close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5. kapitola Nebelvíra nezměníš

15. března 2008 v 21:55 | Rikisa |  HP Pravdu znají vyvolení
Tak tu máte slíbenou kapitolku. Další bude k povídce, u které bude nejvíc hlasů - anketa v předchozím článku u ŽNN. Samozřejmě dávám limit, proč riskovat, že? Limit je 21. Kapitolku věnuji všem komentátorům!!

"Auu!" zaklel Harry, který vzápětí skončil na zemi. Vycházel právě z chodby vedoucí z ošetřovny a když zabočil za roh, s někým se srazil. "Harry? Jsi v pořádku?" postavil ho jeho otec na nohy.
"Mami? Tati? Co tady děláte?" podivil se Harry a cítil se trochu rozpačitě, protože tušil, že jeho rodiče už od něj dostali ten dopis. "Přišli jsme se za tebou podívat, Severus nám řekl, že jsi na ošetřovně," odpověděla mu Elaine.
"Co se to tu děje?!" zahřměl chodbou rozzlobený hlas. "To je Snape," poznamenal klidně Harry. "Sakra, mám být na ošetřovně," došlo mu po chvíli a chytil své rodiče, každého za jednu ruku a táhl je směrem tam, kde měl správně být. Bylo však již pozdě, Severus Snape je dostihl, posvítil si na ně hůlkou a provrtal Harryho očima.
"Pane Pottere, co tady děláte? Nemáte být takhle náhodou na ošetřovně?" zeptal se ho výhružně. "Ale Severusi, Harry šel třeba jenom na toalety," ozval se Anthony. "Není mi známo, že rodiče mají povoleno navštěvovat školu tajně v noci," řekl Snape. "Co kdybychom šli raději na tu ošetřovnu?" navrhla Elaine, chytila Harryho a zamířila společně se svým synem na ošetřovnu, protože sama neznala cestu. Snape s Anthonym se vzpamatovali a vyrazili za nimi.
"Teď si lehněte Pottere a neopovažujte se vylézt z té zatracené postele!" poručil mu Snape. "Nekřič na něj, Severusi!" ozval se Anthony a probodl Snapea hrozivým pohledem. "Tiše, vždyť Pomfreyová je hned vedle," poukázal Harry ke dveřím kanceláře ošetřovatelky. Ale už bylo pozdě, Pomfreyová rozespale vylezla ze dveří. "Co se to tu děje? Profesore Snape, vysvětlíte mi to?" zeptala se rozčileně a v rychlosti na sebe házela bavlněný župan.
"Manželé D´Wallaicey chtěli vidět Pottera, je to jejich adoptivní syn," vysvětlil Snape. "To nemohlo počkat do rána?" podivila se Pomfreyová, přešla k Harrymu a vzala ho za zápěstí. "Nevstával jste z postele pane Pottere? Váš stav se mi stále nelíbí, počkáme do rána."
"Víte, my máme přes den moc práce, stihli jsme to akorát dnes večer, chtěli jsme Harryho vidět," vysvětlovala Elaine. "Já to chápu, ale musím vás požádat, aby jste odešli, pan Potter ještě není zcela v pořádku," podívala se na ně přísně Pomfreyová. "Ještě si promluvíme," pošeptal Anthony svému synovi, chytil Elaine za ruku a společně vyšli ven z místnosti.
"Takže mě ráno pustíte?" zeptal se s nadějí v hlase Harry. "Přeci jsem vám řekla, že uvidíme ráno, to neznamená, že vás pustím," utrhla se na něj Pomfreyová. "Pane profesore, mohu vás požádat o pomoc?" zeptala se Snapea stále stojícího u dveří ošetřovny. Profesor jen kývnul hlavou a přešel k Harryho posteli. "Změřte panu Potterovi teplotu, musím dojít pro lektvary a nemůžu tady nechat svého pacienta samotného," vysvětlila mu Poppy.
"Vždyť nejsem malej!" ohradil se Harry, neměl rád, když s ním někdo jednal přehnaně starostlivě a taky netoužil po tom, aby tu zůstal sám se Snapem. "Jistěže ne pane Pottere, ale jste nemocný," řekla Poppy a odkráčela pro zamýšlené lektvary. Harry protočil oči a díval se jak ošetřovatelka mizí ve dveřích kanceláře. Cítil, jak mu studené prsty uchopily zápěstí, stisk byl tak ledový, že sebou Harry trhl. Profesor Snape pozvedl tázavě obočí a stiskl Harryho pevněji, druhou ruku mu položil na čelo.
"Úplně hicujete," sundal Snape ruku z Harryho čela. "Profesore, vy znáte moje rodiče?" zeptal se znenadání Harry. "Ano," odvětil Snape a nepatrně se zamračil. "No, že se vůbec ptám. Jistě se znáte z toho vašeho spolku," odfrkl. "Ehm, co tím máte na mysli?" zbystřil profesor. "Že by jste nevěděl o čem mluvím, profesore?"
"Nejsem si jistý, jestli,..." Snape byl přerušen příchodem ošetřovatelky. "Vzala jsem i lektvar pro snížení horečky. Bude to nutné? Změřil jste mu teplotu?"
"Ano, více než nutné, horečku má velmi vysokou," oznámil jí Snape. "Tak to vypijte všechny tyto lektvary," poručila mu Poppy a položila na noční stolek tři flakónky s lektvary. "Dobře," pokýval hlavou Harry a vyprázdnil obsah všech tří lahviček. Dále už nevnímal nic, protože upadl do říše snů.
Vzbudil se asi v deset hodin dopoledne, na ošetřovně nebyla ani noha. Pomalu se vyhrabal z teplých peřin, nasadil si na nos brýle a rozhlédl se po ošetřovně. Rozhodl se vylézt z postele, když tu nikdo nebyl, tak ho také nikdo nemohl zastavit. "Pane Pottere, kam si myslíte, že jdete?" ozvala se Pomfreyová ze dveří ošetřovny, zřejmě si před chvílí někam odběhla. "Nikam, čekám tu na vás," odvětil Harry a znovu si lehl.
"Inu, řekněme, že po obědě se můžete vrátit do vyučování. Ale žádné přepínání. Rozumíte mi?" rozhodla Poppy, když prohlédla svého pacienta. "Vynasnažím se," slíbil Harry, byl moc rád, že se odsud konečně dostane.
"Ahoj Harry!" přivítal ho radostně Ron s Hermionou, když Harry dorazil do společenské místnosti. "Už je ti lépe?" starala se Hermiona. "Jasně, jinak by mě Pomfreyová nepustila, ona je fakt hrozná," usmál se Harry. "Udělám ti radost. Odpolední vyučování odpadá, Kratiknot je nemocný a Hagrid je mimo Bradavice, prý na nějaké cestě," oznámil Ron. "Super, nepůjdeme si zahrát famfrpál?" navrhl nadšeně Harry. "Harry! Pomfreyová ti přece řekla, abys ses šetřil," pokárala ho Hermiona. "Ježiš Hermiono, to bych nesměl dělat nic," protáhl oči Harry a společně s Ronem si doběhl pro košťata. Hermiona se nakonec zvedla, popadla jednu obzvlášť objemnou knihu a vydala se se svými kamarády ven.
Zbytek dne si krásně užili, až do večeře létali na famfrpálovém hřišti, kde se k nim po chvíli přidali Dean, Seamus a Ginny. Když se celí uřícení dostavili do Velké síně na večeři, Harry si všiml, že si ho madam Pomfreyová přísně měří. "Ups, asi jsem měl na chvíli vychladnout, aby to na mě nebylo tak vidět," zašeptal Harry Ronovi a naráz vypil sklenici dýňového džusu. "Vypadá, jak kdyby tě chtěla rozčtvrtit," zasmál se Ron, když pohlédl k učitelskému stolu.
Po večeři se vydali zpět do společenské místnosti, kde si udělali úkoly na příští den, Harry toho měl trochu víc, ale s pomocí Hermiony se mu podařilo úkoly stihnout v rekordním čase. "Zítra asi nevstanu, jsem utahanej. Navíc máme první hodinu lektvary," řekl otráveně Harry, otočil se a unaveně se dobelhal do postele.
Ráno to ale nebyl Harry, komu se nechtělo vstávat, byl už oblečený a už mu zbývalo jenom obout si boty, pohlédl vedle na svého kamaráda, Ron byl zahrabaný až po uši, koukala mu jen jeho zrzavá kštice a bohužel pro ostatní spolubydlící, hlasitě chrápal. "Rone!" zakřičel mu Harry do ucha.
"Co se děje?!" posadil se ihned Ron a zadíval se na člověka, který si dovolil vyrušit jeho poklidný spánek. "Harry, nech mě spát, dneska nikam nejdu," řekl otráveně a zapadl zpátky do peřin. "Máme lektvary, radil bych ti, abys vstával nebo tě Snape zabije. Hádám, nějaký ten školní trest, uvidíte se několikrát týdně, Snape ti určitě přenechá vykuchávání nějakých odporných slizkých tvorů, no možná něčeho příjemnějšího, drhnutí připálených kotlíků nebo...."
"No jo! Vždyť už vstávám," ohradil se Ron. "Ty ale umíš člověka vytáhnout z postele," řekl Ron a zmizel ve dveřích koupelny. Harry se potěšeně usmál, věděl co na Rona platí, i když postrašení Snapem by zabralo téměř na každého.
Když se dostali do učebny lektvarů, zbylo na ně poslední místo, v zadní lavici vedle Nevilla. "Ahoj Neville," pozdravili ho oba a vyndali si svoje přísady do lektvarů. "Ahoj, předem se omlouvám, jestli odejdete s ohořelým obočím," řekl šeptem Harrymu, který seděl vedle něj. "My to přežijeme Neville," odpověděl mu Ron, ale vyměnil si s Harrym nejistý pohled.
Harry pohlédl na Nevilla, aby mu něco řekl, ten ale koukal vyděšeně před sebe a byl celý bílý. Harry se zamračil a kouknul se, co Nevilla tak rozrušilo. Snape už byl ve třídě a stál teď vepředu třídy s překříženýma rukama na hrudi a provrtával každého studenta spalujícím pohledem. Harry slyšel jak Neville hlasitě polkl.
"Jste ve čtvrtém ročníku, takže od vás očekávám jisté znalosti. Dnes mi připravíte dokrvující lektvar, pro některé z vás to bude jistě nadlidský úkon, ale pokuste se udělat alespoň něco. Lektvar naleznete na straně 64 ve vašich učebnicích," vysvětlil Snape a začal jako obvykle chodit kolem studentů, aby jim mohl poradit, ale ve většině případů spíše uštědřit nějakou ironickou poznámku a zmařit tak studentovu práci.
Harry si hůlkou rozdělal oheň a položil na něj svůj cínový kotlík, nalistoval příslušnou stranu a dal se do lektvaru. Lektvary mu šly, ale jen do doby než se k němu dostal Snape, to vždy stačil udělat nějakou chybu. I když, občas mu ani nemusel nic říct nebo k němu chodit, Harrymu stačila samotná profesorova přítomnost, věděl, že dříve či později k němu přijde a zase ho zesměšní nebo udělá něco co ho rozhodí a svůj lektvar opět nedokončí.
"Neville! Ta housenka tam nemá být celá," zastavil jeho ruku včas, než Neville stačil zmařit svůj lektvar. "Díky Harry," špitl mu Neville, jehož ruce se silně třásly. "Uklidni se Neville, nesmíš se nechat od Snapea tak vykolejit," řekl Harry, když si toho všiml. Ron vedle něj se usmál. "Od tebe to sedí, kdy ty ses nenechal od Snapea vytočit?"
"No jo, kdo by zůstal klidný?" ospravedlňoval se Harry. "Pane Pottere, jestli máte něco tak důležitého, svěřte se i nám, rádi bychom to slyšeli, že ano?" obrátil se ke Zmijozelským, kteří souhlasně zabručeli. Harry vyslal k Ronovi pohled říkající "vidíš?" a obrátil se k profesorovi. "Ne, pane," řekl, obrátil se zpět ke své práci a profesora si nevšímal.
Harry pohlédl k Nevillovi, který se chystal do kotlíku přidat opět nesprávné množství přísady. "Neville, tohle ne," sykl na něj a natáhl ruku, aby v tom Nevillovi zabránil, protože Neville držel prkénko s drcenými skarabei těsně nad hladinou bublajícího lektvaru. Jenže ho opět začala pálit ruka a z nataženého zápěstí mu opět vytryskl ohnivý plamen, který zasáhl Nevilla do ruky. Nevill bolestí upustil celé prkénko do kotlíku a se slzami v očích se chytl za ruku, kde se mu rýsovala drobná spálenina.
"Omlouvám se, počkej, já to spravím," uklidňoval ho zplna hrdla Harry. Snape se prudce otočil a podíval se na scénu v poslední lavici. Jen protočil oči a vyrazil směrem k nim, neviděl co se stalo, ale domyslel si, že Longbottom zřejmě opět udělal chybu a zranil se.
"Ukaž mi to, prosím," řekl Harry. Neville před sebe natáhl ruku a pozoroval Harryho se zděšením v očích. "Sice to mám zakázané, ale jak se to jinak mám naučit?" zašeptal, vzal si Nevillovu ruku do své a druhou položil na jeho ránu. Soustředěně zavřel oči a soustředil se jen na to, aby Nevillovi vyléčil popáleninu, která vznikla jeho vinou.
"Pottere, přestaňte!" ozval se Snape, který se rychlým krokem dostal až k nim. Pozoroval jak se Harry snaží vyléčit Nevillovu ránu, z Harryho ruky zářilo zlatavé světlo a dopadalo na bolestivé místo Nevillovi ruky. Dost živě si vzpomínal na to, co se stalo naposledy, kdy to zkusil, bylo to také o jeho hodině, shodou náhod opět Longbottom. Jenže před tím to bylo jen malé škrábnutí a Potter se složil, nechtěl domyslet, co se stane teď.
"Pottere!" ozval se znovu Snape, když Harry neuposlechl. Neville se na to díval s otevřenými ústy, nebyl sám kdo Harryho zaujatě pozoroval, celá třída se přesunula k zadním lavicím. "Profesore, dělejte něco!" ozvala se Hermiona, která neodtrhla oči od svého kamaráda. "Nehysterčete Grangerová!" okřikl jí Snape a přešel k Harrymu. Všiml si, že začíná ztrácet barvu, kdežto Nevillovo zranění bylo téměř vyléčené. Pokusil se s ním zatřást a odtrhnout ho od Longbottoma, ale bezúspěšně. Nezbylo mu nic jiného, než počkat dokud Harry ránu nevyléčí. Po chvíli záře ustala, Neville si prohlédl ruku, která na sobě nevykazovala žádné známky poranění. "Díky, Harry!"
Harry se zmohl pouze na lehký úsměv, byl děsně bledý, začalo mu divoce bušit srdce, musel se chytit lavice, aby neskončil na zemi. "Hodina skončila," oznámil Snape studentům a když všichni odešli, včetně Rona a Hermiony, které musel Snape doslova vyhodit ze třídy, vrátil se k Harrymu, který už málem seděl na zemi. "Vy jste tak neuvěřitelně nezodpovědný! Přece vám to rodiče zakázali nebo ne? Když svou schopnost neumíte tak jí nepoužívejte!" rozkřičel se na něj Snape.
Harryho nohy vypověděly službu a on skončil na zemi, zády se opíral o chladnou stěnu sklepení. Připadal si jako kdyby z něj někdo vysál všechnu sílu, bylo to mnohem horší než když to zkusil poprvé, ovšem to ještě ani nevěděl, že tuto moc ovládá. Harry zavřel oči a hluboce se nadechoval. "Vypijte to," uslyšel nad sebou znepokojený hlas profesora.
Harry otevřel oči a podíval se na lahvičku, kterou mu Snape podával. Byl však tak zesláblý, že se pro ní ani nemohl natáhnout, natož jí vypít. "Já nemůžu," zachraptěl Harry a znovu zavřel oči, chtělo se mu spát, proč ho Snape nenechá spát?
Za chvíli ucítil, jak ho pevně chopily profesorovy ruce. "Pottere, teď nesmíte spát," řekl překvapivě jemně, vzal Harryho za bradu a donutil ho vypít lektvar na nevolnost a potom i povzbuzující lektvar. "Pojďte," slyšel Harry jakoby z obrovské dálky, jen vnímal, že ho profesor někam vede.
Probudil se v pohodlné velké posteli, pokusil se pohnout, ale jeho tělo pořádně protestovalo, ujel mu tichý sten. "U Merlina, mohl jste si ublížit ještě víc! Nenapadlo vás náhodou, že vaši rodiče vám tuto moc nezakázali pro nic za nic? Kdyby to bylo větší zranění, tak by jste mohl být klidně mrtvý," nadával Snape zatímco nedaleko Harryho připravoval lektvary.
"Kde to jsem? Jak dlouho tu ležím?"
"Sotva deset minut. Jste v mých soukromých komnatách, obávám se, že to bylo nejbližší místo, kam jsem vás mohl uložit, na ošetřovnu by jste nedošel." Snape přešel k Harrymu a zatlačil ho zpátky do postele, všiml si totiž, že se pokouší o další pokus vstát z postele. "Vypijte ten lektvar, jinak se dohromady nedáte," podal mu Snape flakónek modrofialové tekutiny.
Harry lahvičku vypil, trochu se mu ulevilo a během několika sekund usnul. Snape sledoval, jak jeho student usíná a posadil se do nedalekého křesla. "To je celý Nebelvír," zašeptal do ticha sklepení. Ohrozí klidně svůj život, aby zachránil svého kamaráda, pomyslel si.
Z myšlenek ho vytrhlo pálení Znamení zla. "Jak mu asi budu vysvětlovat, že nemůžu přijít? No, jestliže se jedná o jeho vnuka, tak by to mohl pochopit," řekl si pro sebe Severus a poslal Voldemortovi svého patrona se vzkazem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jantar Onix Jantar Onix | 15. března 2008 v 22:15 | Reagovat

Skvěla kapitola.Při čtení mě napadlo jak se  vlastně do Bradavic mohli rodiče Harryho dostat? Jasně mohli se přenést k pozemků a pak dojít ke škole ,ale zaráží mě ,že tam jen tak můžou vejít ,to tam pak může naklusat i Voldemort se smrtijedy.Ale jinak se mi kapitola moc líbila.

2 Janinka Janinka | 15. března 2008 v 22:15 | Reagovat

Jůůůů:)))Nádherná kapitolka, suprová povídka. Nic víc ani není potřeba napsat;)))))))))))))))))))))))

3 erian erian | 15. března 2008 v 22:46 | Reagovat

paráda, ten Snape se chová hnusně, že? :-)

4 kapi kapi | 15. března 2008 v 22:58 | Reagovat

pekná kapča

5 If If | E-mail | Web | 15. března 2008 v 23:12 | Reagovat

Nádherná povídka!!! Moc se mi líbí děj!!!

Přidáš zítra nějakou novou kapitolku k nějaké tvé povídce??? :p

6 Síla Síla | 16. března 2008 v 0:57 | Reagovat

Supr, kapitola je zde. Chci rachle vědět jak bude Voldemort reagovat na toho patrona.

7 Stesii Stesii | 16. března 2008 v 1:36 | Reagovat

skvělé....na víc už s dneska nezmůžu , moje fantazie už dávno usnula a já ji budu brzo následovat , ale ne že by mě uspávala ta povídka, jenom je trochu pozdě....:D

8 Vina Vina | Web | 16. března 2008 v 4:14 | Reagovat

Zajímavé, jsem zvědavá jak se Voldemort zachová a jestli nedojde za svým vnukem

9 maurietka maurietka | E-mail | Web | 16. března 2008 v 9:41 | Reagovat

úžasny, )) jj, co bude dělat Voldemort?

10 Inies Inies | Web | 16. března 2008 v 10:19 | Reagovat

Fakt dobrý. Zajímalo by mě jestli děláš taky něco jinýho než jen píšeš povídky?? Já nestíhám skoro nic a to se ani nesnažím učit. Moc se mi to líbilo. Harry má skvělou schopnost.. aspoň že umí uzdravovat..

11 Alex Alex | 16. března 2008 v 10:27 | Reagovat

hezký

12 Sirina Sirina | Web | 16. března 2008 v 10:37 | Reagovat

Super, tahle povídka se mi moc líbí, takže doufám, že kapitola přibude brzo....

13 Bea Bea | 16. března 2008 v 10:59 | Reagovat

No moc pěkné, ta kapitolka mě opravdu potěšila. Už se zase těším na další.

14 Bella Bella | 16. března 2008 v 12:28 | Reagovat

Fajn  kapitolka!!Teda musím říct,že na to že je Harry vnuk Voldemorta se občas vážně chová až moc Nebelvírsky =o) a Snape je naprosto úžasnej,já být jim tak už harryho zabiju =o)

No nic je to super už se těším na pokračování!!!

15 Sam.B Sam.B | 16. března 2008 v 12:34 | Reagovat

hmm...nějak jsem v minulé kapitole přehlédla ty jeho léčitelské schopnosti...jdu to nptavt...*už už dává zpět....STOP!!! zařazuje spátečku a dodává:* SKVĚLÁ KAPITOLA:)

16 nency nency | 16. března 2008 v 12:34 | Reagovat

krásná těším se na pokračko tahle povídka je super a jak potom severus na něho mluvil prostě good

17 Clowers.K Clowers.K | Web | 16. března 2008 v 12:47 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka, tak brzo jsem další nečekala a je to příjemné překvapení

18 dadka dadka | E-mail | 16. března 2008 v 12:58 | Reagovat

fakt dobrý a jak se pak k němu seberus choval... mno doufám že brzo bude další kapča!§

19 dadka dadka | E-mail | 16. března 2008 v 12:58 | Reagovat

jééé pardon severus

20 Eržika Eržika | 16. března 2008 v 13:56 | Reagovat

Bezvadná kapča! =o)Jsem zvědavá, jak Voldemort zareaguje. Že by poctil Bradavice svou návštěvou? =o)

21 katy katy | 16. března 2008 v 14:27 | Reagovat

Zajímavý.Taky bych tipovala, že by se mohl Voldemort objevit v Bradavicích nebo ho Snape odvede za Voldemortem.Už aby bylo pokračování.

22 kate kate | 16. března 2008 v 14:37 | Reagovat

Ten Harry je ale trubka. Takhle hazardovat se životem. Bez toho by to ale zase nebyl on :)

23 Abigail Abigail | 16. března 2008 v 16:44 | Reagovat

Ten Snape je ale starostlivej. Moc pěkná kapitolka. Nemůžu se rozhodnout od jaké povídky bych chtěla další rychleji :D

24 Elizabeth Snapeová Elizabeth Snapeová | 16. března 2008 v 17:12 | Reagovat

Joo souhlasím s Abigail,taky nevím k jaké povídce bych chtěla další kapitolku!teda vlastně vím-ke všem =o)

skvěle píšeš

25 rikisa rikisa | 16. března 2008 v 17:39 | Reagovat

jejda, díky moc všem:-D. Se tady červenám jak rajče. Pokusím se přidat co nejrychleji, jsem ráda, že se vám to líbí.

A ještě k vašim otázkám:

Jantar Onix: No, víš že ani nevím? Prošli otevřenou bránou hradu, když ještě nebyla večerka nebo podplatili Filche :-)))).

If: nevím jestli zítra, ale pokusím se brzy

maurietka, Eržika a všichni, kteří netpělivě očekáváte Voldemorta: objeví se, nebojte. Nechte se překvapit kdy a kde :-)

Inies: pohodička, zvládla jsem se učit i matiku a anglinu, pročíst skripta a přečíst knížku na psychologii, povídky miluju, takže mě to nedělá problém, vždy se u toho krásně odreaguju :-)

Ještě jednou děkuju za komentáře. Mějte se podle svého přání, papa:-))

26 Arieva Arieva | Web | 16. března 2008 v 19:14 | Reagovat

páni...stihnout toho tolik, nejspíš by mě ani netrápily ty zatracený migrény :lol:

btw supr kapitolka ;-) jen tak dál

27 werusenka werusenka | 17. března 2008 v 13:33 | Reagovat

super kapitolka těším se na pokráčko jen tak piš dál

28 Kate Kate | Web | 25. března 2008 v 16:28 | Reagovat

Nádhery.Už se těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama