close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

8. kapitola Návrat dědiců část I.

16. února 2008 v 17:12 | Rikisa |  HP Život nelze naplánovat
Pro zajímavost statistika kapitoly: stránek 8, počet slov 3 322, znaků bez mezer 16 595, znaků s mezerami 19 918, odstavců 57 a řádků 345. Hezké čtení. Limit je 20 komentářů.

"Tati! Už přišel!" ozval se dívčí hlas z druhého patra sídla. Severus se prudce zvedl ze židle ve své pracovně a otevřel dveře vedoucí do chodby a vzhlédl k ohromnému točitému schodišti, ze kterého právě divoce sbíhala jeho dcera. Tolik se podobala své matce, zdědila po ní krásné tmavě hnědé vlasy, které se jí jemně vlnily, svým vzhledem i chováním to byla celá Sophy, až na její oči, které byly černé barvy, ty zdědila po něm, stejně tak jako některé prvky jeho povahy.
"Už přišel," opakovala Victoria a zamávala svému otci před obličejem úřední obálkou. Severus se usmál a dopis si od ní vzal, rychle ho přečetl, protože věděl, co se v něm píše, byl učitelem v Bradavicích už několik let, věděl, co žáci prvního ročníku potřebují.
"Zajdeme na Příčnou až se najíš, co říkáš?" zvedl oči od dopisu Severus. "Bezva!" zvolala Vicky a šla se rychle najíst, aby mohli odejít co nejdřív. Severus se nad tím jen pousmál a následoval svou dceru do jídelny.
"Tak už pojď," poskakovala Vicky netrpělivě u svého otce, který ještě pil kávu. "Pro všechno na světě, nech mě alespoň dopít to kafe," zaprosil Severus a vrátil se k čtení Denního věštce. "No jo, ale hoď sebou, prosím," odvětila Vicky a odběhla si nahoru do svého pokoje pro plášť.
Severus se po chvíli zvedl, vyzvedl z trezoru váček s penězi a zašel za Victorií tam, kde trávila nejvíce času.
Vicky seděla ve svém oblíbeném křesle v knihovně sídla. Bylo to její nejoblíbenější místo v domě, knihovny na ní vždy působily zvláštním dojmem, milovala vůni starých knih a ráda si vybírala knihy, které už neměli tak pevnou vazbu jako knihy nové, byla v nich posvátná úcta a tajemství, které ráda odhalovala. Jakmile vešla do knihovny, obzvlášť do těch velkých, vždy na ní dýchla nádherná atmosféra, představila si co všechno se v přítomných knihách píše, co všechno se v nich odehrává. Atmosféra plná historie, napětí, očekávání a tajemství.
Milovala knihovny a těšila se až si bude moci prohlédnout i tu Bradavickou. Její otec sice ve škole učil, ona tam však ještě nikdy nebyla, směli tam jen studenti a profesoři nebo občas návštěva z ministerstva kouzel nebo jiní kouzelníci, kteří potřebovali projednat něco s ředitelem. Mimo obyvatele hradu, navštěvovávali školu rodiče nezbedných studentů, kteří byli pozvaní k řediteli, aby s ním projednali přestupky svých ratolestí.
"Tak co, ještě tak toužíš po nákupech?" objevil se ve dveřích knihovny Severus. Vicky odložila knížku a beze slova šla za otcem. "Přemístíme se?" zeptala se při cestě na rodinné pozemky. "Už bych to taky chtěla umět, pořád jen asistované přemisťování," vzdychla Victorie. "Neboj se, taky se dočkáš, až uděláš zkoušky," usmál se na ní Severus. "Máš sebou dopis z Bradavic?" zeptal se ještě než se přemístili. "Ano," pokývala hlavou Victorie a chytla se otce. "Výborně, takže můžeme."
