close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

9. kapitola Sen? Ne, noční můra!

17. února 2008 v 17:51 | Rikisa |  HP Strůjce osudu
Nová kapitola, pouze upozorňuji, že to ještě není konec celé povídky, aby někteří z vás nebyli mírně v šoku, z toho jak se budoucnost změnila :-). Hezké počteníčko, a limit komentářů prosím min.15.

Harry pomalu otevíral oči, vůbec kolem sebe nic nerozeznával ani nezaslechl žádný hlas, což mu bylo divné. Bolelo ho celé tělo, jako kdyby tu dlouhou cestu z minulosti šel po svých a to ještě několik dní. Otevřel oči a pomalu si zvykal na světlo z venku, které si razilo cestu velkými okny v místnosti.
V tu ránu poznal kde je, ležel na Bradavické ošetřovně, určitě ve své době, teda alespoň doufal. Takže se to povedlo, musím zjistit co se změnilo, jestli vůbec něco, řekl si v duchu a rozhlédl se po místnosti. Teprve teď si všiml muže spícího u jeho lůžka, byl to ten, kterého by tam čekal ze všech nejméně, mistr lektvarů, profesor Snape.
Pokusil se posadit a zjistit něco víc, nevěděl ale, že jeho zdravotní stav mu vstát nedovolí. V půlce pohybu bolestivě zaskučel, ale nevzdával to,už skoro seděl, bolestivě ho louplo v zádech a znovu zaskuhral. Profesor lektvarů se s trhnutím probudil.
"Harry! Musíš ležet," zatlačil ho zpět do postele. "Jak se cítíš? Měli jsme o tebe strach," řekl Snape, který stál stále nad ním.
"Cože?" podivil se nahlas. Co to má znamenat? Snape spí u mojí postele a pak se mě klidně zeptá jestli je mi dobře? To bych se měl spíš zeptat já jeho, ne? A proč mi proboha tyká a říká mi jménem? Nikdy mi tak neřekl, alespoň v mé době ne. Že by se něco změnilo? Musím se zeptat na rodiče. Jak to myslel, měli jsme o tebe strach? Proč je tak milej?
"Harry, je ti dobře?" prohlížel si absolutně bledého Harryho profesor. "Zatím nevím," odpověděl Harry. "Kde jsou moji rodiče a co se stalo, proč mě všechno bolí?" vyzvídal Harry a s napětím zíral na Snapea, jestli se konečně dozví něco o svých rodičích .
"Našel jsem tě před týdnem na pozemcích školy, možná tě napadli Smrtijedi, to ještě musíme s tvojí pomocí dopátrat, byl jsi v bezvědomí a pěkně zřízený. Prospal si celý týden, už jsem si myslel, že se neprobudíš. Ale neustále si povídal něco ze spaní, to bylo těmi vysokými horečkami," vysvětlil Snape a sedl si zpět do křesla u Harryho postele.
Harry se zatvářil naprosto vyděšeně. To není možný? Jak bych se tam asi dostal? Vždyť jsem měl ležet celou dobu tady na ošetřovně. No jo, ale proč bych se teda pak cítil tak zmučeně? Hm, to teda nevím. Mohl jsem snad svou návštěvou v minulosti změnit budoucnost jinak než jsem zamýšlel? Harryho myšlenkové pochody se spustily na plné obrátky.
"Pane profesore, a co moji rodiče?" zopakoval svou otázku Harry. Snape se zarazil a zatvářil se naprosto vyděšeně. "Tvá matka je na cestě sem, musela být v práci, ale dal jsem jí vědět, že jsi se probral," odmlčel se a starostlivě si ho prohlížel. Výborně, takže moje maminka žije, pousmál se Harry a vzhlédl k profesorovi.
"Harry, co si pamatuješ jako poslední?" zajímal se Snape. To, že jsem byl v minulosti a jak jsi mi vyrobil lektvar, hm, to mu asi sotva řeknu. "Naposledy si vzpomínám na hodinu lektvarů, vybuchl mi kotlík a pak jsem omdlel," odvětil zamyšleně Harry. "Hm, dál si nic nepamatuješ?" vyzvídal dál Snape. "Ne, nevím jak jsem se dostal na školní pozemky ani kdo mě napadl," vysvětlil Harry, který rázem výrazně zbledl.
Ve dveřích ošetřovny se totiž právě objevila žena s ryšavými vlasy, Lily Potterová, jeho matka. "Mami!" vykřikl Harry a znovu se snažil posadit. Snape ho však rázně zatlačil zpět do postele. "Zlatíčko, jak ti je? Snažila jsem se přijít co nejdříve, ale v nemocnici jsme měli vážný případ," přispěchala k němu ihned Lily. "Mami tak rád tě vidím," usmál se Harry. "Ty pracuješ v nemocnici?" zeptal se. Lily se polekaně koukla na Snapea, který jí pohled opětoval, přešel blíž k Harrymu a sáhl mu na čelo.
"Ještě máš horečku," řekl a natáhl se k nočnímu stolku pro lektvar. "Tohle vypij," podal mu lahvičku s lektvarem. Harry si jí vzal, ale nevypil jí, místo toho se chtěl ještě na něco zeptat. "Kde je táta?"
Lily a Severus si znovu vyměnili ustaraný pohled. "Ale zlato, vždyť je tady," usmála se na něj. "Kde?" rozhlížel se zmateně Harry. V místnosti nebyl nikdo kromě nich tří, on Lily a Snape.
"No přece tady," vylekaně štěkl Snape. "Cože, vy? Vy jste můj otec?! To není možné? Kam jsem se to dostal? Co jsem to provedl?!" panikařil Harry. "Ano Harry, pokud vím, tak jím jsem. A proč mi vykáš? Vypij ten lektvar, určitě ještě blouzníš kvůli té horečce," řekl mu jemně Snape. "Vždyť můj otec je James, James Potter, já jsem Potter!" křičel Harry, který ztratil nervy.
"Harry, uklidni se přece!" chytil ho Snape za ramena a snažil se ho uklidnit. "Já jsem tvůj otec, James Potter je tvůj kmotr," vysvětloval mu klidně Snape. "Jak jsi na něco takového přišel, Harry?" vyptávala se zděšeně Lily.
"Vždyť je to pravda, proč mi lžete?! To jsem nechtěl, nemohl jsem to udělat. Proč jsem vůbec něco říkal? Jak se to mohlo takhle změnit, to nejde, to je určitě jenom zlý sen, trik Voldemorta nebo tak, to není možné," rozvzlykal se Harry.
Lily se podlomily kolena a kdyby jí Snape nechytil, tak by skončila na zemi. "Lily, co je ti?" staral se Severus a posadil Lily do křesla, v kterém každou noc usínal, když hlídal svého syna. "Mami!" vzpamatoval se Harry a prudce se na posteli posadil, to ale neměl dělat, bolest v zádech se znovu ozvala, zamotala se mu hlava, vykřikl, zatmělo se mu před očima a ztratil vědomí.
"Harry!" zděsil se Severus. Nevěděl ke komu má běžet dřív, Lily ho ujistila, že bude v pořádku a tak se vrhnul k posteli, kde ležel Harry. Nalil mu do krku několik lektvarů a prohlédl ho, madam Pomfreyová musela k jinému pacientovi, tak od včerejška hlídal ošetřovnu Severus.
Pak se obrátil k Lily a dal jí povzbuzující lektvar. "Už je ti lépe?" zeptal se po chvíli. Lily přikývla. "Jenom mě to dost vyděsilo. Co to s ním je? Bude v pořádku?" strachovala se Lily.
"Nevím, nejspíš ještě blouzní kvůli té horečce, byl dlouhou dobu v bezvědomí, doufejme, že bude v pořádku," odvětil Snape. "Jsem sice lékouzelnice, ale s tímhle si nevím rady, připadá mi hrozně zmatený. Mě sice poznal, ale proč tebe oslovil jako profesora a ne otce, proč si myslí, že je James jeho otec?" zatřepala hlavou Lily.
"To opravdu netuším, vypadal opravdu zmateně. Navíc mi řekl, že si pamatuje, jak mu vybuchl kotlík při lektvarech. Chápeš to? Jemu? Vždyť nikdy žádný lektvar nepokazil, ještě aby, když ho učím já," odvětil Snape. "Musíme počkat až se probere, pak by jsme ho mohli vzít domů než se uzdraví úplně, domluvím to s Brumbálem," navrhl Snape, sedl si k Lily a vzal jí do náruče. "Musím se zas vrátit do nemocnice, zkus domluvit s Brumbálem, aby ho pustil co nejdříve, vezmu si dovolenou a postarám se o něj," řekla Lily, přešla k synovi a pohladila ho po havraních vlasech. "Brzy se uvidíme, zlatíčko," šeptla mu do ucha, políbila Severuse, přešla ke krbu a použila letaxovou síť k tomu, aby se dopravila zpět do práce.
Severus věděl, že teď Harry bude spát až do rána, proto mohl v klidu odejít a jít připravovat nějaké lektvary a opravit eseje a tresty svých studentů. Jakmile dodělal potřebné lektvary u sebe v laboratoři, vzal si kupu pergamenů z jeho stolu a zamířil zpět na ošetřovnu. Rozhodl se opravovat práce svých studentů u svého syna, aby ho mohl kontrolovat, vzal si tedy práci sebou.
Došel na ošetřovnu a použil kancelář madam Pomfreyové k tomu, aby tam mohl dodělat svou práci. Rozsvítil si lampičku a rozložil si pergameny po stole, občas se podíval k Harryho posteli, který naštěstí stále klidně spal.
Právě odbila půlnoc a Snape stále seděl nad pergameny. Právě opravoval pojednání pátých ročníků, kde studoval i Harry, jeho práce však mezi ostatními nebyla, to bylo jasné. "To snad nemůže myslet vážně!" rozčiloval se potichu a celý začátek pojednání škrtnul. "Na co jenom myslí, když to píšou? Musí si řádně ověřit fakta a nepsat o nesmyslech," zavrčel si tiše a červeným inkoustem na konci pergamenu napsal H, ke kterému přihodil svůj podpis, naškrabaný téměř nečitelným písmem. "A to chtějí dělat NKÚ, to se mám na co těšit," povzdychl si Severus a vzal si do ruky další pojednání.
Nedaleko něj Harry právě váhavě otevřel oči, ale ani se nehnul. Spal klidným spánkem, ale když se probudil, znovu na něj nalehla ta tíživá pravda. Co když to byl jen sen? Jen hrozný sen? Jak by mohl být Snape mým otcem? Proč by si mamka nevzala Jamese? Proč si k sakru na nic nevzpomínám? Přece bych musel vědět, kdo je mým otcem, nevzpomínám si vůbec na své dětství, vlastně si nepamatuji skoro nic, uvědomil si s hrůzou.
Bolestivě si uvědomil co všechno mohl způsobit tím, že prozradil svým rodičům, Remusovi, Siriusovi a Snapeovi kdo je, co se stane a co mohou očekávat v budoucnu. Proč jen byl tak sobecký? Co když změnil víc než jen svého otce? Jen? Ty ses zbláznil! To snad stačí, ne? Mám jiného otce a to zrovna Snapea! Co jsem komu udělal?
A co vůbec Voldemort? Snape říkal, že ho nejspíš napadli Smrtijedi, Voldemort tedy stále žije a zase jde po něm, jeho se asi nikdy nezbaví. Musí se jich na to ještě zeptat, hlavně na tu věštbu a na Siriuse, na to už úplně zapomněl. Sirius je v nebezpečí a on si tu klidně leží, zatímco ho Voldemort už klidně někde mučí. Když si toto uvědomil, rychle vyskočil z postele a rozešel se ke dveřím ošetřovny.
Snape si jeho pohybu ihned všimnul, urychleně se zvedl z křesla a zamířil za svým synem.
Harrymu se v půlce cesty zatmělo před očima a spadnul na zem, držel se za hlavu a polohlasně zaklel. To už k němu doběhnul jeho otec. "Co tě to jen napadlo?! Chtěl si snad někam jít? Ty si se zbláznil, po týdnu v bezvědomí a ty by sis jen tak odkráčel pryč!" zvýšil na něj hlas Snape a zvedl Harryho na nohy.
"Lehni si, a ať už tě nevidím vylézt z postele," poručil mu přísně Snape, když ho dovedl zpět k posteli. "Dobře," pípnul Harry vyděšeně a přitáhnul si peřinu až ke krku. "Co sis myslel, že děláš?" vypálil na něj Severus. "Chtěl jsem se podívat, jestli je Sirius v pořádku," odvětil Harry. "Sirius? Proč tě napadlo, že by neměl být v pořádku? Vím jistě, že je dnes u nás doma, nemusíš se bát," ujistil ho Snape a zkontroloval mu teplotu. Harrymu se viditelně oddychlo, alespoň jedna dobrá zpráva. "Horečku máš stále, měla by se už pomalu snižovat," sdělil mu Snape a sedl si k němu na postel.
"Můžu se na něco zeptat?" zkusil to Harry. "Jistě, že můžeš," řekl mu už klidným hlasem Snape a dokonce se na něj usmál. "To se jen tak nevidí," usmál se Harry, myslel tím to, že Snapea ještě neviděl se usmívat, jako otec byl jistě jiný než ke studentům. Co to meleš! Není to tvůj otec! Ne? Tak proč o něm tak přemýšlíš? Ne, ne a ne! Není to můj otec a teď zmlkni!
"Co ta otázka, Harry?" ozval se Snape a sledoval svého syna. "Ty víš proč se mě snaží Voldemort zabít?" přešel Harry na tykání. Severus se při vyslovení toho jména lekl tak, že málem spadnul ze židle. "Udělej mi laskavost a nevyslovuj přede mnou to jméno," otřásl se Snape. "No jo, promiň," zatvářil se nevinně Harry a netrpělivě očekával Severusovu odpověď. "Vím, ale řekneme ti to s maminkou až budeš připravený, teď se vyspi a netrap se tím," pohladil ho Snape po vlasech a odcházel zpět do svojí pracovny.
"Je to kvůli té věštbě?" šeptnul Harry. Snape se v půli kroku zarazil a prudce se otočil zpět, vypadal velmi zaskočeně a tváří mu mihl poplašený výraz. "Jaké věštbě?" dělal nechápavého Snape a docela se mu to dařilo. Harry ale poznal, že se strefil do černého. Takže o té věštbě určitě ví, napadlo ho. "Jen se mi o tom něco zdálo, napadlo mě, že by to mohla být pravda," odvětil Harry a rukou si šáhnul na čelo, kde nahmatal svou jizvu. Z části jsem doufal, že tam nebude, řekl si v duchu. "Harry, proč nepoužíváš nitrobranu? Kolikrát jsem ti říkal, že si máš mysl před spaním obrnit," připomněl mu Snape a přimhouřil oči tak, že se mu na čele vytvořila hluboká vráska.
"Já přece nitrobranu neumím," řekl poplašeně Harry. "Jistě, stejně jako lektvary, viď?" pousmál se Severus a prohrábl Harrymu vlasy. Snape si upřímně oddychnul, když se Harrymu začaly zavírat oči, lektvar znovu začal působit. Nevěděl, jak by z této situace vybruslil, k tomu se jistě bude chtít Harry znovu vrátit. Musel se připravit na to, co mu řekne. Zhasnul světla a šel si lehnout vedle do kanceláře madam Pomfreyové.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aknel Aknel | Web | 17. února 2008 v 18:12 | Reagovat

Mocinky pěkný. Doufám, že co nejdřív přidáš další

2 Tomasek Tomasek | 17. února 2008 v 18:29 | Reagovat

:)ú

3 Vina Vina | Web | 17. února 2008 v 18:46 | Reagovat

Moc pěkný, jsem zvědavá jak to dopadne

4 Sam.B Sam.B | 17. února 2008 v 18:50 | Reagovat

tuhle povídku jsem mám dojem vůbec nečetla.Ale po téhle úžasné kapitole to půjdu dohnat a zjistit kdy? kdy? jak? a proč???! :-)))jenom se mi trošku nezdá to  Severusovo škubnutí při jméně Voldemort...Ale jiná realita(?) jiný Severus???? Snad....

5 Alex Alex | 17. února 2008 v 19:12 | Reagovat

Pěkná kapitola,je to moc hezky popsaný , ale jsem zvědavá jak se z toho vymotáš.Přeci jenom jestli jsem to správně pochopila,tak je to něco jako jiná dimenze,tak jak se to změnilo.Takže se bude muset kombinovat to, co Harry ví a co je jinak.Jak jsem řekla jsem zvědavá jak to bude dál,moc se těším...

6 Jantar Onix Jantar Onix | 17. února 2008 v 19:28 | Reagovat

Teda tahle kapitola je fantastická ,tohle jsem nečekala.Předpokládala jsm menší změny ,ale tohle je skvělé a doufám ,že se s touhle povídkou budu moct kochat ještě dlouho.

7 reny reny | 17. února 2008 v 20:14 | Reagovat

skvělý, je to fakt úžasná kapitolka. Nečekala jsem, že se to až takhle změní. Ale je to prima

8 maurietka maurietka | 17. února 2008 v 20:19 | Reagovat

skvela kapca mocky se ti povedla,  musim si to jaste precist :@) ....snad jen chudak Sevik, tohle si nezaslouzi ... fnuk ( to je za nej) xd.

9 Janinka Janinka | 17. února 2008 v 20:31 | Reagovat

OOOooouuuu, takový zvrat!!!:)))))))Krása, rychle pokráčo nebo umřu zvědavostí;))))))))))))))))))))))))))))

10 grygy grygy | 17. února 2008 v 20:33 | Reagovat

PARÁDA, tak tento vývoj se mě fakt zamlouvá! Harry musí mít v hlavě pěknej nepořádek..to se doopravdy povedlo!!!

11 Cissy Cissy | 17. února 2008 v 20:44 | Reagovat

Chvíli mi sice trvalo zorientovat se, ale už je to OK :D Mocinky se ti to povedlo :D Už se těším na další kapču... Mohla by jsi popsat, jak se Harry podívá do zrcadla, co? :D

12 Sirina Sirina | Web | 17. února 2008 v 21:37 | Reagovat

Krása..tohle se mi začíná moc líbit...chaos totiž miluju a Harry teda moc uspořádané myšlenky nemá...

13 Stesii Stesii | 17. února 2008 v 21:38 | Reagovat

woow tak ted by mě zajímalo, jak z tohohle harry vybruslí, nějak se nám to zamotalo , co? ale stysl hej:D:D:D

14 kapi kapi | 17. února 2008 v 22:35 | Reagovat

zaujímavé, som zvedavá čo sa bude diať dalej

15 CJosh CJosh | 18. února 2008 v 12:46 | Reagovat

Fakt skvělá kapitolka

16 Hany Hany | 18. února 2008 v 13:22 | Reagovat

Cos to tomu ubožákovi provedla, Snape jako otec! To je tedy ten správný chaos. Už se těším na pokračování!!! Já osobně bych udělala spíš fňuk za Harryho.

17 Mozkomor Mozkomor | 18. února 2008 v 17:14 | Reagovat

To je šílený! Ale pěkný:-) Takovej obrat sem fakt nečekal... No uvidíme, jak se to bude vyvíjet:-)

18 romalt romalt | 18. února 2008 v 18:58 | Reagovat

Mocinky pekné, pekné. prostě nádhera...

19 nency nency | 18. února 2008 v 20:10 | Reagovat

panečku tak to jsem nečekala fakt bezva povídka těším se na pokračko

20 Inies Inies | Web | 18. února 2008 v 21:26 | Reagovat

Nemám dnes sílu číst předchozí komentáře, ale mě osobně se tato kapitla moc líbila. Jsem možná zmatená stejně jako Harry. Co se stalo? Změnil minulost, nebo i předtím byl synem Snapea? To by ale vypadla jako Snape a ne jako James... Jenže, když se změní minulost a místo Jamese je otcem Snape, tak by přece byl jiný Harry, nebo někdo jiný...

Tajuplné. Moc se těším na pokračování, protože tuhle záhadu bych ráda měla v malíku....

21 Arieva Arieva | Web | 20. února 2008 v 20:33 | Reagovat

drsnéééééééééééé... nemůžu se dočkat další kapitoly :-)

22 Eržika Eržika | 20. února 2008 v 22:44 | Reagovat

Páni! Je to senzační! Harry jim trošku zamotal hlavy, a sobě taky. Jsem zvědavá, jak si na to zvykne. Vyvíjí se to moc pěkně =o)

23 ailam ailam | E-mail | Web | 21. února 2008 v 18:47 | Reagovat

super, toto milujem, len tak ďalej, naozaj skvelá kapitola

24 Cambera Cambera | 24. února 2008 v 2:24 | Reagovat

Ty jo tak to jsem fakt zvědavá jak se z toho Harry vzpamatuje........moc se těším jak to bude pokračovat.......

25 janik janik | Web | 2. března 2008 v 14:41 | Reagovat

skvělá kapitola i povídka nechce se se mnou někdo spřátelit????? budu moc ráda

26 Kate Kate | Web | 7. března 2008 v 12:22 | Reagovat

Teda tahle povídka je skvělá už se moc těším na její pokračovaní.

Až budu mít víc času přečtu si i ty ostatní.

27 baya.smile baya.smile | 13. dubna 2008 v 23:18 | Reagovat

super :o) ještě že se vůbec Harry narodil, když se mu změnil tatínek... :-D jdu na další kapču

28 Irene Irene | 17. června 2008 v 16:36 | Reagovat

Tak............mě trefí šlakj!!!

ne je to dobrý, ale na tohle já asi emám dost silnou bránici.... =)

29 Moony Moony | Web | 27. března 2009 v 20:18 | Reagovat

já tomů nemůžu uvěřit!! to mi nedělej.. moje naděje se zhroutily:-(

30 minimar minimar | E-mail | 30. května 2010 v 14:25 | Reagovat

Můj šok vyjádří pouze dvě slova: Ty vole! :-D  O_O

31 rambo rambo | E-mail | 18. března 2020 v 11:55 | Reagovat

http://girlssnapshots.com - horke divky z vaseho okoli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama