14. února 2008 v 13:01 | Rikisa
|
Ahojky, další kapitolka. Prosím komentujte, jinak budu přidávat pomaleji. Není to výhružka, ale upozornění, i když.... :-)
Harry se probudil, když ho sluneční paprsky jemně šimraly po tváři. Bylo to velmi příjemné, takže se mu vůbec nechtělo vylézt z postele. "Pane, už máte být na snídani," objevila se najednou ve dveřích pokoje domácí skřítka Cindy.
"Ach jo, sakra," zaklel Harry a pomalu se vyškrábal z vyhřáté postele. "Prosím, řekni rodičům, že se zpozdím," nařídil Harry skřítce a dlouze zívnul. "Ano, pane," odvětila Cindy a přemístila se dolů do jídelny.
"Už abych byl v Bradavicích," zasnil se Harry v koupelně. Otočil stříbrným kohoutkem umyvadla a řádně si omyl obličej, rychle si vyčistil zuby, nasadil brýle a spěšně prohrábl vlasy, věděl, že nemá cenu se je snažit učesat.
Na posteli už měl připravené oblečení, které mu tam položila Cindy. Oblékl si tedy černou košili z jemné látky a kalhoty stejné barvy, obul si boty a vyrazil z pokoje. Velice se těšil až se konečně převleče do pohodlného oblečení a školního hábitu. Sice problém s jeho oblečením neměl, ale přece jenom se cítil lépe v normálních džínách a tričku, to kdyby na něm viděli jeho rodiče, tak by ho ihned poslali převléct.
"To je dost, že ses uráčil vstát," uvítal ho otec místo přání dobrého rána. "Omlouvám se, už se to nestane," odvětil Harry a posadil se ke stolu, aby se mohl najíst. "To bych ti radil," řekl Anthony a sjel syna zkoumavým pohledem. "Děje se něco?" zeptal se nakonec jeho otec. "Nic se neděje, prostě se těším do školy," vysvětlil Harry s úsměvem.
"Půjdeme s tebou na nádraží," usmála se na něj jeho matka. Harry pokýval hlavou a pustil se do snídaně. Tušil, že s ním rodiče půjdou, dělali to tak každý rok, přece jenom je měl rád, ale když se dozvěděl, že patřili ke Smrtijedům a když si představil co nejspíš všechno provedli, chtěl od nich pryč, i když věděl, že se mu po nich bude zčásti stýskat. Nemohl ale dopustit, aby z něj vyrostl Smrtijed nebo aby se musel v dospělosti řídit radami a výchovou svých rodičů. Měl svou osobnost, nenechal se tak snadno ovlivnit a změnit své názory.
"Můžu si vzít sebou pár knížek z rodinné knihovny?" zeptal se Harry uprostřed snídaně. Jeho otec se zarazil, na čele se mu objevila hluboká vráska, ale nakonec se na svého syna usmál. "Jistěže můžeš, když na ně dáš pozor," odpověděl mu Anthony. "Neboj se, určitě je vrátím," slíbil Harry.
Rodinná knihovna se nacházela v druhém patře sídla, byla v kruhovité místnosti a skrývala velké množství titulů všech možných oborů. Kromě knih s kouzly, černou a bílou magií se tu nacházely knihy, které se dědily po celé generace rodu, z otce na syna. Byla v nich zachycena rodová linie od nejstarších počátků až po současnost. Také významné události, uvedené u každého člena rodiny, to co se stalo v jeho životě, co udělal významného a zda-li za jeho života proběhla nějaká bitva nebo podobná událost, která nějakým způsobem zasáhla do dějin.
K rodinným knihám, také patřila vzácná sbírka svazků všech kouzelnických rodů, kteří kdy žili. Do nich se Harry ještě nikdy nedíval, ale teď to chtěl napravit. Jestliže v Bradavicích nenašel nic co by mu pomohlo, musí pomoc najít v těchto knihách, chtěl vědět více o svých rodičích a znát svůj původ, podívat se na své předky a zjistit o nich něco zajímavého.
Mezitím, než Harry dojedl, přinesli domácí skřítkové do místnosti sloužící k přemisťování jeho kufr a ostatní věci do školy. Harry si ještě v rychlosti skočil do knihovny a vybral si pár knih, které opatrně naskládal už do tak dost plného kufru. "Už mám všechno," oznámil rodičům, kteří už byli oblečení a čekali, dokud jejich syn nebude připravený na cestu.
"Výborně," zvolal Anthony a přešel k Harrymu. Do jedné ruky vzal synův kufr a druhou svého syna vzal za ruku. Elaine vzala Hedviku a koště. Následně se všichni přemístili přímo na nástupiště 9 a 3/4.
Harry se pustil svého otce, rozhlédl se po nástupišti, kde spatřil svého kamaráda Rona s celou svou rodinou. Paní Weasleová starostlivě kontrolovala každého člena rodiny. Mezi všemi lidmi na nástupišti doslova svítily čtyři rudovlasé hlavy, sourozenci Weasleovy se právě loučili se svými rodiči. Ron zachytil Harryho pohled a zamával na něj. Harry zvedl ruku na pozdrav, ale jeho otec ho zarazil, chytl ho za rameno a naznačil mu, aby dal ruku dolů.
Harry si povzdechl a vrhnul na Rona jeden omluvný pohled. Ron se raději věnoval své rodině, věděl že bude lepší si Harryho v přítomnosti jeho rodičů nevšímat a zbytečně je tak nedráždit, obzvlášť Harryho otce.
Harry si donesl své věci do kupé a vrátil se zpět k rodičům. "Už budu muset jít," oznámil jim. "Dávej na sebe pozor a piš nám, ano?" loučila se s ním jeho matka a políbila ho na tvář. "Neboj, určitě budu," slíbil Harry a šel se rozloučit ještě s otcem. "Sbohem, otče," řekl Harry, když ho otec krátce obejmul. "Chovej se slušně," křikl za ním ještě Anthony, když Harry nastupoval do vlaku. "Jak jinak," zamával svým rodičům naposledy z okénka a šel najít Rona.
Našel ho ihned, když nahlédl do kupé, kam si před chvílí uložil věci. "Ahoj Rone," usmál se na něj. "Ahoj," odvětil Ron. "Viděl jsem tu tvoje věci, tak jsem si přisednul."
"Jasně, tak jaké bylo léto?" zajímal se Harry a sednul si naproti svému kamarádovi. Pustili se do horlivé diskuze, protože se neviděli celé dva měsíce a měli si toho hodně co říct, oba měli spoustu zážitků z prázdnin. Za pár minut dorazila Hermiona s Ginny, po nich ještě Neville Longbottom, Dean Thomas a Seamus Finnigan. Příchozí se připojili do debaty o zážitcích z prázdnin a cesta jim tak utekla velmi rychle. Když se blížili ke škole, všichni se oblékli do hábitů a když vystoupili z vlaku, Seamus a Dean se od nich odpojili, protože se všichni nevešli do jednoho kočáru, který vozil studenty do hradu.
"Harry, opravdu odejdeš od rodičů?" ptala se starostlivě Hermiona, když kočár kodrcal po kamenné cestě vzhůru k Bradavicím. "Už jsem se rozhodnul, já prostě tak žít nemůžu," odvětil Harry. "Jasně kamaráde, to chápu, ještě abys dopadl jako Malfoy," přitakal Ron. "Nestraš Rone," řekla na to jeho sestra Ginny.
Kočár zastavil a všichni studenti se vydali do Velké síně na slavnostní zahajovací hostinu. "Už mám hrozný hlad, doufám, že ty prcci nebudou zdržovat," povzdychl si Ron a mnul si břicho, které hlasitě protestovalo proti tomu, že ještě nedostalo večeři. "Umíš myslet taky na něco jiného než na jídlo?" sjela ho Hermiona pohoršeným pohledem. "Ne," odvětil Ron a zadíval se ke dveřím síně, které se s rachotem otevřely.
Vstoupili prvňáčci a proběhlo zařazování. Nejvíce studentů bylo zařazeno do Nebelvíru a Mrzimoru. Poté měl Brumbál tradiční proslov ke svým studentům a když skončil, kolejní stoly se doslova prohýbaly pod desítkami všemožných jídel a všichni se tak mohli pustit s chutí do jídla.
Když se s plnými břichy dostali každý do své ložnice, převlékli se do pyžam a šli spát. Harry ale nemohl dlouhou dobu usnout, neustále se převaloval na posteli ze strany na stranu a ne a ne zabrat. Nakonec to vzdal, vylezl z postele, v tichosti vzal ze školní brašny pergamen a psací potřeby a sešel dolů do společenské místnosti.
Sedl si ještě ke stále hořícímu krbu, rozložil pergamen a začal psát dopis rodičům. Rozhodl se to příliš dlouho neodkládat, raději to napíše hned, jindy už nemusí mít takovou odvahu a odhodlání. Namočil brk do inkoustu a začal psát.
Milý otče a matko,
Je mi líto, co vám musím napsat, ale nemohu jinak. Předprázdninami jsem se dozvěděl pravdu o smrti svých rodičůa vím, že jste patřili k věrným Smrtijedům Voldemorta. Já jsem rozhodnut pro stranu dobra, nemohl bych být zlý, doufám, že to pochopíte. Vím, že kdybych u vás nadále žil, chtěli byste mědále vychovávat k tomu, abych pohrdal nečistými kouzelníky a abych se učilčernou magii.
Nemohl bych se zříci svých přátel, i když někteří nejsou z čistokrevné kouzelnické rodiny, jsou to stále mí přátelé, nikdy je za to neodsoudím. Na tomhle vůbecnesejde, vím, že pro vás je to velmi důležité, ale pro měne. Měl jsem se u vás velmi dobřea mám vás stále rád, vždy jste mi nahrazovali rodinu a budete pro měmou rodinou i nadále, i když už u vás nebudu bydlet, nikdy se už nevrátím. Rád bych se dozvěděl více o svých pravých rodicích, přál bych si je pomstít, zabít Smrtijedy, kteří jim to provedli. Je tu spousta nevyslovených otázek, na které bych rád znal odpověď. Napříkladto pročjste se měujali zrovna vy, když mí rodiče patřili k dobré straněnebo to pročmám ty zvláštní schopnosti a hlavněpo kom. Byl snad někdoz mé biologické rodiny nějak mocný? Omlouvám se za to, že jsem se k vám takto zachoval, ale pevnědoufám, že to pochopíte. Už se domůnevrátím, netrapte se pro měa nehledejte mě.
Váš Harry
Několikrát si dopis po sobě přečetl, doufal, že v něm zahrnul všechno co chtěl rodičům říct, vložil pergamen do obálky, nadepsal adresu a zdrchaně sebou praštil do křesla. Neustále dopis hypnotizoval pohledem, jestli ho nepošle hned, nebude mít klid, chtěl se ho už zbavit, chtěl aby rodiče věděli, že už ho k nim nic nepojí.
Nemohl ale vyjít uprostřed noci do sovince, porušil by tím školní řád a kdyby ho někdo chytil, mohl by mít hned první den školy školní trest. Po chvíli to ale už nevydržel, popadl dopis a prolezl otvorem ven do chladných chodeb hradu.
Zamířil rychlým krokem přímo do sovince, chtěl to mít už rychle za sebou, jak dopis tak noční procházku po škole. Když konečně dorazil do jedné z nejvyšších věží na hradě, kde se nacházel sovinec, vyhledal Hedviku, která naštěstí nelétala někde venku na lovu. Přivolal si jí k sobě a přivázal jí k nožce dopis. "Snad ti nebude vadit noční výlet, je to pro rodiče," vysvětlil jí a pohladil sovu, která tlumeně zahoukala. Na důkaz toho, že jí výlet vadit nebude, roztáhla svá bílá křídla a vyletěla kamenným otvorem do tmavé noci.
Harry vyšel ven a chystal se vrátit zpátky do ložnice, potřeboval se vyspat, jinak zítra ve škole při jeho štěstí usne přímo v lavici. Na věži foukal příjemný, i když studený vítr. Harry se zastavil a pořádně se nadechnul, rozhodl se tu chvíli pobýt, potřeboval být chvíli sám se svými myšlenkami.
Udělal jsem dobře? Co může ten dopis všechno způsobit? Co když se rodiče budou zlobit, když jsem se rozhodl odejít z domova. Že vůbec váhám, je jasné, že se budou zlobit, otec bude přímo zuřit. Ale copak můžu jinak? Vlastně o nich skoro vůbec nic nevím, žiju u nich ale proč? Proč mě vychovávali? Proč si mě k sobě vzali, když Smrtijedi zabili moje rodiče? A proč mám ty zvláštní schopnosti, které mi není nikdo schopen vysvětlit. Všichni přede mnou něco tají, vždyť nejsem malé dítě,...
Harry stále seděl zády opřený o hradní římsu a hleděl do dálky nad zapovězený les, ani nevnímal chlad, který jím prostupoval a ani netušil, že od té doby, co vyšel ze sovince už není na věži sám.
Severus Snape procházel nočním hradem, nemohl usnout a tak se vydal na jedno ze svých oblíbených míst, kde mohl čerpat novou energii, miloval výšky a proto zamířil k nejbližší věži, která se nabízela, a to věž sovince. Když vystoupal nahoru po schodech, zarazil se, na věži stál Potter a hleděl do dálky, Severus ho chtěl ihned okřiknout, dát mu trest a poslat ho spát. Něco mu v tom ale zabránilo, Harry si povzdychl a posadil se na zem, vypadal ztrápeně.
I když Severus Harryho neměl v lásce díky jeho otci Jamesovi Potterovi, přece jenom dal slib Lily, který hodlal dodržet. Nenápadně se posunul za jeden ze sloupů na věži, aby si ho chlapec nevšimnul a nitrozpytem prozkoumal jeho myšlenky. Musí být zmatený, pomyslel si. Ale co já s tím mám udělat? Nemůžu nic dělat, nemůžu porušit slib, který jsem dal Lily, nemůžu mu to říct.
Vystoupil ze svého úkrytu a svým neslyšným krokem zamířil k Harrymu. "Pottere! Co tady děláte uprostřed noci?" Snape se rozhodl raději hrát svou úlohu profesora. "Nic, asi jsem náměsíčný, pane," odvětil Harry a přitom mu začaly drkotat zuby. To je idiot, sedí si tu klidně v chladném měsíčním světle a ani si na sebe nevezme plášť, takhle by přinejmenším dostal zápal plic. "Ať už jste v posteli, Pottere! Zítra se domluvíme na vašem trestu," poručil mu Snape a čekal až se Harry zvedne.
Ten se postavil na nohy a trochu zavrávoral, jak mu chlad prostupoval celým tělem, nemohl tak snadno ovládat své tělo. "Jistě pane," vyhrkl Harry a zamířil zpět do Nebelvírské věže.
Kapitola byla hezká,ale Harryho rodiče mi připadali víc přísnější....