončila hodina, zastavila jí, aby počkala, než všichni odejdou a pak si za ní přišla sednout do lavice. "Týnko, stále se bojíš toho plesu?" zeptala se starostlivě. Lea jen pokývala hlavou, ale na profesorku se nepodívala. "Týnko, podívej se na mě," požádala jí Minerva. Lea pomalu zvedla hlavu a setkala se s očima své profesorky. "Nemusíš se bát, ano? Nemáš čeho, budou tam všichni ostatní spolužáci a učitelé, nemůže se ti nic stát. Vím, že máš strach z takového množství lidí, ale neboj se, nikdo ti neublíží. Kdyby si to tam nemohla vydržet, tak za mnou zajdi a já tě odvedu na kolej, ale byla bych ráda, kdyby jsi se alespoň trochu pobavila. Slyšela jsem, že jdeš s panem Malfoyem, je to tak správně?" usmála se Minerva.
"Ano," pípla Lea. "Když ti slíbím, že za mnou opravdu můžeš kdykoliv během plesu přijít, když ti nebude dobře a já tě odvedu pryč, budeš klidnější?" Minerva jí chtěla uklidnit. "To bude skvělé, děkuji vám," usmála se Lea. Minerva na ní byla opravdu hodná. "Budu muset jít na další hodinu, nebo přijdu pozdě," omluvila se Lea a vstala. "Jistě, když si budeš chtít promluvit, víš kde mě najdeš," rozloučila se profesorka a zmizela ve svém kabinetu.
Když Lea po večeři dorazila do ložnice, našla na posteli ležet balíček s jejím jménem. "Přinesla to nějaká šedá sova," upozornila jí Susan, která sdílela s Leou ložnici. Mimo ní tu nikdo jiný nebyl a Lea za to byla ráda, ostatní její spolubydlící jí moc v lásce neměli. "Kdo ti to poslal?" zajímala se Susan a hodila zvědavým pohledem na balíček, stále ležící na posteli. "To nevím," Lea si sedla na postel a balíček si položila na kolena. Roztřesenýma rukama ho začala rozbalovat. "Kdo by mi co posílal?" podivila se nahlas a dál rozvazovala pevně zavázaný dárek.
Když rozvázala zapeklitý uzel, pomalu rozhrnula balící papír, v tom oněměla úžasem, v balíčku byla překrásná zelená látka, která musela být strašně drahá. Opatrně jí uchopila a vyndala z papíru, když látku rozvinula, zjistila, že jsou to plesové šaty. Byly nádherné, látka jí naprosto ladila s očima. Lea šaty položila na postel, aby si je Susan mohla prohlédnout. "Ty jsou nádherné, kdo ti je poslal? Musely být děsně drahý," zhodnotila je Susan a začala zkoumat jemnou látku. Týnka pokrčila rameny a podívala se ještě jednou do balíku, tam k jejímu překvapení ležel malý svitek pergamenu. Netrpělivě ho rozložila a začetla se do něj.
Milá Týnko,
ty šaty jsou pro tebe, jsou stejně nádherné jako ty a tvoje oči. Uděláš mi radost, když je přijmeš. Uvidíme se zítra, budu čekat ve Vstupní síni.
Draco
"On se snad úplně zbláznil," žasla Lea. "On? Takže už víš, kdo je poslal?" Susan si přisedla na protější postel a napjatě se dívala na Leontýnku. "Ten, s kým jdu na ples," vyhnula se přímé odpovědi Lea. "A s kým vůbec jdeš, proč s tím děláš takové tajnosti? Já to nikomu neřeknu," vyzvídala dál Susan. "To se dozvíš až na plese. S kým jdeš ty?" Lea změnila téma.
"S Patrikem, Patrikem Blackem," odvětila jí vesele Susan. "Je to fešák, nemyslíš?"
"No, já nevím, promiň asi už půjdu spát," vymluvila se Lea a šla se převléct do pyžama. Když pak uléhala do postele, šaty měla bezpečně uložené ve skříni, musela o nich a o Dracovi stále přemýšlet. Usnula s přesvědčením, že na ples v těch šatech půjde, už kvůli tomu aby udělala Dracovi radost.
Následující den uběhl neuvěřitelným tempem a nastal čas plesu, večeře se nekonala, protože se měla podávat až o slavnostním večeru. Každý teď trávil volný čas ve své společenské místnosti a připravoval se na večer, obzvlášť holkám to trvalo dlouho.
"To mi řekni, co tam můžou tak dlouho dělat?" otočil se Harry na Patrika, když oba čekali ve společenské místnosti na své partnerky. "To víš, znáš holky, určitě nevědí co si mají obléct, jak se namalovat, učesat a..." vysvětloval Patrik, ale Harry ho přerušil uchechnutím. "Co je?"
"Se v tom nějak vyznáš, ne?" zazubil se Harry. "No jo, viděl jsem Hermionu a Joannu jednou o prázdninách, když se připravovali na tvoji oslavu," oplatil mu úšklebek Patrik. Harry se znovu podíval nahoru k ložnicím, ale po holkách ani stopy. Harry měl na sobě tmavě zelený společenský hábit a jeho černé vlasy mu neposlušně trčely do všech stran. Patrik měl na sobě tmavě modrý hábit a oproti Harrymu měl vlasy skvěle upravené.
Po chvíli čekání se na schodech objevila Susan spolu s Joannou. "No kone...." začali oba, když však viděli jak holky vypadají, otevřeli pusy údivem. Joanna na sobě měla nádherné růžové šaty až na zem, blonďaté vlasy měla vyčesané nahoru a z každé strany měla spuštěný jeden pramen. V uších měla růžové diamantíky a na krku se jí houpal nádherný stříbrný řetízek s růžovým přívěskem ve tvaru motýla. Byla jemně nalíčená a na tváři jí hrál potěšený úsměv, musela se usmát nad tím, jak se tvářil Harry.
"Můžeme jít?" zeptala se, čímž Harryho vrátila do přítomnosti. "Jistě. Jsi nádherná," chytil jí za ruku a společně s Patrikem a Susan se rozešli do Velké síně. Patrik si prohlížel Susan, které to také moc slušelo. Na sobě měla kratší světle modré šaty na úzkých ramínkách, které byly dole zešikmené, svoje tmavě hnědé vlasy měla volně rozpuštěné, vzadu byly pouze stáhnuté modrou sponou.
Došli do Vstupní síně, kde už na ně čekal Ron s Hermionou a Neville s Levandulí. Ron měl na sobě hnědý společenský hábit a Neville modrý. Hermiona měla svoje vlasy krásně sčesané v elegantní drdol a na sobě měla korzetové šaty v tmavě rudé barvě. Levandule, která nervózně postávala vedle Nevilla měla úzké bílé šaty. Všem to ohromně slušelo. Harry si všiml Draca, který postával nedaleko od nich a zřejmě čekal na svou partnerku. "To by mě zajímalo, kdo s ním jde," nadhodil a všichni se jako na povel otočili směrem, kde Malfoy stál.
To, co však mělo přijít, vyrazilo všem dech. Směrem ze sklepení právě přicházela nádherná dívka, měla na sobě přiléhavé, překrásné zelené šaty, které jí naprosto šly k očím. Svoje černé kudrnaté vlasy měla jemně sepnuté tak, že jí vlny spadaly na ramena. Šaty jí zvýrazňovaly její dost štíhlou postavu. Když si Lea všimla všech těch pohledů, dost znervózněla, na chvíli se zastavila, ale když se podívala na Draca, který jí dodával odvahu, opět se rozešla a došla až k němu. "To je Leontýna? No páni!" zvolali kluci.
Když se všichni co čekali ve Vstupní síni rozešli dovnitř do Velké síně, posadili se k malým kulatým stolkům, které tu pro dnešní příležitost byly rozmístěny. Harry se rozhlížel po ostatních lidech a setkal se s zelenýma očima Leontýnky, ta se na něj usmála, ale Harry si všiml, že trochu nervózně. Nebylo divu, vždyť většina kluků v místností na ní házela obdivné pohledy a holky oproti tomu jí záviděly, že jí to tak sluší. Lee mohla konkurovat jedině Joanna, která podle Harryho byla stejně nejhezčí holka ze školy.
"Půjdeme tančit?" otočil se na Joannu. "Fajn," souhlasila Joanna a chytila se nabízeného rámě. Došli spolu na parket, kde se už pár párů pohupovalo. Mezi nimi byl i Cohen, který měl partnerku ze stejného ročníku. Harry na něj vrhnul nenávistný pohled, čehož si všimla i Joanna. "Harry?"
Harry zakroutil hlavou a místo slov chytil Joannu kolem pasu a začali tančit. "Máš moc hezkou partnerku, Pottere," ozvalo se vedle něj. Byl to Cohen, který se se svojí partnerkou dotančil až k nim. "Já vím Cohene," odsekl Harry a odtáhl Joannu dál od nich. "Jak já ho nesnáším, je to zakomplexovanej idiot," zavrčel Harry, když se dostali do bezpečné vzdálenosti. Jenže Cohen tuto větu slyšel, pustil svou partnerku a přešel až k Harrymu. "Pottere! Co si to..." Cohen byl přerušený Brumbálem, který u jednoho z kulatých stolů, kde seděli učitelé, povstal a poklepal vidličkou na křišťálovou skleničku. "Ehm, ehm," pročistil si hrdlo a nachystal se k proslovu. "Prosím tancující studenty, aby se posadili, abychom mohli zahájit večeři," obdařil je spikleneckým úsměvem a počkal dokud se neusadili na svých místech.
"Když už jsme tu všichni, můžeme zahájit slavností hostinu. Vítám vás na dnešním vánočním plese, jsem si jistý, že se budete dobře bavit. V deset hodin bude vyhlášen král a královna plesu, naši nejmladší studenti tu můžou zůstat do jedenácti hodin, proto jsme volbu posunuli na dřívější hodinu. Proto prosím všechny přítomné, aby během celého večera vhazovali lístky se jménem vždy jednoho studenta a studentky do této speciálně upravené truhlice, hlasujte uvážlivě. Teď už jen přeji dobrou chuť," ředitel dokončil proslov a na stolech se objevilo jídlo, pro tento večer více slavnostnější než jindy.
kláásné těěším se na po
kračko