8. února 2008 v 16:58 | Vina
|
Kapitolka od Viny je na světě, nezapomeňte řádně okomentovat.
Prázdniny utekly jako voda a nastal předvečer dne odjezdu Bradavic. Harry měl už všechno nakoupené a právě si dobaloval svůj školní kufr. Chtěl si vzít i koště, ale to mu rodiče nedovolili.
"Harry, večeře." Ozval se ze zdola hlas jeho matky.
Harry, který už měl hlad jako trám, nechal všeho tak jak to měl a tryskem se vydal dolů. Rychle se posadil ke stolu a mlsně se díval na kouřící polévku.
"Počkáme na tátu." Rozhodla Lily a šla pomíchat omáčku na plotně. James došel během pár minut z práce a rovnou zasedl ke stolu.
"No konečně, kdes byl dnes tak dlouho tati, už umírám hlady." Usmál se Harry na svého otce.
"Taky tě rád vidím Harry." Zabručel James, Lily se nad jejich rozepří jenom usmívala.
Po večeři se všichni posadili do obýváku a povídali si. Když bylo asi deset hodin tak ho Lily zahnala spát. Harry jen sesunul věci z postele a lehl si. Tolik se těšil do Bradavic, že ani nedoufal ve spánek. Usnul, jen co se dotkl postele.
Druhý den ráno vstával poměrně brzo. Rodiče ještě spali, vydal se je vzbudit. Skočil jim do postele, až oba vyletěli jako když do nich střelí. Nepočítali s tím že by měli takový budíček.
"No tak vstávejte, dnes mám jet do Bradavic!" Křičel na celé kolo Harry.
"Harry vždyť je teprve 5 ráno. Jdi si ještě lehnout." Zívl James a znova zalezl pod deku. Lily se chvíli rozkoukávala. Pak se znova položila a přitáhla si Harryho do náručí.
"Ještě chvíli broučku, ano?" Znova usínala, ale Harrymu se to nelíbilo a dával to velice hlasitě najevo.
"Ale mami, vždyť to nestihneme!" začal s ní mírně cloumat.
"No dobrá tak já už vstávám." Povzdechla si a zívla. Začala se hrabat s postele.
Jamese tady nenechali spát a vydali se dolů, kde Lily nachystala snídani. Pak Harryho poslali si dobalit, aby potom nemuseli spěchat.
Na nádraží se dostali letaxem už o hodinu dřív. Našli Harrymu volné kupé, kde si uložil kufr a vydali se zpátky na nádraží, kde čekali na ostatní. Nemuseli ani čekat dlouho a ani ne za 10 minut se tam objevil první Harryho kamarád.
Byl to Nevill Longbottom i se svou celou rodinou. Byl tam jeho otec, babička a jeho dvě malé sestry. Jeho otec měl tmavě hnědé vlasy a přátelský výraz, zato jeho sestry, byly ještě hodně malé, ale obě měly taky tmavé vlasy jako Nevill. Nevill se s otcem vydal k vlaku, aby si mohl uložit věci do kupé a pak se vrátili k ostatním. Všichni se bavili a čekali na ostatní.
Ti na sebe nedali dlouho čekat a celá parta byla pohromadě. Patrik došel s matkou Katrin. Patrik i Katrin měli oba tmavohnědé vlasy až černé, jen Katrin je měla rovné oproti Síriusovi. Oči měly oba světle šedé a mírně povýšený aristokratický výraz. Patrik měl delší vlasy, skoro až po ramena. Měl je mírně vlnité po Síriusovi. Sírius si chtěl vzít Patrikovu matku, ale ta ho odmítla, už po šesté. James se mu kvůli tomu tehdy smál.
Krátce po nich se tam objevil i Ron s celou rodinou.
Isabela Snapeová se svou dcerou Joannou dorazili zároveň s Weasleyovími, která byla neteří Severuse Snapea. Jako poslední, asi čtvrt hodiny před odjezdem, se tam dostavila Hermiona se svými rodiči.
"Nazdar děcka." Vypískla Hermiona a šla se se všemi přivítat.
Janet, matka Hermiony, která měla hnědé vlasy jako její dcera, ale nebyly tolik rozčepířené, měla je ale mírně pod uši, kudrnaté, že to vypadalo jako by si je právě natočila. Za to její otec měl plavé vlasy, byl o hlavu vyšší než jeho žena, oči měl zelenošedé, ve kterých mu hrály nezbedné jiskřičky. Rovnou se přidal k Jamesovi, a něco probírali. Díky práci. Byl totiž zaměstnanec ministerstva, pro uplatňování kouzelnických zákonů.
Janet se přitočila k Lily, ostatní se taky bavili.
"Jak se daří Lily, pořád jsi na oddělení pro pokousaní kouzelnými zvířaty?" zeptala se a přivítala se s ní, protože za toto léto neměli moc šancí, aby se viděli a povykládali.
"Ano a co ty, prej si u někoho v soukromí?" optala se na oplátku Lily.
"Jo je to jeden starý kouzelník, který má velký dům a tam má asi 10 sirotků o které se stará. Není to náročná práce a baví mě. Ale asi toho budu muset brzy na chvíli nechat." Posmutněla, ale při tom na Lily mrkla. Ta ji to oplatila. Pak se zapojily k ostatním do debaty, ale přesto pořád pokukovaly po dětech, které stály kousek od nich.
Janet si právě všimla malé holčičky, která procházela přepážkou. Nesla si ošuntělý batoh, stejný jako její oblečení, bylo poznat, že je to chudobné dítě. Tvářila se vystrašeně a rychle nastupovala do vlaku. Skupinka si jí ovšem všimla a posmívala se jí. Janet to nechala být, jen jí připadala velice malá na to, aby nastupovala do Bradavic. Bylo jí jasné, že s touto partou to nebude mít ta holka jednoduché.
Lokomotiva dvakrát zapískala na signál odjezdu. Skupinka dětí se naposledy rozloučila s rodiči a známými a vydali se do vlaku. Pak ještě dlouho mávali dokud vlak nezajel za zatáčku. Pak se usadili, každý vyprávěl co dělali za dobu co se neviděli a to byla velmi krátká doba. Hráli tchoříčky i řachavého Petra. Cesta jim uběhla jak voda ani se nenadali a byli v Prasinkách na nádraží.
Prvně, jakmile se dostali z vlaku se šli přivítat s místním hajným Hagridem, který už svolával prváky a pak je odvedl k loďkám.
Jak se Harry a Joanna snažili vydržet kamenný výraz, tak hrad je dostal. Hleděli s otevřenými pusami stejně jako ostatní. Hrozně se jim tady líbilo, probudil je až hlas, který zněl od Hagrida.
"Hlavy dolů." To už přijížděli ke kamennému molu, kde na ně čekal Hagrid. Počkal až všichni vystoupí. Vedl je po starých ošlapaných schodech, když náhle se před nimi objevilo víc světla a oni stanuli ve velké Vstupní síni, kde na ně čekala přísně vyhlížející žena s černými vlasy, které měla stažené do přísného drdolu.
"Děkuji Hagride, už si je převezmu." Podívala se na klíčníka profesorka, ten se otočil a vešel do dveří, ze kterých se ozýval šum hlasů, občas i nějaký ten smích.
"Vítejte v Bradavicích. Za chvíli začne hostina na začátek školního roku, ale než zaujmete místo u kolejního stolu budete postupně zařazeni do kolejí. Kolej bude něco jako vaše rodina, po celou dobu vašeho studia. Doporučuji, aby jste se nyní upravili, za moment pro vás dojdu." Podívala se na holčičku v ošuntělém oblečení. Stála bokem ostatních a hleděla na zem.
Za okamžik se profesorka vrátila a vedla je do Velké síně, kde je pozorovali 4 kolejní stoly a jeden učitelský.
"Zde se seřaďte." Zastavila je před učitelským stolem, kde už stála nachystaná stolička a na ní ošuntělý starý klobouk.
Klobouk se mírně pohnul, potom uviděli jak se otevírá klenba. Klobouk jako by se nadechl a spustil:
Já starý klobouk, moudrý se mi říká,
ošklivý zdá se vám,
teď povím vám co mám na mysli.
Z lístečků poupátek stavěn byl hrad
kde naše štěstí bude žít na pořád.
Čtyři velcí mágové mě ušili,
když budou mrtví, ať se ví
kam který patří.
Pro každého každá věc
znamená něco jiného a pro každého,
má jiný význam a sílu.
Musíš mít sílu, přijmout pravdu,
musíš mít sílu, sílu jak svět,
musíš mít sílu, nechat si nahlédnout do mysli.
To osud vybral černovlásky,
aby zkrášlily náš svět.
Ty dívky jsou hodné lásky,
jen muži jim musí rozumět.
Zlo pozná lásku, tam kde by to
nikdo nečekal, snad osud,
to tak naplánoval.
Snažím se vyrovnat s tímto
mým osudem a nemít život
s tím velkým popudem.
Každému vidím do duše,
nasaď si mě a já tě zařadím.
Snad to bude Nebelvír,
tam mají chrabré srdce,
odvahu, klid a rytířskost.
Nebo snad Mrzimor,
ti dobré srdce mají,
za to Havraspár bystrou hlavu
musíš mít, tam důvtip a chápání
najdou čest a slávu.
Snad lstivý Zmijozel, který
ti pomůže do výši.
Nasaď si mě a já ti řeknu,
co tě čeká.
Celá síň i učitelé zůstali mírně v šoku, až po chvíli se rozezněl nadšený potlesk. Klobouk se mírně uklonil a McGonagallová rozvinula dlouhý pergamen. Odkašlala si a začala vyvolávat studenty.
"Abbottová, Hannah" dívka se posadila na stoličku, a během pár vteřin vykřikl klobouk Mrzimor.
Profesorka pokračovala dál.
"Black, Patrik" Patrik si elegantně pocuchal vlasy, hodil zářivý úsměv na ostatní a posadil se na stoličku.
"A Patrik Black, vítám tě v Bradavicích."
"Dík, jsem tu rád, co kdybys mě zařadil tam kde jsou nejpěknější děvčata?"
"Tak malý, ale jsi jako tvůj otec, i krev máš většinou po otci, no tobě nejvíc bude vyhovovat. ZMIJOZEL!" Vykřikl klobouk. Patrik se usmál a šel k tleskajícímu stolu.
Kolem sebe rozdával jak jen mohl úsměvy. Snape u učitelského stolu jen protočil oči, opravdu jako jeho otec. Pomyslel si.
"Bonesová, Susan" klobouk hned vykřikl Mrzimor.
"Boot, Terry" klobouk se ani moc nerozmýšlel a poslal ho do Havraspáru.
"Brownová, Levandule" byla první studentkou, kterou poslal moudrý klobouk do Nebelvíru.
"Bulstrodeová, Milliecent" opět se ozval Zmijozel.
"Crabbe, Vincent" chlapec s tupým obličejem a prasečími očičky se dostal do Mrzimoru.
"Finch-Fletchley, Justin" kudrnatý chlapec, který byl zařazený do Mrzimoru.
"Finnigan, Seamus," byl další, kterého zařadili do Nebelvíru.
"Grangerová, Hermiona"
"Vítám tě Hermiono, vidím, že by jsi nejraději šla za Patrikem Blackem."
"No to bych ráda, aby parta zůstala pohromadě."
"Ty ale máš výbornou hlavu, tam by tě byla škoda. Máš i odvahu to ano. Nic mi nebrání v tom HAVRASPÁR!"
Hermiona se mírně zklamaně vydala k Havraspárskému stolu, při tom zachytila pohled Patrika. Opětovala mu úsměv.
Profesorka vyvolávala dál.
"Goyle, Gregory" mohutný chlapec se vydal ke stoličce, jen co se posadil, klobouk vykřikl Mrzimor.
"Longbottom, Nevill" další z party.
"Další z party, no u tebe nebudu se rozmýšlet. Stejně jako tví rodiče patříš do NEBELVÍRU." Chlapec se rychle vydal k tleskajícímu stolu a přisedl si za Fredem a Georgem Weasleyovými. Pak se podíval na Hermionu a Patrika, ti mu úsměv opětovali.
"MacDougal, Morgan" zařazen byl do Havraspáru.
"MacMillian, Ernie" do Mrzimoru.
"Malfoy, Draco" Draco ještě bělejší pleti než normálně se vydal ke stoličce. Ruce se mu nepřirozeně třásli. Vždyť i známí od otce se dostali jinam než do Zmijozelu. Jestli se tam nedostanu tak mě otec zabije. Pomyslel si, ale to už mu profesorka vkládala klobouk na hlavu.
"Vítám tě Draco Malfoy, vím čeho se bojíš. Ale ty nepatříš do Zmijozelu."
"Ne prosím, otec by mě zabil, kdybys mě tam neposlal."
"Neboj se, možná ze začátku tě čeká trochu nadávek, ale časem zjistíš, že ta kolej kterou ti vyberu je pro tebe vhodná. Získáš si kamarády, po kterých tolik toužíš, dokonce pomůžeš i jedné osobě. Drž se Draco Malfoyi, jsi pravý syn svého jména. Ať tví rodiče budou říkat cokoli."
"Prosím rozmysli si to ještě, já chci do Zmijozelu."
"Ne Draco, časem pochopíš, že jsi vyjjimečná osobnost, stejně tak jako té které pomůžeš. Nemusíš se bát.NEBELVÍR!" Draco zklamaně sundal klobouk. Profesorka byla z toho mírně překvapená, ale když viděla vystrašený pohled svého studenta, mírně se na něj usmála.
Nebelvírský stůl sice tleskal, ale nebylo to až zase tak významné. Profesorka se zpamatovala a pokračovala.
"Mère Commune-Amazonia, Leontýna" dívka v ošuntělém zaplátovaném hábitu se vydala roztřeseně ke stoličce. Na nikoho se nedívala, její dlouhé černé vlasy jí padaly do obličeje. Brumbál si ji se zájmem prohlížel, slyšel co mu říkala McGonagallová. Byla to vystrašená holka, která byla většinu života v sirotčinci, kde nezapadla díky tomu, že byla čarodějka.
