8. března 2008 v 21:32 | Rikisa
|
Další rozvíjení vztahu Severuse a Harryho je tady. Přeji příjemné čtení a zanechte please komentíky, pro pojistku dávám limit 23, který určitě hravě zvládnete.
Harry spokojeně otevřel oči, vyspal se opravdu nádherně. Když se ale rozhlédl po ošetřovně, uvědomil si tu hroznou pravdu, je synem Snapea! Jak to mohla mamka s taťkou dovolit? Proč se táta Lily vzdal, když věděl, že s ní bude mít syna? Tohle opravdu nedokázal pochopit. Ale jak se to má dozvědět aniž by ho považovali za blázna, musí se na to zeptat nějak opatrně a nenápadně. Ale co když to byl všechno jenom sen? Třeba se teď ukáže, že všechno se mi jen zdálo, za chvíli někdo přijde a potvrdí mi, že je všechno tak jak má být.
"Harry! Tak rád tě vidím, měl jsem cestu kolem, tak jsem se stavil. Jak se ti daří?" objevil se ve dveřích ošetřovny James Potter. Harrymu se na tváři vykouzlil široký úsměv. "Ahoj tati," pozdravil ho zvesela. James se zarazil v půli cestě k němu a starostlivě si ho prohlížel. V tu chvíli vstoupil do místnosti i Severus, který zrovna vstal.
"Ale ne, už je to tu zas," řekl sklesle Severus a přešel ke svému synovi. "Co se děje?" nechápal James. "Harry má buď ještě nějaké halucinace nebo mě prostě přestal uznávat jako otce," vysvětlil s mírním úšklebkem Severus. Harry se zatvářil nejistě, nevěděl jak se má v této situaci chovat, jak k Severusovi tak k Jamesovi. Nevěděl jaké s nimi má vztahy.
Harry chtěl zachovat chladnou hlavu, ale po chvíli to nevydržel, posadil se na posteli a rozzlobeně se podíval na Jamese. "Proč jsi opustil maminku? Proč po tom co jsem vám řekl? Vím, že jsi jí miloval, jak je možné, že si jí vzal Snape?!" rozkřičel se mírně hystericky Harry.
James i Severus ho sledovali s mírně pootevřenými ústy a starostlivým výrazem ve tváři. James Severuse chytil za předloktí a odtáhl ho kousek stranou, mimo doslech Harryho. "Co to s ním je? Vypadá jako kdyby mu Voldemort vymazal paměť nebo mu podal nějaký jed, který ho totálně zmátl," přemítal James. "To musíme zjistit, byl u Pána zla sice jen krátce, ale vrátil se pěkně zřízený, nechci ani myslet na to, jak by vypadal kdyby tam byl déle. Rád bych věděl jak se mu podařilo utéct, já ani ostatní Smrtijedi jsme netušili, že je Harry v Temném sídle, což je velmi divné, Pán zla své oběti mučí s radostí před všemi Smrtijedy. Mám o něj strach," odvětil Severus.
"A co budeme dělat? Už ho takhle viděla Lily?" chtěl vědět James. "Ano, byla tady včera cestou z práce, dost jí to vzalo. Chceme Harryho odvést domů, alespoň do té doby než bude v pořádku, domácí prostředí by na něj mělo působit lépe. Ale s jeho stavem, netuším. Musím mu vzít krev a udělat nějaké testy, jestli to byl nějaký lektvar co to způsobil, přijdu na to. Jestli na to nepřijdu, budeme ho muset vzít do nemocnice, aby se na něj podívali," rozhodl Severus.
Harry začal vzlykat a skryl si hlavu do polštáře. Proč mi všichni lžou? Třeba to není realita. Nemůže být! Vždyť až takhle moc jsem budoucnost změnit nemohl. Opravdu? A co když ano? Brumbál tě varoval, jen si vzpomeň. Jenže ty sis mlel svojí a nedbal si jeho varování, že? Myslel sis, že všechno zvládneš sám, že toho tolik změnit nemůžeš, že prostě jen zachráníš své rodiče a budeš mít rodinu, konečně rodinu po které jsi tak toužil. Ale tohle je co? Třeba vypadám i jinak, třeba jsem úplně někdo jiný. Blbost! Snape mi přece řekl Harry, moje matka je Lily, jsem v Bradavicích, Sirius i James žijí, musím to být já!
V Harrym ale dál hlodal červík pochybností, tak se tiše vykradl z postele a pátral po svojí hůlce. Snape a James byli tak zahloubáni do rozhovoru, že si Harryho vůbec nevšimli.
Svou hůlku našel ihned, ležela na nočním stolku, byla taková jak jí viděl naposledy, byla to jeho hůlka, která byla tak podobná té Voldemortově, ale přesto tak jiná, byla dobrá, jeho hůlka nezabíjela a nemučila lidi.
Vzal si hůlku do ruky a tiše vyslovil zaklínadlo, ihned po té se v jeho druhé dlani objevilo středně velké zrcadlo. Hluboce se nadechl a dal si zrcadlo před sebe, chvíli váhal a měl zavřené oči, neměl odvahu se podívat na svůj odraz.
No tak, seber se! Zakřičel na sebe v duchu a s řádnou dávkou opatrnosti otevřel oči. Jen na první pohled mu bylo jasné, že mu nikdo nelže, podobal se hodně svému otci, Severusi Snapeovi. Po chvíli bylo slyšet jen tříštění skla, kdy se Harry svezl z postele na zem a přitom upustil zrcátko.
To probudilo jeho otce i Jamese. "Harry!" zakřičel Severus a řítil se k němu, když si všiml jak na tom je, opatrně k němu přiklekl. James zůstal stát opodál a nechal Severuse, aby se o jeho kmotřence postaral. "Co se stalo?" chtěl vědět Severus, když Harry neodpovídal, něžně mu zvedl bradu a donutil ho tak, aby se na něj podíval. Severus spatřil jak si slané slzy razí cestu po Harryho tvářích, vypadal zničeně a totálně psychicky na dně.
Harrymu došlo, že je všechno pravda. Změnil budoucnost a už s tím nic neudělá, prostě to tak zůstane. Vybavil si svůj odraz v zrcadle, celkově se příliš nezměnil, ale on to prostě nebyl. Jeho oči měl stále zelené, po Lily. Jeho vlasy byly také stále černé, ale ne už tak neupravené, ale poslušně mu ležely na hlavě, měli samou barvu jako vlasy Severuse Snapea, ale neměl je dlouhé, jeho délka mu skoro zůstala. Co ho ale nejvíce zarazilo, byl jeho obličej, přesněji řečeno jeho výraz v obličeji, jeho rysy, ústa, brada, lícní kosti, to všechno se shodovalo s donedávna nenáviděným profesorem lektvarů. Děkoval Merlinovi, že alespoň nos má po své matce, to už by bylo moc. Jeho postava byla téměř stejná, byl o trochu vyšší a měl více vypracovanou postavu, jinak byl ale naprosto stejný.
Harry na Snapeovu otázku pouze zakroutil hlavou. "Proč?" bylo to jediné co z něj vypadlo. Snapeovi se v očích zaleskly slzy, ale nepustil je ven, to byl celý on. Starostlivě vzal Harryho za ramena a přitáhnul si ho k sobě, jemně ho obejmul a začal ho utišovat, hladil ho po vlasech a jemně s ním kolébal. Harrymu bylo v této chvíli jedno v které náruči je, bylo mu to příjemné a tak se nechal utišovat svým profesorem, svým otcem, jak před chvílí uznal. Nakonec, nemuselo to být tak špatné. Snape vypadá, že mě má rád, mě i mojí matku, toužil jsem po rodině, tak co na tom sejde? Rodinu mám, a zdá se, že určitě šťastnou. To jak se Lily se Severuse k sobě včera chovali, to jak se o něj starají, líbilo se mu to.
Jak se Harry nechal kolébat svým otcem, najednou se mu v hlavě začaly objevovat vzpomínky, které mu nepatřily. Ale počkat! Patřili mu, uvědomil si to, když spatřil sebe, svou matku a svého otce. Viděl v mžiku své dětství, během chvíle mu hlavou proběhly jeho zážitky z dětství, jeho první kroky a slova, první narozeniny a první Vánoce, jeho vztah k otci a matce, první den ve škole, Ron a Hermiona, setkání s Voldemortem, vzpomněl si na všechno během této jediné chvíle.
V tu chvíli jako kdyby se mu zastavil dech, byl tak zabrán do těch náhlých vzpomínek na svůj život, že úplně zapomněl pravidelně dýchat. Severus si toho všiml, protože Harry přestal brečet a byl podezřele tichý, proto ho Severus od sebe odtáhl a prohlédl si ho, Harry vypadal hluboce zamyšlený a zdál se být v šoku.
"Harry?" zatřásl s ním mírně Severus. Harry se hluboce nadechl, čímž se mu do obličeje vrátila barva, konečně se vzpamatoval a pohlédl na Snapea uslzenýma očima. "Tati," zašeptal a přitiskl se znovu k Severusovi. Severus tím byl mírně zaskočený, ale také dojatý, protože už si myslel, že se Harry nevzpamatuje a dál ho bude zapírat jako svého otce. "Je mi to tak líto, já jsem to nevěděl," vzlykal Harry.
Severus pohlédl na Jamese s vyděšeným a překvapeným výrazem. James jen zoufale pokrčil rameny a povzdychl si. "Nebude lepší, když už Harryho vezmeme k vám domů?" zeptal se Severuse.
"To bude asi nejlepší, Brumbál už o tom ví," souhlasil Severus, postavil se a jemně postavil Harryho na nohy. Harrymu se ale opět zatočila hlava a ozvalo se jeho zranění od Voldemorta, na které si před chvíli vzpomněl. Z vytrvající bolesti se mu zatmělo před očima a poslední co cítil bylo to, že ho někdo silně uchopil, někdo kdo silně voněl bylinkami, jeho otec.
Bezvadný!!! =D Fakt fantastický!!! =D Nemám slov =)