11. kapitola Strach

29. března 2008 v 22:15 | Rikisa |  HP Strůjce osudu
Nová kapitolka, prosím komentujte:-))

Harry se probudil brzy ráno, nemohl spát, v hlavě mu neustále vířily vzpomínky na Voldemorta, u kterého strávil poslední čas. Pomalu si uvědomoval, co všechno se tam stalo, ale nemohl si vzpomenout jak se tam dostal.
Cítil se sice ještě slabě, ale měl hroznou žízeň, potichu spustil nohy na zem, přehodil přes sebe župan a nejistým krokem se došoupal ke dveřím pokoje. Řekl si, že mu není zas tak špatně, ale když se mu pořádně zamotala hlava, raději se držel podél zdi, aby neskončil na zemi. Pevně se uchopil dřevěného zábradlí a sešel dolů po starobylém schodišti do kuchyně. Vzal si čistou skleničku a natočil si vodu z vodovodu, kterou naráz vypil, aby uhasil žízeň.
Otočil se, aby se vrátil zpátky, ale v tom se mu znova zatočila hlava, snažil se zachytit židle, ale skončil na zemi a židle s ním. "Harry!" křikl Severus, který se před chvíli vrátil domů, jedním skokem byl u svého syna, sundal z něj převalenou židli, pomalu ho zvedl a posadil na nejbližší židli, která se před chvílí válela na zemi. "Jsi v pořádku?" držel ho pevně za ramena, jakoby se bál, že se Harry znovu složí.
"Tati, co tady děláš?" odpověděl mu otázkou Harry, který se snažil na svého otce zaostřit, protože se mu stále točila hlava. "Nemohl jsem spát, tak jsem přišel už teď, vyučování mám až odpoledne," vysvětlil Severus, který stále nespouštěl oči z Harryho.
"Je mi dobře," hlesl Harry, zčásti to opravdu byla pravda, hlava už se mu přestala motat a tak se mohl zaměřit na svého otce. Severus si ho nedůvěřivě prohlédl, i když mu nevěřil, že je mu dobře, pustil ho a posadil se vedle něj. "Co tady vůbec děláš tak brzy? Měl bys ležet, potřebuješ se uzdravit."
"Nemohl jsem spát, něco se mi zdálo," odvětil tiše Harry. "Zase o něm?" povzdychl nešťastně Severus. "Jo," pípnul Harry. "Vypij to," Severus podal Harrymu lahvičku lektvaru pro bezesný spánek. Harry si ho převzal a přitom si pomyslel, že jeho otec snad svoje lektvary nosí po kapsách, protože je má vždy po ruce. Severus sledoval svého syna, který do sebe vylil celý obsah. Lektvar zapůsobil ihned, Harrymu bezvládně klesla hlava na stranu a tak ho Severus vzal jemně do náruče a odnesl ho do jeho postele.
Harry se vzbudil až večer, cítil se lépe, hlavně díky tomu, že už se nemusel ve spánku převalovat sem a tam kvůli nočním můrám. Oblékl se a vplížil se do kuchyně, kde se právě chystala večeře. "Harry drahoušku, vyspal jsi se dobře?" usmála se na něj Lily, když si všimla, že se k nim připojil. "Výborně, ale mám hlad," zazubil se Harry a posadil se vedle svého otce. "No vida, to už se můžeš vrátit do školy," poznamenal Severus a vyměnil si pobavený pohled s Lily, když si všiml výrazu v Harryho tváři.
"No, teď se mi nějak zatočila hlava, asi si budu muset ještě chvíli poležet. To je mi tak líto, že přijdu o výuku, hlavně o lektvary," odvětil Harry s jistou dávkou ironie. Severus po něm hodil housku, která Harryho trefila do čela. "Au, chceš snad abych měl další jizvu nebo co?" zašklebil se Harry. Lily nad nimi akorát zakroutila hlavou a přidala se ke smíchu, který se spustil u stolu. "Co se týče zmeškané výuky, to doženeš, až se vrátíš do školy, budu tě doučovat ve volných hodinách a zatímco budeš doma, můžeš studovat sám," oznámil mu Severus. Harry nasadil znechucený výraz, který ihned zmizel, když před něj Lily postavila talíř s večeří. "Mňam, už mám děsnej hlad," okomentoval svůj přínos Harry a hned se pustil do jídla.
Při večeři se dobře bavili až do chvíle, kdy si Severus promnul levé nadloktí. "Musím se vrátit do školy, mám ještě nějakou práci. Přijdu až o víkendu, mějte se tu krásně a ty Harry lež," obrátil se na svého syna. Harry ale na svého otce koukal vyděšeným pohledem a nečekaně vyskočil na nohy. "Nechoď tam, může ti něco udělat, může zjistit, že jsi špeh, nechci abys tam šel!" zakřičel.
Severus strnul v půlce pohybu a Lily upustila skleničku s džusem na zem, kde se roztříštila na několik malinkých kousků. Harry byl z jejich reakce poměrně zaskočený. Že by to v téhle budoucnosti nevěděl? Možná to je vzpomínka z minulého života," napadlo ho. "O čem to mluvíš Harry, jaký špeh?" dělal nechápavého Severus.
"No přece u Voldemorta! Nechci aby se ti něco stalo," šel raději s pravdou ven, přiskočil k němu a chytil ho kolem pasu, aby mu zabránil v tom, aby se dostal k Voldemortovi. Severus se poplašeně podíval po Lily, to, že dělá Brumbálovi špeha Harry nevěděl, zatím to s Lily před jejich synem úspěšně tajili. "Harry, co blázníš? Nic se mi nestane. Jak jsi se o tom dozvěděl?" vypadlo po chvíli ze Severuse.
"Vím to...od...teda...no...prostě to vím a nechci, abys tam šel," protestoval znovu Harry. "Musím jít, promluvíme si až se vrátím," Severus Harryho od sebe jemně odtáhl, protože Pán zla nesnesl zpoždění, jestli co nejdříve nevyrazí, schytá od něj nějakou nepříjemnou mučivou kletbu. "Neboj se Harry, tvůj otec ví co dělá, pojď," promluvila na něj Lily a vzala ho kolem ramen, aby nemohl znovu skočit po Severusovi.
I pro ní to bylo velmi těžké, nechat jít svého muže s pocitem, že se může vrátit kdykoliv a zraněný, že ho Voldemort může poslat do nějaké nebezpečné akce, z níž nemusí být návratu. Jenomže, kdyby Brumbál neměl špeha, přicházel by Fénixův řád o vzácné informace. Byl jen zázrak, že Voldemort nevěděl, že Harry je jeho syn, díky starobylému kouzlu, které Severus a Brumbál seslali na Harryho, když pro něj mohla platit vyřčená věštba, byl pod neustálou ochranou. Toto kouzlo mělo za následek, že ten, kdo věděl, že Harry je synem Snapea (což nebylo tak těžké zjistit) a měl nějaký zlý úmysl, například prozradit tuto informaci Smrtijedům nebo přímo Pánu zla, ihned zapomněl, že něco takového ví. Toto kouzlo může být zrušené pouze v případě, když sám Harry toto tajemství prozradí, když se tak stane, tak osoba, které to Harry řekne, bude vědět čí syn opravdu je. Tuto výjimku udělal u několika osob, to, že Severus je jeho otcem věděl Ron, Hermiona, Sirius, James, Remus, Hagrid, McGonagallová a samozřejmě Brumbál a Lily. Pro ostatní kouzelnický svět to byl Harry Potter a všichni věřili, že James je jeho otcem.
Harry se smutkem v očích sledoval, jak se za jeho otcem zabouchly dveře. Povzdychl si a přešel vedle do obývacího pokoje, kam za ním za chvíli přišla Lily s dvěma hrnky horké čokolády. "Nemusíš se o něj bát," promluvila do ticha. Harry pomalu upil ze svého hrnku a obrátil svůj pohled na Lily. "Já vím, ale..." odmlčel se.
"Vím, jak se cítíš, taky mám o něj strach, ale věřím mu, že se o sebe dokáže postarat. Musíš mu věřit taky," poradila mu Lily. Harry jen pokýval hlavou a široce zívnul. "Měl bys jít spát," poznamenala jeho matka, když si toho všimla. "Nemůžu postel už ani vidět," zabručel Harry, ale když zívnul podruhé tak, že si málem roztrhnul pusu, uznal, že bude nejlepší, když si půjde lehnout.
Spal sotva deset minut, když s ním někdo začal silně třást. "Harry! Harry!" uslyšel hlas svojí matky. S trhnutím se probudil, nevěděl co se děje a tak se poplašeně podíval na osobu, která ho probudila. Lily si ho prohlížela vyděšeným pohledem. "Co se stalo? Křičel si ze spaní, bylo to hrozné," zeptala se Lily se slzami v očích. Harry si až teď uvědomil svoje zpocené třesoucí se tělo, před chvíli právě prožíval mučící kletbu společně s jedním Smrtijedem, kterého mučil Pán zla, protože měl špatnou náladu a potřeboval si jí zlepšit mučením na svých věrných Smrtijedech. "Táta!" vyskočil v mžiku na nohy a zamířil ke dveřím, jenže jeho zesláblé tělo mu nedovolilo jít dál než k nohám jeho postele, kde ho zastavila Lily.
"Harry, kam jdeš? Co se stalo s tátou?" vyděsila se Lily. "Voldemort. Mučil ho, cítil jsem to s ním. Musíme jít za ním, potřebuje pomoc!" panikařil Harry, musel si sednout, protože se stále silně třásl. "Je to vážné?" starala se Lily. "Může chodit, ale moc dobře nevypadá, mám o něj strach," odpověděl roztřeseným hlasem Harry. "Ne, teď nikam nepůjdeš, musíš si lehnout, vypadáš hrozně," Lily ho skoro násilím dotlačila zpět do postele a donutila ho vypít lektvar proti kletbě Cruciatus. "Zůstaneš tady, já se dojdu podívat do Bradavic, jestli je tvůj otec vážně zraněný, když nepřišel domů, musí na tom být špatně. Ne, zůstaneš tady," zarazila ho znovu Lily, když se Harry zvedal z postele.
"Ale mami, už je mi líp, chci jít taky!" protestoval Harry. "Nezlob mě, řekla jsem, že tu zůstaneš. Jestli budu muset, tak klidně použiji hůlku, abych tě k té posteli připoutala," zvýšila hlas Lily. "No dobře," odsekl Harry a uraženě se zahrabal pod peřinu. Po chvíli slyšel už jen prásknutí dveřmi.
"Sakra!" zaklel Harry nahlas do ticha pokoje. Proč bych měl zůstat tady? Chci být taky nějak užitečný! Co když je táta zraněn hodně? Mamka bude určitě potřebovat pomoc. Určitě mě za to oba zabijou, ale nemůžu tady jen nečině ležet. Po rychlé úvaze na sebe hodil hábit a sešel po schodech dolů ke krbu, kde ležela kamenná nádobka se zeleným práškem. Nabral si plnou hrst, hodil ho do plamenů, které ihned nabraly zelenou barvu a vkročil do krbu. "Bradavice, kabinet profesora lektvarů!" zakřičel z plných plic, vzápětí se ztratil ve změti sazí, po chvíli vypadl v nádherné prostorné místnosti hradu. "Dobrý večer, pane Pottere," pozdravil ho čísi hlas nad ním.
Vzhlédl, kam se to dostal, ihned poznal přísně vyhlížející ředitelku jeho koleje. Profesorka McGonagallová ho sjela zvídavým pohledem. "Čemu vděčím za tak pozdní návštěvu, pane Pottere? Nemáte náhodou ležet v posteli?"
"Promiňte paní profesorko, já jsem chtěl jinam," omluvil se rychle Harry, vstal ze země a snažil se trochu očistit si špinavý hábit. "Jdete za otcem?" nadhodila McGonagallová. "Hm...ano," podíval se směrem ke dveřím, doufal, že McGonagallová ho nebude dlouho vyslýchat. "Ví o tom vaše matka?"
Harry se zatvářil provinile a sklopil hlavu. "Jak vidím, tak asi ne. Raději vás doprovodím do sklepení," rozhodla profesorka a otevřela dveře svého kabinetu. "Tak prosím," pobídla ho, když Harry stál stále bez hnutí. "Jistě, promiňte," vzpamatoval se Harry a následoval svou ředitelku.
"Doufám, Pottere, že doma studujete alespoň z učebnic, abyste nebyl až moc pozadu," ozvala se profesorka v půli cesty. "Snažím se," zalhal Harry. Popravdě učení ještě moc nedal, ale chystal se k tomu. Profesorka se na něj lehce usmála. "Spolužákům už chybíte."
"Já už se taky nemůžu dočkat až se vrátím do školy," zašklebil se Harry, ale se sklopenou hlavou, aby ho nemohla profesorka vidět. Harry přemýšlel nad tím, jestli by se raději neměl otočit a vrátit se domů. Jenže strach o otce byl větší, než strach o to, že dostane trest. Ze zamyšlení ho vytrhlo až zaklepání na dveře. Zvedl hlavu a spatřil, že došli až ke dveřím kabinetu lektvarů. Jak Harry očekával, Severus jim neotevřel, ale byla to Lily.
"Minervo, dobrý večer. Co potřebujete?" zeptala se milým, ale unaveným hlasem. "Ráda vás vidím Lily, přišla jsem s Harrym, přišel za Severusem, tak jsem ho raději doprovodila," vysvětlila jí McGonagallová. Lily se přísně podívala na svého syna, který se dosud nenápadně schovával za profesorkou. "Děkuji ti Minervo, já už si ho převezmu," čapla Harryho za ruku a dotáhla ho dovnitř. "Jsi moc hodná, určitě se za tebou někdy stavím," rozloučila se Lily. "Není vůbec zač, ráda tě zas uvidím, určitě přijď," s těmito slovy se otočila a zmizela v chodbách temného hradu.
"Co tady děláš?!" ozval se rozčilený hlas, jakmile se zavřely dveře. Nebyla to však Lily, ale Severus, který na ně koukal z postele, kde seděl a držel si obvázanou ruku. "Já, já..." koktal Harry. "Řekla jsem ti přece, abys zůstal ležet," pokárala ho Lily. "Ale já jsem měl strach, chtěl jsem pomoct," obhajoval se Harry a podíval se vystrašeně na svého otce.
"Jsem v pořádku, tvoje matka mě dala dohromady," řekl Snape, když zachytil synův pohled. "Tohle dělá často? Když má špatnou náladu, tak vás prostě začne mučit?" zakroutil Harry nešťastně hlavou. "Ano," odvětil prostě Severus, který ani nevypadal překvapeně, že o tom Harry ví, Lily už mu řekla, že se mu o tom zdálo. "Ale to tě nemusí zajímat," dodal Severus tónem, který naznačoval, že už se o tom nechce bavit.
"Ale to je hrozný, nemůžeš ..."
"Patří to k mé práci, to nezměníš. Nestarej se o to, není to tvoje věc," přerušil ho Severus. "Jak jsi se sem vůbec dostal? Měl si zůstat doma," přešel Severus k jinému, pro Harryho nebezpečnějšímu tématu. "Letaxem, ale nějak se mi podařilo dostat se k McGonagallový," odvětil Harry s úšklebkem. "Profesorka McGonagallová," opravil ho Severus. "No jo," protočil oči Harry. "No dobře, přespíte tady," obrátil se Severus k Lily. "Bezva! Zajdu za Ronem a Hermionou do Nebelvírské věže, můžu spát tam," zajásal Harry. "Ne tak hr mladej, zůstaneš tady s námi, vyčaruji pro tebe postel, žádný lítání po hradě nebude. Ráno uvidíme, jestli už ti je lépe a rozhodneme kdy se budeš moct vrátit do normální výuky," zchladil ho Severus.
Harry se zamračil a hodil sebou do nejbližšího křesla. "Jestli teda můžu poprosit o tu postel, rád bych si šel lehnout," zabručel Harry. Severus byl dost unavený na to, aby se s Harrym hašteřil, proto raději líně mávnul hůlkou a Harryho křeslo se v tu ránu proměnilo v pohodlnou postel. Poté vzal Lily kolem pasu a zmizeli spolu ve vedlejší místnosti. Harry se naštvaně přetočil na bok, zíral do kamenné zdi před sebou a snažil se usnout.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Kolik je ti let?

do 15 let 32.5% (132)
15 - 20 let 52% (211)
více 15.5% (63)

Komentáře

1 Pavlushaa Pavlushaa | Web | 29. března 2008 v 22:19 | Reagovat

Ahojky.. strašně moc se omlouvám za reklama ale mohla bys pro mě tady hlasovat jsem tam jako Pavlushaa http://divisky.blog.cz/0803/2-kolo-vbs#komentar-26386448 ale jenom jestli se ti bude líbit můj výtvor ;-)

2 kapi kapi | 29. března 2008 v 22:25 | Reagovat

prima kapča

3 Eržika Eržika | 30. března 2008 v 0:27 | Reagovat

Krásná kapča =o)

4 Inies Inies | 30. března 2008 v 8:15 | Reagovat

hezké. Po obsahové, dějové i stylistické stránce opravdu moc hezké.  Líbí se mi Harryho postoj ke všemu. Bystrý chlapec atd., moc se mi líbí vysvětlení ochraného kouzla,které chrání Harryho.. super.

Jen jediné, co musím vytknout, je to, že se mi už moc nelíbí, že je stále slabý, omdlévá... ano vyčerpán... ale přece jen.. Všeho s mírou i bez Mirka :)

5 Blytonka Blytonka | Web | 30. března 2008 v 9:41 | Reagovat

Krásný!!!

6 Alex Alex | 30. března 2008 v 9:56 | Reagovat

pěkný

7 rikisa rikisa | 30. března 2008 v 10:23 | Reagovat

Díky všem za komentáře. Inies: Harry byl týden v bezvědomí, nemůže se hned chovat jako kdyby se nic nestalo:-), takhle je na tom ještě dobře

8 ailam ailam | E-mail | Web | 30. března 2008 v 10:53 | Reagovat

Konečne kapča k mojej najobľúbenejšie poviedke ;) Bola vážne krásna a strašne moc ti za ňu ďakujem =)

9 Jantar Onix Jantar Onix | 30. března 2008 v 12:11 | Reagovat

Kapitola byla velice pěkná,mám tuhle povídku moc rada .Jsem zvědavá na pokračování a těším se na to až se Harry vrátí do vyučovánía ke kamarádům.

10 maurietka maurietka | E-mail | Web | 30. března 2008 v 12:33 | Reagovat

úžasná kapitolka, tahle povídka mě vážně překvapila

11 If If | E-mail | Web | 30. března 2008 v 14:49 | Reagovat

Super, další skvělá povídka, která začala patřit mezi mé oblíbené :p

12 Salisima Salisima | E-mail | Web | 30. března 2008 v 14:50 | Reagovat

Kapitola je ůžasná.... ale když Harry je syn Snapea tudíž je Harry Snape ne? A všichni to ví a synem Jamese není, tak proč ho McGonagallová oslovuje "pane Pottere" ??? Asi bude chybička že??? :D Ale jnak je moc krásná a těším se na další!

13 Kate Kate | Web | 30. března 2008 v 14:54 | Reagovat

Nádhera.Už se těší na pokráčko

14 Salisima Salisima | E-mail | Web | 30. března 2008 v 14:54 | Reagovat

A ještě bych dodala... trošku se mi zdálo divné že hned Harry myslel na Rona a Hermionu, když ani neměl ověřené jestli jsou vůbec v Bradavicích a jestli s ním kamarádí... dokonce ani neměl ověřené jestli je v Nebelvíru, nebo jestli není ve Zmijozelu.... Ale jinak je ta kapitola opravdu moooc fajn! ;)

15 Vina Vina | Web | 30. března 2008 v 17:18 | Reagovat

TOhle se ti povedlo

16 Sam.B Sam.B | 30. března 2008 v 17:35 | Reagovat

mě už nenapadají žádné oroginální superlativy a kritiku si to nezaslouží.Moc pěknééé

17 rikisa rikisa | 30. března 2008 v 19:22 | Reagovat

pro upřesnění pro Salisimu: Harry ví na 100%, že je v Nebelvíru a kdo s ním kamarádí a kdo ne, v minulém díle si přeci vzpoměl na všechno, akorát, že se mu protínají vzpomínky jak z minulého tak ze současného života. A Harry sice občas neví, k čemu co patří, ale v tomhle má jasno. A co se týče oslovování Pottere. Pro celý kouzelnický svět je to Harry Potter, takže i když McGonagallová ví, že je synem Snapea, oslovuje ho i přes to Pottere, pro bezpečnost. Co kdyby náhodou někdo poslouchal na chodbě? Tak je to snad už jasnější. Jinak děkuji všem za komentáře.

18 Cambera Cambera | 30. března 2008 v 19:23 | Reagovat

opět moc hezké, ale nemůžu si pomoci a budu otravná a poprosím o další kapitolu k Pravé rodině

19 Lisa Lisa | 30. března 2008 v 19:26 | Reagovat

Pěkná kapitola!!Fakt super!

20 Ivi Ivi | 30. března 2008 v 20:43 | Reagovat

Jj, hezký, ale tohle není všechno že jo???Vrátí se nakonec tam, kde byl nebo tohle je už konec jeho "cesty" ???

21 Salisima Salisima | 30. března 2008 v 20:46 | Reagovat

Riki, aháááááá.. tak to jooooo... a jen.. s tím Potterem... já myslela že se vrátil a všechno se změnilo od zákládů, tak, že ho VŠICHNI znaly jako Snapea... Ale jako už chápu... jj , dík za vysvětlení a ještě jednou super kapitolka ;)

22 Mozkomor Mozkomor | 31. března 2008 v 15:44 | Reagovat

Nějak nevim... Je to trochu dějově chudý... Ale zase to neni špatný. Jsem zvědav, jak to vlastně dopadne - co mělo znamenat to s tím pobytem v minulosti...

23 dadka dadka | E-mail | 31. března 2008 v 19:45 | Reagovat

hezká kapitola ale jen se mi zdá divně že když měl něco z rukou takže vzal na ruky lily ,že ho to nebolelo...no nic ale jak už sem řekla hezká kapča

24 rikisa rikisa | 31. března 2008 v 22:22 | Reagovat

díky za komentíky.

Dadka: proč by ne? Vzal jí kolem pasu, to jí hned nemusí brát do náručí:-)) a musel jí chytit samo tou zdravou.

Ivi: jó holka, to netuším:-)). Ne opravdu, plánuji tam Harryho nechat už uplně doživotně.

mějte se a smějte se, další kapča bude k Pravé rodině, jak už tu někdo netrpělivě očekává:-))

25 Bea Bea | 1. dubna 2008 v 6:49 | Reagovat

Moc pěkné, už se těším na další kapitolku a přimlouvala bych se za Život nelze naplánovat.

Ale líbí se mi úplně včechny povídky.

26 papricka papricka | Web | 1. dubna 2008 v 21:37 | Reagovat

zajímavé opravdu.... kdypak přibude další???

27 Arieva Arieva | Web | 2. dubna 2008 v 9:55 | Reagovat

jupijé... šupa kapča. Už se nemůžu dočkat další:-)

28 ellion ellion | Web | 2. dubna 2008 v 21:50 | Reagovat

další kapča k pravé rodině? supeer =) a kdy? uz se nemuzu dockaaaat=P

29 Sam.B Sam.B | 2. dubna 2008 v 21:58 | Reagovat

MUŠÍŠ přidat k Život nelze naplánovat!!!:))) takhle dobrá povídka si prostě zaslouží pokračovat co nejdřív....ale tohle není nátlak.....a nebo je! prosim pěkně...*stydlík*

30 rikisa rikisa | 2. dubna 2008 v 22:41 | Reagovat

na nátlak jsem teď zvyklá ze všech stran co se týče povídek, kapitolka určitě bude. K pravé rodině už je na světě, Život snad o víkendu nebo už v pátek? Uvidíme:-)) Díky za komentáře.

31 bazilda bazilda | Web | 10. dubna 2008 v 11:50 | Reagovat

krásná kapitola skutečně krásná:)))) musím uznat, že tahle povídka se mi čím dál víc zamlouvá

32 Moony Moony | Web | 27. března 2009 v 21:12 | Reagovat

tý jo:-) Severus je uplný táta:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama