8. března 2008 v 22:35 | Werusenka
|
Kapitolka od werušky :-), které bych chtěla poděkovat, že se toho ujmula. Ale chci vás ujistit, že v této povídce budeme všichni pokračovat. Užijte si jí a nezapomeňte hodit komentář. Další kapitolku píše Vina. Papa
Všimla si otevřených dveří, které pohybem ruky a nevyřčeným kouzlem zabouchla. "Co myslíš, promluvíme si?"
"Ano," řekl jí Harry a vešel do pokoje od Susan, kde to vypadal úplně jinak než jeho. V jejím byl pořádek a uklizeno. V jeho byl nepořádek a chaos, asi jako u všech kluků. Posadil se do křesla, které tam stálo a Susan si sedla do křesla naproti němu.
"Susan, nejela bys se mnou potom do školy vlakem. Je to nádherný zážitek a podívaná," řekl jí svůj nápad Harry.
" S radostí pojedu, od opatrovníka vím, že je to nádhera a je mi líto, že tu nemůžu chodit už od prvního ročníku," řekla mu se smíšenými pocity. Věděla, že mu může věřit a n ji pochopí lépe než ostatní.
"Musím ti něco říct Susan, ale nikdo se to nesmí dozvědět, protože by mě ještě více litovali. A ty jediná mě můžeš pochopit."
"Dobře a o co se jedná, když to neřekneš ani svému otci?" divila se
"Nikdo kromě mých mudlovských příbuzných, Veronicy a mě to neví a teď to budeš vědět i ty. Byl jsem nemocný. Veronicu jsem poznal tam, pracovala v nemocnici na dětském oddělení, kde jsem ležel asi tři měsíce v komatu a další tři než jsem se uzdravil. Nikdo nevěděl proč tomu tak je a po tom jsem začal postupně objevovat schopnosti kouzel. Ale nikomu jsem to neřekl, až jsem jednou viděl tetu jak se strejdou a bratrancem jdou do sklepení a potom přišli po dlouhé době a bez bratrance. Toho jsem jednou viděl, jak mu padá bezmyšlenkovitě váza od tety a zastavil ji. Poznal jsem, že má podobné schopnosti jako já sám. Tak jsme se stali blízcí, ale když tam byli jeho rodiče nebo přátelé a jiní lidé tak se ke mně choval nenávistivě, aby nikdo nepoznal, o co jde,"
"Takže to znamená, že i tvůj bratranec je kouzelník, že ano Harry," zeptala se.
"Ano i ne on není kouzelník. On je mág, má čarovnou moc. Chodí do školy mágů. Mě zase ovládla nemoc, kterou jsem měl od narození a byl kvůli ní v nemocnici, ale nevím co to je za nemoc a ani nikdo jiný to neví," dopověděl jí zbytek toho, co se mu stalo.
"Moc tě lituji Harry. A rodiče tvého bratrance ví, že chodí do čarodějné školy?" odvážila se zeptat.
"Neví, vím to jenom já a lidé ze školy, protože jeho rodiče ani neví, že nějakou moc má," řekl s ironií, která byla v jeho hlase slyšet. V tu chvíli Susan napadala jedna věc, kterou asi udělá, protože viděla, že Harry trpí, tím, že nemůže být se svým bratrancem.
"Harry jak se jmenuje tvůj bratranec?" zeptala se,ale bála se že dokáže pokouknout její myšlenky, které měly být jemu utajeny.
"Jmenuje se Dudley Dursley, ale na co to potřebuješ vědět," zeptal se jí s neskrývaným zájmem.
"No to ti neřeknu prcku," řekla posměšně, a on se naštval a začal po ní házet polštáře, které byly v jeho blízkosti.
"To si odpykáš, potvůrko," řekl nebezpečně a ona mu hody polštáři oplácena se stejnou vervou jako on na ni útočil, až do pokoje přišel Severus a na něj přistál také jeden z polštářů, které měly být mířeny na někoho jiného než na něj.
"Co se to tu děje?" zeptal se dětí, které po sobě házely s co největší silou polštáře až peří létalo kolem. Ani po tom, co se zeptal tak to neplatilo. Zdálo se mu to divné, proč jej ani Susan a ani Harry neregistrují, tak se je pokusil od sebe oddělit. A to se mu povedlo, protože po sobě přestali házet polštáři a už po sobě házeli pouze naštvané pohledy.
"Co se tu děje zeptal se svým obvyklým chladným hlasem, který by jinak každého odradil od komunikace s ním, ale ti dva byli pořád na sebe naštvaní.
"Tak řekne mi už někdo, o co jde?" zeptal se už výhružněji a to se začali oba mladí smát a ani on to nevydržel a musel se začít smát s nimi. Potom vzal Severus Harryho a oba odešli. Susan si sedla ke stolu a pustila se do psaní dopisu, pro Dudleyho. Dlouho přemýšlela, co mu napíše, aby ho moc neurazila a ani neodradila. Dopis nakonec vypadal takto.
Dudley,
jsem kamarádka od tvého bratrance Harryho, kterého jsem potkala v nemocnici, a moc mi pomohl. Nechtěl bys ho navštívit tady v Bradavicích, moc mu chybíš. Dneska jsem zjistila pravdu o tobě a chtěla bych mu pomoct, aby nebyl smutný, protože se dozvěděl a určitě dozví ještě hodně šokujících událostí, protože jeho matka mu hodně věcí zatajila a tobě rodiče určitě taky. V tomto dopise máš i přenášedlo, které tě přenese do Prasinek a tam bych na tebe počkala, abys nemusel jít sám a nebýt nevítaný na hradě. Doufám, že brzo odepíšeš kladnou odpověď. Susan L.
Přečetla si naposledy svůj výtvor, který jí zabral čas, smotala ho a dala na něj erb svého rodu. Poté se potichu vypařila z místnosti a šla do sovince, kde si vyhlédla nějakého puštíka, který na ni koukal svými upřímnými kukadly a žádal o to, aby jej někdo nechal poslat nějaký dopis.
"Copak, chceš poslat tento dopis, dobře, ale dej ho jenom Dudleymu, nesmí tě vidět jeho rodiče," řekla mu a on jí zahoukal na souhlas a dala jemu svůj dopis, který za kterakou chvíli odnesl směrem Kvikálkov, Zobí ulice.
Mezitím u Harryho a Severuse.
Sešli spolu do soukromých komnat učitele lektvarů. Harry si myslel, že bude ve zmijozelských barvách, ale nebyla. Byla celá dřevěná a vypadala úplně jinak než jeho kabinet, který byl kamenný a ledový. Sedli si do křesel a Severus se zeptal Harryho, co se dělo.
"No jenom jsem říkal Susan pár informací a jednu ze mě vytáhla ona," řekl s pocitem štěstí, že může být se svým otcem.
" A mohu vědět, co," zeptal se zvědavě i když nikdy zvědavý nebyl.
"No řekl jsem jí, že Dudley je můj nejlepší přítel a je kouzelník," řekl s ledovým klidem, ale netušil, jakou reakcí na to zareaguje jeho otec ten se zmohl jenom na otázku spolu s šokem.
"On je kouzelník?" a Harry se pouze začal smát, protože výraz jeho otce stál za to.
"Ano, tati je," řekl a svalil se do křesla v záchvatech smíchu.
caw,nehces se kouknout na muj blog?A napsat treba komentar??Byla bych ti moc vdecna a taky potrebuju mit do konce tydne 4000 lidi takže pls pomoc mi dikes!!!!!
Papapa.,...BaLuSiK
PS: SoRRY za raklamu!!!!!!