Tady máte kapitolku, která měla být k Neznámé, s Vinou jsme se ovšem neshodli na obsahu, takže Vina kapitolu přepisuje podle svého. Dávám jí sem jen proto, že je mi líto nechat jí ladem ležet v notebooku. Prosím o vaše názory, snad to není tak špatné. Díky.
Zbýval jediný týden do plesu, v hradě se neřešilo nic jiného, s nastávajícími Vánocemi a plesem byli studenti stále více nervóznější a nikdo z nich se řádně nesoustředil na výuku. Leontýnka ovšem měla i další důvod, proč být duchem mimo, stále měla z plesu strach, i když věděla, že tam s ní půjde Draco. Hned po rozhovoru v ředitelně jí požádal o to, jestli by s ním nešla jako jeho partnerka.
Lea souhlasila, ale jen kvůli Dracovi, protože věděla, že mu tím udělá radost. Draco jí několikrát přesvědčoval, že se bát nemusí, že tam nezůstanou dlouho a že se také potřebuje trochu pobavit a zvyknout si na lidský kolektiv. Jenže Lea měla stále obavy o to, že se jí tam nebude líbit a ostatní se jí budou smát, také se bála, aby nerozzlobila Zmijozelské kvůli tomu, že jde s Nebelvírem, to by jí mohli ošklivě spočítat, zvlášť Cohen, dal jí na dlouhou dobu pokoj, ale právě na plesu by si mohl najít další důvod k tomu, aby jí ubližoval.
Měla další schůzku s Harrym, sejít se měli za deset minut v knihovně. Nejdřív se sešla s Dracem, který jí jako obvykle doprovázel. Lea mu už několikrát říkala, že to není potřeba, že jí Harry neublíží, Draco ale trval na svém, měl o ní strach. Došli do knihovny, ale Harry na smluveném místě dosud nebyl.
Zatím se posadili a povídali si jako obvykle. Draco se raději vyhnul tématu plesu, protože věděl, že by to Leu rozrušilo. Lea zrovna ukazovala Dracovi své obrázky, protože jí o to požádal, měl velice rád její kresby. Nejen její kresby, oblíbil si jí celou, měl jí rád takovou jaká je, postupem se z nich stali opravdu dobří kamarádi a Týnka se alespoň někdy mohla chovat bezstarostně, bylo jí s Dracem moc dobře. S ním vždycky zapomněla na všechny starosti, uměl jí vždycky přivést na jiné myšlenky.
Uběhlo 20 minut, když se Harry objevil ve dveřích knihovny. "Ahoj. Omlouvám se, můžeme začít?" přispěchal k nim. "Pottere, to jako nemyslíš vážně! Necháš tady Leu klidně čekat! Má i jiný program, než čekat tu na tvůj zmijozelskej zadek!" rozkřičel se na něho Draco místo pozdravu. "Draco, to je v pořádku, přece se omluvil," Lea ho chytila za ruku a donutila ho, aby se uklidnil. "Harry, posaď se, nevadí, že si přišel pozdě, akorát toho stihneme méně," řekla Týnka klidným hlasem a čekala dokud se k nim Harry neposadí.
Harry totiž stále stál, po chvíli se vzpamatoval a přisedl si k nim, aby mohli prostudovat přeměňování. Draco na Harryho koukal jako opařený. On mi nic neřekl? Po tom, co jsem mu řekl já? Co to s ním je?
I Lea si všimla, jak se Harry od začátku školního roku změnil, už to nebyl takový arogantní, namyšlený fracek, který jí nesnášel za její oblečení a vzhled. Ona mu však všechno už odpustila, on sám se jí omluvil a přiznal, že se choval jako debil. To byla jeho vlastní slova, Lea si té omluvy moc vážila.
Harry však v posledních dnech vypadal jako kdyby ho něco trápilo, ale dával si dost dobrý pozor, aby to na něm nebylo tak poznat, navenek se choval jako kdyby se nic nedělo, ale uvnitř ho sžírala bolest.
"Harry?" Lea se ho jemně dotkla rukou, protože si všimla, že se kouká do země a nedává pozor. "No? Promiň, zamyslel jsem se. Co si říkala?" zvedl k ní pohled. Draco si odfrkl, ale nekomentoval to, raději se pustil do svých vlastních úkolů.
"Ptala jsem se, jestli ti už jde to, co jsme zkoušeli minule," zopakovala trpělivě svou otázku. "Zkoušel jsem to, už mi to jde mnohem lépe, navíc to kouzlo na přeměnění pevných předmětů na tekutiny už jsem zvládl úplně. Díky tobě," jemně se usmál Harry. "To jsem ráda," usmála se i Lea. "Můžeme teda probrat to, co jsme brali včera na přeměňování?" navrhla.
"Dobře," souhlasil Harry a vyndal si z tašky pomůcky a z kapsy si vyndal hůlku. Nejdříve mu Lea krátce zopakovala teorii a pak ho nechala, aby jí kouzlo předvedl. Harry namířil hůlkou na stůl, kde ležela červená růže, snažil se jí přeměnit na šperk, po chvíli snažení to s povzdechem vzdal. "Harry. Ty to zvládneš. Podívej, je to jednoduché," Lea vstala a namířila svou hůlkou na růži, ta se během pár sekund proměnila v zářivě červený rubín. "Tohle nikdy nedokážu," postěžoval si Harry. "Ale ano, jenomže ty stále držíš tu hůlku špatně, v obraně si vynikající a to tě ovlivňuje v tom, jak držíš hůlku," poučila ho, přešla k němu a chytila ho za ruku, aby mu ukázala jak jí správně držet.
Harry překvapeně zamrkal, Lea se ho nikdy nedotkla, už na začátku hodiny byl překvapen, že mu položila ruku na paži. Vždycky měla z ostatních strach, krátce se pousmál, je dobře, že alespoň u někoho svůj strach překonala. Harry se postavil, aby se mu lépe mířilo. Lea mu chytila ruku s napřaženou hůlkou a změnila směr a držení Harryho ruky. To Harry tak rychle nečekal, když se mu napnuly svaly na rukou, škubnul sebou. V zádech mu projela ostrá bolest. Lea si všimla, že sebou Harry cuknul a tak se na něj otočila. V obličeji byl bílý a ve tváři se mu zračila bolestivá grimasa. "Děje se něco?"
"Ne, ne. V pořádku, můžeme pokračovat," Harry jí odbyl a soustředil se na svou hůlku. Lea si vyměnila pohled s Dracem, který je teď pozoroval, pak se ale vrátila pohledem na Harryho hůlku, znovu jí srovnala a pokynula Harrymu, aby pokračoval. "Teď to zkus znovu," pobídla ho. Harry pokýval hlavou a opět vyslovil potřebné kouzlo. K jeho velkému překvapení se znovu vyčarovaná růže změnila v rubín, sice ne tak zářivý jako ten Leontýnky, ale povedlo se mu to, měl z toho velkou radost.
"Páni. Díky," obdařil Leu radostným úsměvem. "Není zač. Jen trénuj držení těla," zopakovala mu Lea a začala si balit věci. "Už budeme muset končit, tak zase příště?"
"Dobře," Harry si také začal balit věci a chystal se k odchodu. "Počkej," zarazil ho Draco. Harry se spěšně otočil a tázavě se podíval na Draca. "Co je Malfoyi?" zeptal se mírně kousavě. "Co máš se zády?" Přišel k němu blíž a čekal co na to odpoví. Lea si stoupla vedle Draca a nic neříkala, také čekala co na to řekne Harry.
Harry překvapeně zamrkal, ale záhy se zatvářil odměřeně. "Nic mi není. Pokud mě omluvíte, už musím jít," doslova se vyřítil z knihovny a nechal Týnku a Draca stát v knihovně. "To mu tak budu věřit," odfrkl si Draco. "No co, nemusíme se o něj starat, když nechce pomoct, tak nechce," Draco pokrčil rameny a šel si sklidit své věci. Týnka na něj počkala a pak oba zamířili do Velké síně na večeři.
Harry po chvíli zpomalil, aby popadl dech. Co se o mě Malfoy stará? Ať se laskavě stará o sebe, nic mu do toho není. V duchu nadával na Malfoye a vyrazil na večeři, kde už zbytek party večeřel. "Ahoj Harry," pozdravila ho vesele Joanna, když si sedl vedle ní. "Jak šlo doučování?"