Objevili se přesně před vstupem na Příčnou ulici, prošli otvorem v cihlové zdi a vydali se na nákupy. "Nejdřív ti zajdeme pro nějaké hábity, pak pro hůlku a učebnice, přísady do lektvarů si kupovat nemusíš, ty ti dám já, kotlík už máš. Zbytek nakoupíme až seženeme tohle základní," sdělil Severus své dceři a ihned zamířili na první zastávku své cesty, do prodejny madam Malkinové, hábity pro každou příležitost.
"Dobrý den," pozdravili oba postarší prodavačku. "Dobrý den, Bradavice?" zastavila se madam pohledem u Victorie. "Ano, pro slečnu pár školních hábitů a ještě jeden na běžné nošení, pro mě prosím mou tradiční objednávku," vychrlil na prodavačku Severus. "Jistě, pane Snape, vaše hábity už mám připravené, můžete si je hned odnést," odvětila a podívala se na Victorii. "Pojďte prosím se mnou, ať si vás přeměřím na vaše hábity. A ještě, jaká barva bude toho obyčejného hábitu?" chtěla vědět prodavačka a vedla Vicky doprostřed místnosti před velké zrcadlo. "Tmavě fialový, prosím," odpověděla Vicky a nechala si od madam vzít své míry.
"Vydržte prosím, jsem tu hned," zvolala prodavačka a zmizela v zadní části obchodu. Po chvíli se opravdu vrátila s několika balíčky v rukou. Snape zaplatil a vydal se s dcerou koupit hůlku.
"Co když mu žádná hůlka nepadne?" strachovala se Lily, když pan Ollivander podával jejímu synovi už několikátou hůlku. "To se mi ještě nestalo, madam, musíme doufat, že některá si ho vybere," odvětil pan Ollivander a podal Harrymu další hůlku, už asi desátou za tu dobu, co byli v obchodě. Harry s ní mávnul a z protějšího rohu místnosti se sesypala celá řada krabiček s hůlkami a svalila na zem nově příchozí zákazníky.
Lily, Harry i pan Ollivander k nim ihned přispěchali. "Jste v pořádku?" zeptala se Lily a pomohla na nohy mladé slečně, zřejmě v Harryho věku. "Sakra, co to mělo znamenat?" obořil se zamračený muž na prodavače. "Promiňte, to můj syn, taková malá nehoda s hůlkou," omlouvala se rychle muži, který k ní stál zády. Ten se překvapeně otočil. "Lily?" Je pořád stejně krásná, jako před lety, napadlo Severuse.
"Severusi?" podivila se Lily a pak sklouzla pohledem zpět k mladé dívce, došlo jí, že Severus tu musí být se svou dcerou na nákupech, určitě také nastupuje do Bradavic. "To je tvá dcera, Severusi? Vyrostla z ní pěkná slečna," usmála se Lily. "Ano a kde máš ty tvého syna, který nás málem zmrzačil?" ušklíbl se Snape a oprášil si hábit. "Promiňte mi," ozval se Harry, který stál dosud opodál. "Nic se nestalo," odvětil Snape a sjel Harryho pohrdavým pohledem. Jako jeho otec, stejně nafoukaný, pomyslel si.
"Přestaň se tak laskavě dívat na mého syna,"utrhla se na něj Lily. Snape si přestal Harryho prohlížet a otočil se zpět k ní. "Když si to přeješ," řekl Severus a nasadil chladnou masku.
Harry se podíval na Victorii a usmál se na ní, byla moc hezká a sympatická, ne jako její otec, pomyslel si. Victoria mu úsměv oplatila, ale to už jí otec táhl k prodejnímu pultu.
"Prosím, budeme pokračovat," řekl pan Ollivander, mávnul hůlkou a odstranil tak nepořádek, který nadělal Harry. Lily se se synem vrátila k prodavači, který zoufale sháněl další hůlku. "Co když opravdu žádnou mít nebudu," podíval se Harry zoufale na svou matku. "Pochybuji, hůlka si vždy najde svého kouzelníka," vmísil se do toho Snape. Lily ho sjela pohledem říkajícím "ty se do toho laskavě nepleť" a obrátila se k Harrymu. "Neboj zlatíčko, určitě mít hůlku budeš," konejšila ho.
To už se vracel pan Ollivander a přinášel temně černou krabičku. "Tuto hůlku mám ve svém obchodě už několik let, z této série existují pouze dvě hůlky, zkuste jí," podal Harrymu téměř černou hůlku.
Harry s ní ani nemusel mávnout, kolem něj se objevila zlatavá záře a dokazovala tak, že si hůlka vybrala právoplatného majitele. "Zvláštní," řekl pan Ollivander. "Co je zvláštní?" zeptala se Lily, která byla stejně jak Harry šťastná, že má její syn konečně svou hůlku.
"Víte, její sestru jsem prodal tomu, kdo vám udělal tohle," řekl šeptem Ollivander a ukázal Harrymu na čelo. V ten moment všichni v místnosti kromě Victorie a Ollivandera zalapali po dechu. Snape si chlapce se zájmem prohlížel, ten s neuvěřením zíral na svou právě získanou hůlku. Harry si na to, co prožil nevzpomínal, pouze věděl, že když mu byly tři roky, Lord Voldemort je přepadl a udělal mu tuto jizvu, protože ho chtěl zabít. Nevěděl, že zabil jeho otce a bratra, Lily mu to raději zamlčela, protože jako malý z toho měl trauma a nechtěla riskovat, aby se to opakovalo, proto byla moc ráda, že na to Harry postupem času zapomněl, naštěstí byl ještě malý když se to všechno odehrálo.
Takže jeho bratr a Potter mají stejné hůlky, to je opravdu zvláštní, pomyslel si Snape. Nikdy nesouhlasil s tím, aby Tom zaútočil na Potterovi, nikdy mu nebránil v bitvách a útocích proti mudlům nebo dospělým kouzelníkům. Jenže podle věštby se jednalo o chlapce, kteří byli bezbranní. Byli to ještě děti, s tím už Snape souhlasit nemohl. Nikdy by nevztáhl ruku na dítě, i kdyby to bylo dítě jeho nepřítele.
"Nemůžete zkusit jinou hůlku?!" zeptala se rozčileným hlasem Lily. "Hůlka už si vybrala, je mi líto, ale už tu stejně žádné hůlky, které by mladému pánovi vyhovovali, nemám," vysvětlil Ollivander a čekal na jejich rozhodnutí. "Mami, mě to nevadí, hůlka si mě vybrala a já jí chci," přesvědčoval svou matku Harry. "Dobře tedy, vezmeme si jí," řekla s povzdychem Lily a vytáhla z váčku pár galeonů a zaplatila panu prodavači. "Nashledanou," rozloučila se Lily s Harrym a šli koupit učebnice pro první ročník školy kouzel.
Když měli vše nakoupené, Harry přemlouval Lily, aby mu koupila sovu. Stáli před obchodem s domácími mazlíčky, kde mu před 8 lety Sirius koupil jeho psa, Falca. "To nepřichází v úvahu, už máš psa, ten ti stačí, vrátíme se domů," odmítla rázně Lily. Harry se však naproti tomu sdělení zářivě usmíval a koukal se směrem za Lily. Lily se otočila, aby spatřila čemu se její syn směje. "Hagride," zvolala a zamávala na něj. "Ahoj vy dva, zařizuju tady něco pro Bradavice a napadlo mě ti koupit dárek, Harry," usmál se na něj poloobr a zvednul klec, ve které byla krásně bílá sněžná sova. "Díky Hagride," zazubil se Harry a vzal si od něj klec. "Bude to Hedvika," rozhodl Harry, prostrčil prst otvorem klece a jemně sovu pohladil. "Hezký jméno," zhodnotil Hagrid.
"Nezajdeš s námi do cukrárny, Hagride? Už jsem tě dlouho neviděla, od té doby, co nejsem v řádu, tak se se všemi vídám méně častěji, než bych chtěla," řekla Hagridovi tak, aby to Harry neslyšel. Harry nevěděl, že jeho matka byla v řádu, jen mu řekla, že jeho otec zemřel při nebezpečném výkonu pro řád, o svém bratrovi však nevěděl nic, Lily měla všechny jeho fotky a vzpomínky náležitě schované, nechtěla u Harryho vyvolat staré a bolavé vzpomínky.
"Nemůžu, slíbil sem Brumbálovi, že mu něco donesu, někdy se zastavím," rozloučil se Hagrid. "Uvidíme se ve škole," křikl ještě za Harrym. Harry mu šťastně zamával, Hagrida měl moc rád. "Tak pojď, raději se přemístíme, nevím, jestli by Hedvice letax vyhovoval," chytila Lily Harryho kolem ramen a následně se přemístili zpět domů, kde si odložili věci, vzali Falca na vodítko a vydali se do města, aby si zašli do cukrárny a popovídali si.
Severus s Victorií už měli také všechno nakoupené a vydali se zpět do domu.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Druhý den už se obě rodiny chystali na nástupiště 9 a 3/4, kde na ně čekal spěšný vlak do Bradavic. Snape už musel jet do školy den předtím, protože všichni učitelé tak museli udělat, navíc to tak dělal každý rok. Victorie se s ním rozloučila už večer a dnes jí měl na nádraží doprovázet její strýc, který však před tím musel vypít mnoholičný lektvar, jinak by způsobil velký chaos.
Victorie se se strýčkem rozloučila a vydala se najít volné místo ve vlaku. Harry se ve stejnou dobu loučil s Lily a Siriusem. "Nezlobte tady, zatím co budu pryč," zakřenil se na ně Harry a oba je objal. "To bych spíš měl říct tobě, jestli budeš jako tvůj otec, tak se má máma na co těšit," odvětil se smíchem Sirius. "Ještě ho nabádej," sjela ho Lily, ale usmívala se. "Máš svoje léky? Slib mi, že na sebe dáš pozor," vzlykla Lily, která se rázem přestala smát. "Neboj mami, dám na sebe pozor, léky mám u sebe," ujišťoval jí Harry a už se chystal nastoupit do vlaku. "Tak se mějte, ahoj," zamával jim naposled a zmizel jim ve vlaku, kde si hledal volné kupé.
"Co když se mu něco stane? Mám o něj strach," rozvzlykala se Lily, když se se Siriusem přemístili k němu domů. "Já vím, že o něj máš strach, ale on to zvládne, je přece po tobě a po Jamesovi," usmál se Sirius. "Máš pravdu, ale bude mi chybět," odvětila Lily. V tu chvíli vstoupila dovnitř hezká žena s plavými vlasy a temně modrýma očima. "Ahoj Sarah," pozdravila jí Lily. Sarah byla Siriusova žena, vzali se asi před rokem, ale stále neměly žádné děti.
"Ahoj Lily, ráda tě vidím. Tak co Harry?" zajímala se Sarah a přisedla si k nim. "Moc se těšil, určitě tam bude šťastný," odvětila Lily. "Neboj, on to zvládne," uklidňovala jí Sarah, která si všimla, že Lily není moc do smíchu.
"Zvednu ti náladu, zakázala jsem Siriusovi, aby ti to neříkal beze mě, chtěli jsme ti to říct společně, i Harrymu, jenže já jsem musela ležet, nebylo mi dobře, takže to Harrymu budeme muset říct později," začala Sarah a zářivě se usmála na svého muže. "No tak mě nenapínejte," zaprosila Lily. "Čekáme miminko a chceme abys byla jeho kmotra," sdělila Sarah. "Blahopřeju, samozřejmě velmi ráda budu kmotrou," usmála se šťastně Lily a sledovala jak se Sirius a Sarah obejmuli.
V tu chvíli pomyslela na Severuse. Proč mě napadl zrovna on? To ne, nech toho! Okřikla se v duchu a zatřepala hlavou.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Inies Inies | 5. března 2008 v 7:03 | Reagovat

Krásné. Hezky stilisticky podané, děj přímý, ladný....A Lily bude kmotra, no to je něco :) Jdu číst dál... chci vědět, jak dopadne cesta do školy (dobře, já už to přeci vím, jen to musím ještě okomentovat :) )

2 dadka dadka | E-mail | 9. března 2008 v 17:47 | Reagovat

hezké...

3 Aramintha Aramintha | 31. července 2010 v 12:12 | Reagovat

teeeda, toto ma do 20 komentarov veeeelmi daleko :D aka som len stastna, ze su na stranke uz vsetky kapitolky pridane :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama