8. března 2008 v 21:33 | Rikisa
|
Druhá část, bez komentáře :-)
Když Harry otevřel oči, ležel ve velké posteli s nebesy, rozhlédl se po pokoji, který byl laděný do modré barvy, když si ho pozorněji prohlédl, domyslel si, že je to jeho pokoj. A opravdu, jeho domněnku mu brzy potvrdila vzpomínka na rodný dům a jeho vlastní pokoj, vzpomínal si jak si sám vybíral nábytek a s rodiči svůj pokoj zařizoval. Když se totiž Harrymu vrátily všechny vzpomínky na současný prožitý život, mísily se mu s tím, co prožil v minulém životě, ještě před tím, než změnil budoucnost. Proto toho věděl hodně a potřeboval, aby se mu myšlenkové pochody a směsice obrázků v hlavě dala do pořádku a srovnala se tam, aby měl jasno v tom, co je skutečné a co ne.
Jeho pokoj byl krásně prostorný a našel tu všechno co potřebuje jak ke studiu, tak i k využití volného času. U velkého okna s modrými závěsy stál dubový stůl, na kterém se válelo několik pergamenů. Na parapetu seděla Hedvika a tlumeně zahoukala, když se setkala s očima svého majitele, měla radost, že se konečně probudil. Harry se na ní vděčně usmál a bloudil očima dál po pokoji, to že si na něho vzpomněl ještě neznamenalo, že si ho nechtěl znovu prohlédnout, přece jenom byl delší čas ve škole a doma byl naposledy o prázdninách.
Vedle stolu stála nádherná knihovna s vybranými tituly knih, přitom celá řádka knih byla věnovaná lektvarům, což byla zásluha jeho otce, který měl pro lektvary slabost a zčásti to naučil i svého syna. Harrymu sice lektvary šly, ale že by je měl až příliš v lásce, to se říct nedalo. Harryho nejvíce bavila Obrana proti černé magii a Famfrpál, kde byl chytačem nebelvírského týmu.
To že byl v Nebelvíru také dokazovaly jeho věci - školní uniforma, šála a jiné v nebelvírských barvách.
Ozvalo se jemné zaklepání na dveře, které Harryho vytrhlo z důkladného zkoumání jeho pokoje. Osoba nečekala na vyzvání a pomalu otevřela dveře jako by nechtěla, aby byl dotyčný v místnosti probuzen. Lily nakoukla dovnitř a když viděla, že její syn už je vzhůru, s úsměvem k němu vykročila.
"Je ti lépe?" chtěla vědět Lily. "Není to nejhorší, už se mi aspoň nemotá hlava, co se stalo, že jsem doma?" zajímal se Harry. "S tvým otcem jsme se dohodli, že to tak bude nejlepší, zůstaneš doma dokud se neuzdravíš, alespoň spolu můžeme trávit více času, táta sice musel zpět do školy, ale já jsem si v práci vzala dovolenou," usmála se na něj Lily a pohladila ho po havraních vlasech. Lily byla opravdu moc ráda, že už si Harry na všechno vzpomněl, v to aspoň doufala, pro začátek stačilo, že konečně oslovil Severuse jako svého otce a poznal, že je doma.
"To je skvělé, že máš dovolenou!" zajásal Harry a chystal se vstát z postele.
"To ne, zlato, ještě nemáš dost sil, vypij tohle a ještě se prospi," zarazila ho Lily a podala mu lahvičku s azurovým lektvarem. Harry protočil oči a lahvičku si vzal. "Hele moc si nevyskakuj nebo tě nechám ležet celý týden," pohrozila mu Lily a sledovala jak její syn poslušně vypil celý obsah lahvičky.
Lily trochu posmutněla, když si vybavila Harryho šťastnou tvář, protože byl rád, že má svou maminku doma. Věčně totiž nebyla doma, protože byla výborná lékouzelnice, byla primářkou dětského oddělení, takže v práci trávila spoustu času. Měla svou práci moc ráda, měla ráda děti, nemocnici a moc ráda pomáhala lidem, ale také milovala svou rodinu, svého muže a svého syna, vždy jí trápilo, že na ně nemá tolik času, ale medicína byla jejím posláním.
Většinou byl Harry doma hlavně se svým otcem, zvláště spolu trávili čas o letních prázdninách, kdy se k nim Lily přidala pouze pozdě večer a nebo když si vzala dovolenou. Když byl Harry malý, tak Lily do práce chodila jen občas, aby se o něj mohla starat, jakmile ale povyrostl, vrátila se do práce na plný úvazek. Severus se tak o Harryho musel postarat, často ho brával sebou do práce, Harry tudíž znal Bradavice jako své boty, stačil objevit všechny skryté chodby, seznámit se se všemi profesory i ředitelem, který si ho velmi oblíbil a stal se dá se říct jeho dědečkem.
Harry se propadl do říše snů a zdálo se mu o tom jak ho opět vzal jeho otec do práce. Shodou náhod, právě o tom dni také přemýšlel Severus, který seděl v tmavě zeleném křesle ve svém kabinetu a odpočíval po náročném dni, kdy se snažil svým studentům nacpat do hlavy co nejvíc informací, zvláště pátým ročníkům, které čekaly NKÚ, studenty na OVCE měl až za dva dny, takže měl o starost míň. Bude muset Harryho doučovat, aby nebyl pozadu, pomyslel si a vrátil se do svých vzpomínek.
Severus měl zrovna moc práce ve škole, kdy připravoval sedmé ročníky na závěrečné testy a pomáhal jim připravovat se na budoucí povolání. Lily měla vážný případ v nemocnici, takže Severusovi nezbylo nic jiného než vzít svého syna sebou do Bradavic. Domácí skřítky sice měli, ale Lily i Severus byli radši, když jejich syna nevychovával nikdo cizí.
Harrymu bylo asi pět let, Severus mu nařídil, aby zůstal v jeho soukromých komnatách a dal mu na zem, kde měl rozprostřenou deku, nějaké hračky a také obrázkové knížky, které Harry miloval. Pak odešel do vedlejší místnosti, kam za ním přišla jedna studentka sedmého ročníku, aby s ním projednala svou závěrečnou práci z lektvarů. Vyzval svou studentku, aby se posadila a začal jí vykládat co má ve své práci za nedostatky a co by tam ještě měla doplnit. Po chvíli se začal z vedlejší místnosti ozývat dětský hlásek, Harry si totiž povídal nahlas, vždy když si prohlížel obrázkové knížky, vymýšlel si své příběhy, brebentil nad knížkami a smál se.
"Jé, pane profesore, vy tady máte syna?" zeptala se s radostí v hlase Rania Briers. Severus se nad tím mírně pousmál. "Ano, ale teď se vrátíme k vaší práci, slečno," vrátil se Severus ke své roli profesora. Věděl jak Rania miluje děti, protože už několikrát Harryho hlídala, když zrovna Severus nemohl, například když zrovna učil. Harry si vlastně Ranii našel sám, kdy se toulal bez dovolení hradem a narazil na ní, seznámili se a Harry si jí moc oblíbil, byl rád, když ho přišla navštívit. Severus také věděl, že Rania chce být lékouzelnice, měla zájem si udělat specializaci na dětském oddělení, shodou náhod právě tam, kde pracovala jeho žena. Když to pověděl Lily, byla moc ráda, ale divila se, že žačka Zmijozelu chce být lékouzelnicí, právě moc lékouzelník nebylo ze Zmijozelu.
"Až na občasné nesrovnalosti u těch protijedů, je to výtečná práce," uznal Snape, když skončili s probíráním studentčiny práce. "Promiňte mi, ale musím zkontrolovat syna, za chvíli se vrátím," řekl Snape a zvedl se od stolu. "Můžu s vámi, pane profesore?" udělala na něj psí oči Rania. Severus jen kývnul hlavou a otevřel vedlejší dveře vedoucí do jeho pokoje. V tom ho pohltila panika, Harry nebyl na dece ani nikde poblíž. Podíval se na Ranii, která také vypadala vyděšeně. "Mohl se odsud dostat sám?" zeptala se profesora.
"Jistěže, Harry je velice vynalézavý, musím ho jít hledat, netuším jak se mu to podařilo," odvětil Severus a otočil se k odchodu. "Já vám pomůžu, profesore, podívám se do Velké síně a do sklepení, třeba šel směrem k naší společenské místnosti," nabídla se Rania. "Děkuji vám, slečno," řekl Snape a bez dalších slov vyrazil ze svého kabinetu najít svého syna.
Napadlo ho několik míst, kam by Harry mohl jít, ale předpokládal, že určitě bude na místě, kde vždy dostane svou oblíbenou zmrzlinu. Prošel přes kamenný chrlič a nechal se vyvést ke dveřím ředitelny. "Pane řediteli, není tu Harry?" vešel dovnitř rozrušený Severus. Ředitel mu ani nemusel odpovídat, stačil mu jediný pohled na ředitelnu. Viditelně si oddychl, Harry seděl Brumbálovi na kolenou a ládoval se velkou miskou zmrzliny.
Brumbál se na něj usmál. "Vidím, že Harry má zlozvyk tajně se ztrácet a děsit tak svého otce."
"Na tom něco bude, strachy jsem se málem zbláznil," odvětil Severus. "Tušil jsem, že bude tady, ale nechápu jak se mu podařilo dostat se nepozorovaně z mých komnat, budu si s ním muset promluvit," dodal přísně a spočinul očima na svém synovi. Harry si toho všiml a tak se vyděšeně přitiskl k Brumbálovi. "Severusi, neděs ho" zamračil se na něj Brumbál. "Jsem rád, že jsi za mnou přišel Harry, jsem si jistý, že tvůj táta nebude mít nic proti, když tu ještě zůstaneš," usmál se na něj. "Obávám se, že něco namítat budu," ozval se Severus a natáhl ruce směrem k Harrymu.
"Pojď Harry, profesor Brumbál má moc práce, můžeš za ním přijít později."
Harry ohrnul své rty v nesouhlasné gesto a začínal popotahovat. "No tak Severusi, mě to nevadí, jsem rád, když tu mám Harryho, alespoň se necítím tak starý, Harry mě vždy dokáže rozesmát," řekl s úsměvem Brumbál. "A co se týče mých povinností, nic není tak důležité, aby to nemohlo počkat na zítra, vše se dá přesunout a jestliže to nebude hotové dnes, zítra je taky den. A pokud vím, máte stejně za 15 minut hodinu," dodal ředitel, když viděl, že chce profesor Snape něco namítnout. "Tak dobře, ale kdyby vás Harry obtěžoval, dejte mi vědět, já si pro něj přijdu," souhlasil Severus. "Tak si to spolu užijte a nezlob Harry, ano?" rozloučil se s nimi Severus a vyšel pryč z ředitelny.
Svého syna viděl až u večeře, seděl vedle Brumbála u učitelského stolu a když ho Harry spatřil, šťastně na něj zamával. Počkal až se Severus posadil na své místo, přiběhl k němu a sedl si mu na klín. Studenti ve Velké síni se nad tímto vždy zatvářili překvapeně, když byl Snape se svým synem, měli možnost vidět, že jejich profesor umí být i lidský a milý. "Tak jak jsi se měl, Harry?"
"Dědeček mi ukazoval kouzla a také mi zpíval Fawkes," rozzářil se Harry. Severus povytáhl obočí. "Dědeček? To není tvůj dědeček, Harry, je to pan ředitel," pokáral ho Severus. Viděl v Harryho obličeji nadšení, jestliže mu ukazoval kouzla zrovna Brumbál, bylo to jistě velmi působivé, Brumbál byl jediný koho se Voldemort kdy bál a uměl širokou škálu kouzel z bílé magie.
Jen se zatřásl při vzpomínce, kdy byl Harrymu jeden rok a Pán zla se ho pokusil zabít, naštěstí na něj Severus s Brumbálem seslali velmi účinné ochranné kouzlo ze starobylé magie hned jak se dozvěděli o věštbě. Když se jednoho dne pokusil Harryho zabít, kouzlo se obrátilo proti němu a Voldemort pak zmizel neznámo kam. Severus v tu dobu nebyl zrovna doma, takže jeho funkce špeha nebyla ohrožena, i když teď to bylo stejně jedno, jestliže se ale někdy Voldemort vrátí, byl by ochotný se své úlohy opět ujmout. Lily naštěstí Voldemort nezabil, byla pouze zraněná, Severus děkoval Merlinovi za to, že to tak dopadlo.
"Pro něj už dávno nejsem pan ředitel, Severusi," ozval se Brumbál, který vyslechl jejich rozhovor. "Vždy jsem si přál mít vnuka, jen ho nech, pro něj už dědečkem zůstanu," široce se usmál Brumbál. A tak se stalo, že Harry začal Brumbálovi říkat dědečku, a i samotný ředitel Harryho považoval za svého vnuka, měli spolu pěkný vztah.
Severus se probudil ze vzpomínání na Harryho dětství, dopil sklenku hřejivé medoviny a šel si lehnout, zítra ho opět čekal náročný den. Navíc slíbil Lily, že se staví doma. Převlékl se do pyžama a okamžitě usnul.
pekná kapča