8. února 2008 v 22:04 | Rikisa
|
Tak jsem tu zas s novou kapitolou, prosím spoustu a spoustu komentářů.
Ředitel Bradavické školy se právě přemístil před velký starobylý dům patřící Arevakům, z domu i ředitele vyzařovala posvátná úcta. Brumbál byl pevně rozhodnutý udělat to, co měl v úmyslu, jistým krokem se rozešel k domu a hlasitě zaklepal na kované dveře.
Vyšla z nich ne moc pohledná žena, která se tvářila velmi přísně, úsměv na její tváři se příliš často neobjevoval, po smrti jejího bratra a přátel už vůbec, její jediná myšlenka byla pomsta, pomsta za ty, které milovala a kteří jí byli odejmuti násilím.
"Co vy tady děláte?!" vyjela na něj žena a okamžitě na něj namířila svou hůlkou.
"Dobrý den, Jennifer," pozdravil zdvořile Brumbál. "Myslím, že je načase si promluvit," pokračoval klidným hlasem a vyrovnaně prošel kolem ženy do domu.
"Promluvit? To myslíte vážně? Já vám nemám co říct!" obořila se na něj Jennifer Heagtoadová, ale svou hůlku sklopila. "Neposadíme se?" optal se Brumbál a přešel z přijímacího sálu do pěkné pracovny. "Ať už mi chcete říct cokoliv Brumbále, nemám na vás čas, mám teď jiné starosti," ztrácela trpělivost Jennifer a pozorovala ředitele jak se s klidem posadil do jednoho z křesel v pracovně. Ts, chová se jako kdyby mu to tu patřilo, pomyslela si Jenn, ale nahlas neřekla nic. Popošla k Brumbálovi a sedla si naproti němu.
"Vím, teď máte na starost všechny Arevaky, že? Jako právoplatná dědička rodu, jestliže váš bratr již nežije, zbylo řízení této skupiny na vás, nemám pravdu?" mluvil stále klidným hlasem Brumbál.
"Jak to můžete vědět?" zírala na něj nechápavě mladá žena. "Prostě to vím, znal jsem vašeho bratra, vím že jste se jmenovala za svobodna Booxová a taky to, že prahnete po pomstě. Není divu, když Voldemort vyvraždil polovinu vaší populace," odvětil Brumbál.
"A proč mi to říkáte? Vždyť vám to může být jedno," odsekla Jennifer. "Mýlíte se, máme toho hodně společného, je to na dlouhé vyprávění," řekl ředitel Bradavic. "Tak to zkraťte," zadívala se na něj ledově Jennifer.
"Vždy jsem si přál, aby byl Voldemort a všechno zlo poraženo. Kvůli jisté věštbě si Voldemort vybral svého protivníka, který by ho mohl porazit, byl to ještě malý chlapec, když se ho Voldemort pokusil zabít. Ten chlapec ho nenáviděl, určitě by byl schopný svého rivala porazit, chtěl jsem ho učit a vycvičit k boji proti němu, byla to moje výborně přichystaná zbraň. Potom se ale něco stalo, Harry Potter zjistil svůj pravý původ, který velmi překvapil i mě, něco takového jsem opravdu nečekal. Teď ho znáte pod jménem Nicolas Raddle," vypověděl Brumbál.
Jennifer si ředitele ohromeně prohlížela. "Takže mladý Raddle byl Harry Potter? Ale stále nechápu proč mi to tu vyprávíte," odvětila Heagtoadová.
"Protože už necítím potřebu být v čele Fénixova řádu, ztratil jsem svou naději, záchranu světa, svou zbraň. Už nejsem přesvědčen o tom, že používání černé magie proti obraně je tak špatné, naopak si myslím, že jak černá magie tak násilí v této době je potřeba," vysvětil Brumbál.
Jennifer se ušklíbla. "Takže se k nám chcete přidat?" zeptala se s nepatrnou nadějí v hlase. Přece jenom zrovna taková posila jako Brumbál by byla velmi přínosná, Jennifer měla nyní velký problém s tím, že v jejich řadách po útoku Temného pána bylo málo a tak se snažila nabrat nové členy, netušila, že zrovna sám Brumbál přijde přímo k ní. Nikdy by jí bylo nenapadlo, že právě Brumbál, který byl vždy proti používání černé magie a nedopustil by, aby bylo bezdůvodně spácháno zlo na druhé straně jen tak, který se vždy jen bránil, nikdy nezaútočil jako první, právě on, že se přidá na jejich stranu.
"Nejenom to, chci být vaším novým velitelem," odvětil naprosto klidně Brumbál. "To si myslíte, že vám to ostatní Arevakové dovolí? Byl jste dlouhou dobu na straně dobra, velitelem Fénixova řádu a všechno ostatní. Budou na pochybách, nebudou vám věřit," protestovala Jennifer. "Bude stačit, když mi prozatím budete důvěřovat vy a necháte mě vás vést. Co se týče ostatních, myslím, že po mém plánu s tím nebude žádný problém. Jennifer nedočkavě vyslechla celý Brumbálův plán, byla nadšená. "Těším se na ten den, kdy se váš - tudíž teď už náš plán uskuteční," zašklebila se Jennifer, které zasvítili oči vzrušením.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"V tom bude zase nějaký háček, že?" vyhrkl Nicolas dřív, než jeho bratr stačil něco říct. "Víš, je to složitější, ale pokusím se ti to stručně vysvětlit," začal William. Nick se netrpělivě zavrtěl a nedočkavě se zadíval Williamovi do očí.
"Otec má spoustu nepřátel, to je ti snad jasné, ale někteří jsou proti němu jen mírně, kdežto někteří proti němu bojují velmi silnými prostředky, které mají, snaží se ho porazit za každou cenu. Bojují proti němu veřejně a neustále. Abys tomu rozuměl, někteří lidé sice jsou proti otci, ale bojí se to veřejně přiznat nebo se zapojit do boje, zvítězí nad nimi jejich vlastní strach, protože jsou příliš slabí na to, aby se otci ubránili, mají strach to přiznat před ostatními, protože nikdy nevíš, kdo je koho špeh," vysvětlil William.
"Chápu," pokýval hlavou Nicolas. "Ale co to má společného s Claire?" nechápal Nick.
William si povzdechl a pokračoval. "Když otec nastoupil do školy, byl zařazen do Zmijozelu. Jeho nejlepší kamarád Johnathan de Ailean byl zařazen stejně, znali se téměř od narození, jenže otec se během studií začal zabývat černou magií, změnil některé názory a postoj ke světu, chtěl být mocný a jediný kdo povede kouzelnické společenství. Jeho nejlepšímu příteli se to však nelíbilo, sice někteří členové jeho rodiny včetně jeho byli zařazeni do Zmijozelu, ale rod de Ailean vždy zastával dobro. Johnathan se to otci snažil vymluvit, přesvědčoval ho o tom, že je v jádru dobrý člověk, že nemá zahazovat svůj život a že čistá rasa není všechno. S otcem to však ani nehnulo a jak víš sám, stal se z něj největší černokněžník všech dob," vyprávěl Will.
"Prosím pokračuj," hleděl Nicolas na svého bratra v očekávání, že se dozví další podrobnosti.
"I když si otec stál za svými názory, Johnathan se s ním přátelil stále, záleželo mu na něm a snažil se v něm objevit jeho lepší stánky osobnosti. Pak se ale stala nehoda. Byl to den po mém narození, otec zaútočil na jednu mudlovskou vesnici, v které však bydlela Caitelyn de Ailean, sestra Johnathana, žila tu se svým manželem velmi krátce, otec nevěděl, že tam žije, nevěděl, že ve vesnici žijí vůbec nějací kouzelníci. Caitelyn při útoku zahynula, ona i její manžel. Když se to Johnathan dozvěděl, nenáviděl našeho otce, byl proti němu a nenechal si to vysvětlit. Začal veřejně prohlašovat, že otec je vrah a zlý člověk, nedal mu šanci se alespoň omluvit. Tak vznikla hluboká nenávist mezi rodinou Raddle a de Ailean," dokončil příběh William a starostlivě pozoroval svého bratra, který byl křídově bílý a ve tváři měl výraz hlubokého šoku.
"To je hrozné," zašeptal Nick. "Nicolasi jsi v pořádku?" zeptal se Will. "Vůbec se nedivím, že otce nenávidí, vždyť to ho vůbec neomlouvá, že nevěděl, že tam žije, stejně zaútočil na úplně bezbranné a nevinné lidi!" rozkřičel se Nicolas a prudce se postavil.
"Jak jen jsem si mohl myslet, že žiju v normální rodině, vždyť můj otec je vrah!" zakřičel znovu Nicolas a než ho stačil William zadržet, rozběhl se zpět do hradu. "Nicku!" volal za ním Will, ale Nicolas se neotočil, běžel jako o život, slzy mu máčely obličej tak že téměř neviděl, kam běží.
"Propána Nicolasi, co se ti stalo?" zeptal se zděšeně Sirius, když si prohlédl svého synovce, který se divoce vřítil do ředitelny. V místnosti seděl i Severus, který se před Nicolasovým vpádem zaujatě bavil se Siriusem o svém výzkumu lektvarů.
"Jak může takhle žít? Proč se chováte tak, že by vám to nevadilo! Nikdy neskončím na jeho straně, nikdy! Nejsem vrah!" rozkřičel se na ně Nicolas. "Počkej Nicolasi, v klidu si sedni a řekni nám co se stalo," pobídl ho Severus.
Nicolas však zůstal stát u dveří a znovu se na ně rozkřičel. "To on, otec! Provádí hrozné věci, mám ho rád, ale žiju v rodině, v které je normální provést vraždu a mluvit o tom jako o nehodě. Nevím co mám dělat, nevydržím to!" vzlykl Nicolas, byl absolutně psychicky na dně. To se na něm po chvíli taky projevilo, podlomili se mu kolena a skončil na zemi ředitelny.
Severus i Sirius se k němu rozeběhli, ale než se stačili ujistit o jeho stavu, Nicolas se roztřásl, kolem něj se rozzářila zářivě bílá aura a on se vyčerpaně složil na zem, ztratil vědomí.
Krása tohle je fakt supr. Jen mě překvapil Nikolas jak zareagoval. Tahle kapitolka se ti opravdu povedla.