Harry si nabral jídlo na talíř a jen něco zabručel v odpověď. Harry si všiml, že ho Joanna pozoruje starostlivým pohledem, proto se na ní raději usmál a odpověděl jí pořádně. "Už mi to jde mnohem lépe, vážně. A co ty, těšíš se na ples?" zeptal se stále s úsměvem. "No těším se, i když mi k radosti ještě něco chybí," podívala se na něj tajemně. "Můžeme si spolu po večeři promluvit někde o samotě? Potřebuji ti něco říct," pošeptal jí Harry tak, aby to ostatní neslyšeli.
"Co si tam vy dva šeptáte?" naklonil se k nim zvědavý Patrik. "To bys rád věděl, že jo?" usmála se Joanna a jemně do Patrika šťouchla. "Au, sakra ty máš ránu," postěžoval si Patrik a třel si svojí paži. Harry se tomu musel zasmát, až mu z toho zaskočilo sousto v ústech. Patrik vedle něj ho jemně bouchnul do zad, aby se mohl volně nadechnout. Harry zaúpěl bolestí, ale zamaskoval to zakašláním. "Vy mě jednou zabijete," zašklebil se na ně. "To nebude tak těžký, když tě dokáže porazit i lžíce bramborové kaše," zasmál se Patrik a raději se pustil do své večeře.
Harry si oddychl, že si ničeho nevšimli a také se vrátil ke své porci. Jedny oči v místnosti si toho ovšem všimly. Ředitel zmijozelské koleje pozoroval svůj kolejní stůl, zrovna když Patrik praštil Harryho, všiml si jeho bolestivé grimasy ve tváři. Před přáteli to však dokázal úspěšně utajit. Harry se čím dál tím víc v chování podobal někomu koho moc dobře znal, někdy ho to až zaráželo, třeba když byl Harry rozčilený, jeho lesk v očích, z toho ho úplně zamrazilo, ten pohled byl tak stejný. Ale nebylo možné, aby zrovna tihle dva lidé měli něco společného. Severus Snape zakroutil hlavou a raději se věnoval své porci před sebou. Se zmijozelskými má stejně brzy další pravidelnou poradu, takže celou situaci se rozhodl odložit až po plese, teď stejně studenti nemyslí na nic jiného a Zmijozel nebyl výjimkou.
"Počkej na nás ve společence, jo? Musíme si s Joannou ještě o něčem promluvit," požádal Harry Patrika, když vyšli z Velké síně. Patrik se uličnicky ušklíbl a mrkl na Harryho. "No jasně, vy hrdličky, tak zatím," rozloučil se a vyrazil do sklepení. Harry se usmál a chytil Joannu za ruku. "Půjdeme na věž? Právě bude zapadat slunce." Joanna nadšeně souhlasila a tak oba vyrazili na Astronomickou věž, kde byl nádherný výhled. Studenti tam sice měli vstup zakázán, ale co oči nevidí....
Posadili se na zem, kde Harry vyčaroval deku, opřeli se o zeď hradu a v objetí pozorovali západ slunce. "Tak co si mi chtěl říct?" zeptala se zvědavě Joanna. "No, spíš zeptat," začal Harry. "Vážně? Tak se ptej," pobídla ho. "Půjdeš se mnou na ples? Jako má partnerka samozřejmě."
"Harry, to je mi opravdu moc líto, já, no já už jsem to slíbila někomu jinému," odpověděla Joanna a sklopila smutně hlavu. Harry se zatvářil opravdu nešťastně. "Aha, no nic. A s kým jdeš?"
Joanna v jeho otázce postřehla náznak žárlivosti, to jí potěšilo. Pak se ale začala nekontrolovatelně smát. "Co se děje? Řekl jsem snad něco vtipného?" nechápal Harry. "Harry, já s nikým nejdu, dělala jsem si legraci. Samozřejmě s tebou půjdu, moc ráda," řekla poté co ovládla svůj záchvat smíchu. "Ty, takhle mi lhát," Harry začal Joannu lechtat a donutil jí tak k další salvě smíchu. "Přestaň prosím," žadonila mezi smíchem. Harry přestal, ale ne, že ho o to Joanna požádala, ale proto, že se mu znovu ozvala bolavá záda. Nepatrně se posunul na dece a obrátil se na Joannu.
"Řekl bys mi, kdyby tě něco trápilo, že ano?" prohlížela si ho starostlivě. "To víš, že jo," ujistil jí, ale uvnitř si předsevzal, že zrovna Joannu by s tím neobtěžoval, nechtěl jí přidělávat starosti a taky se za to trochu styděl, chtěl si to vyřešit sám. "Víš, moc mě mrzí, že jsem tenkrát navrhl ty Prasinky. Je mi líto, že si musela být na ošetřovně," podíval se na ní se smutkem v očích. "Ale Harry, už jsi se mi omlouval stokrát a já ti stejně jako vždycky řeknu tohle: Nevadí mi to, souhlasila jsem s tím nápadem stejně jako ostatní. Nic mi nedlužíš, nemůžeš za to a já tě za to neodsuzuji." Harry si povzdechl. "Už se tím netrap, vážně," Joanna ho objala kolem ramen a líbla ho do vlasů.
Harry se usmál a přitáhl si Joannu blíže k sobě, vyhledal její rty a začal jí divoce líbat. V tu chvíli se neslyšně otevřely dveře Astronomické věže, v nich stál Snape, který se přišel nadýchat čerstvého vzduchu a podívat se na zapadají slunce, kterého si ve sklepení moc neužil.
Zarazil se v půli kroku k věžní římse. Spatřil dva líbající se studenty a když přišel blíž, zjistil, že je to jeho neteř a Harry. "Tak vy s tím nepřestanete?! Okamžitě od sebe!" zakřičel nad nimi jako smyslů zbavený. Mladý pár se od sebe polekaně odtrhl a zadíval se na svého rozzlobeného ředitele. "Ehm, my jenom, totiž,...."
"Přestaňte koktat Pottere a vstaňte!" zastavil ho Snape. "Máte školní trest, oba dva, samozřejmě se mnou a buďte si jistý, že si ho užijete. Celý následující týden do plesu budete trávit večery u mě v kabinetu. Buďte rádi, že vám dovolím jít na ples. Copak nemáte rozum? Zvláště vy Pottere, co by na to řekla vaše matka? A ty Joanno, tvá matka by také nebyla nadšená, tím sem si jistý. Jsi v prvním ročníku a měla by si se starat o jiné věci, než o chlapce!" poučil jí Snape.
"Ale Severusi, moji rodiče by k tomu jistě nic nenamítali," odvětil klidně Harry. "Raději bych zůstal u profesora a nedráždil mou trpělivost," zavrčel Snape a probodl Harryho umlčujícím pohledem. Harry se však zatvářil naštvaně a propálil Snapea očima. Snape se zarazil, zase ten pohled, to není možné, opravdu celý on. Zatřepal hlavou, aby se zbavil náhlých myšlenek a zadíval se na oba provinilce. "Omlouváme se, nechtěli jsme se líbat tady, kde nás může kdokoliv z učitelů načapat, příště se budeme líbat někde v soukromí," slíbila Joanna.
"Slyšel jsem dobře? Merline chraň je!" Snape přivřel oči, aby se uklidnil, moc mu to ale nepomohlo. "Nebudete se líbat vůbec! Vždyť je vám jedenáct let, pro Merlina! Na tohle máte ještě čas, ostatní vaši spolužáci mají úplně jiné starosti."
"Tak tohle ne, nemůžeš nám zakazovat, abychom spolu chodili, my se máme rádi," namítl Harry. "Rádi? Nemůžete ještě chápat co je to láska, je vám teprve jedenáct!" zopakoval Snape. "To..." Harry se chystal opět něco namítnout, ale Snape ho zastavil gestem ruky. "Ihned se vrátíte do své společenské místnosti a zůstanete tam!" poručil jim a osobně se postaral o to, aby tam opravdu došli. Když se za nimi zavřel portrét chránící vstup do společenské místnosti, upřímně si oddychl, odešel do svých soukromých komnat a vyčerpaně se posadil do křesla, nalil si ohnivou whisky a ponořil se do svých myšlenek.
První část je hezká, mnoho změn v chování, to se mi moc moc líbí.. pokračování si dočtu snad dnes...
Jinak, ještě, že jsi napsala, že jim je jedenáct...já bych na to úplně zapoměla. Pokud ale chceš psát o lásce a tak.. možná by se na to šikli starší studenti.. věkově minimálně 15... bylo by to lepší....