2. dubna 2008 v 22:36 | Rikisa
|
Kapitola je na světě, je kratší než obvykle, ale kvalitně to už posuďte sami. Prosím o komentáře. Příjemné čtení.
Nicolas strnul, když uslyšel ze tmy povědomý hlas svého kmotra. Odtáhl se od Clair, která koukala za něj směrem k hradu s vystrašeným pohledem. Nicolas se otočil také tím směrem a ocitl se tváří tvář Severusovi Snapeovi, který mezitím došel až k nim.
Nick otevřel pusu údivem a nebyl schopný cokoliv říct, nebál se tak svého kmotra jako toho, že o jeho noční toulce s Clair by mohl vědět i jeho otec, kterému to Severus jistě řekne. "Pane Raddle, slečno de Ailean, můžete mi vysvětlit co děláte uprostřed noci na pozemcích školy?!" ozval se nebezpečně Snape a propálil Nicolase nebezpečným pohledem.
"My jsme nevěděli kolik je hodin a....a....." začal Nick. "Oba dva máte školní trest a je vám samozřejmě jasné, že se o takovém hrubém porušení školního řádu dozví ředitel a vaši rodiče," Severus zastavil další příval slov, popadl oba studenty, každého z jiné strany a vlekl je sebou zpátky do hradu. Nicolas hlasitě polkl, když padlo slovo o tom, že Severus bude informovat rodiče.
Cestou se Nick podíval omluvně na Clair, ale ta se na něj jen lehce usmála, takže poznal, že si nemusí dělat starosti s tím, jestli na něj není naštvaná nebo jestli vůbec bude chtít pokračovat v jejich vztahu. Oplatil jí úsměv, ale mnohem zářivější, na chvíli mu vypadla myšlenka na to, že je načapal otcův nejvěrnější Smrtijed. Severus si jich všiml a tak je raději popostrčil dopředu, aby si nemohli vyměňovat zamilované pohledy.
Když se za nimi zaklapla obrovitá brána školy, Snape se i s oběma studenty zastavil. "Slečno de Ailean, okamžitě jděte spát!" pustil jí a sledoval jak urychleně opouští Vstupní síň, Nicolase stiskl o to pevněji, vůbec se na něj nepodíval a táhl ho směrem ke sklepení, kde byla Zmijozelská společenská místnost a i jeho soukromé komnaty.
"Au, Severusi, vždyť mě umačkáš!" stěžoval si Nick cestou. "To přežiješ," sykl mu nazpět Severus a svižným tempem kráčel dál. Došli až do Snapeových soukromých komnat, kde Severus Nicolase konečně pustil. "No to je dost, už jsem si myslel, že už mi upadne, jak nebyla dost prokrvená. Ty máš ale stisk, ti řeknu, kdybys mě držel ještě dýl, tak by mi opravdu zmodrala a ..." "Sednout!" Severusův rázný hlas přerušil Nicolasovi námitky a Nick sebou raději urychleně praštil do nejbližšího křesla. Poznal, že oddalování nastávajícího rozhovoru nemá smysl a čím dřív si to odbude, tím lépe.
"Víš vůbec do jaké situace si mě dostal? Tvůj otec mě požádal, abych na tebe dal pozor a co mu mám teď jako říct? Že jeho syn neustále porušuje školní řád a navíc s dívkou z rodu de Ailean, mimochodem ve velmi přátelském objetí nebo že ohrožuje svůj život uprostřed noci a neposlouchá žádné rady od nikoho a snaží se zas namočit do nějakého průšvihu?! Co tě to napadlo? Vždyť víš o nenávisti mezi vašimi rodinami, ani netušíš jaké to pro vás oba bude mít důsledky, tvůj otec bude zuřit!" vychrlil na něj Severus a vyčerpaně se posadil naproti svému kmotřenci.
"To mu nemůžeš říct, vždyť víš jakej je!" Nick se postavil a začal divoce mávat rukama. "Vždyť mě zabije, už to, že jsem zdrhnul do Bradavic ho nakrklo až tak, že mi potlačil schopnosti. Už se s Clair nebudeme moct nikdy vidět!"
Severus si povzdychl, nechtěl vidět svého kmotřence takhle nešťastného, ale nemohl jinak, musí to jeho otci říct. "Budeš muset jít se mnou, slíbil jsem tvému otci, že na tebe dohlédnu," ozval se po chvíli Snape. "To mě jako chceš vzít domů? Ty si se zbláznil! Copak jsi neposlouchal co jsem ti tu říkal?!" vyjel znovu Nicolas. "Tvůj otec čeká na mou zprávu a bude lepší, když u toho budeš ty, bude to chtít jistě vysvětlit i od tebe," řekl klidně Severus. "Tak na to zapomeň," zašeptal Nick, v mžiku se zneviditelnil a Severus mohl pouze sledovat jak se dveře jeho pokoje po otevření zabouchly.
Nemohl jinak, cítil se sice špatně, protože tím ublíží Nicolasovi, určitě to bude cítit jako zradu, ale dal Pánu zla slib, který hodlal dodržet. Navíc, Voldemort by se tuto informaci dříve nebo později dověděl stejně. Nicolase by beztak nenašel, když je neviditelný, musí jít sám, čím dříve tím lépe. Nešťastně zkroutil tvář, přešel ke krbu a s hrstkou letaxu se přemístil do Temného sídla.
Nicolas, stále neviditelný, utíkal chodbami potemnělého hradu, měl jediný cíl - najít Clair, jediné místo kde by mohla být je Nebelvírská společenská místnost, doufal, že se ještě nedostala do ložnice, protože do dívčích ložnic kluci nesměli, v tomto hradě byla stejná opatření jako v Bradavicích, což se Nicolasovi v této situaci vůbec nehodilo.
Prošel vstupem do společenské místnosti, aniž by věděl heslo, díky tomu, že byl neviditelný, hladce prošel obrazem, který vstup chránil a rozhlédl se po místnosti. Radostí poposkočil, protože Clair zrovna scházela z dívčích ložnic po točitých schodech dolů, byla oblečená v lehké noční košilce a přes sebe měla přehozený župan. Nicolas po špičkách přešel až ke křeslu, kam si sedla a zašeptal jí do ucha: "Jsi nádherná," a vlepil jí letmý polibek na tvář. Clair nahlas vyjekla a začala se rozhlížet kolem sebe. Nick se poplašeně podíval nahoru k ložnicím, aby se ujistil, že ten hluk nikoho neprobudil a i nadále zůstanou s Clair sami, naštěstí nikdo nešel a tak se podíval zpět na svou přítelkyni.
"Nicolasi, tohle mi nedělej. Okamžitě se mi ukaž!" přikázala mu šeptem Clair a koukala přesně opačným směrem než stál její přítel. "Já jsem tady," zavolal jí za zády, když se zviditelnil. Ve tváři měl velmi pobavený výraz. Clair se prudce otočila. "Co tady děláš?" přešla k němu a dala mu pusu na čelo.
Nicolas jí chytl kolem pasu a přitáhl si jí k sobě. "Přišel jsem tě navštívit, stýskalo se mi. To víš, dlouho jsem tě neviděl," odpověděl. "Jo, asi posledních patnáct minut," usmála se Clair. "Nicolasi, co se děje?" zvážněla. Poznala na něm, že něco není v pořádku a vzhledem k tomu, že je před chvíli načapal Severus na školních pozemcích, tušila i co.
"Musíme utéct," špitl Nicolas. "Cože? Proč by jsme měli utíkat? Copak Snape nám má do toho co mluvit?" podivila se Clair. "Severus ne, ale můj otec bude šílet, nejspíš už mu to můj milý kmotr touhle dobou vykládá," odvětil s úšklebkem. "Proč by to dělal? Vždyť je to tvůj kmotr," namítla. "Jo a taky otcův nejvěrnější Smrtijed," dodal Nick. "Smrtijed? Snape je...a sakra," vylezlo z Clair. "Přesně tak, a sakra. Proto musíme co nejrychleji zmizet, táta udělá všechno, aby nás rozdělil. Nedávno jsem ho naštval tím, že jsem porušil jeho příkaz, asi nebude v té nejlepší náladě až se to dozví. Za deset minut pro tebe přijdu, dobře?"
Clair chvíli váhala, jako by sváděla boj s rozumem a tím, co jí dost lákalo, toužila po svobodě a Nicolase má moc ráda, rozhodně by nepřenesla přes srdce, kdyby je jejich rodiny od sebe oddělily. "Dobře, jdu si pro věci a převléct se," odvětila nakonec Clair. "Klidně můžeš jít i v té košilce," mrkl na ni. "To by se ti líbilo a já abych pak venku zmrzla, co?" usmála se. "To bych nerad, tak já raději půjdu, za deset minut jsem tu," rozloučil se, opět se zneviditelnil a zamířil do své ložnice pro věci.
.................................................................................................................................
Severus vylezl z krbu, oprášil se a šel hledat Pána zla. Nemusel chodit daleko, aby na někoho nenarazil, byla to Kirsten, která se chystala jít spát. "Severusi, stalo se něco Nicolasovi?" vystrašila se. "To ne, žádný strach. Řekl bych, že tohle bude vážnější," odpověděl Snape. "Co zase provedl?" ozval se chladný hlas za Mistrem lektvarů, Pán zla se objevil v místnosti aniž by ho kdokoliv slyšel přicházet.
"Můj pane, udělal jsem jak jste mi nařídil, sledoval jsem Nicolase, když jsme se dostali zpět do školy, zjistil jsem co měl za lubem, totiž..." Severusovi se do toho vůbec nechtělo. "Zjistil co?!" zavrčel nebezpečně Voldemort. "Bojím se, aby neudělal nějakou hloupost, když vám to povím," začal nejistě Mistr lektvarů. "Severusi!!" Pán zla přešel blíž k němu a nebezpečně si ho měřil.
"Našel jsem ho na školních pozemcích, ale nebyl sám. Byl s jednou dívkou, abych byl přesný, je z čistokrevné rodiny, chodí do Nebelvíru,..."
"V čem je problém?" přerušil ho Voldemort. "Jmenuje se Clair de Ailean," vysvětlil Severus. Kirsten zalapala po dechu, kdežto Voldemort začal zuřit. "De Ailean? Přece moc dobře ví jaký vztah je mezi našimi rodinami, musím s ním mluvit, ihned! Jdeme!" zavelel Voldemort, chytil Severuse za zápěstí a přemístil se s ním přímo do školy. Kirsten se myslí spojila se svým bratrem, aby věděl o tom, co se stalo a zabránil Tomovi, aby Nicolasovi nějak ublížil a nebyl na něj příliš přísný. "Jaké je heslo do Zmijozelu?" zeptal se Voldemort.
"Rats in Morte," odvětil Snape. Pán zla krátce kývl hlavou, otočil se a zamířil do sklepení. Snape ho urychleně následoval.
.................................................................................................................................
"Nicolasi?" zašeptal rozespalý Draco z postele. "Co to děláš?" zívl. "Mizím," řekl rychle Nick a dál házel svoje věci do kufru. "Cože?" zbystřil Draco a posadil se. "Kam se chystáš jít? Proč odcházíš?" nechápal nic.
"Otec přišel na mě a na Clair, musíme pryč. Promiň, napíšu ti až se někde usadíme, nemůžu tu zůstat, rozdělili by nás. Hlavně nikomu neříkej, že si se mnou mluvil, vůbec o mě nevíš, jo? Ale klukům to říct můžeš, jen ať taky mlčej," obrátil se k němu Nick, konečně měl všechny věci v kufru a mohl se vrátit pro Clair. "Jasně, neřeknu, spolehni se. Jsi si ale jistý, že to chceš udělat? Může to být nebezpečné."
"Nic jiného mi nezbyde, s mým otcem není řeč. Musím jít, než bude pozdě," odpověděl Nick. Draco vstal a objal svého kamaráda. "Určitě se ještě uvidíme, držím palce," rozloučil se a vyšel ven do společenské místnosti. Uslyšel nějaké hlasy za vstupem do místnosti a tak raději zase splynul s okolím. Po chvíli zalapal po dechu, když dovnitř vtrhl rozzuřený Voldemort, který měl v patách Severuse.
"Nicolasi, vím, že tu jsi!" křikl Voldemort, který vycítil synovu přítomnost. Nicolas v duchu zaklel a vydal se pomalým krokem k východu. Voldemort se chystal místnost začarovat a zviditelnit tak svého syna. Toho si ale Nicolas naštěstí včas všiml a vytratil se přes zeď přímo do chodeb sklepení. Když se dostal ven, zmenšil si kufr a dal si ho do kapsy, pak se rozeběhl jak nejrychleji dovedl přímo ke Clair.
Ta už netrpělivě postávala ve své společenské místnosti a stejně jako Nicolas si svoje zavazadlo zmenšila na miniaturní velikost, aby se jí vešlo do kapsy. "Můžeme jít," vyhrkl Nicolas jakmile se opět přeměnil do normální podoby. "Co se stalo?" všimla si jeho uštvaného obličeje. "Táta už je tady, málem mě objevil, musíme jít hned," vysvětlil jí, rychle jí čapl za ruku a společně s ní se opět zneviditelnil. Vyšli ven na školní pozemky, dostali se až na jejich hranice, odkud by se mohli přemístit, jenže když Nicolasovi Voldemort sebral tuto schopnost, nezbývalo jim nic jiného, než se vydat pěšky vstříc svobodnému životu bez vlivu rodičů, alespoň si to tak mysleli...
jujky peknáá kapitolka mooc =)...už se těším na pokráčko...