5. února 2008 v 22:23 | rikisa
|
Nová kapitolka, je docela uspěchaná, možná ne, posuďte sami, snad se bude líbit. Za konec mě opět asi rozcupujete, já se asi nezměním :-)
"Lily?" ozvalo se nad ní. Byl to James, vzhlédla k němu s uslzeným obličejem. "Co se stalo? Nechceš si promluvit?" zeptal se a přisedl si k ní na pohovku proti krbu ve společenské místnosti. Bylo něco málo po půlnoci, James nemohl spát a tak se vydal dolů do společenské místnosti, kde našel plačící Lily.
"Trápí mě to, co nám řekl Harry. Nemůžu pochopit, proč zrovna po něm jde Voldemort, že nás zabil, my jsme mrtví, máme syna, který vyrůstal bez nás, je toho tolik," vypověděla smutně Lily. "Já vím, taky toho bylo na mě moc," přitakal James. "Třeba to ale můžeme změnit, nemusí to tak být, kdyby nám nic Harry neřekl, stalo by se to, takhle je to ale jiné, máme teď možnost všechno změnit," napadlo Jamese a povzbudivě se na Lily usmál. "Asi máš pravdu, můžeme našemu synovi zajistit lepší budoucnost," usmála se i Lily.
Seděli tam a povídali si až do rána, řešili především to, co jim řekl Harry. Ráno je tam našel jejich syn, který vstal velmi brzy, už znovu nemohl usnout a tak vyrazil dolů na snídani. K jeho milému překvapení, našel své rodiče spát na pohovce u krbu. James držel Lily kolem pasu a ta mu ležela na rameni.
Sedl si k nim, vedle do křesla a pozoroval je, jak spokojeně spí. "Ahoj rodičové," zazubil se na ně, když se pomalu vzbudili a začali se rozhlížet po místnosti. "Ahoj Harry," pozdravili ho oba dva a obdařili svého syna zářivým úsměvem. "Připadám si tak starý, je mi šestnáct a přitom mám patnáctiletého syna," řekl James.
"Buď rád, zatím ještě nemáš šediny," usmál se Harry. "Ještě to tak," oplatil mu úsměv James. Lily se však na svého syna dívala s truchlivým výrazem. "Mami, netrap se tím," řekl tiše Harry a přisedl si blíže ke své matce.
"Jak se tím nemám trápit? Náš syn vyrůstá bez nás a navíc po něm jde největší černokněžník všech dob, my jsme mrtví, Sirius byl ve vězení, Peter nás zradil. Co nás to jen potkalo?" vypověděla Lily a dala si hlavu do dlaní.
"Ještě se to přeci nestalo, můžeme to změnit. Přece jsme o tom včera mluvili," chlácholil jí James. "Jo, máš pravdu, jenže co když tím změníme i jiné věci?" odvětila Lily. Harry po nich vrhnul tázavý pohled. "Nevím, jestli jsem udělal dobře, když jsem vám to všechno řekl. Brumbál mi řekl, že by to mohlo změnit budoucnost, ale já jí asi chci změnit, nevím," posmutněl Harry.
"Udělal jsi dobře, alespoň víme čemu budeme čelit a komu máme věřit, až se narodíš, tak určitě neuděláme strážcem tajemství Petera," řekl James. "Opravdu chcete změnit budoucnost?" zajímal se Harry. "Přece sis nemyslel, že se smířím s tím, že můj syn vyrůstá bez rodičů, chci ti zajistit lepší život," ujistil ho James.
V tu chvíli vešel do společenské místnosti Peter Pettigrew. "Ahoj, právě jsem se vrátil z domova, už je to lepší," řekl Peter hned když vešel. "Hm, jasně," zabručel tiše Harry.
James však zareagoval rychle, vystřelil jako blesk, srazil Petera k zemi, ležel na něm a mířil na něj hůlku. "Tati, nedělej to!" přiřítil se k nim hned Harry. "Jamesi, ne!" přidala se Lily. "Proč bych neměl? To on nás zradil, parchant!" zavrčel James a hrot hůlky držel pevně pod krkem toho zrádce. "Nezapomeň, že ještě nic neprovedl, tati. Třeba se může změnit," připomněl mu Harry.
James sklopil svou hůlku, nakonec se ale neudržel a vrazil Peterovi pořádnou facku, vstal a nechal ho tam. Peter se klepal hrůzou a držel si ruku na červené tváři. "Co jsem udělal?" ptal se vyděšeně a pomalu se škrábal na nohy. "Ty!" vykřikl Sirius, který zrovna přicházel s rámusem dolů z ložnice. Mžikem vytáhl svou hůlku a mířil jím na Petera.
James si však rychle stoupl před svého nejlepšího kamaráda. "Siriusi, nech ho být, už jsem si to s ním vyřídil. Navíc, jak Harry říkal, ještě nic neudělal," řekl James. "Na tom něco je," odvětil Sirius, ale stále propaloval Petera nenávistným pohledem.
"Co se s váma děje? A proč ti on říká tati?" nechápal Peter. "Spíš bysme se měli zeptat co je s tebou!?" zvýšil na něj hlas Remus. "Vy jste se zbláznili," zašeptal Peter a vyděšeně se vytratil nahoru do klučičích pokojů.
"Nepůjdeme na snídani?" navrhla Lily a přerušila tak zlověstné ticho. "Já jsem pro, mám děsný hlad," souhlasil Harry a zamířil s Lily k portrétu Buclaté dámy. "Proč ne," přidali se ostatní.
Všichni si sedli k nebelvírskému stolu a pustili se do snídaně. "Auu!" rozkřičel se najednou Harry, ruka mu mžikem vystřelila k jizvě na čele. Hlava mu třeštila, byla to strašná bolest, jakou už dlouho nepocítil. "Harry! Co je ti?" ptala se starostlivě Lily. Celá Velká síň se dívala ke stolu Nebelvíru, kde si Harry zběsile tiskl svou jizvu.
"Musím....pryč!" křičel mezi bolestí Harry a zvedl se, když to ale udělal, zamotala se mu hlava a už viděl jenom černo. Před pádem na tvrdou kamennou podlahu ho zachránil Sirius, který seděl hned vedle něj.
BUDOUCNOST
"Kdybych tak věděl, jak ti pomoc," zadíval se na ležícího chlapce Brumbál. Každou chvíli ho chodil navštěvovat, nic víc pro něj udělat nemohl. Najednou však Harry začal křičet. "Musím pryč!" Jeho jizva celá zrudla a Harry sebou začal divoce zmítat.
"Poppy!" zakřičel Brumbál a pevně Harryho uchopil, aby si neublížil. Madam Pomfreyová urychleně přiběhla a když zhlédla situaci, zmizela zpátky ve své kanceláři a přinesla několik lahviček lektvarů. Jeden po druhém je nalila Harrymu do krku a pak si společně s Brumbálem sedla k jeho posteli. Oba dva čekali na to, až se chlapec uklidní. Harry už sebou neházel, jenom sebou neklidně vrtěl a přerývavě dýchal.
"Mám to!" zakřičel Severus Snape, když téměř rozrazil dveře ošetřovny. "Severusi!" okřikla ho Poppy a kývnula směrem k Harrymu. Brumbál však zvědavě vyskočil a zadíval se na profesora lektvarů. "Výborně, Severusi. Jste si jistý těmi protilátkami?"
"Ano, naprosto. Chybělo mi už jen málo, prostě tak přes noc, jako kdyby mě najednou napadl celý postup, prostě krok po kroku, nechápu to, jako kdybych ho už někdy dělal" odpověděl Severus. "Důležité je, že jste na to přišel," usmál se Brumbál. "Jistě," řekl Severus. Sám se divil, že na to nepřišel už dřív, se svými znalostmi.
"Nesmíme dál čekat," řekl Severus a zamířil k Harryho posteli. "Co se stalo?" zeptal se, když si všiml, jak Potter vypadá. "Před pár minutami měl další záchvat, bolela ho jizva," vypověděl Brumbál. "Tak to už je nejvyšší čas," sdělil Severus, odzátkoval lahvičku s lektvarem, jemně nadzvedl Harrymu hlavu a nalil mu celý obsah do krku.
MINULOST
"Už se probudil madam!" křikl Remus na Pomfreyovou. Harry se pomalu probouzel, otevřel oči a rozhlížel se po místnosti. "No ne, ošetřovna," vzdychl Harry. "Tys nám ale dal," řekl James. "Co se stalo?" ptal se Sirius. "Je ti lépe?" chtěla vědět Lily.
"Pomalu s těmi otázkami, sotva se probudil," mírnila je Pomfreyová, která hned přispěchala k Harrymu. "Harry! Už to mám!" ozval se od dveří výkřik, když se dveře ošetřovny rozlétly dokořán. "Pane Snape! Tohle je ošetřovna!" okřikla ho hněvivě Poppy.
"Promiňte madam," pípnul Severus a tichým krokem došel k sešlosti u Harryho postele. "Jenom pár minut," upozornila je Pomfreyová. "Pane Cordbrave, tohle vypijete až vaši přátelé odejdou," nařídila mu ošetřovatelka a postavila na noční stolek dva lektvary. "Přijdu vás zkontrolovat," řekla ještě a zmizela vedle ve své kanceláři.
"Pracoval jsem na tom celou noc, bylo to velmi složité, ale přišel jsem na to, jako kdyby mi někdo nebo něco pomohlo, no takový zvláštní pocit, hlavní je že to mám," vypověděl Severus a zdvihl malou lahvičku stříbřitého lektvaru. "Super, děkuju ti," řekl Harry. "Teď se mi to zrovna hodí, měl jsem další vizi o Voldemortovi."
Všichni při tom slově sebou škubli. "Cože, jak?" chtěl vědět James. "No, to ta jizva. Prostě cítím Voldemortovi emoce, když je silně rozzlobený nebo má z něčeho šílenou radost, občas vidím to co dělá ve snech," vysvětlil zkráceně Harry.
"No teda, to je síla," hvízdnul Sirius. James ho sjel nevěřícným pohledem. "A co si viděl teď?" zeptal se svého syna. "Nic, jen jsem cítil, že má Voldemort strašnej vztek," vysvětlil Harry. "Ještě mi nikdy ale nebylo tak špatně, abych ztratil vědomí a navíc nechápu, že na mě působí i tady," dodal mladý Potter.
"Takže už se vrátíš?" zeptala se smutně Lily. "Musím zpátky, nechce se mi, ale v mé době už mě jistě postrádají, navíc se musím postarat o to, aby Voldemort nedostal tu věštbu, sice nevím co je to zač, ale zeptám se Brumbála," řekl Harry.
"Ty se nemusíš postarat o nic, do ničeho se nepleť," poručil mu James. "Vynasnažím se," zazubil se Harry a vyhrabal se z postele. "Musíme se rozloučit, než přijde Pomfreyová zpátky," dodal Harry a jako první se začal loučit s Remusem. "Budeš mi chybět," řekl Remus a objal Harryho. "Ty mě taky a neboj se, zkoušky zvládneš levou zadní," odvětil s úsměvem Harry.
"Tak to snad vyjde, rád jsem tě poznal," rozloučil se s ním Severus. "Já tebe taky, bude z tebe výborný profesor," odvětil mu Harry a oba si podali ruce.
"Siriusi, slib mi, že si dáš pozor," řekl Harry svému kmotrovi. "To platí i pro tebe, kmotřenče," zazubil se Sirius a pevně Harryho objal. Harry se pak obrátil ke svým rodičům. "Jestli všechno půjde dobře, určitě se uvidíme, mám tě rád," rozloučil se s ním James v pevném objetí. "Dávej na sebe pozor, ano?" přidala se Lily a dala svému synovi pusu na tvář.
"Tak jo, Severusi, jsem připravený," řekl Harry a vzal si od mladého Snapea lahvičku s lektvarem. "Slibte mi, že už na sebe nebudete útočit," zadíval se na Poberty a Severuse. "Neboj se, už se máme docela v lásce, že jo, Sra... teda Severusi?" zazubil se Sirius. "Jasně," odvětil Severus, ale zachoval si chladnou tvář.
"Tak se tady mějte a děkuju za všechno. Rád jsem vás všechny poznal," rozloučil se Harry se slzami v očích a na ex vypil lektvar od Severuse.
Heee...co je to zase za konec? Ten se mi vůůůůbec nelíbí, proto skanduju: CHCI POKRÁČKO A BRZO!!!!!!!!!! He..je to fajn, ale chtělo by to fakt další kapitolu, doufám, že Lily a James budou žít....