22. ledna 2008 v 22:48 | rikisa
|
Je to tu, po delší době, ale snad oceníte délku kapitoly. Věnováno všem, kteří rádi čtou mé povídky. :-)
Harry se snažil myslet na cokoliv, co by neprozradilo čí je syn. Myslel na blbosti a Severusovi nabízel méně cenné vzpomínky. Věděl, že Severusovi nedokáže čelit, vždyť nitrobranu nikdy pořádně nezvládnul. Čím víc se ale snažil myšlenky na budoucnost zapudit, tím hůř mu šly ukrýt. Vždyť co na tom záleží, jestli je uvidí, stejně by se to dříve nebo později dovtípil sám, usoudil Harry.
A tak vzpomínky nechal proudit a dovolil Severusovi, aby pátral v jeho mysli.
I kdyby mu to nepovolil, stejně by si našel cestu, jak jeho vzpomínky získat. V tuto chvíli nepřemýšlel nad tím, jestli mu to vadí nebo ne. Přemítal, že možná bude lepší, když někdo bude vědět, kdo doopravdy je. Už by to dlouho nevydržel, potřeboval se někomu svěřit, podělit se o svá trápení a myšlenky. Potřeboval si s někým pořádně promluvit a probrat jeho sen, Voldemorta a celou budoucnost.
Severus po pár minutách spojení přerušil. Harryho děsně bolela hlava, motal se a raději si sednul, nitrobrana ho vždy děsně vyčerpala, ale tohle bylo ještě horší. Když se nesnažil své myšlenky a vzpomínky bránit, nebylo to tak strašné, jenže teď se cítil jako by měl všechno v hlavě rozházené, obrázky či záblesky spojené s minulými zážitky, které se mu během těch pár minut znovu vybavily ho vyvedly z míry. Zase prožil jak své nejhezčí vzpomínky, tak i své nejhorší noční můry.
Snape ovšem neviděl celý Harryho život, to by bylo na dlouho. Harry si jasně vybavoval to, co spatřil před chvílí - smrt svých rodičů, tisícovka mozkomorů u jezera, záchrana Siriuse, turnaj tří kouzelníků, hrůznou noc na hřbitově, kdy se vrátil Voldemort, Ron, Hermiona, hodiny nitrobrany se Snapem........na další už si tak jasně nevzpomínal, ale tušil, že Severus ještě něco viděl.
Když se však Harry podíval na Severuse, stál stále naproti Harrymu, zíral na něj jak na zjevení a v očích měl soucitný výraz. "Takže Lily...,"zašeptal a sklopil hlavu. "Zemře, ano, tak jako můj otec, zabije je Voldemort," dořekl smutně Harry. Severus se teď zatvářil provinile, zčásti rozzlobeně a nevědomky si promnul levé nadloktí.
"Je mi to líto," řekl Severus, popošel k Harrymu blíž a sedl si vedle něj do křesla. "Ty si jí opravdu miloval, viď?" uklouzlo mu z pusy dřív, než se stačil zarazit. Severus na něj pohlédl, Harry nemohl uvěřit tomu, co viděl. Viděl v jeho očích, vždy tak neproniknutelných, lásku, lítost i smutek zároveň.
"Víš, teď když vím, kdo jsi, tuším koho si Lily nakonec vybere," odmlčel se. Harry mu chtěl něco říct, ale přerušil ho znovu Severus. "Tak já budu tvůj profesor, jo?" uculil se na něj. "Hm,"protáhl obličej Harry. "Obávaný profesor lektvarů, hodně studentů kvůli tobě při hodině ztrácí nervy," vysvětlil s úšklebkem. "Včetně mě," dodal. Severus protáhl obočí a zadíval se na něj svým zkoumavým pohledem. "Brr, tohle nedělej, teď si vypadal přesně jako tvoje starší já," oklepal se Harry.
Severus se zasmál. "To mi musíš ještě vyprávět. Teď se ale koukneme na ten lektvar," řekl Severus a zamířil do oddělení lektvarů.
.................................................................................................................................
Hledali v knihovně asi dvě hodiny, když už to Harryho přestalo bavit. Severus slíbil, že bude pátrat dál, jak on sám říkal, je to vynikající příležitost, jak se dopátrat lektvarů, které ještě nezná. Harry s ním jeho nadšení nesdílel, raději zamířil do nebelvírské věže, chvíli se natáhnout, to hledání a nitrozpyt ho celkem vyčerpalo.
Severus chtěl zamířit zase do zmijozelské společenské místnosti, ale musel si ještě něco zařídit. Harry mu otevřel oči, nemohl uvěřit, že byl tak bláhový a nerozumný, když se přidal k Pánu zla. Nejraději by od toho ustoupil a vrátil své rozhodnutí zpět, věděl ovšem moc dobře, že to nejde. Přemýšlel nad tím, co viděl v Harryho hlavě. Jak je ale možné, že by mě Brumbál nechal učit, kdyby věděl, že jsem Smrtijed? Proč vůbec jde Voldemort po Harrym? Musím se ho ještě na všechno zeptat. Ale teď vím, co musím udělat, řekl si a zamířil k ředitelně profesora Brumbála.
"Šumivé bzučivky," křikl heslo Severus. Kamenný chrlič odskočil stranou a nabídl mu točivé schodiště, Severus naskočil a nechal se vyvézt až ke dveřím ředitelny.
"Dále," ozvalo se zevnitř, když mladý Snape zaklepal na dveře. "Severusi, co pro tebe můžu udělat?" zeptal se zdvořile Brumbál a pokynul mu, aby si sedl naproti němu. "Víte, nevěděl jsem za kým jiným jít," začal rozpačitě Severus
a pohlédl na ředitele, doteď si prohlížel své ruce, nevěděl jak začít.
Brumbál pokýval hlavou a čekal až se jeho student rozpovídá. "Já...já přijal Znamení zla. Nevím, jak jsem to mohl udělat, jsem hlupák," sdělil řediteli Severus. "To bylo od tebe velmi statečné, že ses mi s tím svěřil, Severusi. Předpokládám, že již nechceš být ve službách Voldemorta?" přesvědčoval se Brumbál. "Ne, pane," sklopil hlavu budoucí profesor lektvarů a nepatrně sebou při jméně Voldemorta trhnul. "Díky Harrymu jsem si uvědomil, co jsem provedl. Ale vím, že není cesty zpět, Pán zla jen tak pro zábavu Znamení zla nedává. Nikoho nepropustí ze svých služeb, protože chce. Nejspíš by mě zabil," vysvětlil Severus.
"Tím jsem si jistý," souhlasil Brumbál. "Říkáš Harry? Vida, vida, v tom chlapci něco bude," usmál se ředitel. "Ovšem, vraťme se k tomu, kvůli čemu si za mnou přišel," změnil téma Brumbál, naklonil se blíže ke svému studentovi a zadíval se mu do očí. "Můžu ti pomoci. Neexistuje způsob, jak se vymanit ze služeb Voldemorta, mohl by ses schovávat tady nebo někde jinde, bylo by to ale riskantní, Voldemort nestrpí zrádce," odmlčel se Brumbál a po chvíli přemýšlení pokračoval.
"Měl bych pro tebe návrh, ale bylo by to velmi nebezpečné a nejisté, snad stejně riskantní jako kdyby jsi se schovával. Ovšem tím, že přistoupíš na můj návrh, pomůžeš mnoha lidem, Severusi," vysvětlil ředitel. "A co bych měl udělat?" zeptal se napjatý Severus.
"Existuje určitá skupina lidí, která bojuje proti Voldemortovi a mocnostem zla. Tato skupina se nazývá Fénixův řád. Jsou v ní již dospělí kouzelníci, ale u tebe bychom udělali výjimku. Bojujeme proti Voldemortovi, ale někdy je velice těžké odhadnout co právě chystá," vysvětlil Brumbál.
"Takže by jste potřeboval špeha u Pána zla, že?" napadlo Severuse. Brumbál se na něj překvapivě podíval. "Jsi opravdu bystrý, Severusi," usmál se na něj. Měl toho chlapce rád, byl velice nadaný, ale v kolektivu nebyl moc oblíbený. Všiml si, že se s ním něco děje, trochu se změnil. Byl moc rád, že za ním přišel a svěřil se mu. Sice ho moc mrzelo, že si svým rozhodnutím stát se Smrtijedem zničil mládí a život, ale na druhou stranu byl moc rád, že za špeha budou mít právě jeho.
"Takže se naprosto dobrovolně vzdáváš strany zla a přidáš se k nám?" zeptal se velice vážně Brumbál. "Ano, přísahám," slíbil Severus a celou dobu se Brumbálovi díval upřímně do očí.
.................................................................................................................................
Harry scházel s Poberty po mramorovém schodišti do sklepení, měl volnou hodinu a tak šel kluky doprovodit k učebně lektvarů.
Chtěl si tak moc zalétat, jenže jeho Kulový blesk ležel bezpečně zavřený v nebelvírské věži v jeho době. James slíbil, že mu půjčí svoje koště a jakmile jim skončí hodina, přijdou se za ním podívat na famfrpálové hřiště.
Došli k učebně, kde už byli nastoupení Zmijozelští. "Co se takhle pobavit?" navrhl Sirius a vykouzlil na své tváři šibalský úsměv. Jamesovi se rozzářila tvář a vyndal si z hábitu svou hůlku. Harry se rozhlédl a všiml si, kam pohledy jeho otce a kmotra směřují. Přímo naproti nim stál o samotě Severus Snape, byl začtený do nějaké knihy a absolutně nevnímal okolí.
Otočil svůj pohled zpět k Pobertům a všiml si, že Remus se tváří stejně nesouhlasně jako on sám. Zřejmě mu vadilo, když si jeho kamarádi dobírali Severuse, ale nic proti tomu neudělal. "Hej Srabusi!" zakřičel na něj James.
Severus se s trhnutím probudil, zavřel knihu a zadíval se na Harryho otce. Pohotově vytáhl svou hůlku a zamířil jí na Jamese. "Nechceš si alespoň jeden den v roce umýt ty své vlasy?" zatvářil se zhnuseně James a Sirius se začal smát. "To by to pak nebyl on, podívej vždyť má nos rozedřený do krve z toho jak se neustále válí v knihách," přidal se Sirius.
Severus je propaloval pohledem a chystal se vyslovit kletbu, to samé i James. Harry ztratil trpělivost a zamračeně se podíval na svého otce. "Nemůžete toho nechat?! Pak to za tebe odnesu já!" vykřikl, než se stačil zarazit.
Tohle očividně zabralo, protože jak James, tak Severus okamžitě sklonili své hůlky. "Ehm,...cože?" vyvalil oči James. "Sakra," zaklel nahlas Harry a vrhnul po Severusovi pohled říkající: "To jsem to zas pos..."
"Promiňte, musím jít," vymluvil se rychle Harry a rozeběhl se na školní pozemky.
.................................................................................................................................
"No, chápeš to?" obrátil se James na Siriuse. "Nevím co to mělo znamenat. Co to s ním zase je?" nechápal ani Sirius. Oba se podívali na Remuse. "Na mě nekoukejte, netuším proč tak vybuchl. Ale je pravda, že by jste měli dát Snapeovi pokoj, Harry se s ním kamarádí," řekl Remus a začetl se zpět do knihy, kterou měl sebou.
Sirius nad tím jen zakroutil hlavou. "Nechat ho na pokoji?" zeptal se nevěřícně Jamese. "Hm, možná...ne, to asi nepůjde," zavrhl ihned James. "Ale co je s Harrym?" nadhodil znovu otázku Dvanácterák. "Je načase, vyzkoušet náš plán," zazubil se Sirius. Remus, stále ponořený do knihy, vydal tichý nesouhlasný zvuk. "Ale no tak Reme, vždyť bude sranda, Harry to pochopí," obrátil se k němu Sirius.
Po hodině vyšli všichni tři na školní pozemky, najít Harryho a zalétat si s ním, jak slíbili. "Máš?" zeptal se James. "Jasně," odvětil Sirius a vylovil z kapsy malou lahvičku průzračného lektvaru. "Kde jsi to vzal?" zeptal se pohoršeně Remus. "Štípnul jsem to z Křiklanova kabinetu," vysvětlil se zářivým úsměvem Sirius a schoval Veritasérum zpět do kapsy. Remus zakroutil nesouhlasně hlavou, ale nekomentoval to.
Došli na famfrpálové hřiště, Harry létal na Jamesově koštěti vysoko ve vzduchu. Cítil se skvěle, tohle už dlouho potřeboval. Vítr mu cuchal vlasy, bylo to velmi příjemné. Připadal si jako by na zemi nechal všechny své starosti a na chvíli všechno pustil z hlavy. Pohlédl dolů, kde stál jeho otec se svými dvěma nejlepšími kamarády. Remus na něj mával a naznačoval mu, aby letěl dolů.
Harry tak učinil, obrátil koště jiným směrem a pustil se střemhlav dolů. Těsně u země prudce zastavil a hladce slezl z koštěte. "Páni," ohodnotil to James. "Lítáš fakt úžasně," pochválil ho. "Díky," zazubil se Harry. To bude těmi geny, pomyslel si a byl upřímně rád, že to neřekl na hlas, to by zase mohlo vést k nepříjemným otázkám.
Harry se díval na školní pozemky, nedaleko od nich právě procházela Lily se svou kamarádkou. Když jí spatřil, zamával na ní. "Koukni, kdo je támhle," zašeptal k Jamesovi. James se ohlédl a nepatrně zčervenal.
Lily něco pošeptala své kamarádce, odpojila se od ní a zamířila k nim, na famfrpálové hřiště. "Ona jde sem," nevěřil svým očím James. "Jak vypadám?" utrhl se na Siriuse. "Hrozně, jako vždycky," odvětil s pobaveným úšklebkem Tichošlápek. "Výborně," usmál se na to James a prohrábl si vlasy.
Lily mezitím došla až k nim. "Ahoj," pozdravila všechny a spočinula pohledem na Harrym. "Chtěla jsem ti vrátit tu knihu, co jsi mi půjčil. A taky ti poděkovat, byla velmi zajímavá," usmála se Lily a podávala Harrymu zmíněnou knihu. "Nemáš zač, jsem rád, že se ti líbila," oplatil jí úsměv Harry.
"Co takhle menší piknik?" navrhnul Sirius a vytáhl ze školní brašny nějaké jídlo a láhev dýňového džusu. "Fajn nápad," souhlasili všichni a k Jamesovému potěšení se k nim připojila i Lily.
Sedli si k jezeru, kde James vykouzlil deku, na kterou se všichni posadili. Lily se při tom na něj zářivě usmála. Harrymu to nemohlo ujít, byl za to moc rád a tak se mu na tváři rozlil šťastný úsměv. Vyčaroval čtyři kalíšky na pití, které se před každým objevili a Sirius do nich hned nalil džus. Poslední podal Harrymu, který si všiml, že něco rychle schoval za zády a významně mrknul na Jamese. Nedával tomu ale velký význam a dál se bavil s Remusem, s kterým před chvílí řešil NKÚ, které ho letos čekaly.
"Na co si připijeme?" zeptal se James a pozvedl svůj kelímek. "Co takhle na šťastnou budoucnost?" navrhnul Harry a také pozvedl svůj podíl dýňového džusu. Ostatní pokývali hlavou a přidali se. Harry vyprázdnil celý kelímek džusu, po létání mu pořádně vyschlo v krku. Příjemně utěšil svou žízeň, ale cítil se zvláštně, tak nějak bez zábran.
"Harry, jak to, že se tak dobře vyznáš na hradě?" vypálil otázku James. "Proč bych se tu nevyznal, studuju tu už pátým rokem," odpověděl klidně Harry. "Vždyť si tu teprve první rok," namítla Lily a zkoumavě si Harryho prohlížela.
"Ale ne, lhal jsem, abych nevyzradil odkud jsem," odvětil Harry. Pomalu mu docházelo, že něco není v pořádku, jindy by tak klidně a popravdě neodpovídal.
"Vy jste mi něco nalili do pití!" obvinil je Harry a pronikavě se podíval na svého kmotra. "O čem to mluvíš?" dělal nechápavého Sirius. A aby nedal Harrymu další příležitost obvinit ho, zeptal se na další otázku, která všem měla změnit život.
"Proč se tak podobáš Jamesovi?"
"Protože jsem jeho syn," vyhrkl Harry.
"Můj.....co?" vykulil oči James. "Ale....jak, vždyť,..." koktal nechápavě.
"Jsem z budoucnosti, doopravdy se jmenuju Harry James Potter," vysvětlil klidně.
"A kdo je tvoje matka?" zeptal se ze zájmem James.
Harry pouze pohlédl na Lily a usmál se. "Já?" vyhrkla přidušeně Lily. "Jistě, ty oči," pochopil James a na tváři se mu rozlil široký úsměv.
Během chvilky se na Harryho začal doslova valit příliv všech možných otázek. Harry jim vypověděl jak se sem dostal a že poprosil Severuse o pomoc, protože se musí vrátit zpět. Účinky veritaséra vyprchaly po půl hodině, ale Harry pokračoval dál. Už se rozhodl, že jim poví všechno, co budou chtít. Už dlouho si pohrával s myšlenkou, že to udělá a teď alespoň neměl výčitky svědomí, když to jeho otec, kmotr a Remus udělali za něj.
"Dobře, řeknu vám všechno," zastavil jejich příval otázek Harry. "Jsem váš jediný syn," podíval se na Lily a Jamese. "Ty Siriusi, jsi mým kmotrem," usmál se na něj. "A ty Remusi, jsi byl jeden rok mým profesorem Obrany proti černé magii a vím, že jsi vlkodlak," vypověděl každému z nich.
"Nikdy jsem svou rodinu nepoznal," začal smutně Harry. "Ale, já bych tě přece nikdy neopustila," namítla Lily. "Já vím, jde o to, že ty i táta v mé době nežijete, zabil vás Voldemort, když mi byl jeden rok. Málem zabil i mě, ale kouzlo se obrátilo proti němu, protože jsi mi mami zachránila život, obětovala jsi se pro mě. Mám z toho jen jednu památku," řekl a vyhrnul si vlasy z čela a odkryl tak svou jizvu ve tvaru blesku. "Ale proč se tě snažil zabít?" zeptal se James.
"Nevím, to mi Brumbál neřekl," odpověděl a nevnímal vyděšené pohledy ostatních. "Takže, když jsem tvůj kmotr, budu tě vychovávat asi já?" zeptal se Sirius a smutně se podíval na svého nejlepšího přítele. Harry sklopil pohled a zatvářil se nešťastně. "Copak taky umřu?" zeptal se. "Ne, budeš zavřený v Azkabanu, protože tě ministerstvo odsoudí za zabití Petera Pettigrewa a několika mudlů a za zradu mých rodičů," vypověděl Harry. "To snad ne!" zařval James. "Jak jsi mohl?"
"Uklidni se tati, ještě jsem neskončil," mírnil svého otce Harry a kouknul se na Siriuse, který viditelně zbledl. "Jenže až v mém třetím ročníku se ti podařilo z Azkabanu uprchnout a já se dozvěděl, že jsi nevinný a ministerstvo tě zbavilo obvinění až když Voldemort znovu povstal," vysvětlil Harry a vylíčil jim všechno co se stalo při Turnaji tří kouzelnických škol a čeho musel být svědkem.
"To je hrozný," zašeptala Lily, která měla v očích slzy a soucitně se dívala na svého syna.
"A kdo teda zabil Petera? Proč jsi mu nechtěl tehdy podat ruku?" chtěl vědět James. "Protože to byl on, kdo vás zradil, to on může za to, že jste mrtví a může taky za to, že byl Sirius v Azkabanu. Nezemřel, jenom si uřízl prst a proměnil se v krysu, vypadalo to, že ho Sirius zabil, když po něm šel, protože vás zradil. Byli jste chránění pod Fideliovým zaklínadlem a on byl strážcem tajemství," řekl jim všechno Harry.
"Nechtěl jsem vám to říct, ale když už jste mi nalili do džusu ten lektvar, nemusím se aspoň cítit provinile, když jsem vám tohle všechno prozradil," zazubil se na Siriuse. "Promiň, to ta naše zvědavost," oplatil mu úsměv jeho kmotr.
"A co měl znamenat ten výstup před učebnou lektvarů? Snad ti Snape neubližuje, nebo jo?" zeptal se James a mírně se zamračil. "No, řekněme, že mě zrovna v lásce nemá, prostě mě stále shazuje jen proto, že jsem tvůj syn. Myslí si, že jsem stejný jako ty a každou chvíli po někom metám kletby," vypověděl Harry a byl zvědavý co na to řekne jeho otec. "To je ale zmetek," řekl rozzlobeně James. Lily se na něj přísně podívala. "No tak dobře, vynasnažím se, nebudu se mu posmívat ani mu nic neprovedu," slíbil James a vrhnul přitom útrpný pohled na Siriuse.
"Už skončila přestávka na oběd," upozornil Harry a zvedl se. Všichni společně zamířili do hradu na odpolední vyučování a cestou se Harryho ještě vyptávali.
Úžasný!!! Dostalo ě, že se všichni dozvěděli pravdu; jsem zvědavá, co s tím udělají =o) Trochu mě mrzí, že se tím zmenšila možnost vztahu Lily a Severa... Ale třeba se časem z Jamese a Seva stanou dobří kamarádi (když jim Harry trochu pomůže =o))