close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4. kapitola Síla země

10. února 2008 v 21:34 | Rikisa |  Neznámá
Kapitolka, která si přeje hodně komentíků, tak jí nezklamte :-). Předávám slovo Vině.

Všichni Zmijozelští tedy zamířili do své společenské místnosti, starší ročníky se rozprchli do svých ložnic a prváci počkali na příkaz Severuse Snapea, ředitele jejich koleje, dole, kde se někteří usadili do křesel a pohovek rozmístěných po místnosti.
Po chvíli se vstup do Zmijozelu otevřel a vstoupil Snape, za kterým vlál dlouhý černý plášť, vypadal skoro jako netopýr, tvářil se přísně a nepřístupně.
Studenti čekali něco jako "Vítejte ve Zmijozelu", Snape je však všechny sjel neproniknutelným pohledem a řekl: "Jako ředitel vaší koleje vás teď seznámím s pravidly fungujícími na této škole. Musíte pevně dodržovat školní řád, který platí pro všechny," odmlčel se a spočinul pohledem na Harrym Potterovi. "Proč se dívá zrovna na mě?" zašeptal Harry Joanně stojící vedle něj. Joanna se potichu zachichotala a hodila po svém strýcovi oslnivý úsměv.
Snape jen protočil oči. To teda bude úkol, uhlídat zrovna tenhle ročník, pomyslel si. "Výuka začíná každý den v osm hodin ráno a je na vás, kdy vstanete, ale očekává se od vás, aby jste se dostavili na první ranní hodinu včas a přitom ještě stihli snídani. Na hodinách se budete chovat slušně a nechci vidět hádky se členy ostatních kolejí, zvláště s Nebelvírem," při těchto slovech se Snape posměšně ušklíbl. Zrovna on své žáky poučuje o přátelském chování k Nebelvíru, když on sám je známý tím, že nadržuje pouze svým studentům ze Zmijozelu a ostatním velmi rád sráží body.
"Dopolední výuka je přerušená obědem, vždy budete jíst pouze u svého kolejního stolu. Kolej je teď něco jako vaše rodina, za svou kolej budete sbírat body po celý školní rok, na konci roku tak můžete získat školní pohár. O svých volných hodinách si dělejte co chcete, ale doporučuji každému věnovat tento čas k samostudiu a vypracování úkolů, kterých jistě nebude málo," vysvětloval dál Snape. Při posledních slovech profesora se pár studentů posměšně ušklíblo.
"Večer se zdržujte pouze ve své společenské místnosti, po večerce je zákaz potulovat se po chodbách hradu," pokračoval dál Snape.
Harry, Patrik i Joanna trpělivě poslouchali, ale už se docela začínali nudit. Harry si s Patrikem během profesorovi řeči kolikrát prohodili šibalské pohledy, stylu "to pro nás neplatí."
Profesor Snape pokračoval ve svém projevu ke studentům, když do Harryho někdo prudce strčil a on div neskončil na zemi. Otočil se, aby zjistil kdo si do něj sakra dovolil strčit. Za ním stála velmi drobná dívka s kudrnatými černými vlasy, oblečená v ošuntělých šatech a vystrašeným pohledem se dívala Harrymu do očí. "Co si sakra myslíš, že děláš?!" vyjel na ní Harry. "Promiň, já za to nemůžu, strčili do mě," řekla dívka tak potichu, že jí bylo sotva rozumět.
Harrymu to bylo ale očividně jedno. "Příště si dávej bacha," zavrčel na ní Harry. Dívka se na něj dívala bázlivým pohledem a poodstoupila od něj dozadu. Harry k ní však přišel blíž. "Rozuměla si mě?" zeptal se posměšně a zastavil se pohledem na jejím otrhaném hábitu. Dívce téměř tekly slzy, ale nepřerušila oční kontakt.
Snape si všiml, že mu část jeho studentů přestala věnovat pozornost a ihned zjistil původce toho všeho. "Pottere! Dávejte laskavě pozor!" okřikl ho, ale Harry nereagoval a stále se haštěřil s drobnou dívkou. Snape se zamračil a rozešel se směrem k nim.
