13. března 2008 v 20:43 | Rikisa
|
Nová kapitolka, snad vám udělá radost. Opět dávám limit, pro tentokrát 31. A opakuji, komentíky mě opravdu velmi potěší a dají mi podnět pro další kapitolu.
Byly to už dva týdny co se Nick seznámil s Clair. Po trestu se Snapem, po kterém se Severus snažil promluvit Nicolasovi do duše, se spolu s Clair ještě více sblížili a ještě tohož večera spolu začali chodit. Jenže jedinou překážkou jejich vztahu bylo to, že svou lásku museli držet v tajnosti, jejich nejbližší přátelé to samozřejmě věděli, ale ostatní o tom neměli ani potuchy.
Nicolas šel na hodinu lektvarů společně se svými spolubydlícími. Bylo po obědě a tak právě vycházeli z Velké síně. Naproti nim procházela Clair se dvěma kamarádkami. Nicolas se na ní zářivě usmál, neviděl jí od včerejšího večera. Clair mu úsměv oplatila a nenápadně mu poslala vzdušný polibek. Draco se začal chichotat a tak mu Nick uštědřil ránu do žeber. Draco se hned přestal smát a pokusil se tvářit vážně, což mu moc nešlo.
Když se Nicolas a Clair míjeli, Nick nenápadně podal Clair malý útržek pergamenu, na kterém byl naškrábaný vzkaz: Po večeři na našem obvyklém místě, Nick.
Clair vzkaz přelétla očima a s úsměvem si ho schovala do kapsy školního hábitu.
Nick byl opravdu zamilovaný, tušil, že kdyby se o tom dozvěděl někdo z rodiny nebo Severus, určitě by mu to vymlouvali, že je na to mladý, má ještě čas a bla bla bla. Dokázal si to živě představit. Jenomže to nebylo všechno, kdyby se dozvěděli s kým chodí, zuřili by, obzvlášť jeho otec.
Když se posadili na své obvyklé místo, Snape zrovna vstoupil do třídy. "Dnes budeme dělat vzhledový lektvar. Ví někdo jaké má vlastnosti?"
"Změní podobu člověka podle jeho přání," ozvala se jedna dívka ze Zmijozelu. "Výborně, pět bodů pro Zmijozel."
"Není k tomuhle účelu potřebný mnoholičný lektvar?" zeptal se Samuel.
"Dobrá otázka, pane Greyi. To je typický omyl, díky mnoholičnému lektvaru změníte celou svou podobu a změníte se v někoho jiného, stačí vám k tomu například vlas dotyčné osoby. Kdežto vzhledovým lektvarem můžete změnit například barvu vlasů, očí či změnit tvar a rysy vaší tváře, jestliže tento lektvar správně namícháte, můžete mít výhodu jako mají metamorfomágové. Ti z vás, kteří dávali pozor na hodinách přeměňování, jistě ví o čem mluvím," spočinul očima na Nicolasovi, protože si všiml, že nedává pozor.
"Pan Raddle nám jistě řekne, kdo jsou to metamorfomágové, nemýlím-li se."
Nicolas sebou trhnul, když uslyšel své jméno, zamrazilo ho, když si všiml výrazu v Severusově obličeji, asi si všiml, že jsem nedával pozor. Sakra, na co se asi tak ptal? Podíval se tázavě na Draca.
"Metamorfomágové," šeptl mu rychle Draco.
"Metamorfomágové, jistě. No, to jsou kouzelníci, vlastně,..." koktal Nicolas.
Severus ho probodl pohledem.
"Mohou na sebe vzít jinou podobu," vyhrkl Nick, aby zachránil situaci.
"Výborně," pochválil ho Snape, ale když se otočil zpět ke třídě, poslal na něj pohled "to byla doba, než to z tebe vypadlo." Nicolas si povzdechl, věděl, že to Severus nenechá jen tak. "Metamorfomágové jsou ovšem moc vzácní, proto pro nás ostatní existuje možnost vzhledového lektvaru."
"Pane Raddle, na slovíčko!" zavolal na něj Severus, když se třída zvedala k odchodu. Nick počkal až všichni odejdou a pak zamířil ke svému kmotrovi. "Co se děje?" zeptal se nevině. "Můžeš mi laskavě vysvětlit proč si nedával pozor?" chtěl vědět mírně rozčilený Severus. "Vždyť jsem ti odpověděl," obhajoval se Nick. "Kdyby ti Draco nenapověděl na co jsem se ptal, tak bych se tvé odpovědi nedočkal," nesouhlasil Snape. "No, asi jsem se zamyslel, promiň, už se to nestane, slibuju," vyhrkl rychle odpověď Nicolas.
"No dobře. Nechceš si o něčem promluvit?" zmírnil Severus. "N-ne. Všechno v pohodě," vypadlo z Nicolase. "Opravdu?" nevěřil mu Severus. "Opravdu. Klidně si můžeme popovídat později, musím na další hodinu, jestli mě teda pustíš," zazubil se Nick. "Jen běž a to popovídání beru vážně," odvětil jeho kmotr. "Jasně, ahoj," rozloučil se Nick a vyběhl z učebny lektvarů.
"Kruci, to už je hodin," zanadával si nahlas, když sprintoval chodbou na další hodinu. Měl zrovna Černou magii, jejíž učebna byla o dvě patra výš a hodina začínala za pět minut. V půli cesty se zastavil kvůli dvěma důvodům. Za prvé potřeboval popadnout dech a za druhé uslyšel své jméno, které rozrazilo ticho poklidného hradu. Ten hlas ihned poznal, nebyl moc překvapený, věděl, že si s ním chce promluvit, ale na nadcházející rozhovor se netěšil.
Otočil se a spočinul tváří tvář svému otci, který mezitím došel až k němu. "Ahoj tati," řekl stále udýchaně Nick. "Kampak se ženeš Nicolasi?" Voldemort si ho přeměřil pohledem. "Na černou magii, už mám jen pět minut, tak když mě omluvíš," odpověděl Nicolas a otočil se k odchodu. Jeho otec ho však zastavil a položil mu ruku na rameno. "Černou magii už znáš, nevadí když přijdeš o jednu hodinu, omluvím tě z ní. Potřebuji si s tebou promluvit, takže mě následuj," poručil mu Voldemort. Nicolas přikývnul a tázavě se podíval na svého otce. "Proč teda nikam nejdeme?"
"Chytni se mě, půjdeme domů," vysvětil mu Pán zla a natáhl k němu ruku. "Umím se přemístit sám," namítl Nick. "To sice ano, ale nechci nic riskovat," pousmál se Pán zla. "Co nadělám," zašeptal Nicolas a chytil se svého otce.
Po chvíli se objevili v rodinném sídle, Nicolas si oddychl, nebylo mu příjemné přemisťovat se s nikým, vždy když se přemisťoval sám, cítil se skvěle, nedělalo mu to žádné problémy. Jestliže se ale přemisťoval asistovaně, bylo mu špatně. I teď nevolností přivřel oči a hned si sednul do nejbližšího křesla.
Jeho otec ho starostlivě pozoroval a když k němu Nicolas zvedl oči, zeptal se: "Je ti dobře?"
"Jo, nějak mě nesedí asistované přemisťování," odpověděl Nicolas. "Je doma mamka a Will?"
"Tvůj bratr je někde s Victorií," vysvětlil mu Voldemort. "Svou matku uvidíš později, teď si promluvíme," řekl a posadil se naproti svému synovi. Mávnul hůlkou a na malém kulatém stole mezi nimi se objevily dva šálky čaje a talíř máslových sušenek.
Nicolas se nervózně zavrtal do křesla se dvěma sušenkami, které rychle popadl a zvědavě se podíval na svého otce a poslouchal co se mu chystal říct. "Chtěl jsem si s tebou promluvit dřív, ale měl jsem jiné povinnosti, které nemohly počkat," začal Voldemort. "Jistě, nějaká další vražda, co?" odfrkl si znechuceně Nicolas.
"Nicolasi poslyš, právě o tomhle jsem s tebou chtěl mluvit. Vím, že to pro tebe musí být těžké, ale jsem takový jaký jsem, mám tě moc rád, ale musíš pochopit, že já se nezměním, zůstanu na straně zla, od dob Salazara Zmijozela naše rodina vždy na této straně lpěla a mě to vyhovuje," vysvětloval mu to Pán zla. "Hm," zabručel Nicolas v odpověď. "Musím vědět, že tomu rozumíš, ano?"
"Jo, dobře, já to chápu, ale nesouhlasím s tím," zmohl se Nick na odpověď.
"To jsem tušil, už jen kvůli tvé auře," uklouzlo to Voldemortovi.
"Auře? Jaké auře?" zajímal se Nick. "To ti povím až bude pravý čas, teď ale musíme vyřešit ještě jednu záležitost," změnil téma Pán zla.
"No?" protáhl Nicolas. Voldemort ho sjel káravým pohledem a tak se raději zatvářil vážně. "Rozuměl si dobře mému příkazu nepřemisťovat se do Bradavic?" zeptal se klidně Pán zla. Nicolas se málem zadusil sušenkou, když to slyšel. Myslel si, že otec o ničem neví. Věděl to akorát William a Severus, takže jeden z nich to určitě řekl jeho otci. Voldemort ho plácl do zad, aby mohl popadnout dech a když mu Nicolas opět věnoval pozornost, probodl ho pohledem. "Já čekám, no tak."
"Ano, ale..."
"Takže rozuměl, no výborně. A můžeš mi říct proč si ten příkaz i přesto porušil?"zeptal se nebezpečně Voldemort.
"Potřeboval jsem mluvit s Ginny, byl jsem tam jen chvíli, nic se nestalo," obhajoval se Nick. "Ty jsi se zbláznil! Nic se nestalo, ale mohlo! Nejen, že jsi ohrozil svoje bezpečí, ale porušil si můj zákaz!" zahřměl Voldemort. "Omlouvám se," pípnul vyděšeně Nick, už dlouho nezažil svého otce tak naštvaného. "Tohle mi nestačí. Za trest zablokuji tvou schopnost přenášet se, dočasně, než dostaneš rozum," rozhodl Voldemort. "To nemůžeš, vždyť,..."
"To tedy můžu, jsem tvůj otec! A navíc, přemisťování teď nepotřebuješ, jsi přece ve škole a pohybuješ se jen za zdmi hradu a na pozemcích školy."
"Co když se dostanu do nějaké nebezpečné situace, co když mě někdo bude chtít zabít nebo tak a já nebudu moct utéct?"
"Tohle na mě nezkoušej Nicolasi! I kdyby se něco takového stalo, máš své ostatní schopnosti, s kterými se jistě ubráníš. A nevidím důvod proč by tě ve škole měl někdo napadnout, je tam Severus, aby na tebe dával pozor. Takže udělám jak jsem řekl. Postav se!" poručil mu Pán zla.
Nicolas se váhavě zvedl a přešel ke svému otci. Voldemort položil jednu ruku na čelo svého syna a druhou rukou ho chytl za rameno, zavřel oči a soustředěně zamumlal nějaké zaklínadlo, Nicolas nepoznal v jakém jazyce to bylo. Po chvíli ho Voldemort pustil, Nicolasovi se z toho podlomili kolena, celým tělem mu projelo mravenčení.
"Co se to tu děje?" vešla dovnitř Kirsten. Zbystřila, když si všimla třesoucího se Nicolase, který se opíral o svého otce. "Tome? Vysvětlíš mi, proč náš syn není ve škole a vypadá tak zničeně? Co si mu udělal?!" vyděsila se Kirsten a popošla k nim. "Vzal jsem mu schopnost přemisťovat se. Je to trest za to, že byl přes můj zákaz v Bradavicích," odvětil Voldemort a podal Nicolasovi lahvičku uklidňujícího lektvaru. "Vypij to, udělá se ti lépe," poručil mu.
"Proč zrovna takový trest?" vyhrkla Kirsten, chytila svého syna a donutila ho si sednout, přitom ho objala kolem ramen. "Jsem ráda, že tě vidím, zlato," usmála se na něj, ale hned se zas zamračila, protože se setkala s pohledem svého muže. "Je to jen dočasné opatření," odvětil Voldemort a přisedl si k nim. "Zase svou schopnost dostane, jen chci zabránit tomu, aby se přemisťoval mimo pozemky školy, kamkoliv se mu zachce," spočinul přísným pohledem na Nicolasovi. "Tak už ho nech," řekla Kirsten a prohlédla si svého syna. "Je ti lépe?"
Nick pouze přikývnul. "Měl bych se vrátit do školy," s těmito slovy vstal a zadíval se ke dveřím místnosti. "Nevím, jestli je to dobrý nápad, jsi oslabený tím, že jsem v tobě potlačil kousek tvé magie. Dnes přespíš doma a zítra se můžeš vrátit do školy," rozhodl Pán zla.
"To je dobrý, zvládnu to, opravdu se chci vrátit," odporoval Nicolas a v duchu se modlil, aby stihnul schůzku s Clair. "Nikdy jsi se do školy tak netěšil," usmála se jeho matka. "No, ještě nemám dodělané úkoly, potřebuji si je dodělat, máme toho teďka moc," vymlouval se Nicolas. "Dobrá tedy, když na tom trváš, zavolám Severuse, aby tě dovedl zpátky. Zatím jděte s matkou do jídelny, zůstaneš alespoň na večeři," řekl Voldemort a zmizel ve vedlejších dveřích.
"Tak pojď, Nicolasi," zvedla se Kirsten a pomohla Nickovi vstát. "Co máme dobrého?" zajímal se Nick. "Sama nevím, necháme se překvapit," mrkla na něj Kirsten, když vkročili do kuchyně. "Nicolasi, ty jsi zamilovaný," řekla z ničeho nic Kirsten, když svého syna chvíli pozorovala. Nicolas, který se zrovna napil dýňového džusu, vyprskl jeho obsah před sebe. "Promiň," začervenal se Nicolas a rukou otřel zmáčený ubrus.
"Kdopak to je? Znám jí?" vyptávala se dál Kirsten. Nicolas se nadechl v odpověď, ale zachránil ho příchod jeho otce, za kterým šel v závěsu Severus. "Děje se něco?" všiml si synova rozpačitého výrazu v obličeji. "Chtěla jsem si s Nicolasem promluvit o jeho dívce," usmála se Kirsten. "O dívce? Ty máš dívku? Kdo to je? Na takové věci máš přeci ještě čas, stačí tvůj bratr," řekl Voldemort a posadil se do čela stolu. Severus si sedl vedle svého kmotřence.
"Můžeme se bavit o něčem jiném?" navrhl mírně rozčileně Nicolas. Voldemort zvědavě pozvedl obočí, tak jeho syn opravdu někoho má, jinak by se tak nechoval. Spokojil se s tím, že časem zjistí, kdo chodí s jeho synem a změnil téma rozhovoru. "William se žení za tři týdny, za pár dní budeme mít na zahradě zásnubní oslavu. Je to pátek, takže tě vezmeme ze školy a vrátíš se tam po víkendu," oznámil Pán zla. "Super," zajásal Nicolas a pustil se do večeře, kterou zhltl nejrychleji ze všech.
"Poslyš Severusi, dávají v mé škole studentům najíst?" zeptal se pobaveně Voldemort. "Některým je to asi málo," usmál se Severus a podíval se na Nicolase. "Můžeme už jít?" zvedl se Nicolas ze židle. "Nechápu, kam se tak ženeš," podivil se Pán zla. "Ještě nebyl dezert, takže se laskavě uklidni a sedni si, jestli sis nevšiml, tak ostatní ještě nedojedli," usadil ho Voldemort a pronikavě sledoval svého syna, jak se znepokojeně posadil zpět ke stolu.
"Než půjdete, ještě si potřebuji promluvit se Severusem," oznámil Pán zla a pokynul Severusovi, aby ho následoval. "Jakmile se přemístíte do školy, chci abys sledoval mého syna, má něco za lubem, chová se podivně," poručil mu tiše Voldemort. "Jistě, pane," souhlasil Snape. "A ještě, bude lepší, když půjdete letaxem, sebral jsem Nicolasovi schopnost přemisťovat se a nedělá mu dobře, když se přemisťuje s někým."
Severus přikývnul a společně s Mistrem zla se vrátili do jídelny, kde čekal Nicolas s Kirsten.
"Tak můžeme," řekl Severus, když se Nicolas rozloučil s rodiči. Vlezl do krbu a odletaxoval se do kabinetu Mistra lektvarů. Severus kývnul Raddleům na pozdrav a také zmizel v zelených plamenech krbu. "Tak ahoj," vyhrkl Nicolas, který čekal na Severuse a než stačil Severus odpovědět, Nicolas byl v tahu. Běžel na domluvenou schůzku s Clair, kde měl být před deseti minutami a tak si ani nevšiml, že ho Severus tajně sleduje.
Vyšel Vstupní bránou na pozemky školy a rozeběhl se k jezeru, kde stál ohromný a velmi starý dub, který nabízel vynikající úkryt. Nicolas udýchaně doběhl ke stromu a zašeptal do tmy: "Clair?"
"Kde jsi byl? Už jsem se tu začínala bát," ozvala se Clair, která zároveň zašeptala: "Lumos," aby na sebe alespoň trochu viděli. Tu noc nesvítil měsíc, takže byla tma jako v pytli. "Zdržel mě otec, musel jsem zůstat na večeři, promiň, že si musela čekat," omluvil se Nicolas a přišel ke Clair blíž. "Hlavně, že se zas můžeme vidět, dlouho už nevydržím to schovávání," posteskla si Clair. "Já vím, taky mě to štve, ale teď bych ti chtěl něco říct," usmál se a chytl Clair za ruku.
Ta se zachichotala a schovala se Nicolasovi za strom. "Kam jsi zmizela?"
"Hledej," špitla a obešla strom z jedné strany, zatímco Nicolas šel z opačné strany. Po chvíli ji překvapil, když změnil směr, dostihl jí a jemně jí přitiskl ke starému dubu. "To ti to trvalo," usmála se. "Co jsi mi chtěl říct?"
Nicolas se místo odpovědi těsně přitiskl ke Clair. Jejich rty se přibližovaly, Nicolas cítil, jak se Clair rozbušilo srdce, přitiskl své rty na její a dlouze jí políbil. "Tohle," řekl jemně a mírně se od ní odtáhl.
"Okamžitě-jděte-od sebe!" rozkřičel se na ně ze tmy rozzlobený hlas.
Ty jóóooo. To je dobrá kapitolka. Vůbec sem netušila, že Volemort může Nicolasovi zablokovat schopnosti a proto sem byla překvapena, když to udělal.
A ten konec. Chudák Nicolas. V příští kapitole ho asi trochu sprdnou. No nechám se překvapit. Fakt supr kapitola