"Vítám tě dědičko." Při tom sebou Leontýna trhla, div že nespadla ze stoličky.
"Nejsem dědička ani nikdo významný."
"To se pleteš, budeš muset přestát ještě těžké chvíle, ale věř brzy se dozvíš, kdo je tvá rodina. Nepátrej po nich, až bude čas brzy se dozvíš kdo to je."
"Já mám opravdu rodinu?"
"Ano máš, jen o tobě neví. Je to dlouhá historie, ale já nejsem ten kdo by ti to měl říct. Proto hodně štěstí Leontýno Aradia Narseta Mère Commune-Amazonia ZMIJOZEL!" Harry, Patrik a Joanna se na ni dívali s odporem. Dívenka se posadila a nikoho si nevšímala.
"Parkinsonová, Pansy" jen co je jí klobouk dotkl hlavy, vykřikl Zmijozel. Ta se vydala a posadila se naproti Patrika. Ten když se na ni usmál, tak Pansy zčervenala. Jen ji mrzelo, že s ní nebude v koleji i Draco.
"Patilová, Panda" u ní se klobouk rozmýšlel docela dlouho, pak vykřikl Havraspár.
"Patilová, Parvati" u ní se rozhodoval ještě déle, než u jejího dvojčete, ale nakonec ji poslal do Nebelvíru.
"Potter, Harry" Harry sebevědomým povýšeným výrazem se posadil na stoličku a čekal, kam ho zařadí klobouk. Jen co se klobouk dotkl jeho hlavy vykřikl ZMIJOZEL! U učitelů to vyvolalo pozdvižení, jako u většiny žáků. Znali jeho rodiče. Jeho matka byla významná kouzelnice a otec významný bystrozor. Oba ovšem studovali v Nebelvíru.
"Snape, Joanna" ve Velké síni se rozhostil šum jako v úle. Profesorka je musela překřičet.
"Slečna Snapeová, je neteří profesora Snapea." To už ale Joanna s kamenným výrazem seděla na stoličce a měla na hlavě klobouk.
"Vítám tě Joanno, kam tě poslat, vidím že máš dobrou hlavu, ale co to vidím, opovrhuješ mudlama, nic jiného mě nebrání než ZMIJOZEL!"
Od Zmijozelu se ozvalo pískání a lomoz, který nejvíce dělali Harry a Patrik. I Snape tleskal, ale nedoufal, že neteř přijde k němu do koleje. I když alespoň ji bude moci trochu ohlídat a jeho sestra z ní nedostane infarkt. Posměšně se pro sebe usmál a kývl na ni. Ta mu to oplatila a s úsměvem se vmáčkla mezi Patrika a Harryho.
"Weasley, Ronald" Ron si šel sednout na stoličku a mohlil se, aby byl se sourozenci, nebo ho rodiče přerazí.
"Á další Weasley, vím co s tebou. NEBELVÍR"
Už zbývali pouze tři studenti.
"Thomas, Dean" ten byl zařazen do Nebelvíru
"Turpinová, Lisa" ta zase do Havraspáru a poslední holka
"Zabini, Blaise" byla zařazena jako poslední do Zmijozelu.
Pak povstal Brumbál a popřál všem dobrou chuť. Stoly se rázem prohýbaly pod všelijakým jídlem. Jen na co si člověk vzpomněl. Hostina trvala dosti dlouho, všichni se přecpávali, jen co zmizel poslední kousíček z talířů, Brumbál opět povstal.
"Dříve, než se rozejdeme do svých postelí po výborném hodokvasu mi prosím věnujte ještě několik minut. Chci upozornit, že vstup do zapovězeného lesa je přísně zakázán." Ulpěl pohledem na dvojčatech Weasleyových.
"Dále o přestávkách a mimo vyučování je zakázané kouzlit na chodbách. Jinak si můžete přečíst kompletní školní řád v kabinetě pana školníka Filche. Nyní dobrou noc a všichni rovnou do postelí." Usmál se Brumbál a znova se posadil.
Prefektové začali odvádět první ročníky do kolejních místností. Snape se za chvíli taky vypařil, protože měl ještě schůzku s prváky. Vždy musel s nimi mluvit, jinak by se za chvíli Zmijozel zhroutil. Teď to ale bude těžší, když je tam Harry, Patrik a Joanna. Věděl jací umí být. Jen doufal, že to nebude tak hrozné. Už to že Draco je v Nebelvíru a Harry zase ve Zmijozelu, ho dost vykolejilo.
úžasná kapitola, moc se ti povedla. Jsem zvědavá, jak si poradím s další kapitolkou, která je na mě. Moc se mi líbilo zařazování studentů, jejich pocity, reakce a tak. A skládám poklonu za píseň Moudrého klobouku - moc se ti povedla, krásně si v ní nastínila plánovaný děj.