"Nemůžu za to," začala se bránit dívka, ve které se začaly mísit pocity strachu a vzteku. "A jak ti to můžu věřit?" nechtěl jí dát šanci Harry. Najednou se začalo dít něco zvláštního, kolem dívky se objevila silná magická síla, dosud klidný vzduch v místnosti se změnil na prudký vánek, který všem divoce cuchal vlasy a vzduchem rozhazoval pergameny, které klidně ležely na stolcích společenské místnosti.
Z prkenné podlahy místnosti vyrašily dlouhé silné kořeny stromů a zamířily k Harrymu, Snape i ostatní na to koukali s otevřenými ústy. Harry se snažil utéct, ale kořeny mu podtrhly nohy, on se svalil na zem a kořeny ho celého spoutaly. Během chvíle se vítr opět uklidnil, podlaha byla jako nová, jen Harry ležel spoutaný na podlaze Zmijozelské společenské místnosti.
Snape, vyvedený z míry, se vzpamatoval a začal jednat. "Slečno můžete mi to vysvětlit?" otočil se na Leontýnu. Lea však měla hlavu schovanou v dlaních a celá se třásla, pouze zakroutila svou kudrnatou hlavou, za jejíž hřívou se skoro ztrácela.
Snape se rozhlédl po ostatních studentech, kteří vypadali vyděšeně, pár vypadalo i ohromeně nad tím co právě viděli. Samotnému Snapeovi to vrtalo hlavou, tento školní rok začal opravdu podivně, bude ještě hodně zajímavý.
Místností se ozvaly tlumené výkřiky Harryho, který se marně snažil dostat ze svých pout, nemohl křičet, protože měl jedním kořínkem pevně semknutá ústa. Snape k němu došel a lenivě mávnul hůlkou, všechny kořeny zmizely a Harry mohl zase svobodně dýchat. "V pořádku, Pottere?" ujistil se rychle Snape. Harry jen přikývnul a trochu malátně se postavil na nohy.
Snape poslal všechny spát a ani se nenamáhal Harrymu a Leontýně napařit školní trest. Přece jenom byli z jeho koleje a on by si tím zbytečně přidělával práci, rozhodl se ty dva raději ohlídat. Ovšem slečna Amazonia byla velmi záhadná dívka, takové schopnosti mají jenom velmi vzácné rody nebo jedinci, musí o ní zjistit něco víc.
"Tak to bylo něco, kamaráde," zhodnotil to Patrik, když došli s Harrym do své ložnice. "Tys ještě neležel spoutaný na zemi nějakýma kořenama, co?" zašklebil se na něj Harry. "To ne, ale byla to psina," zasmál se Patrik. Harry do něj šťouchl a přidal k Patrikovu smíchu i ten svůj.
"Stejně by mě ale zajímalo jak to udělala, ještě jsem nic takovýho neviděl," řekl zaujatě Harry, když ulehali do postelí. "Tys snad zapomněl na tu svou malou ohnivou nehodu? Jo, bude to tu ještě hodně zajímavý," odvětil Patrik, který už skoro spal. Harry si chtěl o tom ještě promluvit, ale vedle z kamarádovi postele už se ozývalo spokojené oddychování. "No tak nic, řeknu ti to zítra," řekl ještě Harry a po chvíli upadl do říše snů.
Ráno u snídaně jim Snape rozdával rozvrhy. Harry, Patrik i Joanna u stolu se do nich ihned podívali. "Spoustu hodin máme s Nebelvírem," zajásal Harry a zamával na druhý konec síně Ronovi a Nevillovi, kteří mu pozdrav s úsměvem oplatili. "To je super, ale některé i s Havraspárem," zkoumal rozvrh Patrik. Hermiona zrovna přicházela do síně a zamávala svým přátelům na pozdrav.
"První hodinu máme Obranu proti černé magii, učí to nějaká Amanda Halliwellová," oznámila jim Joanna. Kluci zabloudili očima k učitelskému stolu, novou profesorku tam však nezahlédli. "Vždyť jí ani Brumbál nepředstavil, to jsem zvědavý, kdo to bude," řekl Harry a vrátil se zpět k rozvrhu. Sice pro ně byla většina profesorů nová, ale rodiče jim o spoustě z nich vyprávěli, profesorka Halliwellová tu však byla prvním rokem, takže jí neznal nikdo.
"Tak už pojďte nebo na nás zbude první lavice," zvedla se Joanna a pobízela kluky, kteří se cpali snídaní. "Ještě si dojím ty vajíčka, obrana počká," odvětil Patrik a rychleji do sebe naházel obsah talíře. "Můžeme jít," zazubili se oba kluci, když dojedli a vydali se s Joannou na svou první hodinu.
Dorazili před třídu v prvním patře, kde už čekalo několik studentů. Tuto hodinu měli s Nebelvírem. Zatímco všichni zmijozelští vrhali na nebelvířany pohrdavé pohledy, Harry, Patrik a Joanna vesele zamířili k Ronovi a Nevillovi, kteří stáli nejblíže dveří učebny. "Ahoj," pozdravili sborem. "Čau, už jste viděli tu novou profesorku?" zeptal se Ron. "Ne, ale doufám, že to bude aspoň nějaká kost, aby se dalo na co koukat," zazubil se Harry.
"Snad vás nezklamu, pane Pottere," ozval se pobavený hlas od dveří. V nich stála velmi mladá profesorka Amanda Halliwellová. Byla střední hubené postavy, na sobě měla přiléhavý černý hábit z jemné látky a v ruce třímala hůlku. Měla kratší hnědé vlasy, pěkné hnědé oči a velmi přátelský a jemný pohled.
Profesorka se otočila a pokynula studentům, aby jí následovali. Harry se začervenal a vydal se spolu s ostatními do třídy. On a Patrik zamířili do poslední lavice u okna, Ron s Nevillem si sedli hned před ně a Joanna si sedla na poslední volné místo co zbylo, v prostřední lavici vedle drobné dívky, která včera napadla Harryho.
"Ahoj, já jsem Joanna," snažila se být milá, i když se jí dívka moc nezdála. Lea se na ní s překvapením podívala, byla by si myslela, že se přeslechla. Že by zrovna k ní byl někdo milý? Podivila se. "Já jsem Leontýna," odvětila její spolužačka, snažila se vykouzlit na své tváři úsměv, ale jelikož se jí často nestávalo, že by se smála, prostě to nešlo, jako kdyby to její obličejové svaly už dočista zapomněly.
"Už se utište vážení," vybídla je profesorka a postavila se před katedru, všechny pohledy se rázem upřely na ní. "Protože jsem dorazila později, nemohl mě pan ředitel včera představit na slavnostním zahájení roku. Jmenuji se Amanda Halliwellová a budu vás učit jak se bránit proti černé magii, doufám že si budeme rozumět. Teď se mi krátce představte, i když s některými z vás se už znám, že?" spočinula pohledem na Harrym a usmála se. Harry jí úsměv sebejistě opětoval.
Každý se představil svým jménem a řekl něco málo o sobě. Když už promluvili všichni, profesorka se naposledy rozhlédla a po třídě a zastavila se u malé Leontýny. Ta dívka v ní vyvolala lítost, vypadala hrozně zanedbaně a nemocně, ve své lavici se téměř ztrácela a její pohled neustále uhýbal ke skicáku na stole před ní.
Amanda se otočila ke katedře a vzala si z ní svou hůlku, kterou si před chvílí odložila, aby mohla nahlédnout do seznamu žáků a zkontrolovat, zda jsou všichni. "Vstaňte a utvořte dvojice," poručila svým studentům, mávnula hůlkou a všechny lavice se posunuly na samý okraj učebny.
"Dnešní hodinu probereme základní odzbrojovací kouzlo, a to zní Expeliarmus, zkuste si ho nejdřív vyslovit bez hůlky," pobídla studenty, kteří po ní kouzlo ihned opakovali. Většina studentů se na kouzlo těšila, protože to byla jejich první hodina na této škole a už mohli použít hůlky.
"Teď každý zkuste odzbrojit svého protivníka, ke kouzlu musíte použít tento pohyb," řekla a na ukázku mávnula hůlkou. Každá dvojice se pustila do pokusu odzbrojit svého kamaráda. Nejlépe to šlo Harrymu, který Patrika odzbrojil napoprvé. "Výborně pane Pottere, 5 bodů pro Zmijozel," pochválila ho profesorka. "Teď to zkuste vy, pane Blacku," obrátila se na Patrika. Patrik Harryho odzbrojil až na druhý pokus, ale kouzlo se mu vyvedlo. "Výborně, trénujte dál," řekla jim Amanda a pokračovala v obchůzce mezi studenty, aby se podívala jak jim to jde.
Zastavila se u dvojice na konci učebny, proti sobě stála dvě děvčata, Joanna a Leontýna, Lea byla zrovna na řadě z odzbrojováním, ale vůbec se jí to nedařilo. "Musíte držet tu hůlku výš, podívejte," řekla profesorka a zamířila k Lee. Ta byla nervózní z toho, že jí to nejde a dostala strach, že jí profesorka vynadá. Najednou z její napřažené ruky, ve které křečovitě držela hůlku, vylétl paprsek zeleného světla, který se vpil do přicházející profesorky. Amanda se s výkřikem zhroutila k zemi.
"Co jsi to udělala?!" zděsila se Joanna a přiklekla k profesorce. Všichni ostatní přestali bojovat a zamířili k zhroucené profesorce. "Dojděte někdo pro ošetřovatelku!" zakřičela nějaká dívka z Nebelvíru. Nevill, který byl nejblíže východu se rozeběhl pro pomoc. "Ty musíš furt někomu ubližovat, co? Vždyť ti nic neprovedla!" osočil se na Leu Harry. Ostatní studenti, obzvlášť ti ze Zmijozelu se přidali a na Leu se začala hrnout spousta nadávek.
Leontýna se vyděšeně přikrčila a sedla si k nebližší lavici, o kterou se zády opřela a skryla si hlavu do dlaní.
"Co se stalo?" vřítil se do učebny Brumbál, v patách měl bradavickou vrchní ošetřovatelku Poppy Pomfreyovou, která se ihned ujala mladé profesorky Obrany. Když se nikdo neměl k odpovědi, obrátil se ředitel na Harryho. "Můžeš mi říct, co se tu stalo, Harry?"
Harry mu to stručně vylíčil a Brumbál se překvapeně podíval na Leu krčící se v koutě místnosti. Poppy vykouzlila pod profesorkou nosítka a zvedla se s ní k odchodu. "Poppy, ještě k vám přivedu tuto mladou slečnu," řekl Brumbál, který stál u dívky a přesvědčil jí, aby šla s ním. "Ostatní můžete jít, po zbytek hodiny máte volno," rozpustil je Brumbál, když byl s Leontýnou u dveří.
Po celý zbytek dne se neprobíralo nic jiného, než to co se stalo při hodině Obrany, tento zážitek se během chvíle rozšířil po celé škole a všichni ostatní na prvácích vyzvídali podrobnosti. Nikdo však nevěděl, jak na tom profesorka je a ani jestli Lea zůstala na ošetřovně nebo jí Brumbál někam odvedl. Kolovali různé zvěsti, ani jedna z nich však nebyla pravdivá.
Bylo už dlouho po večerce a profesor Snape dělal noční obchůzku po hradě, stejně nemohl spát a kdyby načapal nějakého studenta, alespoň by si s ním spravil náladu. Jeho myslí kolovala stále jedna a ta samá myšlenka. Ta, že jeho studentka dnes zaútočila na profesorku, pro něj byla Leontýna čím dál tím víc záhadnější.
"Harry, co tady děláme?" hihňala se Joanna. Ona a Harry byli po večerce na chodbách vedoucích ke sklepení, protože Harry slíbil Joanně, že má pro ní nějaké překvapení. "Uvidíš," usmál se Harry, zastavil se a přimáčkl Joannu ke kamenné zdi sklepení. "Harry?" šibalsky na něj mrkla Joanna. "Jou?" oplatil jí to Harry, přitiskl svá ústa na její a dlouze jí políbil.
"Okamžitě jděte od sebe!" zakřičel na ně vztekle Snape, který právě vešel do chodby, kde se nacházeli. Nemohl uvěřit svým očím, jeho neteř a Potter, to snad ne. Nemají na tyhle věci ještě čas? Vždyť jsou teprve v prvním ročníku!
"Pane profesore, my..." začal Harry. "Vidím co jste tu dělali, Pottere, to začínáte brzy! Máte oba dva školní trest, zítra v šest u mě v kabinetu!" nařídil jim Snape. "Jistě," pípli oba a rychlým tempem se vrátili zpět do svých ložnic.
Budu si s nimi muset vážně promluvit, teď teda jisto jistě neusnu, pomyslel si Snape a s touto myšlenkou se vydal do svých soukromých komnat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vina Vina | Web | 10. února 2008 v 21:37 | Reagovat

Výborné, hlavně ten Snapeův rozhovor, hlavně se mi líbí jaký je kasanova Harry, že by něco málo podědil po kmotrovi. Jen jsem zvědavá jak budu pokračovat dál já.

P.S. Supr mám první koment

2 Eržika Eržika | 10. února 2008 v 22:41 | Reagovat

Moc hezké! Budu si muset zvyknout na to, že je Harry arogantní frajírek. Doufám, že brzy poodhalíš tajemství okolo Leontýny =o)

3 Mozkomor Mozkomor | 11. února 2008 v 13:42 | Reagovat

Buhehe:-) Ten konec byl opravdu DOST dobrej... A neni ta Leontýna Harryho sestra? Přeci jenom nemusela umřít, mohl to bejt nějakej klon, nebo tak... Napiš brzy další:-)

4 Stesii Stesii | 11. února 2008 v 15:50 | Reagovat

je to skvělí, chudák lea....harry by se k ní takhle chovat neměl.. :D  jinak to s tim líbáním...styl :D

5 Alex Alex | 11. února 2008 v 15:59 | Reagovat

jéje to se to rozvíjí...moc hezká kapitola

6 Cambera Cambera | 11. února 2008 v 17:06 | Reagovat

hm po tom co jsem dočetla relikvii smrti mě přijde zvláštní zvykat si na takovéto nezvyklé uspořádání, ale je to moc hezká povídka!........už se těším na další kapitolu.......

7 nency nency | 11. února 2008 v 18:54 | Reagovat

pěkné ale čím dál jse v tom ztrácím nikdy nevím vše o čem je a tak a to se moc čaasto nestává těším se na pokračko :-D

8 Sabriel Sabriel | 19. února 2008 v 16:47 | Reagovat

:D To je dobrý. A... hehe. Musím se smát.

Doufám že někdy Harry ztropí POŘÁDNÝ průšvih. xD

A ta Amazonka se mi nelíbí. Je divná :D ... Ale už, myslím že je to... No nic.

9 Inies Inies | Web | 5. března 2008 v 7:50 | Reagovat

Začínat se vztahy v jedenácti letech? No to snad ne. Jinak hezké. Doufám, že se brzo osvětlí, proč je Lea tak nebezpečná... Možná by ji někdo mohl začít učit se ovládat (myslím to jen v dobrém). Jinak kapitola byla zajímavá a doufám, že se profesorce Obrany proti černé magii nic nestalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama