29. února 2008 v 17:36 | rikisa
|
S komentáři se opravdu snažíte, proto tu pro vás mám další kapitolu. Díky vám se mi opravdu píše mnohem lépe, takže doufám, že opět nezapomenete zanechat svůj názor. Pěkné čtení :-)
Harrymu se chtělo křičet na protest, když si sedal ke zmijozelskému stolu. Celá jeho rodina byla v Nebelvíru a on skončil ve Zmijozelu, to nemohl pochopit. Victoria seděla vedle něj a zářivě se na něj usmívala, on jí úsměv váhavě oplatil. Byl moc rád, že tu aspoň někoho zná a Vicky si za ten krátký čas ve vlaku oblíbil.
Jsem dědicem Zmijozelu? Ale jak je to možné? Vůbec to nechápu, v naší rodině žádný Zmijozel nikdy nebyl a že jsem potomek jednoho ze zakladatelů? Pitomost! Neustále mu hlavou kolovala slova Moudrého klobouku, potřeboval si o tom s někým co nejdřív promluvit a uznal, že příhodnou osobou bude buď jeho matka a nebo Victoria, která se také tvářila dosti zamyšleně.
Od učitelského stolu pozoroval profesor lektvarů svůj kolejní stůl, zaměřil se na Harryho, který se zaujatě bavil s jeho dcerou. Jak je možné, že se Potter dostal do Zmijozelu? Tušil jsem, že bude po svém otci a bude v tom přehnaně statečném Nebelvíru, vždyť i Lily byla v Nebelvíru, to je zvláštní, neustále přemítal Snape.
"Myslela jsem, že Potter bude v mojí koleji," nahnula se k němu profesorka McGonagallová, která jako obvykle seděla vedle Severuse Snapea. "Nejsi sama Minervo, taky jsem dosti překvapený, jen doufám, že nebude jako jeho otec," odfrknul si Snape. "Hlavně toho chlapce netýrej jen proto, že jsi měl nesváry s Jamesem," zamračila se na něj Minerva. "Udělal jsem snad něco?" ohradil se Snape naježeně. Minerva ho propíchla jedním ze svých přísných pohledů. "Ještě ne. Nechci jen, abys dělal předčasné závěry o tom, jaký Potter je, děti nejsou vždy jako jejich rodiče, i když tak třeba vypadají," odvětila McGonagallová. "Pokusím se, už to že je ve Zmijozelu něco naznačuje," přislíbil Snape a vrátil se ke své nedojedené večeři.
"Abych nezapomněla, chtěla jsem to udělat já, protože jsem předpokládala, že pan Potter půjde do Nebelvírské koleje, ale teď ti to mileráda přenechám, alespoň se můžete více poznat," usmála se Minerva. "Jak to myslíš? To už stačil Potter něco provést ještě před zařazováním?" zakuckal se Snape.
"Nic neprovedl, ale málem se utopil v Bradavickém jezeře, Lily napsala Brumbálovi, že má Potter silné astma a Hagrid mi vylíčil, že jeden ze svých záchvatů právě dostal na lodi, jenže mu spadly léky a on skončil ve vodě, už jsem ho kouzlem osušila, ale měla by se na něj raději podívat Poppy," vypověděla Minerva.
"První den a už se takhle předvádí," řekl chladně Snape. "Severusi! On za to přeci nemůže," okřikla ho McGonagallová. "Dobře, ale co s tím mám dělat já? Proč mi to vůbec říkáš? Když mu bude špatně, tak si na tu ošetřovnu snad dojde sám, není malé dítě," povídal rozladěně Severus.
Minerva zakroutila hlavou. "Je vidět, že ho musíš ještě hodně poznat," usmála se na něj. "Cože musím? Stačí mi vědět, že je naživu a nedělá nic v nesouladu se školním řádem, prostě to co dělám u většiny svých studentů," ohradil se Snape. "Když myslíš," pokrčila Minerva rameny. Věděla, že to není pravda, Severus stejně jako ostatní ředitelé kolejí si ke svým studentům vždy vypěstují hlubší vztah než k ostatním, jsou pod jejich ochrannými křídly a každý ředitel si hned všimne, když jeho studenta něco trápí.
"Nedávno před začátkem školního roku jsem potkala Lily Potterovou, byla jsem u svatého Munga, kde pracuje. Zapovídali jsme se a tak jsem se taky dozvěděla o tom, že má Potter astma, navíc mi Lily prozradila, že absolutně nesnáší nemocnice a jiná léčebná zařízení, protože je musel v dětství často navštěvovat. Takže kdyby mu bylo sebevíc špatně, raději to přetrpí sám někde o samotě a nikomu o tom neřekne, proto ho Lily musela často hlídat. Navíc jeho astma se zhoršilo po tom útoku, ale prý si na nic nevzpomíná, byl ještě malý a tak na to nejspíš už díkybohu zapomněl," vyprávěla mu Minerva.
V Severusovi hrklo, když Minerva mluvila o útoku na Potterovi, měl v tom Tomovi zabránit, kvůli němu zemřelo dítě a on s tím nic nemohl dělat. Bylo mu Harryho líto, jenže se stále nemohl smířit s myšlenkou, že je možná jiný než jeho otec, prostě si to nemínil připustit. Ale musel připustit, že jedno mají s Potterem společné, taky nesnášel nemocnice, hlavně v případě, když on sám musel být pacientem. Doprovodit na ošetřovnu nebo do nemocnice studenta školy nebo tam donést svoje lektvary, to mu však nedělalo sebemenší potíže.
"Dobrá tedy, dohlédnu na něj, nechci, aby se potuloval ve sklepení Zmijozelu, když mu očividně není dobře a je tak tvrdohlavý, že si ani sám nedojde na ošetřovnu," rozhodl Snape rázně a hodil roztěkaným pohledem zpět na zmijozelský stůl. Minerva se upřímně usmála a sklopila pohled do svého talíře.
Po chvíli povstal Brumbál a pokynul všem ročníkům, aby se odebrali do svých ložnic, kam je měli doprovodit prefekti každé koleje. Starší ročníky se na cestu vydali sami a prváci šli poslušně za svými prefekty, protože netušili, kde jejich společenské místnosti vlastně jsou a jaké je heslo pro vstup dovnitř.
Harry, který celou dobu tlachal s Victorií se zařadil spolu s novou kamarádkou na konec řady, kterou tvořili prváci. "Škoda, že nemůžeme spát spolu v jedné ložnici, ale třeba by to nějak šlo, co říkáš?" říkala zrovna Victoria Harrymu, když vycházeli z Velké síně. "To by tedy rozhodně nešlo," ozval se za nimi káravý hlas profesora Snapea. "Victorie jdi s ostatními, vy Pottere tady zůstaňte," poručil oběma a čekal, než se k němu Harry přišoupal váhavým krokem. "Já vás neukousnu," popohnal ho Snape, když si všiml jak se Harry tváří. "Provedl jsem něco, pane?" zeptal se nervózně Harry. "Máte snad špatné svědomí, Pottere?" uchechtl se Snape a věnoval mu jeden rentgenový pohled. "Ne, pane, jen bych rád věděl proč se mnou chcete mluvit," odvětil klidně Harry.
"Profesorka McGonagallová mi pověděla, co se stalo na loďkách. Musím vás požádat, aby jste mě následoval na ošetřovnu," vyzval ho Snape. "Dobře pane, ale to není třeba, dojdu si tam sám," protestoval Harry. Snape se ušklíbl, přece jenom je v něm špetka zmijozela, jde na to mazaně.
"Poslal bych vás tam přímo, ale protože jste tu nový, nemůžete vědět kde ošetřovna je, pane Pottere," vysvětloval mu trpělivě. "Musí to být?" udělal na něj Harry útrpný pohled. "To tedy musí," odsekl Snape a postrčil Harryho ke schodišti vedoucí do prvního patra, kde se nacházela ošetřovna. Harry nasadil nejvyšší trpitelský výraz, kterého byl schopen a pomalým krokem šlapal vedle svého profesora. "Pohněte kostrou, Pottere!" nasadil Snape ostřejší tempo.
Harry přidal do kroku, aby mu stačil. Proč jen musí být tak nepříjemný? Zrovna Snape mě musí odvést na ošetřovnu, hned první den!
"Co si přejete profesore?" zeptala se Poppy Pomfreyová, když se rozrazily dveře ošetřovny. "Vedu vám Pottera, Brumbál vás o jeho stavu už jistě informoval," řekl Snape a postavil před sebe Harryho, který ho před chvílí doběhnul. "Co se stalo pane Pottere?" zeptala se Poppy a starostlivě si ho prohlížela.
"Já nevím, proč mě sem profesor přivedl, je mi dobře," odpověděl jí Harry.
Snape si odfrknul a vypověděl Poppy ve stručnosti co se stalo před zařazováním. "Měli jste ho přivést hned, raději si ho tu nechám přes noc," vyhrkla ošetřovatelka. "Cože? To není nutné, opravdu mi nic není! Půjdu spát na kolej a kdyby se mi přitížilo tak určitě přijdu," snažil se z toho vykroutit Harry a nenápadně couval ke dveřím.
"To sotva, vidím, že jste nebyl jen tak bezdůvodně zařazen zrovna do Zmijozelu," ušklíbl se Snape. "Když madam Pomfreyová říká, že tu musíte zůstat, tak tu také zůstanete, to vám nařizuji jako ředitel vaší koleje, bez protestů pane Pottere," zarazil Harryho Snape dřív, než stačil něco říct, čapnul ho za ruku a odtáhl ho bezpečně od jediných únikových dveří k nejbližší posteli.
Snape počkal, dokud si Harry nelehl do nemocniční postele, věnoval mu pohled říkající "opovažte se vylézt z té postele" a se zavlátím pláště zmizel za dveřmi ošetřovny.
Poppy se nad Harrym starostlivě sklonila a prohlédla ho. "Vypijte tento lektvar, ráno si vás prohlédnu a teprve potom rozhodnu, jestli vás pustím," nařídila mu ošetřovatelka a zanechala Harryho o samotě.
Harry nechápal proč ho tady drží, cítil se opravdu dobře a nesnášel, když se s ním zacházelo jako s těžce nemocným, ještě k tomu, když musel trávit čas v nemocnici. Nechtěl dělat problémy hned první den a tak raději hned vypil svůj lektvar a ponořil se do říše snů.
Ráno ho probudil hlas madam Pomfreyové. "Zdá se, že jste v pořádku, můžete jít, ať stihnete první hodinu," propustila ho Poppy. Harry v tu ránu vyskočil, rychle se oblékl a rychlým krokem zamířil ven z ošetřovny. "A pane Pottere, kdyby vám bylo špatně, hned za mnou přijďte," křikla za ním ještě ošetřovatelka. Harry slíbil, že určitě přijde, ale v duchu se ujistil, že na nemocniční křídlo zajde jen tehdy, když mu bude opravdu nejhůř.
Zašel rovnou pro svoje věci na kolej a podíval se, kde vůbec spí. Když si vzal školní tašku, zamířil na snídani, kde si ihned přisedl k Victorii. "Ahoj Vicky, jaká byla první noc?"
"Ahoj Harry," pozdravila ho zvesela. "Výborná, ale nic se mi nezdálo, což je škoda, protože, když někde spíš poprvé, měl by se ti tvůj sen vyplnit. A co ty, kde jsi vůbec byl?" zajímala se Vicky.
"Vážně? Tak to si ani nepamatuju, jestli se mi něco zdálo nebo ne. Kde jsem spal? Ani se neptej, byl jsem na ošetřovně, tvůj táta mě tam dovedl. To všechno kvůli tomu, že jsem spadnul do jezera," protočil oči Harry a nabral si na talíř smažená vajíčka a slaninu. "Hlavně, že už jsi v pohodě," usmála se Victoria a sledovala jak její otec rozdává všem Zmijozelům rozvrhy hodin. Když došel až k nim, usmála se na něj a vzala si svůj rozvrh. "Hezký první den," zašeptal jí do ucha, když odcházel k dalším studentům.
Victoria se sklonila k Harrymu, aby mohli společně projít svoje rozvrhy. "Docela hodně hodin máme s Nebelvírem, to je super," pochvaloval si rozvrh Harry. "Jo, to je fajn, půjdeme raději už na hodinu, máme přeměňování," zvedla se Vicky od snídaně. Harry se k ní přidal a společně šli na první hodinu v tomto školním roce.
U snídaně požádal Brumbál všechny přítomné učitele, aby se účastnili krátké porady, než odejdou na vyučování, tudíž všichni profesoři šli na snídani dříve než obvykle, rychle se nasnídali a dostavili se do ředitelny kde na ně čekal Brumbál a madam Pomfreyová.
"Posaďte se prosím," vyzval všechny přítomné Brumbál a sám se posadil do ředitelského křesla, odkud na všechny výborně viděl. "Svolal jsem vás proto, abychom projednali jednu záležitost, jedná se o Poppy. Dostala nabídku od výzkumného ústavu ve Finsku, kterou přijala. Jistě se nemýlím, když budu mluvit za všechny, že ti to moc přejeme, ale bohužel pro nás to znamená ztrátu skvělé a starostlivé ošetřovatelky," usmál se na ní Brumbál.
"Děkuji Brumbále, jsem opravdu moc ráda, že jsem to místo přijala, tím jsem vás ale dostala do úzkých, nerada bych aby studenti této školy zůstali bez lékařské pomoci, co jsi tu beze mě počnou?" zoufala si Pomfreyová.
V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře ředitelny a dovnitř bez vyzvání vešla Lily Potterová. Zarazila se, když v ředitelně spatřila tolik lidí, ale nedala se tím vyvést z rovnováhy. "Brumbále mohla bych s vámi mluvit?" zeptala se zdvořile Lily. Brumbál se zářivě usmál. "Myslím, že náš problém brzy vyřešíme."
"Co, prosím?" nechápala Lily. "Nevím o čem mluvíte Brumbále, já jsem se přišla zeptat na Harryho, Minerva mi napsala, že spadl do jezera, protože měl jeden ze svých záchvatů," vysvětlovala roztřeseným hlasem Lily, bylo na ní poznat, že se o svého syna moc bojí.
"Neměj strach, Harry je již v pořádku, strávil noc na ošetřovně, madam Pomfreyová se o něj postarala," sdělil jí Brumbál.
"Děkuji vám, Poppy," věnovala jí děkovný úsměv Lily. "Vůbec není za co, byl to nejspíš můj poslední pacient," odvětila se smutným úsměvem Poppy. "Poslední pacient? Vy odcházíte?" divila se Lily. "Ano, naskytla se výborná příležitost jak využít všechny ty roky praxe strávené v oboru, účastním se velmi známého výzkumu ve Finsku," vysvětlila jí Lily. "Tak to vám gratuluji Poppy, určitě budete nepostradatelným článkem."
"Ale to tu studenti zůstanou bez odborné péče? Nemůžu tu Harryho jen tak nechat, když tu nebude nikdo, kdo by ho případně mohl ošetřit, musí pravidelně chodit na testy," strachovala se Lily. Severus povytáhl obočí, o tomhle mu nikdo neřekl, jak na něj měl dávat pozor, když nevěděl, že musí chodit na nějaké testy? "Nezdá se ti, že tohle si měla někomu říct? Zvláště řediteli?" zeptal se Severus.
Lily se k němu překvapeně obrátila. "Vždyť ano, Brumbál o tom ví. Copak si myslíš, že jsem jako jeho matka nezodpovědná?" naježila se Lily. "Myslel jsem ředitele jeho koleje, mě!" ujasnil svou otázku Snape. "Jak jsem asi mohla vědět, kam bude Harry zařazený? Nenapadlo tě snad, že na to, aby tebe a ostatní profesory Brumbál informoval je dostatek času? Vždyť je teprve první den školy, pokud ti to neušlo," odsekla mu Lily nabroušeně.
"Dost, prosím," zarazil je rázně Brumbál, aby tu nevypukla další hádka. "Samozřejmě, že bych tě informoval, Severusi," ujistil ho Brumbál svým typickým přespříliš klidným hlasem. "A Lily, Harry tu určitě nezůstane bez lékařské pomoci, pokud vím, ty jsi lékouzelnice a v Bradavicích se právě uvolnilo místo ošetřovatelky. Byla by si tak blíž svému synovi. A pokud vím, Bradavice i děti máš moc ráda."
"Vy mi nabízíte místo Brumbále? Já nevím, v nemocnici jsem spokojená, co moji pacienti?"
"A co Harry a další studenti?" šel na to mazaně Brumbál. To Lily přesvědčilo, přece jenom bude svému synovi blíž, nesnesla by kdyby se mu něco stalo, stejně by doma byla sama a takhle může čas trávit tady na hradě, kde to vždy milovala. "Přesvědčil jste mě, já to tedy přijímám," souhlasila nakonec Lily. "Výborně," zajásal Brumbál. "Takže vás vítám na novém místě, můžete začít ihned, jakmile si zařídíte výpověď u svatého Munga," usmál se ředitel.
"Vše je tedy vyřešeno, takže vás musím požádat, aby jste se s chutí vrhli do nového školního roku, čekají na vás studenti," slušně je vyhodil ředitel. Všichni profesoři se zvedli a každý zamířil na svou vyučovací hodinu. Zůstala jen Poppy a Lily. "Můžu tě požádat, abys Lily ukázala ošetřovnu?" požádal ošetřovatelku Brumbál. "Jistěže, mile ráda, se vším tě seznámím," usmála se na Lily a společně zamířili na budoucí pracoviště Lily Potterové.
moc pěkná kapitolka už se těšímana další část a jak se bude vyvíjet vztah Harryho a Victorie. zajímá me i to jak zareaguje na to že Lily pracuje v Bradavicích