10. kapitola Nově nalezený dědeček část II.

8. března 2008 v 21:33 | Rikisa |  HP Strůjce osudu
Druhá část, bez komentáře :-)

Když Harry otevřel oči, ležel ve velké posteli s nebesy, rozhlédl se po pokoji, který byl laděný do modré barvy, když si ho pozorněji prohlédl, domyslel si, že je to jeho pokoj. A opravdu, jeho domněnku mu brzy potvrdila vzpomínka na rodný dům a jeho vlastní pokoj, vzpomínal si jak si sám vybíral nábytek a s rodiči svůj pokoj zařizoval. Když se totiž Harrymu vrátily všechny vzpomínky na současný prožitý život, mísily se mu s tím, co prožil v minulém životě, ještě před tím, než změnil budoucnost. Proto toho věděl hodně a potřeboval, aby se mu myšlenkové pochody a směsice obrázků v hlavě dala do pořádku a srovnala se tam, aby měl jasno v tom, co je skutečné a co ne.
Jeho pokoj byl krásně prostorný a našel tu všechno co potřebuje jak ke studiu, tak i k využití volného času. U velkého okna s modrými závěsy stál dubový stůl, na kterém se válelo několik pergamenů. Na parapetu seděla Hedvika a tlumeně zahoukala, když se setkala s očima svého majitele, měla radost, že se konečně probudil. Harry se na ní vděčně usmál a bloudil očima dál po pokoji, to že si na něho vzpomněl ještě neznamenalo, že si ho nechtěl znovu prohlédnout, přece jenom byl delší čas ve škole a doma byl naposledy o prázdninách.
Vedle stolu stála nádherná knihovna s vybranými tituly knih, přitom celá řádka knih byla věnovaná lektvarům, což byla zásluha jeho otce, který měl pro lektvary slabost a zčásti to naučil i svého syna. Harrymu sice lektvary šly, ale že by je měl až příliš v lásce, to se říct nedalo. Harryho nejvíce bavila Obrana proti černé magii a Famfrpál, kde byl chytačem nebelvírského týmu.
To že byl v Nebelvíru také dokazovaly jeho věci - školní uniforma, šála a jiné v nebelvírských barvách.
Ozvalo se jemné zaklepání na dveře, které Harryho vytrhlo z důkladného zkoumání jeho pokoje. Osoba nečekala na vyzvání a pomalu otevřela dveře jako by nechtěla, aby byl dotyčný v místnosti probuzen. Lily nakoukla dovnitř a když viděla, že její syn už je vzhůru, s úsměvem k němu vykročila.
"Je ti lépe?" chtěla vědět Lily. "Není to nejhorší, už se mi aspoň nemotá hlava, co se stalo, že jsem doma?" zajímal se Harry. "S tvým otcem jsme se dohodli, že to tak bude nejlepší, zůstaneš doma dokud se neuzdravíš, alespoň spolu můžeme trávit více času, táta sice musel zpět do školy, ale já jsem si v práci vzala dovolenou," usmála se na něj Lily a pohladila ho po havraních vlasech. Lily byla opravdu moc ráda, že už si Harry na všechno vzpomněl, v to aspoň doufala, pro začátek stačilo, že konečně oslovil Severuse jako svého otce a poznal, že je doma.
"To je skvělé, že máš dovolenou!" zajásal Harry a chystal se vstát z postele.
"To ne, zlato, ještě nemáš dost sil, vypij tohle a ještě se prospi," zarazila ho Lily a podala mu lahvičku s azurovým lektvarem. Harry protočil oči a lahvičku si vzal. "Hele moc si nevyskakuj nebo tě nechám ležet celý týden," pohrozila mu Lily a sledovala jak její syn poslušně vypil celý obsah lahvičky.
Lily trochu posmutněla, když si vybavila Harryho šťastnou tvář, protože byl rád, že má svou maminku doma. Věčně totiž nebyla doma, protože byla výborná lékouzelnice, byla primářkou dětského oddělení, takže v práci trávila spoustu času. Měla svou práci moc ráda, měla ráda děti, nemocnici a moc ráda pomáhala lidem, ale také milovala svou rodinu, svého muže a svého syna, vždy jí trápilo, že na ně nemá tolik času, ale medicína byla jejím posláním.
Většinou byl Harry doma hlavně se svým otcem, zvláště spolu trávili čas o letních prázdninách, kdy se k nim Lily přidala pouze pozdě večer a nebo když si vzala dovolenou. Když byl Harry malý, tak Lily do práce chodila jen občas, aby se o něj mohla starat, jakmile ale povyrostl, vrátila se do práce na plný úvazek. Severus se tak o Harryho musel postarat, často ho brával sebou do práce, Harry tudíž znal Bradavice jako své boty, stačil objevit všechny skryté chodby, seznámit se se všemi profesory i ředitelem, který si ho velmi oblíbil a stal se dá se říct jeho dědečkem.
Harry se propadl do říše snů a zdálo se mu o tom jak ho opět vzal jeho otec do práce. Shodou náhod, právě o tom dni také přemýšlel Severus, který seděl v tmavě zeleném křesle ve svém kabinetu a odpočíval po náročném dni, kdy se snažil svým studentům nacpat do hlavy co nejvíc informací, zvláště pátým ročníkům, které čekaly NKÚ, studenty na OVCE měl až za dva dny, takže měl o starost míň. Bude muset Harryho doučovat, aby nebyl pozadu, pomyslel si a vrátil se do svých vzpomínek.
Severus měl zrovna moc práce ve škole, kdy připravoval sedmé ročníky na závěrečné testy a pomáhal jim připravovat se na budoucí povolání. Lily měla vážný případ v nemocnici, takže Severusovi nezbylo nic jiného než vzít svého syna sebou do Bradavic. Domácí skřítky sice měli, ale Lily i Severus byli radši, když jejich syna nevychovával nikdo cizí.
Harrymu bylo asi pět let, Severus mu nařídil, aby zůstal v jeho soukromých komnatách a dal mu na zem, kde měl rozprostřenou deku, nějaké hračky a také obrázkové knížky, které Harry miloval. Pak odešel do vedlejší místnosti, kam za ním přišla jedna studentka sedmého ročníku, aby s ním projednala svou závěrečnou práci z lektvarů. Vyzval svou studentku, aby se posadila a začal jí vykládat co má ve své práci za nedostatky a co by tam ještě měla doplnit. Po chvíli se začal z vedlejší místnosti ozývat dětský hlásek, Harry si totiž povídal nahlas, vždy když si prohlížel obrázkové knížky, vymýšlel si své příběhy, brebentil nad knížkami a smál se.
"Jé, pane profesore, vy tady máte syna?" zeptala se s radostí v hlase Rania Briers. Severus se nad tím mírně pousmál. "Ano, ale teď se vrátíme k vaší práci, slečno," vrátil se Severus ke své roli profesora. Věděl jak Rania miluje děti, protože už několikrát Harryho hlídala, když zrovna Severus nemohl, například když zrovna učil. Harry si vlastně Ranii našel sám, kdy se toulal bez dovolení hradem a narazil na ní, seznámili se a Harry si jí moc oblíbil, byl rád, když ho přišla navštívit. Severus také věděl, že Rania chce být lékouzelnice, měla zájem si udělat specializaci na dětském oddělení, shodou náhod právě tam, kde pracovala jeho žena. Když to pověděl Lily, byla moc ráda, ale divila se, že žačka Zmijozelu chce být lékouzelnicí, právě moc lékouzelník nebylo ze Zmijozelu.
"Až na občasné nesrovnalosti u těch protijedů, je to výtečná práce," uznal Snape, když skončili s probíráním studentčiny práce. "Promiňte mi, ale musím zkontrolovat syna, za chvíli se vrátím," řekl Snape a zvedl se od stolu. "Můžu s vámi, pane profesore?" udělala na něj psí oči Rania. Severus jen kývnul hlavou a otevřel vedlejší dveře vedoucí do jeho pokoje. V tom ho pohltila panika, Harry nebyl na dece ani nikde poblíž. Podíval se na Ranii, která také vypadala vyděšeně. "Mohl se odsud dostat sám?" zeptala se profesora.
"Jistěže, Harry je velice vynalézavý, musím ho jít hledat, netuším jak se mu to podařilo," odvětil Severus a otočil se k odchodu. "Já vám pomůžu, profesore, podívám se do Velké síně a do sklepení, třeba šel směrem k naší společenské místnosti," nabídla se Rania. "Děkuji vám, slečno," řekl Snape a bez dalších slov vyrazil ze svého kabinetu najít svého syna.
Napadlo ho několik míst, kam by Harry mohl jít, ale předpokládal, že určitě bude na místě, kde vždy dostane svou oblíbenou zmrzlinu. Prošel přes kamenný chrlič a nechal se vyvést ke dveřím ředitelny. "Pane řediteli, není tu Harry?" vešel dovnitř rozrušený Severus. Ředitel mu ani nemusel odpovídat, stačil mu jediný pohled na ředitelnu. Viditelně si oddychl, Harry seděl Brumbálovi na kolenou a ládoval se velkou miskou zmrzliny.
Brumbál se na něj usmál. "Vidím, že Harry má zlozvyk tajně se ztrácet a děsit tak svého otce."
"Na tom něco bude, strachy jsem se málem zbláznil," odvětil Severus. "Tušil jsem, že bude tady, ale nechápu jak se mu podařilo dostat se nepozorovaně z mých komnat, budu si s ním muset promluvit," dodal přísně a spočinul očima na svém synovi. Harry si toho všiml a tak se vyděšeně přitiskl k Brumbálovi. "Severusi, neděs ho" zamračil se na něj Brumbál. "Jsem rád, že jsi za mnou přišel Harry, jsem si jistý, že tvůj táta nebude mít nic proti, když tu ještě zůstaneš," usmál se na něj. "Obávám se, že něco namítat budu," ozval se Severus a natáhl ruce směrem k Harrymu.
"Pojď Harry, profesor Brumbál má moc práce, můžeš za ním přijít později."
Harry ohrnul své rty v nesouhlasné gesto a začínal popotahovat. "No tak Severusi, mě to nevadí, jsem rád, když tu mám Harryho, alespoň se necítím tak starý, Harry mě vždy dokáže rozesmát," řekl s úsměvem Brumbál. "A co se týče mých povinností, nic není tak důležité, aby to nemohlo počkat na zítra, vše se dá přesunout a jestliže to nebude hotové dnes, zítra je taky den. A pokud vím, máte stejně za 15 minut hodinu," dodal ředitel, když viděl, že chce profesor Snape něco namítnout. "Tak dobře, ale kdyby vás Harry obtěžoval, dejte mi vědět, já si pro něj přijdu," souhlasil Severus. "Tak si to spolu užijte a nezlob Harry, ano?" rozloučil se s nimi Severus a vyšel pryč z ředitelny.
Svého syna viděl až u večeře, seděl vedle Brumbála u učitelského stolu a když ho Harry spatřil, šťastně na něj zamával. Počkal až se Severus posadil na své místo, přiběhl k němu a sedl si mu na klín. Studenti ve Velké síni se nad tímto vždy zatvářili překvapeně, když byl Snape se svým synem, měli možnost vidět, že jejich profesor umí být i lidský a milý. "Tak jak jsi se měl, Harry?"
"Dědeček mi ukazoval kouzla a také mi zpíval Fawkes," rozzářil se Harry. Severus povytáhl obočí. "Dědeček? To není tvůj dědeček, Harry, je to pan ředitel," pokáral ho Severus. Viděl v Harryho obličeji nadšení, jestliže mu ukazoval kouzla zrovna Brumbál, bylo to jistě velmi působivé, Brumbál byl jediný koho se Voldemort kdy bál a uměl širokou škálu kouzel z bílé magie.
Jen se zatřásl při vzpomínce, kdy byl Harrymu jeden rok a Pán zla se ho pokusil zabít, naštěstí na něj Severus s Brumbálem seslali velmi účinné ochranné kouzlo ze starobylé magie hned jak se dozvěděli o věštbě. Když se jednoho dne pokusil Harryho zabít, kouzlo se obrátilo proti němu a Voldemort pak zmizel neznámo kam. Severus v tu dobu nebyl zrovna doma, takže jeho funkce špeha nebyla ohrožena, i když teď to bylo stejně jedno, jestliže se ale někdy Voldemort vrátí, byl by ochotný se své úlohy opět ujmout. Lily naštěstí Voldemort nezabil, byla pouze zraněná, Severus děkoval Merlinovi za to, že to tak dopadlo.
"Pro něj už dávno nejsem pan ředitel, Severusi," ozval se Brumbál, který vyslechl jejich rozhovor. "Vždy jsem si přál mít vnuka, jen ho nech, pro něj už dědečkem zůstanu," široce se usmál Brumbál. A tak se stalo, že Harry začal Brumbálovi říkat dědečku, a i samotný ředitel Harryho považoval za svého vnuka, měli spolu pěkný vztah.
Severus se probudil ze vzpomínání na Harryho dětství, dopil sklenku hřejivé medoviny a šel si lehnout, zítra ho opět čekal náročný den. Navíc slíbil Lily, že se staví doma. Převlékl se do pyžama a okamžitě usnul.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Klikněte, pokud se vám kapitola líbila

klik

Komentáře

1 kapi kapi | 8. března 2008 v 21:52 | Reagovat

pekná kapča

2 werusenka werusenka | 8. března 2008 v 21:56 | Reagovat

moc se ti kapitola povedla. přišla ti kapitola ke společné povídce??

3 Eržika Eržika | 8. března 2008 v 22:20 | Reagovat

Kapča je pěkně napsaná, ale tak trochu o ničem.

...Moc mě zajímá, jak Sev, Lily a Harry fungují jako rodina, a také jak pevný vztah má Sev ke svému synu. Takže doufám, že to alespoň trochu zmíníš v dalších kapitolkách. Opravdu jsem zvědavá, jak se tahle povídka bude vyvíjet =o)

4 Janinka Janinka | 8. března 2008 v 22:55 | Reagovat

Nádhera, kráásaná povídka. Jen co jsem dočetla, už se nemůžu dočkat pokračování;))))))))

5 Vina Vina | Web | 9. března 2008 v 0:22 | Reagovat

MOc pěkné zajímavý zvrat

6 Stesii Stesii | 9. března 2008 v 0:35 | Reagovat

ooo super kapitolka, mooooc zajímavé :D už se těšim na další:D

7 Cambera Cambera | 9. března 2008 v 1:24 | Reagovat

tak jsem odpověď dostala :-).......docela Harryho lituju jesli se mu v hlavě míchají dva životy.......ale ono se mu to jistě ustáli nebo spíš už ustálilo......jinak moc hezká kapitola těším se na další..........

8 Sirina Sirina | Web | 9. března 2008 v 1:57 | Reagovat

Nádhera..to se ti zase povedlo....je to moc pěkné

9 Alex Alex | 9. března 2008 v 8:34 | Reagovat

nádhera,chuddák harry ,musí mít v hlavě zmatek

10 ailam ailam | E-mail | Web | 9. března 2008 v 13:25 | Reagovat

krásne, dúfam, že bude čoskoro pokračovnie ;)

11 dadka dadka | E-mail | 9. března 2008 v 13:39 | Reagovat

mooc hezké a kdo je teda jeho opravdový dědeček?

12 Cissy Cissy | 9. března 2008 v 14:23 | Reagovat

Velmi hezká kapitola, povedlo se ti to...

13 nency nency | 9. března 2008 v 14:29 | Reagovat

nádherné těším se na pokračko tahle povídka se mi strašně líbí a když mně se líbí všechny tvoje povídky :-D a to jak je vždy máš tak krásně dlouhé juhuuuuuuuuuu

14 Aknel Aknel | Web | 9. března 2008 v 16:45 | Reagovat

No co dodat. tuhle povídku jsem si oblíbila. Kapitolka je krásná a mocinky se těším na další.

15 Sam.B Sam.B | 9. března 2008 v 20:31 | Reagovat

tolik lidí to četlo a tak málo komentů..překvapivá a děsně pěkná dvojkapitola

16 Jantar Onix Jantar Onix | 9. března 2008 v 22:43 | Reagovat

Já musím říct ,že tahle povídka se mi fakt líbí.Je to zase něco jiného než většinou čtu a pokud si pamatuji tak není moc povídek ,kde by měl Harry oba rodiče ,i když tady je otcem Severus.Abych pravdu řekla tak Jamese moc nemusím.Takže jsem jen uvítala ,že je Severus Hyrryho tata.Jedné věci však nerozumím,jak muže dělat špeha ,to Voldemort nevěděl ,že je otcem Hyrryho ?Stačilo mu přece poručit ať syna přivede a nemusel na něj tajně utočit.Prostě tohle je pro mě trošku nepochopitelné.

17 rikisa rikisa | 10. března 2008 v 7:24 | Reagovat

Jantar: ano, Voldemort opavdu netuší, že je Harry synem Severuse, ale nepředbíhejme, to se dozvíte v příští kapitolce :-) A díky všem za komenty.

18 Mozkomor Mozkomor | 10. března 2008 v 13:48 | Reagovat

Pěkný... Akorát by měl Harry trochu zjistit, jak to vlastně bylo s jeho minulym životem, jestli to třeba nebylo Voldyho kouzlo, nebo tak něco...

19 Kate Kate | Web | 10. března 2008 v 18:23 | Reagovat

Nádherná kapča.Už se těším na další

20 Inies Inies | Web | 11. března 2008 v 7:29 | Reagovat

No teda...moc oc hezké. Mám mmálo času, za chvilinku jedu do školy :/ Takže.. moc se mi líbí Severusův postoj a vztah k Harrymu, Brumbálův k Harrymu. Přemýšlela jsem, kdo je ten dědeček... ale že to bude Brumbál, mě sice napadlo, ale netušila jsem v jaké souvislosti - přímý dědeček, nebo 'adoptovaný' :) Moc hezké... Těším se na další... Opravdu mě tato dvojkapitolka moc moc uchvátila...

21 katy.kate katy.kate | Web | 11. března 2008 v 18:11 | Reagovat

vážně super!!!

22 Lisa Lisa | 14. března 2008 v 20:29 | Reagovat

hezký!!už se těším na další!!

23 Hany Hany | 15. března 2008 v 14:32 | Reagovat

Moc hezké. Jsem ráda že Snape se o Harryho tak stará.  Zajímalo by mě co je to za čertovinu!  Je Harry opravdu syn Snapea, nebo je to opravdu ta očekávaná čertovina?

24 Ivi Ivi | 17. března 2008 v 21:00 | Reagovat

Je to good,ale syn Sevíka?Niic proti nemu nemam ale mam radsi verzi Harry,syn Jamese Pottera...

25 baya.smile baya.smile | 1. května 2008 v 23:38 | Reagovat

Fakt krásný moc! :´-)

26 Moony Moony | Web | 27. března 2009 v 21:07 | Reagovat

upe moc kapitolka:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama