1. března 2008 v 19:02 | Rikisa
|
Hojky, jsem tu zas, tady máte novou kapitolku. Prosím komentujte, abych zas nemusela dávat limity, které jste zatím skvěle dodrželi. Tak ať se líbí, snad se i pobavíte.
Když se Anthony a Elaine vrátili od Voldemorta, objevila Elaine v kuchyni sedět sovu pálenou, která držela v pařátech dopis z Bradavic. "Anthony, píše nám Harry," volala Elaine svého manžela a pomalu trhala obálku, s níž se posadila za kuchyňský stůl.
Vyndala dopis z obálky zrovna, když do kuchyně přišel Anthony. Posadil se vedle své ženy a poslouchal co jim Harry píše. Když Elaine dočetla, měla v očích slzy. "Proč by psal něco takového?"
"Měli jsme mu říct pravdu, alespoň něco, pochopil by to. Musíme si s ním promluvit," řekl Anthony a objal svou ženu kolem ramen. "Neměli jsme ho nutit, aby byl jiný, byli jsme na něj moc přísní, on nikdy nebude jako jeho děda," povzdychla si Elaine.
"To sis dovolila hodně, Elaine!" ozval se rozzlobený hlas za nimi. Elaine a Anthony se prudce otočili, na prahu dveří stál Lord Voldemort. "Odpusťte, můj pane, ale Harry mi přirostl k srdci, mám o něj starost," padla na kolena Elaine.
"Hrozí mu snad nějaké nebezpečí?" zeptal se ostře Voldemort a pokynul Elaine, aby se postavila. "Doufáme, že ne můj pane, ale napsal nám tohle," podal mu Anthony bez dalších slov Harryho dopis.
Voldemort jej uchopil a rychle přečetl. "Takhle jste ho vychovali?!" zahřměl zlostně Pán zla, když dočetl dopis. "Je rozhodnutý pro stranu dobra?! Kamarádí se s mudly a rozhodl se utéct z domova?" rozčiloval se dál Voldemort. Elaine i Anthony se zatvářili vyděšeně, když Voldemort vytáhl svou hůlku. "Crucio!" namířil jí na Anthonyho a nechal ho svíjet v bolestných křečích. Elaine to pozorovala s bolestí v očích. Když Anthony padl bolestí na zem, přišla na řadu Elaine, kterou Voldemort mučil jen krátkou chvíli.
"To by stačilo, Harry píše, že vás má rád a že jste mu nahrazovali rodinu, proto vás již více nepotrestám. Souhlasíte ale, že tento trest jste si zasloužili," povídal chladně Voldemort. "Ano, mistře," odpověděli poslušně oba dva.
"Večer svolám schůzi Smrtijedů, potřebuji vědět, kdo z nich mi zůstal věrný. Naplánujeme únos mého vnuka, musím ho mít u sebe, už ho nenechám na očích Brumbálovi. Potřebuje pomoc se svými schopnostmi a určitě bude rád, když konečně pozná svou rodinu, až pochopí z jakého rodu pochází," promluvil Pán zla a zmizel ve víru ohně.
Anthony a Elaine si upřímně oddychli, když jejich mistr opustil jejich dům. Oběma vířila v hlavě nepříjemná myšlenka, a to, že Harry určitě nadšený nebude, na to ho znali příliš dobře.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Pusťte mě!" snažil se Harry vymanit z profesorova sevření při cestě na ošetřovnu. Snape ho ale uchopil ještě pevněji a přidal do kroku. "Pottere, přestaňte sebou zmítat, na ošetřovnu půjdete po dobrém a nebo po zlém," okřikl ho Snape.
Harry naštvaně zaprskal něco v hadí řeči směrem ke Snapeovi. Ten se zarazil, okamžitě zastavil, chytil Harryho za ramena a otočil si ho k sobě. "Co to mělo znamenat, Pottere?"
Harry vypadal zmateně, po chvíli mu došlo, že asi musel mluvit hadím jazykem. "Nadával jsem vám, profesore," oznámil mu klidně Harry. "Nedělejte ze mě blbce, Pottere, to jsem poznal," odsekl nabrušeně Snape. "Ale neušlo mi, že jste mluvil hadím jazykem. Snad jste si ho moc neoblíbil, když vám ve druhém ročníku nadělal takové problémy," dodal už mírnějším hlasem.
"Neoblíbil, prostě ze mě vyjde neplánovaně! Nemůžu to kontrolovat, většinou jí mluvím, když jsem naštvaný a nebo pochopitelně, když je v mé blízkosti had," ohradil se Harry. Snape ho probodl zkoumavým pohledem, po chvíli ho znovu pevně uchopil za ruku a beze slova ho táhl k zamýšlenému cíli.
Když došli na ošetřovnu, madam Pomfreová zrovna ošetřovala Nevilla Longbottoma, který měl opět problémy při lektvarech. Snape protočil oči. "Longbottome, neříkal jsem vám, aby jste si zašel na ošetřovnu hned po tom, co vás ten lektvar polil?" propíchl ho chladným pohledem. Nevill se tak lekl až málem spadl z postele, na které seděl. "Ještě si tu na chvíli lehněte, pane Longbottome," řekla mu jemně Poppy a obrátila se ke Snapeovi.
"Profesore, musíte děsit moje pacienty?" vynadala mu rozladěná ošetřovatelka. Snape jen protáhl obočí a strčil před sebe stále zmítajícího se Harryho. "U Merlina, pane Pottere!" zhrozila se Pomfreyová. "Pak, že vám nic není Pottere," zašklebil se na něj Snape, pustil ho a sledoval jak si ho bere do péče Poppy.
Ta ho nekompromisně zatlačila do postele. "Co se stalo? Kde vás to bolí? Vypadáte strašně," prohlížela si ho zkušeným lékařským okem. "Je mi výborně, opravdu. Nechte mě jít," odstrčil jí od sebe slušně Harry a hrnul se pryč z postele. "Nebuďte hysterka Pottere!" okřikl ho Snape, který stále stál u dveří a rychlým krokem popošel k Harryho posteli.
Když už stál Snape u jeho postele, měl Harry pocit, že vyletí z kůže. Jeho tělo začalo opět protestovat proti vzrůstající bolesti, jako by v něm hořelo, nebylo to k vydržení. Začal křičet, chytil se za hlavu, tělem mu projela velká vlna energie. Natáhl před sebe bolestivě tepající zápěstí, z kterého opět vyšlehl plamen ohně. Bolest přešla a on mohl otevřít oči.
Kdyby mu nebylo tak zle a nenacházel se v takové ošemetné situaci, vyprsknul by smíchy. Přímo před ním stál Snape, kterému jak si domyslel zapálil hábit. Snape teď před ním skákal kolem dokola a snažil se uhasit hořící hábit. Vypadal opravdu směšně, Harry to nevydržel a musel se začít smát, jenže bolest ho přemohla, takže z toho na jeho obličeji vznikla šklebící se grimasa a místo smíchu se Harry rozkašlal.
Snape vytáhl hůlku a uhasil plamen proudem vody, odhrnul si vlasy z čela a zadíval se na Harryho. "Měl jste v úmyslu mě zabít nebo co?" zahřměl Snape. "Co to bylo?" zírala na něj nevěřícně Poppy. Chytila ho starostlivě za zápěstí a zkontrolovala mu tep. "Musím vám vyléčit ty popáleniny, snížit prudce vysokou horečku a vyléčit vaše nachlazení. Potřebujete se pořádně vyspat a odpočinout si, proto tady zůstanete tak dlouho dokud vám neřeknu," poručila mu Pomfreyová, když Harryho řádně prohlédla.
"To sotva," řekl uraženě Harry. "Co prosím?!" vyjela na něj pobouřeně ošetřovatelka. "Klid Poppy, pan Potter chtěl jistě říct, že tu zůstane a poslechne vás. Jinak se mnou bude mít další školní trest, až do konce školního roku, každý den," ušklíbl se vítězoslavně Snape, protože poznal, že se strefil do černého. Harry se zamračil jak nejvíc mohl, otočil se na druhý bok a nevšímal si jich.
"Měl bych o tom informovat ředitele," slyšel Harry Snapeův hlas a pak už jen odcházející kroky. Harry dělal, že spí, ale Pomfreyová to na něm poznala. "Vyspíte se pane Pottere, ale ještě vypijte tyto lektvary a ukažte mi svou ruku," poručila mu Poppy. Harry k ní natáhl popálenou ruku, a když mu jí ošetřovatelka namazala hojivou mastí a obvázala, vypil všechny lektvary, které mu Pomfreyová podávala. "Výborně, přijdu vás zkontrolovat," řekla rázně Pomfreyová a když poslala Nevilla zpět na vyučování, vrátila se do své kanceláře. Harrymu se pod dávkou lektvarů začaly klížit víčka a během pár vteřin upadl do klidného spánku.
Profesor Snape právě dokončil výuku svých studentů, měl zrovna páté ročníky a byla to jeho poslední hodina. Ihned po večeři si nalil sklenku ohnivé whisky a chystal se opravit pár esejů a pak rovnou do postele. Jenže nevěděl, že jeho zdánlivě klidný večer nebude takový jak si přál. Jakmile dosedl do křesla se sklenkou v ruce, začalo ho pálit znamení zla. "Zrovna teď," zamručel, neochotně se zvedl a vyndal ze skříně smrtijedský hábit a masku.
To, že se Voldemort vrátil již věděl, znamení ho pálilo již dlouho, čekal jen na to, kdy je Pán zla zavolá, netušil, proč je nezavolal ihned, co znovu povstal. Rychle se oblékl a s maskou v ruce kráčel do ředitelny, aby informoval Brumbála o dnešní schůzi.
"Severusi, dlouho jsme se neviděli," uvítal ho Brumbál s úsměvem. Když si všiml jak je Severus oblečený, mírně se zamračil. "Takže první schůze, ano? Vím, že jsem se vás ptal již několikrát, ale musím se vás zeptat ještě jednou. Jste ochoten to dělat?"
"Jak už jsem řekl, řediteli," souhlasně přikývl Snape. "Velmi si vážím toho, že pro nás riskujete život, Severusi. A také toho, že jste se dnes postaral o Harryho. Nebudu vás zdržovat, poté mi podejte hlášení," rozloučil se s ním Brumbál a sledoval Snapea, který zmizel za dveřmi ředitelny.
Když se Snape po hodině vrátil zpátky do hradu, zamířil ihned k Brumbálovi.
"Brumbále, mám hroznou zprávu," vpadl bez klepání do ředitelny. "Co se stalo?" vyhrkl Brumbál, který se prudce posadil. Celou dobu totiž čekal až se Severus vrátí s hlášením a proto nešel spát.
"Jde o Pottera," řekl udýchaně Snape. "Co je s ním?" zbystřil Brumbál. "Víte, nesměl jsem to nikomu říct, slíbil jsem to Lily, ale teď když se Voldemort vrátil, stejně bych vám to musel říct," začal nejistě Severus. "Co jsi jí slíbil, no tak povídej," pobídl ho nedočkavý Brumbál. "Víte, tohle co se vám chystám říct, o tom vědělo jen pár nejvěrnějších Smrtijedů, mezi které patřím. Jedná se vlastně i o Lily, nejen o Harryho," odmlčel se Snape, aniž by si povšimnul, že Harryho oslovil jménem.
"Severusi, nechci být nepříjemný, ale mohl bys mi už sdělit tu informaci?" zeptal se zdvořile Brumbál. "Lily byla Voldemortovou dcerou a Harry je jeho vnuk," vypadlo rychle ze Snapea.
"Propána, na tohle se musím posadit," odvětil na to ředitel a zkroušeně se posadil do křesla. Tohle byla pro Brumbála naprosto nová informace, nevěděl o příbuzenském vztahu Voldemorta a Lily, nechápal jak to zrovna jemu mohlo uniknout. "Předpokládám, že Voldemort bude chtít Harryho vidět," obrátil se na Severuse.
"Obávám se, že nejenom vidět, Brumbále. To jsem vám právě přišel říct. Pán zla chce Harryho mít u sebe a jeho rodiče s mou pomocí mu ho mají přivézt, ještě ale nevíme kdy," vysvětlil mu Snape.
"Toho jsem se obával," povzdechl si Brumbál. "Je tu něco, co bych ti měl říct, Harry je dědicem nejen Zmijozelu, ale i Nebelvíru, vím to od Jamese, poprosil mě, kdyby se jemu nebo Lily něco stalo, mám to Harrymu říct až se začnou projevovat jeho schopnosti, které se už nejspíš projevují, podle toho co jsi mi dnes ráno řekl," dopověděl Brumbál.
"Na něj toho bude nejspíš trochu moc," zhodnotil to Snape. "Ale Severusi, snad toho chlapce nelitujete?" usmál se ředitel. "Já mu to vykládat nebudu, nezáleží mi na něm," odfrkl znechuceně Snape, i když uvnitř cítil pravý opak. "Chtěl jsem tě právě poprosit, aby si mi s tím pomohl, jeho schopnosti, které se projevily nejdříve budou nejspíš dědictvím Zmijozelu, žádám tě, abys mi pomohl sdělit Harrymu pravdu, dřív než bude muset čelit Voldemortovi," žádal Brumbál. "Když na tom trváte," odvětil naprosto bez emocí Snape.
Harry klidně spal, když se probudil, byla ještě hluboká noc. Celá ošetřovna byla zatemnělá, jen na jeho nočním stolku svítila lampička. Musel uznat, že je Snapeovi vděčný, že ho na ošetřovnu dotáhl, když do sebe nalil všechny lektvary a pořádně se vyspal, cítil se opravdu mnohem lépe. Jenže po chvíli se začal nudit a tak se rozhodl, že se na chvilku projde.
Koutkem oka pohlédl ke kanceláři madam Pomfreyové, kde se nesvítilo, takže se rozhodl okamžitě. Potichu spustil nohy z postele, hodil si přes pyžamo hábit a opatrně otevřel velké dveře ošetřovny.
Zrovna tou dobou se do hradu tajně vplížili Harryho adoptivní rodiče, od Snapea se dozvěděli, že je na ošetřovně, chtěli ho vidět a promluvit si s ním dřív, než ho budou muset odvést Voldemortovi. I Snape se zrovna vracel z ředitelny, kráčel směrem do svých komnat ve sklepení.
Všichni čtyři se měli za moment setkat........................................................
super, veľmi sa mi to páčilo...píšeš veľmi dobre a už sa nemôžem dočkať pokračovania ;)