7. kapitola Strach z plesu, který se blíží Část I.

25. března 2008 v 19:52 | Vina |  Neznámá
Kapitolka od Viny, nezapomeňte okomentovat. Další část dílka je na mě. Hezké čtení.

Snape přímo utíkal po bradavických chodbách, jeho černý plášť za ním vlál ještě víc než obvykle. Na chrlič před ředitelnou štěkl heslo už z dálky a pak vyběhl schody po dvou. Vtrhl do ředitelny jako uragán.
"Albusi, Harry, Patrik a Joanna jsou pryč." Vysypal na ředitele.
"Klid Severusi, dokonce i pan Weasley, pan Longbottom a slečna Grangerová jsou pryč. Obávám se, že opustili školu bez dovolení." Brumbál sice mluvil klidně, ale jeho úsměv i jiskřičky v očích zmizely.
Až teď si Severus všiml, že Minerva McGonagallová je úplně bílá v obličeji. Když se rozhlídl, tak zjistil, že nikdo tu není úplně v klidu. To ale přerušilo silné pálení znamení zla. Chytl se za předloktí a mírně sykl.
"Běž." Rozkázal příkře Brumbál a Snape na nic nečekal.
"Takže, obávám se, že studenti asi budou v Prasinkách, ministerstvo i řád jsem informoval. Škola se po mém odchodu uzavře a nikdo se nedostane ze společenské místnosti ani do nich, dokud tu nebudou všichni ředitelé koleje nebo já osobně zpět na hradě. Teď jdeme." Rozkázal a všichni profesoři se vydali do Prasinek.

O hodinu dřív

"Harry tak kam půjdeme?" zeptal se Patrik, jen co vylezli před Medový ráj.
"No já nevím, co se takhle projít a zjistit co tu vlastně je?" podíval se po ostatních a sundal z nich plášť. Prasinky byly skoro liduprázdné, všichni se připravovali na nahlášený vpád Pána zla.
Procházeli skoro už hodinu, když uslyšeli na druhé straně vesnice mnohonásobné přemístění. Uviděli muže v černém s bílými maskami, které v noci zářili jako malé lucerničky.
Přikrčili se do stínu a všem bylo jasné, že z toho budou mít veliký průser.
Smrtijedi začali ničit Prasinky a lidé křičeli a bránili se. Barevné paprsky se míhaly. Děti se do toho prvně nechtěly zapojovat, ale když už je několikrát málem zasáhla kletba, tak začaly bojovat. Nejvíce používali Expelliarmus, který se v obraně učili. Měli s tím docela úspěchy, protože si jich zatím nikdo nevšiml. Náhle se kousek od nich přemístili další lidé, byl to Fénixův řád, který se hned pustil do boje.
Posunky se dohodli chránit děti, kterých si hned po příchodu všimli. Ale dlouho jim to nevydrželo a děti byly opět vydání na pospas.
Ozvala se hromová rána a uprostřed vřavy se objevil samotný Pán zla (vypadal jako ve 2 ročníku jen o hodně starší a s pár vráskami navíc). Rozhlédl se po všech až mu padl pohled na děti, viděl tam chlapce, který měl krásně zelené oči. Ach, tolik ty oči miloval, poznal hned, že je to její syn.
"Tome odejdi. Tady nejsi vítán." Ozval se Brumbál a postavil se naproti Voldemortovi, kterého právě vytrhl ze zamyšlení.
"A kdo mi v tom zabrání Brumbále?" začal se ledově smát až sebou pár smrtijedů i řád škubl.
"Pche." Odfrkl si Voldemort a vypálil kletbu na Brumbála. Znovu se rozpoutala bitva, Snape bojoval s Lupinem, ale při tom si jenom hráli. Náhle ale viděl jak do jeho neteře Joanny narazila kletba černého paprsku. Nesměl na sobě nic dát znát, ale na vteřinu ztuhl, to se mu stalo osudným a Lupin ho poslal do říše snů.
Toho si všimla i Lily Potterová a rozeběhla se k dětem. Mezi tím se k nim dostal Voldemort.
."Ale koho pak to tu máme, není to snad samotný Potter?" uchechtl se Voldy."A není to ten hadí ksicht Raddle?" ozval se Harry taky posměšně."Ty jeden spratku …" vtom se tam ale už dostala Lily. "Přeji pěkný den Lily." Ozval se jí za zády ledový hlas. Lily ztuhla a rychle se s napřaženou hůlkou postavila proti Pánovi zla. Při tom druhou rukou schovávala za záda Harryho. Ten se neodvažoval matce odporovat.
"Co chceš Tome?" zeptala se třaslavým hlasem. Ještě moc dobře si vzpomínala jak to dopadlo minule. Dívala se do jeho červených očí, kdyby tu nebyly děti, tak se snad i zhroutila. Nikdo si jich prozatím nevšímal.
"Ale no tak Lily, víš to moc dobře. Chci jen abys žila se mnou, klidně si můžeš vzít i toho spratka." Ukázal na Harryho.
"Nikdy Tome!" Zakřičela jako by byla už v koncích, to se k nim už ale přiblížil Brumbál. Jedině od ní si nechal říkat jménem a nic proti tomu nenamítal.
"Odejdi Tome nebo toho budeš litovat!" Zahřměl Brumbál, takhle ho ještě nikdo naštvaného neviděl. Děti se jenom víc přikrčily k sobě, opravdu z jejich ředitele šel strach. Voldemort si až moc dobře uvědomoval, že prohrává, protože přišly posily z ministerstva. Zavelel k ústupu.
"Lily." Vrhl se k ní James. Ta se mu rozplakala v náručí, ale při tom odmítala pustit Harryho.
"Mami, co to mělo k čertu znamenat?!" Rozkřikl se na svou matku. James, jak to nikdy neudělal, poprvé vrazil svému synovi facku. Ten se jen držel za červenou tvář a postupně se všemi se odebral zpátky do Bradavic.
Lupin probral Snapea, ten na nic nečekal, vzal Joannu a běžel do Bradavic na ošetřovnu. Když tam přiběhl, tak si ani neuvědomil, že je pořád oblečený jako smrtijed. Pomfreyová se ho strašlivě lekla.
"Poppy, rychle Joanna schytala nějakou kletbu z černé magii, trvalo mi zhruba 20 minut než jsem ji sem mohl donést." Byl mírně mimo, ale když zařval znova na Pomfreyovou, tak se chopila své povinnosti. Snape si sundal masku a posadil se na vedlejší postel.
"Poppy, nechceš s něčím pomoct?" Nevydržel to po 5 minutách.
"Tyhle lektvary." Mávla hůlkou a objevil se popsaný pergamen. Snape si jen zběžně shodil hábit ze sebe a vydal se do přípravny lektvarů u ošetřovny.
Mezi tím v ředitelně McGonagallová křičela po našich studentech, kteří se byli projít. Byla jako smyslů zbavená. Lily Potterová jenom seděla v křesle a byla v šoku. Nemluvila, jen držela hrnek s čajem a koukala do neznáma.
James se snažil ji trochu rozptýlit, ale moc se mu to nedařilo. Zase se vrátila k tomu jak byla ten měsíc a půl u něho. Harry dávno už vzdal snahu, aby z rodičů něco dostal. Z McGonagallové si nic nedělal, jen čekal až dojde někdo, aby je informoval o tom, jak je na tom Joanna. O ni se opravdu bál, ne jenom proto, že se mu líbila. Byla to jeho chyba, to věděl, ale před dospělýma nic nepřiznal.
Nevill byl bílý jako u lektvarů, Ron zase rudý jako jeho vlasy. Patrik utěšoval Hermionu, která pořád plakala. McGonagallová už přestala křičet, protože jí bylo jasné, že to teď nemá cenu a otočila se s prosebným výrazem na Brumbála.
"Myslím Minervo, že teď nic nevyřešíme. Lily?" zeptal se jemně Brumbál ženy s rezatými vlasy. Ta sebou poplašeně škubla až jí vypadl hrnek z ruky a roztříštil se po zemi. Harry jen líně mávl hůlkou a řekl REPARO. Všichni dospělí mimo Lily se nad tím podivili. On jen mávl rukou a vzal svou maminku za ruku.
"Promiň mi to." Zašeptal, aby to slyšela jen ona.
"Nikdy to prosím už nedělej, málem jsem umřela strachy." Řekla sotva slyšitelně. Pak Harrymu dala pusu na čelo. Její krásné zelené oči se leskly slzami. Harryho to trochu zaskočilo, vždy znal svou matku jako silnou ženu. Podíval se tázavě na otce.
"Až budeš větší." Řekl jen.
To ale náhle vrazil Snape do ředitelny a zařval na děti:
"Vy jedni spratci, co jste si k sakru mysleli, že tam děláte!!!!!!" byl nepříčetný vzteky.
"Severusi, uklidni se." Zasáhl do toho Brumbál.
"Jak se mám uklidnit, když má neteř bojuje o život!" Zhroutil se do křesla, kde před chvílí ještě seděl James a složil hlavu do dlaní.
V krbu se rozhořely plameny a z nich vystoupila Joannina matka Isabela. V obličeji měla ustaraný výraz a jakmile si všimla zhrouceného bratra, tak se zarazila.
"Kde je má dcera?" Tohle vytrhlo Snapea ze zamyšlení.
"Isabelo, posaď se, musím ti říct, … že … Joanna je na ošetřovně, ….. zasáhla ji kletba z černé magie." Kdyby ji pohotově Snape nezachytil, tak se zhroutila na zem.
"Ne, má holčička ne." Rozplakala se mu v náručí.
"No tak, snad bude v pořádku." Ta se na něj plačtivě podívala.
"Jak to, že jsi ji nepohlídal!?!" zařvala na něj hystericky.
"Netušil jsem to, nebyla tam jenom ona. Klid prosím, pojď odvedu tě na ošetřovnu za ní." Vzal ji pod paží a odváděl pryč. Všechny děti, když viděly Snapea, tak ještě víc zbledly. Takhle ho neznaly, vždy ho znaly jako vyrovnaného.
Lea seděla v koutku společenské místnosti a kreslila prefekta, který seděl v nejbližším křesle u vchodu a utěšoval jednu dívku, která byla jen o rok mladší. Asi spolu chodí. Prolétlo Lee hlavou. Malovala dál, každý jejich detail, nikdo si jí nevšímal, tak měla klid. Ach, jak bych teď ráda mluvila s Dracem, ten by jistě věděl co se děje. Znova se ponořila do kreslení. Dnes měla chuť si kreslit portréty. Byla už u čtvrtého obrázku, když ucítila jak ji někdo pozoruje.
Zvedla hlavu a uviděla kousek od sebe Dereka Cohena, rychle se vydala do svého pokoje, ale Derek byl rychlejší. Chytil ji a táhl ji pryč, ven na chodbu. V Lee by se krvi nedořezal.
"Takže holčička povídala." Zeptal se ledově a přitiskl ji k chladné stěně sklepení. Skicák jí spadl na zem. Leontýna na něj jen vystrašeně hleděla a kroutila hlavou na znamení, že o ničem neví.
"Já - já jsem nikomu nic neřekla." Po tvářích se jí koulely slzičky.
"Proč ti nevěřím?" Uchechtl se.
"Opravdu." Řekla už hystericky.
"Opravdu, tak proč to řešil Snape?" zatřásl s ní až si odřela lokty o stěnu.
"Pani profesorka McGonagallová si všimla modřiny a neuvěřila mi, že jsem se praštila." Neodvažovala se na něj podívat.
"Tohle bych ti mohl věřit." Z ničeho nic ji pustil a Lea si myslela, že ji už nechá, ale místo toho ji vrazil pořádnou facku až spadla. Stočila se do klubíčka a plakala.
"Abys věděla jak se máš chovat, ke mně." Lea se neodvažovala ještě hodně dlouho zvednout. Asi až po hodině se vydala za skřítkami do kuchyně. Půlku tváře měla napuchlou.
Jenže takové štěstí po cestě neměla a vrazila do Harryho a Patrika. Když k nim zvedla červené oči od pláče, tak se vyděsila.
"Počkej." Chytil ji Harry za ruku.
"Zase tě zbil?" Snažil se mluvit jemně, ale to se za ním objevil Snape, který šel zkontrolovat studenty.
"Pottere, Blacku máte málo problémů!!" Zahřměl, když si všiml opuchlé tváře Lei a červených oči.
"Ne tak to není, nic jsme jí neudělali, ale zeptejte se Cohena, jestli náhodou někoho opět nepraštil!" zařval na něho, až se Snape mírně zarazil.
"Takže přiznáváte, že minule to byl on?"
"To jsem neřekl." Nadával si v duchu do debilů, že nedržel hubu, ale pořád nepouštěl Leinu ruku.
"Všichni tři pojďte se mnou. A to hned." Rozkázal ji. Lea by nejraději utekla, ale byla příliš vyděšená a neodvažovala se nikomu odporovat a už vůbec ne profesorovi.
Snape jim pokynul u něho na sedačku a sám se vydal k polici s lektvary. Lea seděla co nejdál od obou kluků a plakala.
"Slečno, podívejte se na mě." Ozval se klidný hlas Snapea nad Leou. Co nejpomaleji zvedla hlavu a podívala se na něho, nikdy ještě u něho neviděla úsměv. Mírně se od něho odtáhla.
Snape na nic nečekal a odhrnul jí vlasy s poraněné tváře.
Co nejšetrněji jí celou napuchlou tvář namazal nějakou mastí, při tom se jí pořád díval do očí, viděl v nich jenom strach.
"Slečno, kdo Vás praštil? Byl to pan Potter nebo snad pan Black?" Harry se už nadechoval, ale zvednutá ruka Snapea ho zadržela.
"Ne pane profesore." Znova se rozplakala a sunula se ještě víc do koutku sedačky, kde objala nohy a plakala.
"Nikdy bych dívku neuhodil." Ozval se Harry.
"Ani já." Ozval se dotčeně Patrik. Ten se na ně podíval výrazem, ještě slovo a prokleji vás.
"Slečno, tohle musí přestat a proto mi musíte říct, kdo vám to udělal, jinak jdeme hned za ředitelem." Vyhrožoval Snape, ale na ni to mělo jiný účinek.
"NE NE NE.." vyskočila ze sedačky a couvala pryč. Pak rychle vyběhla z kabinetu, než se kdokoli z nich vzpamatoval.
"Já se na to vyseru." Praštil rukou do police a celá police se sesula na zem, kde se rozbily všechny lektvary, které na ní ležely. Oba kluci se jen na sebe překvapeně podívali. Poznali na Snapeovi, že už je toho moc.
"Tak a vy dva mě řekněte všechno co o tomhle víte jinak si mě nepřejte!!!!!!!" řval po nich.
Lea utíkala rovnou do kuchyně. Tam zapadla k malému stolečku v rohu a rozplakala se naplno. Přistoupila k ní jedna skřítka a jemně ji zvala za ruku. Vypadala jako že je z nich nejstarší.
"Ale no tak Leontýnko, co se stalo?" zeptala se jako by byla její dcera.
"Ach Bělo." Vrhla se jí kolem krku a plakala na jejích kostnatých ramennou.
"No tak to bude dobré. Šššššš." Hladila ji po zádech. Ano, byla to nejstarší skřítka z celých Bradavic. Brumbál si ji tu nechával, chtěl aby odešla do důchodu, ale ona zamítla a řekla že by tu ráda zůstala do smrti. Brumbál s tím neměl problémy a souhlasil.
Byla něco jako vůdce skřítků, nejen to, že byla nejstarší, ale také měla před ostatními skřítky úctu i před těmi novými.
Po chvíli se uklidnila, pak si začali povídat. Lea byla denně v kuchyni a vždy jim i pomohla. Sice to odmítali, ale byla neoblomná.
Možná proto si ji i skřítci na hradě tolik oblíbili.
Čas ubíhal, kluci denně i s Hermionou chodívali na ošetřovnu za Joannou, která se po 2 dnech probrala, ale byla příliš slabá. Po další týden tam s ní byla i Isabela, její matka. Taky za ní tam chodil Snape.
Po třech týdnech ji konečně pustili. Byla sice ještě slabá, ale nechtěla tam být už ani minutu na víc (kdo by taky chtěl že). Celá parta společně došla do Velké síně na snídani. Až tam se rozdělili ke stolům. Byli to snad jediní lidé, kterým je jedno kdo je z jaké koleje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivi Ivi | 25. března 2008 v 21:59 | Reagovat

Suuperr!!chudak Leo...a strasne,nwm proc,me napina osud Lily a Voldyho...wim ze mezi nimi nikdy niic nebude ale je to moc zajimavy...nebo jak se choval seviik...

2 Ivi Ivi | 25. března 2008 v 22:09 | Reagovat

ale Hadi ksicht byl dobry nazev...ale Voldy nam nejak mekne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama